Zdroj: Dan Přibáň

Dan Přibáň: Co jsme viděli v Číně, by vyděsilo každého

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Dan Přibáň projel s trabanty Afriku, postsovětské země, Jižní Ameriku, Austrálii i část jihovýchodní Asie. Průjezd Čínou ale považuje za nejhorší dny, jaké kdy zažil. Deptalo ho spojení moderní techniky a režimu, který se lidskými právy a svobodami příliš nezdržuje. V praxi to představovalo obří rentgeny aut na hranicích, všudypřítomné kamery nebo povinně instalovaný sledovací software v mobilu. „Neuměl jsem si představit, že by něco takového mohlo existovat. Tak masivní využití technologií jsem v životě neviděl. Čína využívá moderní techniku dost odpudivým způsobem,“ říká patrně nejznámější český cestovatel současnosti.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Dan Přibáň projel s trabanty Afriku, postsovětské země, Jižní Ameriku, Austrálii i část jihovýchodní Asie. Průjezd Čínou ale považuje za nejhorší dny, jaké kdy zažil. Deptalo ho spojení moderní techniky a režimu, který se lidskými právy a svobodami příliš nezdržuje. V praxi to představovalo obří rentgeny aut na hranicích, všudypřítomné kamery nebo povinně instalovaný sledovací software v mobilu. „Neuměl jsem si představit, že by něco takového mohlo existovat. Tak masivní využití technologií jsem v životě neviděl. Čína využívá moderní techniku dost odpudivým způsobem,“ říká patrně nejznámější český cestovatel současnosti.

Související článek

eObčanka se šíří. Budeme s ní příštího prezidenta volit elektronicky?

„A to je začátek digitalizace v Česku.“ Tento slogan hlásí samotná informační kampaň k Portálu veřejné správy. Po zhruba třech měsících od spuštění možnosti „komunikovat on-line se státem“ v Česku se služby sice mírně hýbou, ale spíš na teoretické úrovni.

Jak se cestuje Čínou, když tam člověk nepřiletí spořádaně na letiště, ale vjede do země s karavanou starých rozhrkaných vozítek?

Je dobré říct, že jsme si vybrali asi nejhorší oblast, jaká v celé Číně je. Projížděli jsme provincií Sin-ťiang a to, co jsme viděli, byla taková technologická dystopie, že by to nejspíš vyděsilo i spoustu autorů sci-fi. Jinde to tak strašně vypadat nemusí, ale na druhou stranu Sin-ťiang může fungovat jako laboratoř, ze které se tyhle věci rozšíří do zbytku země.

Co je na Sin-ťiangu tak zvláštního?

Je to okrajová západní část Číny, někdy se jí říká „druhý Tibet“. Také tam žije výrazná menšina – Ujgurové, původní muslimští obyvatelé. S čínskou kulturou nemají prakticky nic společného a liší se od nich na první pohled. Máš mezi nimi pocit, že jsi v Mongolsku nebo v Tádžikistánu. A vláda je hrozně drží pod krkem, potlačuje jejich práva, znemožňuje jim žít tak, jak jsou zvyklí. Ta podobnost s Tibetem je jasná už tím, že předsedou komunistické strany Sin-ťiangu, a tudíž skutečným nejvyšším vládcem oblasti, je Čchen Čchüan-kuo, který stejnou funkci zastával už v Tibetu a potlačoval tam nepokoje vypuklé před pár lety. Když ho vláda přesunula do Sin-ťiangu, začaly perzekuce ve velkém – a moderní technika v tom hraje velkou roli.

„Na sto dvaceti kilometrech mezi hranicí a prvním městem byla kamerová brána na každém kilometru.“

Jak bys to popsal? Něco ve stylu Minority Report, kde špičková technika bránila prevenci kriminality do té míry, až z toho byla jedna velká šikana všech?

Mnohem horší. Minority Report vypráví o tom, jak je cesta do pekel dlážděná dobrými úmysly. Tohle připomíná spíš hru Half-Life 2. Znáš ji? Odehrává se v relativně blízké budoucnosti a líčí svět hodně černě – všude je spousta skvělé technologie, ale ta ani nepředstírá, že by měla sloužit něčemu dobrému, jen jsou skrze ni všichni pod stálou kontrolou, neustále tě někdo hlídá, podivně ozbrojení policisté vědí o každém tvém kroku. Minority Report je o pozitivní myšlence, která se zvrhla. Svět v Half-Life 2 je zvrhlý už z podstaty. A Sin-ťiang tohle připomíná víc než cokoli jiného.

Vítejte v Číně! Zemi, která vám ukáže, co se stane, když zkombinujete diktaturu s technologií. -

Jak se to projevuje v praxi?

Celá Čína v poslední době žije zaváděním takzvaného osobního skóre – všechno, co děláš, od práce přes dopravní přestupky až po chování na internetu se ti zapisuje do osobní karty a podle toho se ti různě přiznávají nebo upírají práva. Kdo má špatné skóre, nemůže třeba cestovat letadlem a tak. A v Sin-ťiangu se to úplně zvrhlo do absurdna. Protože Ujgurové mají zakázáno jakkoli se projevovat etnicky. Mezi prohřešky patří třeba to, že nosíš hodinky na pravé ruce. To se tam z nějakého důvodu považuje za odboj proti systému. Stejně jako nošení plnovousu. Obojí bohatě stačí, aby člověk skončil v převýchovném táboře – těch je tam spousta, podle satelitních fotek jsou v nich zavřené stovky tisíc lidí. Oficiálně se tomu říká „chodit do školy“. Prakticky každá rodina někoho v takovém lágru má. Ne že by se tam vyloženě umíralo, časem lidi zase pouštějí, ale člověka tam na několik měsíců strčí za nějakou takovou pitomost typu hodinek nebo plnovousu.

Související článek

Chytré technologie v obchodech nastupují. Peníze z kapes zákazníků tahají mnohem snáz

Obchody se toho snaží prodat co nejvíc a pomáhají si k tomu různými triky. Používají ale při lovu na zákazníka i chytré technologie? Některé ano. Už brzy si ve velkém začneme zvykat třeba na digitální cenovky, kde obchodník bude smět cenu zboží během okamžiku upravit podle toho, jaký o něj v danou chvíli bude zájem.

A jakou roli v tom hraje ta moderní technika?

Ta je všude, právě díky ní mají úřady celou oblast pod kontrolou. V životě jsem si neuměl představit, že by něco takového mohlo existovat. Začíná to u všudypřítomných kamer. To samozřejmě není žádná novinka, kamery jsou všude, ale tady jde o množství. Na sto dvaceti kilometrech mezi hranicí a prvním městem byla kamerová brána na každém kilometru. Doslova na každém. Měřil jsem to na počitadle na palubní desce. Směrem do vnitrozemí to pak trochu zřídne, ale nad pět kilometrů ten interval nejde nikde. A pozor, nejen na hlavní silnici – rámy s kamerami byly i na odbočkách na polní cesty.

Na hranicích Číny bylo nutné projet obřím rentgenem. -

Ke kontrole ale samozřejmě slouží i sofistikovanější technika – třeba obří skenery na auta. Jsou leckde, s prvním jsme měli tu čest už na hranicích. To je normální budova, která auto prozkoumá ze všech stran – jako rentgen na letišti, akorát stonásobně větší. Zezdola ti skenuje auto lišta jako v kopírce, z obou stran a seshora máš rámy plné senzorů.

„U vjezdu na benzinku musíš ukázat občanku s RFID čipem, snímač pípne a pak teprve se ti otevře závora.“

Ani průchod rentgenem na letišti nepatří zrovna k nejpříjemnějším zážitkům. Říkám si, jak asi tohle mává lidem s psychikou…

Přesně tak, podle mě tam ten psychologický nátlak hraje hodně velkou roli. Dám ti příklad, kde se to podle mě projevuje maximálně: kamery na silnicích pochopitelně neslouží jen k identifikaci aut a řidičů, zároveň měří i rychlost. Číňané před nimi dost hystericky zpomalují, protože každý kilometr navíc znamená záznam do osobní karty, a tudíž průšvih. A teď pozor: v noci ty kamery každé auto fotí – s bleskem. Což je podle mě vysloveně psychologická záležitost – technika pro noční vidění rozhodně není nic nedosažitelného. Ale oni ti raději prásknou bleskem do oka. Když se to děje každou čtvrthodinu, nepřeješ si nic jiného než už být konečně pryč. Což jako turista na rozdíl od místních můžeš.

Chcete natankovat? Není to tak jednoduché. -

Taky benzinky stojí za to. Nevím, jestli je to tak v celé Číně, ale v Sin-ťiangu jsou to normální opevněná stanoviště – kolem je natažený ostnatý drát, na silnici leží oceloví ježci. U vjezdu, který hlídá voják, musíš ukázat občanku s RFID čipem, snímač pípne a pak teprve se ti otevře závora.

A co jste tam ukazovali vy, když nemáte čínské občanky?

Cizinci tam sami nemají vůbec možnost natankovat. Musíš mít čínského průvodce, jehož občanka ti umožní vjet dovnitř. Mimochodem policisté a vojáci tam nenosí pistole, zato mají elektrická kopí. To je tyč s bodcem, která dává elektrické rány. K tomu nosí elektrické štíty – kdo se dotkne, dostane taky ránu. Fakt jako ve filmu – středověk křížený s budoucností. Je pravda, že dokud posloucháš rozkazy na slovo, chovají se nesmírně slušně. Dokonce se i usmívají, dávají najevo respekt, rozhodně z nich nemáš pocit takové té povýšené buzerace jako v Rusku. Ale nechci si ani představovat, co by se strhlo, kdybys dělal něco proti jejich vůli nebo kdyby dostali povel, že se mají chovat jinak než slušně.

Kombinace středověku a dystopické sci-fi. -

Kde všude jsou skenery aut, o kterých jsi mluvil?

Související článek

Hlavně na checkpointech, což jsou kontrolní stanoviště postavená různě ve vnitrozemí. Nezjistil jsem ale podle jakého klíče. Některé z nich nejsou vybavené tak špičkově jako ty obří skenery na hranicích, ale minimálně špičkovou fotku předku, zadku i obou boků auta v obřím rozlišení na nich úřady získají vždycky.

Člověk si říká, jak asi zpracovávají všechna ta data…

To jsme si říkali taky. Tyhle informace jsou nejspíš tajné, ale úřady musí mít nutně k dispozici gigantická datová centra, protože to jsou opravdu neuvěřitelná kvanta údajů, zvlášť když jsou všechny systémy vybavené schopností rozpoznávání tváří. V Kašgaru, největším městě Sin-ťiangu, jsou tři čtyři kamery s vysokým rozlišením na každých sto metrů. Dalším příkladem jsou taxíky. Tam jedna kamera točí prostor před autem, druhá řidiče a spolujezdce, třetí lidi na zadních sedadlech a čtvrtá snímá prostor za autem.

„Úřady stavějí sledování co nejvíc na odiv, aby bylo každému jasné, že se před nimi neschová.“

Jinými slovy, něco jako soukromí přinejmenším v Sin-ťiangu prostě neexistuje.

Vůbec. Kdyby alespoň sledování probíhalo diskrétně, ale úřady ho naopak stavějí co nejvíc na odiv – aby bylo každému jasné, že se před nimi neschová. Vláda šla dokonce tak daleko, že lidé dostali příkaz nainstalovat si sledovací software do vlastních mobilů, aby úřadům špiclování usnadnili. Říkají tomu po orwellovsku web cleansing, webová čistka.

V některých částech Číny se téměř nemáte šanci schovat před dohledem kamer. -

Ono to takhle zdálky možná nezní tak dramaticky, ale když v tom jsi, můžeš se po pár dnech zbláznit. Když jsme konečně z Číny vyjeli do Kyrgyzstánu, najednou jsme si připadali jako svobodní lidé – ačkoli to je typická postsovětská země se slušnou úrovní buzerace. Ale aspoň tě nikdo pořád nenatáčí a neskenuje. Byli jsme v Číně jen čtyři dny, ale v určitém smyslu to byly nejhorší čtyři dny, jaké jsem zažil.

Abychom to trochu vyvážili, měli jste i nějaké příjemné zážitky pramenící z toho, že je Čína technologická velmoc?

Vláda zjevně nemá problém s investicemi, nic pro ni není nemožné. To se samozřejmě projevuje i pozitivně, třeba silnice jsou v Číně naprosto bezkonkurenční. O kvalitě čínských dálnic se nám v Česku ani nesní – a nemusejí být nutně jen v Číně, vláda je nechává stavět i v jiných zemích, třeba v Pákistánu z Lahore do Islámábádu. Šestiproudá dálnice, elegantní mimoúrovňová křížení, prostě luxus.

Příjemně mě překvapila třeba i vysoká úroveň elektromobility. Elektrická auta i motorky jsou tam naprosto normální, což by časem mohlo řešit obrovské problémy se znečištěným vzduchem ve velkých městech. Technologickou vyspělost Číně člověk zkrátka nemůže upřít – člověk kolikrát jen zírá, co všechno je možné. Je to sci-fi, ale bohužel dystopické. Takže nepříjemné zážitky převažují.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama