Foto: iStockphoto.com

Další hrozba z východu. Světu hrozí rozdělení na dva internety. Svobodný a čínský

HomepageStát chytře 7 a více min čtení

Číně se podařilo něco nečekaného. Ještě v roce 2011 čínští komunisté panikařili ze schopnosti obyvatel organizovat s pomocí internetu protesty a demonstrace. Po nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga ale přišla změna ve způsobu uvažování vládnoucí strany. Spočívá v myšlence, že než možnosti internetu radikálně omezovat, je lepší ho využít ke kontrole společnosti. Dnes je tak čínský internet regulován a cenzurován nejpřísněji a nejefektivněji na světě. Vládě přitom pomáhají i firmy jako Huawei nebo ZTE, před kterými varuje i náš Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Číně se podařilo něco nečekaného. Ještě v roce 2011 čínští komunisté panikařili ze schopnosti obyvatel organizovat s pomocí internetu protesty a demonstrace. Po nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga ale přišla změna ve způsobu uvažování vládnoucí strany. Spočívá v myšlence, že než možnosti internetu radikálně omezovat, je lepší ho využít ke kontrole společnosti. Dnes je tak čínský internet regulován a cenzurován nejpřísněji a nejefektivněji na světě. Vládě přitom pomáhají i firmy jako Huawei nebo ZTE, před kterými varuje i náš Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost.

Související článek

Dan Přibáň: Co jsme viděli v Číně, by vyděsilo každého

Dan Přibáň projel s trabanty Afriku, postsovětské země, Jižní Ameriku, Austrálii i část jihovýchodní Asie. Průjezd Čínou ale považuje za nejhorší dny, jaké kdy zažil. Deptalo ho spojení moderní techniky a režimu, který se lidskými právy a svobodami příliš nezdržuje. V praxi to představovalo obří rentgeny aut na hranicích, všudypřítomné kamery nebo povinně instalovaný sledovací software v mobilu. „Neuměl jsem si představit, že by něco takového mohlo existovat. Tak masivní využití technologií jsem v životě neviděl. Čína využívá moderní techniku dost odpudivým způsobem,“ říká patrně nejznámější český cestovatel současnosti.

Už několik let razí Čína pro kritiky svobody slova doma i v zahraničí lákavý koncept takzvané internetové suverenity. Každý rok se na toto téma koná v čínském Wu-čenu konference, které se do loňského roku účastnily i západní špičky oboru informačních a komunikačních technologií, například zástupci Facebooku nebo Googlu. Koncept internetové suverenity jde přitom přesně proti tomu, jak internet chápeme v demokratickém světě – jako svobodné, často anonymní a do značné míry nezávislé platformy ke sdílení obsahu a myšlenek.

Podle čínských představ by ale měl každý stát mít právo si internet regulovat, jakýmkoliv způsobem uzná za vhodné. Tedy cenzurovat obsah formou mazání a omezování přístupu ke konkrétním stránkám (mluví se o Great Firewall of China), sledovat aktivity uživatelů, kontrolovat internetovou infrastrukturu a rozhodovat, kdo a za jakých podmínek k ní bude mít přístup.

Internetová suverenita, rozhodně ne svoboda

Součástí konceptu je také deanonymizace internetu, takže stále více čínských internetových platforem vyžaduje přihlašování pomocí skutečné identity. Vývozem tohoto konceptu, například do Afriky, Jižní Ameriky nebo na Blízký východ, navíc vznikají dva separátní internety – ten „náš“ a čínský „splinternet“. V budoucnu by tak mohli být jednotlivci, společnosti i vlády vystaveni volbě mezi čínskými a „západními“ aplikacemi. Číňané, kteří pro většinu svých denních aktivit (včetně placení) používají mobily a internet, jsou pod neustálým dohledem i díky tomu, že se musí na sociálních sítích registrovat pomocí občanských dokladů. Není tedy divu, že i ostatní autoritářské režimy světa mají zálusk na zavedení čínského modelu správy internetu.

Související článek

Čínský systém sociálního kreditu jede. Už má 10 milionů hříšníků. Hůř hledají partnera i práci

V Číně se experimentuje se sociálním kreditem, který vyhodnocuje důvěryhodnost lidí i firem. Často je zjednodušován a přirovnáván k dílům dystopické fikce jako například 1984 nebo seriálu Black Mirror. Je to ale systém, který je komplexní, různorodý a především experimentální. Už funguje v některých městech a oblastech. V celé zemi s více než miliardou obyvatel má být spuštěn příští rok.

Dohled nad internetem čínské Státostraně umožňuje absolutní kontrola nad veškerou internetovou infrastrukturou a technologickými giganty, jako jsou Tencent, Alibaba nebo Baidu. Právě tyto firmy, které provozují domácí varianty na Bing/Google (Baidu), WhatsApp (WeChat), Twitter (Sina Weibo) nebo Wikipedii (Baike Baidu), společně s dodavateli hardwaru, jako jsou Huawei nebo ZTE, jsou klíčem k čínskému úspěchu. Bez spolupráce těchto společností, jejichž aplikace používá každý den většina Číny, by nemohla být například cenzura tak efektivní.

Cenzura je cool

Stejně jako jakákoliv jiná čínská digitální politika, má i internetová cenzura fyzickou podporu. Jde o známé praktiky, jako je cenzura knih, konkrétních autorů nebo kontrola nad médii (v současnosti téměř absolutní) pomocí cenzury obsahu a ještě efektivnější autocenzury vnucené jednotlivým novinářům a akademikům. Tuto tradiční cenzuru si nelze navíc v čínském kontextu představovat jako tvrdý, plošný zákaz. V určitém prostředí mohou například někteří „zakázaní“ autoři publikovat některé své knihy bez problému. V čínském knihkupectví si tak můžete koupit román 1984, jenom jednou za čas nemůžete tuto sekvenci čísel zadat do čínského vyhledávače.

V Číně vznikají startupy na cenzuru. Na první pohled jsou tyto společnosti jako běžné ajťácké kanceláře plné mladých ambiciózních cool lidí v neformálním oblečení. -

Čínská internetová cenzura využívá sofistikované algoritmy, které se používají pouze v některých kritických časových momentech. Například v časovém úseku několika týdnů okolo zasedání čínské okleštěné verze parlamentu v roce 2017, kde došlo k zásadní změně čínské ústavy, nebylo možné na internetu napsat císař, neschopný vládce nebo Si Ce-tung (odkazující kombinací jmen k podobnosti ve stylu vládnutí mezi Si Ťin-pchingem a totalitním vládcem Mao Ce-tungem). Podobně byl dočasně cenzurován Medvídek Pú, který je k čínskému lídrovi často připodobňován. Mnohem zákeřnější je ale cenzura přírodních katastrof a citlivých kauz, jako je prodej podvrhů vakcín nebo zneužívání dětí ve školkách. Když vláda nechce, aby se o něčem takovém vědělo, dokáže to zařídit.

Související článek

Cestovatel Dan Přibáň měl pravdu: Osobní svědectví z čínských lágrů

Před pár měsíci vzbudil velký rozruch náš rozhovor s cestovatelem Danem Přibáněm. Hovořil v něm mimo jiné o tom, jak čínské úřady zacházejí v provincii Sin-ťiang s tamější ujgurskou menšinou. Na sociálních sítích pak čelil kritice, že situaci v Číně dobře nezná a usuzuje jen z několikadenní zkušenosti. Přinášíme proto svědectví člověka, jemuž neznalost rozhodně vytýkat nelze – internaci v „převýchovném táboře“ totiž prožil na vlastní kůži.

Kromě umělé inteligence a automatizovaných procesů pracují v Číně desítky až stovky tisíc cenzorů. Kromě těch státních existují i cenzoři soukromí. Ti jsou součástí velkých mediálních domů a technologických firem provozujících sociální sítě. Proto v Číně vznikají pro nás téměř nepochopitelné startupy na cenzuru. Na první pohled jsou tyto společnosti jako běžné ajťácké kanceláře plné mladých ambiciózních cool lidí v neformálním oblečení. Namísto rozvíjení svobodného internetu ho ale cenzurují. Sami to odůvodňují tím, že některé informace jsou zkrátka nevhodné a mohly by způsobit paniku. Pokyny pro cenzory přicházejí v podobě tajných nařízení od Oddělení propagandy Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Tyto dokumenty ale pravidelně unikají a China Digital Times je udržují volně dostupné v překladu do angličtiny. Zajímavostí pro českého čtenáře může být i fakt, že na seznamu pravidelně cenzurovaných jmen za loňský rok je i stále ještě oficiální poradce našeho prezidenta Miloše Zemana Jie Ťien-ming.

Opomíjeným aspektem cenzury je také její využívání jako nástroje ekonomického protekcionismu. Zatímco čínské technologické firmy, jako jsou Tencent nebo Alibaba, bez větších problémů pronikají do světa, v Číně se o něčem podobném může firmám jako Amazon, Facebook nebo Google jenom zdát. Čínské vedení sice argumentuje „nutností chránit veřejnou morálku nebo veřejný pořádek“, ale ve skutečnosti má tento přístup zásadní ekonomické dopady. Bez tohoto přístupu by nikdy nemohl čínský domácí internetový průmysl vyrůst do dnešní podoby a expandovat do zahraničí na úkor společností, které v Číně nemohou operovat.

VPN s kulatým razítkem

Není to tak dávno, co se beztrestně dala cenzura a blokování určitých částí internetu obcházet pomocí virtuálních privátních sítí (VPN). Jde o aplikace, které slouží k lepšímu zabezpečení internetové komunikace, ale také umožňují obcházet internetové restrikce země, v níž se uživatel nachází. Fungují totiž na principu virtuálního přístupu k internetu přes server v jiné zemi. V ideálním případě nemá tato země-prostředník žádné omezení v přístupu na konkrétní weby, a tak je možné nahlížet v Číně zakázaný obsah.

Čínským úřadům se ale daří jejich efektivitu limitovat (především od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga), a tak se na internetu pravidelně objevují seznamy v současnosti v Číně nejlépe fungujících VPN aplikací. Kromě soustavného boje proti efektivitě těchto systémů má od března minulého roku Čína v ruce méně virtuální nástroj – zákaz používání nepovolených VPN k soukromým či jiným účelům. To se týká i zahraničních firem.

Související článek

Čínské školy sledují své žáky. Používají k tomu čipy ukryté v uniformách

Čínský dohled nad obyvateli země využívající nejmodernější techniku se stále rozpíná. Pekingská radnice nedávno ohlásila, že pro své obyvatele od roku 2021 zavede bodový systém, který bude vycházet z téměř permanentního sledování. V jižní Číně pro změnu tamější školy pomocí chytrých čipů ve školních uniformách nepřetržitě hlídají své studenty. Třeba jestli nejsou za školou.

Jednotlivci i společnosti si ale mohou na místních úřadech zažádat o vládou schválenou VPN aplikaci (což ale nepůsobí moc bezpečně). Mezitím začala policie používání těch neoficiálních pokutovat. Čína do boje proti VPN a například i šifrovacím komunikačním aplikacím zapojila také zahraniční technologické firmy, jako je Apple. Ten většinu VPN ze svého App Storu stáhl již v roce 2017 během probíhající kampaně proti nepohodlným VPN aplikacím. V současnosti dokonce existuje webová stránka mapující cenzuru App Storu v Číně.

Digitální železná opona

Čínská cenzura nemá co do sofistikovanosti a efektivity srovnání. Tamní model chytře kombinuje tržní principy, moderní technologie a dobře pracuje s autocenzurou. Je schopný dostatečné propustnosti, aby nebyl čínskému obyvatelstvu příliš na obtíž, a zároveň efektivně potlačuje z pohledu komunistické strany závadný obsah lokální či zahraniční provenience. Dá se navíc očekávat, že systém bude stále propracovanější a čínská kontrola internetu bude stále pevnější.

Související článek

Josef Šlerka: Čínský skóring jsou komunistické domovnice, které mají k dispozici internet

Tisíce lidí se denně nechávají ovlivnit fake news, na které nejčastěji narazí prostřednictvím sociálních sítí, obvykle Facebooku. Jak je možné, že vymyšlené zprávy mají takový úspěch? Jak vlastně vznikají fake news, které jsou uvěřitelné? Ohrožují nás? A jak má tedy člověk poznat falešnou zprávu v době podvrhů vytvářených mnohdy i umělou inteligencí? O tom jsme si povídali s Josefem Šlerkou. Známe se už řadu let a tykáme si. A platí to i pro tento rozhovor.

Pokud přejdeme lidskoprávní a ekonomická hlediska, která čínská kontrola internetu skýtá, zůstává tu stále větší problém exportu čínských regulací kyberprostoru do světa. Především projekty, jako je Digitální hedvábná stezka, která začíná připomínat spíše Digitální železnou oponu, budí ve světě stále větší obavy.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama