ilustrační foto: iStockphoto

Pořádat hackathon nestačí. Je potřeba přitáhnout lidi, kteří chtějí pomáhat

Stát chytřekomentář 5 min čtení

S hackathony se roztrhl pytel. Aplikací, vizualizací, nápadů, které na nich vznikají, je mnoho, ale jen málo se jich podaří převést do praxe a používat. Když si vezmeme počet strávených člověkodnů na straně mentorů i účastníků a vynásobíme je průměrnou denní sazbou, dostaneme se na milionové částky za jednu akci. Jsou hackathony efektivní a rozumný způsob, jak investovat čas účastníků na hledání inovativních řešení?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

S hackathony se roztrhl pytel. Aplikací, vizualizací, nápadů, které na nich vznikají, je mnoho, ale jen málo se jich podaří převést do praxe a používat. Když si vezmeme počet strávených člověkodnů na straně mentorů i účastníků a vynásobíme je průměrnou denní sazbou, dostaneme se na milionové částky za jednu akci. Jsou hackathony efektivní a rozumný způsob, jak investovat čas účastníků na hledání inovativních řešení?

Související článek

Šéf odborů Středula: Téma zdaňování robotů je zcela jistě k diskusi

Tři sta deset tisíc lidí zastupuje největší odborová organizace v zemi – Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). V jejím čele od roku 2014 stojí Josef Středula, jenž velmi dobře vnímá nástup Průmyslu 4.0, který je spojený i s tím, že řadu zaměstnanců v různých profesích vystřídají roboti. Roli odborů to ale podle Středuly nesníží, spíše naopak.

Hackathon je ve zkratce jednorázová akce, většinou víkendová, kde se na jedné straně sejdou desítky lidí, kteří mají čas a chuť vymýšlet nové věci. Na druhé straně jsou pak organizace, které většinou hledají inovativní řešení a potřebují vhled od někoho zvenku s jiným úhlem pohledu. K tomu nabízejí mentory, kteří rozumí dané problematice a radí účastníkům.

Nápady se musí dostat do praxe

Sám jsem se jako mentor nebo porotce letos zúčastnil pěti různých hackovacích akcí. A to byly hackathony zaměřené jen na Prahu a městská data. Všiml jsem si ale spousty dalších pořádaných na různá témata – zdravotnictví, blockchain, fakenews, IoT, průmysl a jiné.

Tomáš Studeník, který už pár let organizuje hackathony pod značkou CEE Hacks, má k dispozici zajímavá čísla. Na posledních pěti hackathonech zaznamenali 980 účastníků z celkem 40 zemí, 230 mentorů, 60 doktorandů a celkový počet 312 hodin hackování. Na jednom z hackathonů vznikla robotická ruka, která umí překládat text do znakové řeči, jinde systém na rozpoznávání volných parkovacích míst, na jiném zase mapa, která dává do souvislosti exekuce a regulaci hazardů v jednotlivých regionech nebo třeba algoritmus, který umožňuje vyhledávat a spojovat státem poskytnuté dotace a jednotlivé příjemce dotací. Akcí se tedy děje spoustu. A sami o sobě mají i výsledky. Co ale dál?

Soukromé firmy mají většinou velmi dobře spočítané, do čeho investují. A to platí i u hackathonu, který pořádají. Nemusí jít přitom o to, aby během jednoho víkendu vzniklo nové a renesanční řešení. To totiž za jeden víkend ani není možné. Hackathon může být i akce, která má za cíl udělat skvělé PR, najmout šikovné zaměstnance, vytvořit networkingovou síť anebo, pokud se jedná o hackathon v původním slova smyslu, třeba nalézt bezpečností díry v konkrétním IT systému.

Problém je i v hlavách úředníků

O něco spornější situace obvykle nastává, pokud hackathon pořádá subjekt z veřejné správy. Hackathony konané ministerstvy, úřady či městy totiž mívají jeden velký nedostatek – není jasné, co má být výsledkem. Je to takový mix všeho, ale většinou, pokud tedy vznikne zajímavý nápad nebo prototyp, chybí plán implementace a dalšího postupu. Problém s digitalizací veřejné správy, využíváním nových technologií a postupů a zpracováním dat je často ukrytý v předpisech, zákonech, regulacích anebo jenom v hlavách úředníků, kteří mají strach z něčeho nového. A to na víkendovém hackathonu nikdo nevyřeší. 

Související článek

Po Sovětech tu zůstaly vybydlené domy. Teď se Milovice mají proměnit v české Silicon Valley

Divocí koně, zubři, pratuři a šakali. Vážení obyvatelé sovětskými vojsky zdevastovaného vojenského prostoru Milovice. V následujících letech by měli dostat sousedy z řad vědců a inovačních lídrů, kteří budou s rodinami obývat technologické městečko budoucnosti. Jeho podoba je zatím jen v hlavách několika vizionářů a malá část i na papíře. Už se ale ví, jak se bude jmenovat: City of the Future.

Největší hackathon veřejné správy hackujstat.cz organizují a mentorují vybraní lidé z jednotlivých úřadů, kteří propagují otevřená data a v rámci svých institucí zajišťují jejich publikaci. Ale když už se na nějakém zajímavém zpracování dat ukáže, že například v obcích s nejméně regulovaným hazardem je největší zadluženost, není žádný plán, jak se o výsledky opřít v návrhu legislativy. Akcí se totiž neúčastní ti správní lidé, takzvaní decision makeři.

Je to stejný problém jako s otevřenými daty, těch je spousta a všechny úřady, které se do nich pustily, se chlubí, jak jsou otevřeny, ale kvalita a využití je zatím dost tristní. A to zejména z toho důvodu, že se otevřená data berou jako výsledek, ne jako prostředek. A stejné je to s mnohými hackathony. Mám řadu známých a velmi šikovných datařů, vývojářů, UX designérů, analytiků, kteří by rádi přispěli a státu pomohli. Ale na pozvánku na hackathon odvětí, že nehodlají strávit celý víkend nad vymýšlením něčeho, čím se sice státní organizace pochlubí na sociálních sítích, ale pak to zastrčí do šuplíku s komentářem, že je to v našem právním rámci nerealizovatelné.

Související článek

Česko jako černý flek Evropy. Může za to infrastruktura na úrovni století páry

Česká republika chce být lídrem inovací, ale stav infrastruktury tomu neodpovídá. Naši zaostalou kotlinu objíždějí už i nákladní vlaky, internet máme pomalý a často zbytečně drahý a elektrická síť rozhodně není připravena na masivní nástup elektromobilů.

Je třeba znát cíl

Proto je nutné si říct, k čemu takové akce jsou. Je naprosto v pořádku, když se počítá s tím, že je realizace vzniklých nápadů velmi málo pravděpodobná. Pokud se soustředí na nábor lidí, musí to tomu odpovídat a je nutné mít na místě HR odborníky, motivovat účastníky, mít navazující plán, co s nadějnými talenty. Nebo může být záměrem ukázat, co by mohlo vzniknout, kdyby se vytvořil nebo upravil předpis, který by pak nápady dovolil využít. Pak je ale potřeba velmi dobře vědět, jaký předpis je potřeba upravit a že bude možnost výsledky někomu prezentovat a motivovat ho ke změně.

Přestože současné otevírání dat a pořádání hackathonů je zatím spíše na začátku, za posledních pět let jsme se opravdu posunuli. Nesmíme ale usnout na vavřínech a musíme se pustit do té nejtěžší práce – přitáhnout ty správné lidi. Nejde už jenom o hackathony, jde o dlouhodobé zapojení těch, kteří nikdy ve veřejné správě pracovat nebudou, ale pomoci chtějí.

Související článek

Andrej Babiš otáčí. Inovátorské firmy už podle něj nejsou „na prd“, ale tvoří základ české ekonomiky

Po nástupu Andreje Babiše do premiérského křesla se digitalizace státu stala jedním z velkých a nahlas probíraných bodů vládního programu, o čemž svědčí i fakt, že se ocitla na předních příčkách programového prohlášení vlády. Od té doby uplynul víc než rok a premiér vystupuje na jedné konferenci za druhou, kde jsou digitalizace, internet a umělá inteligence hlavními tématy. Rozhovor čistě o digitalizaci s ním ale ještě nevznikl. A tak jsme se zeptali my.

Vkládám proto velké naděje do nově vzniklé organizace Česko.Digital, která má právě toto za cíl. Dává se svým týmem dohromady špičkové vývojáře, designéry a produkťáky, kteří chtějí ve svém volném čase pomáhat. A počítá se s tím, že nejde jenom o to, co dokážou takoví lidé vytvořit, ale taky o to, co dokážou zavést do života, dlouhodobě používat a rozvíjet.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama