zdroj: Nakopni Prahu

Pavel König: Minecraft je pro dnešní děti ideální tvůrčí prostředí

Trendy & tipyrozhovor 7 a více min čtení

Jak dětem na základní škole během čtyř hodin vysvětlit, čím se úspěšné podnikání liší od neúspěšného? A proč je tak cenná počítačová hra Minecraft? Lidé z neziskovky Nvias mají jasnou představu, jakým směrem by se mělo vyvíjet vzdělávání mladé generace, a nebojí se ji použít. A v mezičase zvládají vymýšlet i chytré závlahové systémy pro pražské parky…

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Jak dětem na základní škole během čtyř hodin vysvětlit, čím se úspěšné podnikání liší od neúspěšného? A proč je tak cenná počítačová hra Minecraft? Lidé z neziskovky Nvias mají jasnou představu, jakým směrem by se mělo vyvíjet vzdělávání mladé generace, a nebojí se ji použít. A v mezičase zvládají vymýšlet i chytré závlahové systémy pro pražské parky…

Související článek

Programování dostaneme na střední školy, slibuje projekt Sagitta

Výuka informatiky je na mnohých českých pokulhává. Změnit to má skupina nadšenců z projektu Sagitta. Díky učebním materiálům, které dávají dohromady, se mají středoškoláci naučit programovat.

„Osmnáct let jsem dělal kariéru v IT byznysu, poslední roky jsem vedl divizi s obratem v řádu stovek milionů. A celou tu dobu jsme bojovali s jedním hlavním problémem – nedostatkem kvalitních pracovníků,“ vysvětluje Pavel König motivaci k založení neziskové organizace Nvias, která se zabývá výchovou mladé generace v informatice a podnikání.

„Mým dětem bylo tehdy osm a deset let a mně začalo docházet, že bychom zdejší vzdělávací systém měli začít trochu ovlivňovat a měnit, jinak ten problém jen tak nezmizí,“ dodává. Nvias má v záhlaví své webové stránky heslo „Měníme budoucí generace z konzumentů na tvůrce,“ a podle Königa je právě tohle podstata nejdůležitější změny, která by v naší společnosti měla nastat, aby se o nás definitivně přestalo hovořit jako o „zemi montoven“. Současný vzdělávací systém v tom ovšem podle něj potřebuje ještě hodně pomoci.

Když člověk otevře váš web, okamžitě si všimne, jakou roli má pro váš vzdělávací program počítačová hra Minecraft. Co je na ní tak cenné?

Minecraft je podle mě pro současnou generaci dětí úplně ideální prostředí. Především je ohromně baví, což je vůbec nejdůležitější – nemělo by smysl nutit děti do něčeho, co jim nic neříká. A za druhé jde o systém, kde se nejen programuje, ale také reálně tvoří v prostoru. Děti si tu tudíž cvičí zároveň základy IT a technickou zručnost. Na téhle kombinaci jsme postavili naše první kroužky.

Jak takový minecraftový kroužek vypadá? Prostě děti necháte, aby si v klidu něco budovaly?

Vždycky to směrujeme k nějakému konkrétnímu projektu s jasně danými výstupy, které je zapotřebí odprezentovat. Což se nejlépe dělá formou nějaké soutěže, a tak jsme je začali organizovat. První z nich se jmenovala The Future Factory aneb Továrna budoucnosti. Soutěžící měli za úkol postavit továrnu tak, aby vypadala hezky, ale zároveň v ní musela fungovat automatizace, kterou bylo nutné v Minecraftu sestavit pomocí logických obvodů. Mohlo to být třeba automatické osvětlení nebo výrobní linka. A kvůli prezentaci museli natočit video, kterým svůj výtvor představili. Tím se učí, že nestačí dobrou věc vyrobit, ale člověk ji musí umět i prodat.

Vaše stránky říkají, že kromě kroužků pořádáte i minecraftové tábory…

Ano, po těch kroužcích jsme si řekli, že bychom se v létě mohli Minecraftu věnovat i intenzivněji. Takže se z nás na týden stávají designéři, vývojáři nebo inženýři a máme za úkol postavit celé chytré město nebo zavést chytré zemědělství.

Související článek

Liberečtí technici vyvíjejí unikátního robota pro 3D tisk velkých budov

Technická univerzita v Liberci vyvíjí robotické rameno pro 3D tisk ve stavebnictví . Zařízení, které umožní výrobu rozsáhlých či vícepodlažních budov přímo na staveništi, se chystá patentovat. 3D tisk se zatím uplatňoval v jiných oblastech a jeho využití ve stavebnictví je zatím ve fázi experimentů. Například v Českých Budějovicích by ale měl do léta vyrůst prototyp 3D tištěného domku Prvok ze speciálního betonu.

Na začátku jednotlivá témata dětem představujeme, ukazujeme jim různá futuristická videa, třeba jak budou v budoucnu vypadat zmíněná města, jak v nich bude fungovat logistika, jak budou působit po ekologické stránce, jak se v nich pro prospěch obyvatel budou využívat nové technologie a tak. Děti si pak samy vytvoří projekt a během týdne ho uvedou do života. Samozřejmě i tady dojde na automatizace a další prvky, na kterých se učí programovat.

Prezentace jejich práce pak probíhá v angličtině, protože se samozřejmě neomezujeme jen na lokální trh, takže si účastníci navíc zlepšují svoje jazykové schopnosti. Ty prezentace fungují jako velká show pro rodiče, je to vyvrcholení celého tábora.

To už zní spíš jako výchova k podnikání než jako kroužek informatiky, ne?

Však ano, tyhle dvě oblasti spolu souvisejí a my se jim věnujeme rovným dílem.

To znamená, že máte v nabídce i nějaké kroužky pro budoucí podnikatele?

Kroužky přímo ne, ale děláme projektové dny pro školy, nazvali jsme ten program Naše firmy. Je určený vždycky pro celou třídu, od sedmiček až po první nebo druhé ročníky středních škol. Je to v podstatě investiční hra. Studenti si založí imaginární firmu s různými odděleními a my se jim snažíme ukázat, kde se v podnicích tvoří přidaná hodnota. Takovými oblastmi jsou nejčastěji výzkum nebo marketing.

A to je také počítačová hra, nebo to probíhá v reálném prostředí?

Je to kombinace obojího. Samotnou investiční hru promítáme ve třídě na chytré tabuli, hráči se dělí do skupin s pěti různými rolemi. V každé je ředitel, ten vše koordinuje. Obchodní manažer zajišťuje investice a sleduje, jak je na tom konkurence, šéf výroby má na starost složit robota, kterého od nás firma dostane, jakmile investuje do výroby. Pak je v týmu IT manažer, který musí robota naprogramovat, a nakonec šéf marketingu. Od nás dostanou tablety a roboty a čeká je kombinace manuální práce a programování. Prostě takový startupový simulátor.

Jak dlouho hra trvá?

Čtyři hodiny. A musím říct, že děti a studenti za tu dobu dokážou udělat opravdu obdivuhodné množství práce, umějí se neskutečně vybičovat. Hodně dělá i to, že je hra konkurenční, ve třídě spolu soupeří několik týmů a neustále je vidět, jak na tom jsou, což všechny žene dopředu.

Je hra nějak pevně strukturovaná, nebo je veškerý vývoj imaginární firmy jenom na hráčích?

Zpočátku má firma investiční období – mají pomyslných sto milionů, které musí vhodným způsobem rozdělit. Tahle fáze končí získáním robota, pak začíná samotná výroba a ostrý provoz firmy. Ovšem už v té investiční fázi se do značné míry rozhoduje o úspěchu – jak už jsem říkal, vyplatí se především podpořit vývoj a marketing.

Takže je učíte, že není dobrý nápad vyrábět ve velkých objemech s malým ziskem, ale spíš investovat do něčeho, čím následně vyniknou?

Přesně tak. To je ten rozdíl mezi úspěšným podnikem a montovnou. My vyšli i z vlastní zkušenosti – v té firmě, ve které jsem dřív pracoval, jsme kdysi poskytovali spoustu IT služeb s malou přidanou hodnotou, vlastně jsme taky byli taková montovna, jen v softwarové oblasti. A pak přišla krize v roce 2008, zakázky vyschly a my najednou měli obrovské problémy. Tehdy nám došlo, že se to musí dělat jinak. Samozřejmě to vyžaduje větší úsilí a investice, ale vyplatí se to. Snažíme se to mladým takhle prakticky vysvětlovat.

Kde všude program Naše firmy nabízíte a kolik škol se do něj zapojilo?

Související článek

Děti se naučí programovat s kulatým robotem, hračky si vytisknou na přenosné 3D tiskárně

Přenosná 3D tiskárna od Polaroidu nebo malý robot, díky kterému se naučí programovat i ty nejmenší děti. Tohle nás zaujalo na akci Showstoppers, která se letos kvůli koronaviru uskutečnila online.

Začali jsme v roce 2018 v Plzni, postupně jsme se rozšířili do celého Plzeňského kraje, pak následovalo Ústecko. Postupně nás některé školy začaly oslovovat samy, asi nás předcházela dobrá pověst. Vydali jsme se i do zahraničí – udělali jsme turné na Slovensku, rádi bychom se rozšířili i dál po Evropě. Aktuálně za sebou máme nějakých sto padesát projektových dní, prošly jimi skoro tři tisíce dětí. Z jejich zpětných vazeb je vidět, že to pro ně je opravdu zajímavý zážitek. V současné době tím pádem přemýšlíme, že bychom celou akci zpracovali do nějakého metodického materiálu pro učitele, aby si Naše firmy mohli pořádat sami.

Je to jediný projektový den, který pořádáte?

Ne, na základě úspěchu s Našimi firmami jsme vymysleli ještě další – výuku umělé inteligence pro středoškoláky. Tady jsme vyšli z toho, co děláme na kroužcích, a vytvořili z toho ucelený program, kde se účastníci učí pracovat se strojovým učením, chápáním emocí a dalšími aspekty AI. Říkáme tomu počítačové vidění. Pilotní fáze proběhla loni na podzim. Mimochodem, tenhle program se nám v době koronavirové krize podařilo mnohem snáz překlopit do online formy a díky tomu jsme ho mohli uspořádat mezinárodně, se studenty z Německa a Polska. Mělo to výbornou atmosféru.

Má to u studentů také takový úspěch jako Naše firmy?

Ve zpětných vazbách občas zaznívá, že je hodně náročný – je fakt, že ty čtyři hodiny jsou úplně nabité. Možná bychom těch témat nemuseli otevírat tolik, ale na druhou stranu už víme, že to studenti zvládnou, i když hodně pod tlakem. A rozhodně je to pro ně cenné.

Vnímáte při obou projektových dnech nějaké regionální rozdíly, co se týče dovedností nebo přístupu účastníků?

Dá se říct, že v menších městech a na vesnicích jsou mladí lidé obecně manuálně o něco zručnější. Ve velkých městech typu Plzně se nám stává, že studenti neumějí vzít do ruky pořádně šroubovák, to na vsi nehrozí. Zato programování zvládají děti dobře všude, prakticky bez rozdílu. Často tím hodně překvapí učitele, kteří mají občas tendenci své žáky podceňovat. A ještě jeden rozdíl bych viděl: ve městech už v posledních ročnících základních škol většinou děti vědí, na jaké škole chtějí pokračovat, a náš projekt berou prostě jako hru. Kdežto na venkově opakovaně slýcháme, že se rozhodují právě na základě téhle zkušenosti, což nás samozřejmě ohromně těší.

Sto padesát projektových dní pro tři tisíce dětí za dva roky, to není malé číslo. Jak to vlastně coby neziskovka financujete?

Související článek

Moderní škola v čase koronaviru: Smíchovská průmyslovka plánuje výuku z vlastního televizního studia

Nikdo neví, jak dlouho zůstanou kvůli koronavirové pandemii zavřené školy. Prázdniny ale v žádném případě děti nečekají, v učení totiž musejí pokračovat doma. Ředitelé teď vymýšlejí, jak k výuce na dálku přistoupit. Na Smíchovské střední průmyslové škole se do toho pustili naplno a hodlají inspirovat i ostatní.

Tu počáteční fázi jsem financoval z vlastní kapsy. Neziskový charakter bychom si rádi udrželi, ale máme za cíl vydělávat tolik, abychom mohli platit své lidi – nechceme svou činnost stavět jen na dobrovolnické práci, i když je hodně důležitá. Důležitým zdrojem peněz jsou kroužky a tábory, ty jsou normálně placené. Na projektové dny přispívají samotné školy či jejich zřizovatelé, tedy typicky města, a také firmy dbající na společenskou zodpovědnost. A minulý měsíc se stalo něco hodně zásadního – uspěli jsme v grantovém projektu ministerstva školství s názvem Zkvalitnění neformálního vzdělávání, což nám dalo finance na další dvě stovky projektových dní. Z poloviny jde o Naše firmy, z druhé o workshopy v Minecraftu.

Nedávno jste se úspěšně zúčastnili soutěže Nakopni Prahu. Jaký projekt jste přihlásili tam?

Přihlásili jsme se do sekce nazvané Péče o vodu a zeleň a představili náš systém chytrého řízení závlah. V současné době se v pražských parcích používají hlavně bateriové systémy s naprogramovaným harmonogramem. To znamená, že vůbec nereagují na aktuální počasí – systému je jedno, jestli zrovna prší, prostě se spustí v určenou hodinu. My jsme si spočítali, že se čistě na spotřebě vody dá ušetřit zhruba 30 až 40 procent nákladů na činnost závlahových systémů, a s touhle myšlenkou jsme do té soutěže šli. Vymysleli jsme poměrně jednoduchý systém, který sbírá data o srážkách, teplotě a dalších důležitých faktorech, a na základě těchto dat pak zavlažování spouští. A dostali jsme se až do finále.

Jak jste v něm nakonec dopadli? Uskutečníte ten projekt v praxi?

Původně jsme měli v plánu celou soutěž vyhrát a tím získat peníze na to, aby se z nápadu stala realita. Nakonec se nám to nepovedlo, ale pak nám došlo, že to vlastně není na škodu. Teď své řešení musíme prodat, tedy přesvědčit město, že to má smysl. Když nějaký projekt vyhraje v soutěži, realizuje se bez ohledu na to, jestli dává smysl i po ekonomické stránce. Tím pádem se ocitá do jisté míry mimo realitu, v takovém umělém chráněném prostředí. My jsme v ní teď oběma nohama a aspoň si ověříme, jak náš nápad obstojí ve skutečném světě, kde žádná taková ochrana není.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama