Foto: iStockphoto.com

„Huawei se chová tak, že se mu nedá věřit,“ říká kanadský specialista na Čínu Charles Burton

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Proč má Huawei v západním světě takové problémy? Skutečně je firma prodlouženou rukou čínského komunistického režimu, nebo jde o konkurenční boj proti úspěšné soukromé firmě? A proč v Kanadě zadrželi finanční ředitelku firmy? O tom všem jsme si povídali s kanadským politologem a specialistou na Čínu Charlesem Burtonem.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Proč má Huawei v západním světě takové problémy? Skutečně je firma prodlouženou rukou čínského komunistického režimu, nebo jde o konkurenční boj proti úspěšné soukromé firmě? A proč v Kanadě zadrželi finanční ředitelku firmy? O tom všem jsme si povídali s kanadským politologem a specialistou na Čínu Charlesem Burtonem.

V západních zemích se Huawei v posledních měsících potýká s vážnými obtížemi, které v některých zemích vyvrcholily zákazem vstupu firmy na trh. Kanada hraje ve vývoji tohoto konfliktu důležitou roli. Jak situace momentálně vypadá a co se vlastně přihodilo?

Související článek

Dan Přibáň: Co jsme viděli v Číně, by vyděsilo každého

Dan Přibáň projel s trabanty Afriku, postsovětské země, Jižní Ameriku, Austrálii i část jihovýchodní Asie. Průjezd Čínou ale považuje za nejhorší dny, jaké kdy zažil. Deptalo ho spojení moderní techniky a režimu, který se lidskými právy a svobodami příliš nezdržuje. V praxi to představovalo obří rentgeny aut na hranicích, všudypřítomné kamery nebo povinně instalovaný sledovací software v mobilu. „Neuměl jsem si představit, že by něco takového mohlo existovat. Tak masivní využití technologií jsem v životě neviděl. Čína využívá moderní techniku dost odpudivým způsobem,“ říká patrně nejznámější český cestovatel současnosti.

V Kanadě Huawei zatím zakázán není, tak daleko situace nedošla. Zákaz by znamenal dost zásadní ekonomický problém – technologii značky Huawei totiž již nakoupili dva ze tří hlavních telefonních operátorů v zemi, Bell a Telus. A nakoupili ji za výrazně nižší cenu, než jakou stanovila konkurence. Bell má v současnosti zhruba 80 procent vybavení značky Huawei, u Telusu je to velmi pravděpodobně celých 100 procent. Jen třetí velký operátor Rogers vsadil na jiné dodavatele. Pokud tedy vláda používání technologie Huawei zakáže, přijde Telus podle odhadů o nějakých 80 miliard dolarů – tolik by stála náhrada stávajícího vybavení jinou značkou. To opravdu není malá suma a dá se čekat, že Telus i Bell budou tlačit na vládu, aby Huawei nezakazovala.

Jenže problémy s Huawei mají i politický rozměr, vnímaný mnohem výrazněji než ten čistě ekonomický…

Samozřejmě a tady se Kanada ocitla skutečně v klíčové roli. Jak asi víte z médií, 1. prosince byla ve Vancouveru zatčena finanční ředitelka Huawei Meng Wan-čou. Stalo se tak na žádost USA, které usilují o její vydání. Od té doby probíhá extradiční řízení – soud zkoumá, zda případ splňuje kritéria pro vydání. Pokud ano, Meng bude před soudem v New Yorku čelit obvinění z podvodu. A Čína spustila nesmírně razantní sérii akcí, aby Kanadu přiměla ředitelku Huawei osvobodit.

O jaké akce jde?

Velký rozruch vzbudilo zadržení a uvěznění dvou Kanaďanů v Číně. Policie je držela na neznámém místě a byli vyslýcháni pomocí velmi tvrdých metod, neměli žádný kontakt s okolím, v cele se jim čtyřiadvacet hodin denně svítilo. Jeden z nich, bývalý diplomat Michael Kovrig, nosí silné dioptrické brýle a věznitelé mu je sebrali, takže byl celé dny dezorientovaný – chtěli z něj tak snadněji dostat doznání.

Doznání k čemu? Čím čínské úřady tuhle akci zdůvodnily?

Ani jeden ze zadržených nebyl formálně z ničeho obviněný, což mimo jiné znamená, že si nemohli vzít žádného právníka. Zároveň ovšem představitelé státu tvrdili, že Michael Kovrig řídil druhého zadrženého, podnikatele Michaela Spavora, jako špiona. Pochopitelně pro to neexistují žádné důkazy a zní to naprosto absurdně. Podle mě se čínská vláda ani nesnaží vzbudit dojem, že to myslí vážně, je to prostě jasný odvetný akt.

Meng Wan-čou by mohla poskytnout svědectví o provázání firmy Huawei s čínskou armádou a bezpečnostními službami.

Mluvil jste o sérii akcí, takže to zadržením kanadských občanů asi nekončí…

Jistěže ne. Dalším krokem byl čínský zákaz dovozu semen řepky jarní, což je zcela zásadní kanadský vývozní artikl a Čína se na našem exportu podílela ze 40 procent, to dělalo asi dvě miliardy amerických dolarů. Zákaz měl tedy velký dopad na desetitisíce kanadských farmářů a jejich rodin. V tomto případě nás Číňané obvinili z toho, že naše řepka nebyla dostatečně čistá a obsahovala nejrůznější škůdce. A zase šlo o zjevný nesmysl, žádní jiní odběratelé si nestěžovali, navíc neexistuje jediný důvod, aby se najednou kvalita řepky takhle zkazila, když při zpracování ani přepravě nedocházelo k žádným změnám. A nedávno došlo k další eskalaci – když bývalý premiér Jean Chrétien podpořil propuštění Meng Wan-čou a současná vláda to odmítla, zareagovala na to Čína zákazem veškerého kanadského masa.

To zdůvodnili Číňané jak?

Absurdním obviněním, že prý Kanada falšuje veterinární certifikáty. Maso údajně obsahovalo růstový hormon ractopamin, který je v Číně zakázaný. Přitom se ukázalo, že tuto látku nejspíš používala jedna čínská firma a pak zfalšovala certifikáty tak, aby to vypadalo, že hormon pochází z Kanady. To těžce zasáhlo farmáře zejména v Quebeku a Ontariu. Všechna tato opatření lze považovat za jasné porušení mezinárodního práva a v případě uvěznění kanadských občanů i za zásadní porušení deklarace o základních lidských právech a velmi pravděpodobně i konvence o zákazu mučení.

Související článek

Čínská vláda řeší dilema. Půjde do střetu s vlastní armádou programátorů?

Slyšeli o něm všichni, kteří se pohybují v IT. Neobejde se bez něj totiž žádný webový vývojář. Řeč je o GitHubu, platformě pro sdílení programovacích kódů a návodů. Jenže funguje i jako sociální síť. A to je v Číně problém. Velký problém.

Člověka napadne, proč Peking volí takhle extrémní způsoby, aby zabránil vydání jedné, byť vysoce postavené, manažerky do Spojených států…

Přesně tak, zvlášť když by paní Meng měla u případného soudu k dispozici armádu elitních právníků a na celý proces by nepochybně dohlížela média i veřejnost, takže by jakákoli manipulace byla prakticky vyloučená. Tady se samozřejmě nelze vyhnout spekulacím, ale mnozí to vidí následovně: Meng by čelila velmi vážnému obvinění a v případě odsouzení také vysokému trestu. Jde o sérii podvodů a za každý jí hrozí klidně i třicet let. A pokud by měla strávit zbytek života v americkém vězení, třeba by navrhla Američanům dohodu a výměnou za zmírnění trestu by jim mohla poskytnout cenné svědectví o provázání firmy Huawei s čínskou armádou a bezpečnostními službami. Podle mě jde o jediné logické vysvětlení, proč se do toho čínská vláda takhle obula.

Předpokládám, že tyto spekulace nezůstaly čínským představitelům utajeny. Reagovali na ně nějak?

Opakovaně dávali najevo, že za těmi drakonickými opatřeními skutečně stojí snaha o osvobození ředitelky Meng. Ono se to v podstatě nedá objasnit jinak – nejde jen o vztahy s Kanadou, Čína si tím pochopitelně pokazila reputaci i u mnoha jiných zemí, s nimiž obchoduje, zejména pokud jsou předmětem obchodu zemědělské komodity. Takové chování věru nebudí důvěru.

Přitom čínská vláda neustále deklaruje, že Huawei je prostě jen velmi úspěšná soukromá společnost. Kde jinde na světě ale vláda dělá takové věci, když je v nějaké jiné zemi manažer soukromé společnosti obviněn z podvodu? Z toho člověk zkrátka velmi jednoduše dospěje k názoru, že Huawei ve skutečnosti není samostatný soukromý podnik, ale jedná jménem čínského státu. Samozřejmě prodává technologická řešení pro telekomunikace za velmi dobré ceny, ale díky tomu také získává přístup ke kritické infrastruktuře zemí, v nichž instaluje 5G sítě. Což samozřejmě znamená obrovskou výhodu pro kohokoli, kdo za firmou stojí.

Dokážete si představit, že by kanadská vláda nátlaku podlehla a Meng Wan-čou propustila?

V současné době už by to bylo nesmírně těžké – znamenalo by to velmi vážné vměšování vlády do nezávislého chodu justice. Paní Meng v současné době čeká extradiční slyšení, které je plně v jurisdikci vrchního soudu Britské Kolumbie (jedna z kanadských provincií, pozn. red.). Soud bude zkoumat, zda případ splňuje kritéria o vydávání podle smlouvy mezi Kanadou a USA. A opět připomínám, paní Meng bude mít špičkovou obhajobu, takže výsledek není zdaleka předem jasný.

Ano, je pravda, že většinou americká žádost o vydání uspěje, protože Američané si umějí kauzy, na nichž jim záleží, dobře připravit. Ale v tomto případě proti nim bude stát hodně silná protistrana. Tím se mimochodem situace paní Meng diametrálně liší od případu Michaela Kovriga a Michaela Spavora – ti jsou v Číně drženi jako rukojmí a nemají žádnou šanci na kvalitní právní zastoupení.

Čínská vláda neskáče radostí, že Kanada mobilizuje světové mínění ve prospěch zadržených.

Jak vlastně Kanada na jejich zadržení zareagovala?

Dosud naši politici prakticky neměli jinou možnost než hovořit s představiteli jiných států a žádat je, aby apelovali na čínské vedení a při různých příležitostech zdůrazňovali, že čínský postup odporuje mezinárodnímu právu. A celá řada zemí, podle mě jedenáct či dvanáct, vydala v téhle věci veřejná prohlášení a skutečně se snaží na Peking tlačit, ale podle mě to valný výsledek nepřinese. Samozřejmě že čínská vláda neskáče radostí, že Kanada mobilizuje světové mínění ve prospěch zadržených – Peking upřednostňuje bilaterální vztahy, v nichž má Čína coby velmoc logicky navrch, ale ten tlak ve skutečnosti příliš efektivní není.

Čekal bych, že Kanadu podpoří hlavně Spojené státy – ostatně na jejich žádost jste Meng Wan-čou zadrželi. To se nestalo?

Prezident Trump slíbil našemu premiérovi, že o celé kauze promluví se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem na zasedání skupiny G20, a údajně k tomu došlo, aspoň takové informace se nám donesly. Jenže já jsem vůči tomu dost skeptický. Aby měl takový apel šanci na úspěch, vyžadovalo by to od prezidenta Trumpa pevný morální postoj – ten by byl vhodný už proto, že krize vztahů mezi Kanadou a Čínou vypukla po akci provedené na přání Spojených států. Jenže pevné morální postoje nejsou zrovna silnou stránkou Donalda Trumpa. A nejsem tudíž přesvědčený, že se za Kanadu bude bůhvíjak brát.

Související článek

Čína dneška: Kamery vás poznají podle tváře i stylu chůze. Za sedm minut vás mají

Čínský režim se v posledních letech snaží utužovat kontrolu nad svými občany a posilovat jejich bezpečnost. Kromě všudypřítomných policistů k tomu mají stále více sloužit nově dostupné digitální technologie. Nejviditelnější inovací jsou kamery s rozpoznáváním obličejů, které Čína objednává po stovkách milionů kusů.

Zmínil jste, že by Meng Wan-čou mohla Američanům poskytnout kompromitující informace o činnosti své firmy. Čeho by se mohly týkat? Respektive proč se toho Peking tolik bojí?

Podle mě jde hlavně o možný tlak na Huawei ze strany čínského režimu, aby firma instalovala ve svých 5G systémech nebo v softwarových aplikacích nejrůznější zadní vrátka, jimiž by do Číny mohly proudit informace například o kritické infrastruktuře daného státu. V Číně platí důležitý zákon, podle něhož všichni čínští občané musejí v bezpečnostních záležitostech spolupracovat se zpravodajskými službami, a management firmy Huawei – mimochodem řízený ústředním výborem komunistické strany, to jasně vyplývá z firemní struktury – by požadavkům tajných služeb prakticky nemohl nijak vzdorovat.

Dobře, ale to je pořád spekulace, byť pochopitelně velmi závažná. Konkrétní důkazy nicméně neexistují?

Existuje celkem důvodné podezření, že Spojené státy odhalily více podrobností, mimo jiné na základě zjištěných zadních vrátek v některých instalacích firmy Vodafone. Čili Američané pravděpodobně vědí víc, ale odmítají se o své informace dělit, jen o to víc tlačí na ostatní státy, aby řešení od Huawei odmítly. Tlačí ale pořádně – konkrétně Kanada dostala varování, že nás čeká vyloučení ze zpravodajské aliance Five Eyes, pokud si necháme nainstalovat od Huawei 5G sítě. Každopádně vztahy mezi velkými čínskými firmami a vládou jsou pro nás alarmující víc než dost.

Když není jasné, kdo firmu kontroluje a řídí, je zákonitě i obchodní stránka předmětem dohadů a spekulací.

Huawei tvrdí, že jde o konkurenční boj – že se západní vlády snaží firmu trestat za to, že nabízí kvalitní služby za výrazně nižší ceny než jiné společnosti…

Když není jasné, kdo firmu kontroluje a řídí, je zákonitě i obchodní stránka předmětem dohadů a spekulací. Opravdu vypadá zvláštně, že Huawei dokáže nabídnout srovnatelné vybavení jako Nokia nebo Samsung o třicet nebo čtyřicet procent levněji. Pak logicky vzniká podezření, že tady vůbec nejde o zisk, že ty instalace ve skutečnosti mají sloužit k úplně jiným účelům a zájmům čínského státu. Ale žádné jasné důkazy pro to nemáme, jen nepřímé. Například bylo beze vší pochybnosti zjištěno, že někteří zaměstnanci Huawei ve skutečnosti pracovali pro čínskou vojenskou rozvědku.

Související článek

Cestovatel Dan Přibáň měl pravdu: Osobní svědectví z čínských lágrů

Před pár měsíci vzbudil velký rozruch náš rozhovor s cestovatelem Danem Přibáněm. Hovořil v něm mimo jiné o tom, jak čínské úřady zacházejí v provincii Sin-ťiang s tamější ujgurskou menšinou. Na sociálních sítích pak čelil kritice, že situaci v Číně dobře nezná a usuzuje jen z několikadenní zkušenosti. Přinášíme proto svědectví člověka, jemuž neznalost rozhodně vytýkat nelze – internaci v „převýchovném táboře“ totiž prožil na vlastní kůži.

Nedá se nějakým způsobem nezpochybnitelně zjistit, jak to ve skutečnosti je – zda Huawei skutečně do svých řešení ta zadní vrátka pašuje?

Kanadská vláda dokonce zřídila speciální útvar, který se tím zabývá. Ovšem v praxi je to obtížné, na hranici nemožnosti – bavíme se o milionech řádků kódu, navíc by se klidně mohlo stát, že Huawei původně nabídne ke kontrole neškodný hardware i software a pak do něj zadní vrátka nainstaluje při aktualizacích. Prostě v tomto oboru nepůjde nikdy jen o tvrdé důkazy, ale také – nebo spíš především – o důvěru. A Huawei tohle nezvládá, chová se tak, že se mu prostě věřit moc nedá.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama