ilustrační foto: iStockphoto

E-volby: věčná hudba budoucnosti?

Stát chytřekomentář 3 min čtení

Dnes se v Poslanecké sněmovně opoziční strany pokusí vyslovit nedůvěru vládě Andreje Babiše. Kdyby se jim to povedlo, měly by v krátké době následovat nové parlamentní volby, což ovšem v našem rozkolísaném politickém systému vůbec není jisté. Zato jiná věc jistá je: i kdyby se volby uskutečnily, opět proběhnou podle pravidel z minulého století, v nichž hrají hlavní roli papírové lístky. V roce 2019 dost smutná situace.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Dnes se v Poslanecké sněmovně opoziční strany pokusí vyslovit nedůvěru vládě Andreje Babiše. Kdyby se jim to povedlo, měly by v krátké době následovat nové parlamentní volby, což ovšem v našem rozkolísaném politickém systému vůbec není jisté. Zato jiná věc jistá je: i kdyby se volby uskutečnily, opět proběhnou podle pravidel z minulého století, v nichž hrají hlavní roli papírové lístky. V roce 2019 dost smutná situace.

Související článek

Babišovy digitální vzdušné zámky aneb slibem nezarmoutíš

Andrej Babiš a jeho PR tým toho o digitalizaci napovídali již mnoho, a ještě více toho slíbili. Nicméně vzhledem k tomu, že zavádění nápadů do praxe pokulhává, jsou řeči o digitalizaci Česka zatím spíš jen pěknou pohádkou. Nicméně realitou je premiér neznalý technologií s vládními prioritami, které namísto z reálných potřeb vycházejí z marketingových průzkumů veřejného mínění. Jak si tedy člověk, o kterém se říká, že neumí s počítačem, v digitalizaci státu zatím vede?

Premiér Andrej Babiš, který podle zpráv ze svého okolí neumí pořádně používat ani e-mail, si před časem oblíbil nové slovo. To slovo zní „digitalizace“. Patrně mu někdo prozradil, že právě tudy vede cesta k úspěšnému modernímu státu na prahu dvacátých let, a tak se ho ministerský předseda chopil a začal s ním šermovat vlevo vpravo. Když ho (a jeho spolupracovníky, například dnešního ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka) člověk poslouchal třeba na skvěle obsazené konferenci s příznačným názvem Digitální Česko letos v únoru, měl dojem, že ještě pár měsíců a dohoníme světového digitálního šampiona z Estonska. Proč ne, něco podobného by země potřebovala jako sůl.

Jenže realita je bohužel někde úplně jinde. Spousta služeb, které jsou nejen ve zmíněném Estonsku dávno skutečností, se u nás nacházejí stále v pásmu úvah, v lepším případě příprav. Lékaři sice vydávají elektronický recept, ale bohužel ani s ním nezjistíte, ve které lékárně si lék můžete vyzvednout – systém online skladových zásob je v nedohlednu. Elektronická neschopenka, která měla původně fungovat letos od července, se posouvá nejdříve na leden. Podobný osud, odklad na neurčito, potkal i slibované zavedení sjednocených plateb pro drobné živnostníky. Elektronických dálničních známek, které mají i na Slovensku už pár let, se možná dočkáme od příštího roku, ovšem kupodivu nejspíš za vyšší cenu (přitom digitalizace snižuje náklady). A nástroj z politického hlediska nejdůležitější, tedy elektronické volby, je zatím jen, řečeno ústy Járy Cimrmana, „námětem vášnivých hovorů v anarchistických kroužcích“. 

Související článek

Díky digitálnímu státu k nám přišly tisíce zahraničních firem, říká estonský expremiér Rõivas

Příběh Estonska fascinuje celý svět – malá země, přes půl století okupovaná Sověty, se změnila v digitální velmoc, z níž si berou příklad nejvyspělejší země planety. Jak se to vlastně povedlo?

Elektronické volby přitom nejsou technicky o mnoho složitější než běžné internetové ankety, které vyhlašuje kdejaká zahrádkářská společnost. Na tom se shodnou odborníci na IT i představitelé státní správy ze zemí, kde už e-volby zavedli. Jediný zásadní problém je spolehlivá a bezpečná identifikace každého voliče – ekvivalent toho, když vám ve volební místnosti komise zkontroluje občanský průkaz. A ani tohle po technické stránce už není žádný velký problém, existuje dokonce několik možností řešení.

Tou první je eObčanka neboli průkaz s čipem, vydávaný od loňského léta. eObčanka má sama o sobě slušnou řádku užitečných funkcí, například se díky ní dozvíte, kolik bodů máte na kontě za dopravní přestupky, a coby volební identifikátor by posloužila zcela bez problémů. Využít by se dal i starší typ elektronického podpisu nebo také připravovaná služba Sonia neboli využití identifikace do elektronického bankovnictví. Jenže eObčanku má přes její nesporné výhody zatím jen malá menšina občanů, pouhý milion. Ostatně není divu, stát o ní víceméně mlčí. Zaregistrovali jste za poslední rok nějakou významnější kampaň na její podporu? My také ne. Jako by vládě přes řeči o digitalizaci nezáleželo na jednom z mála opravdu kvalitních digitálních nástrojů, které se povedlo zavést.

Samozřejmě se dá spekulovat o spoustě důvodů, proč ještě e-volby nemáme, proč je nutné chodit do volebních místností a co hůř, při pobytu mimo trvalé bydliště si nesmyslně složitě vyřizovat voličské průkazy.

Související článek

Stát vydal už 1,1 milionu eObčanek. Lidé přes ně kontrolují i stav bodového konta řidiče

Ministerstvo vnitra vydalo od loňského července 1,1 milionu občanských průkazů s čipem, takzvaných eObčanek. Z toho třetina dospělých držitelů si aktivovala elektronickou část, která umožňuje i přístup do Portálu občana. Díky tomu si mohou například online ověřit stav bodů v registru řidičů, zjistit údaje z živnostenského rejstříku nebo si online zřídit živnost.

Lákavá teorie praví, že moderní elektronické nástroje mají větší oblibu u voličů opozice než u elektorátu vládních stran, takže se vláda logicky nepředře. Klidně ale zůstaňme u konvenčnějšího vysvětlení, totiž že vláda digitalizuje hlavně v řečech, ale když dojde na skutky, je to slabší. Jenže takhle to Estonsko vážně nedoženeme.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama