foto: iStockphoto.com

Michal Šmarda: Současná krize je příležitostí, jak změnit naši společnost

Stát chytřekomentář 3 min čtení

Kvůli koronavirové pandemii sekáme obrovské dluhy – půl bilionu letos, nejméně půl bilionu příští rok… Kupujeme si za ně čas, abychom se nemuseli měnit. Bylo by ale lepší, kdybychom si za ně koupili změnu.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Kvůli koronavirové pandemii sekáme obrovské dluhy – půl bilionu letos, nejméně půl bilionu příští rok… Kupujeme si za ně čas, abychom se nemuseli měnit. Bylo by ale lepší, kdybychom si za ně koupili změnu.

Jedním z velkých témat, která koronavirová krize přehlušila, je zavedení digitální daně. Podle mě by šlo o dobrý krok, a to hned z několika důvodů. V Česku její neexistenci vidíme mnohem lépe než v jiných zemích v Evropě – a to díky našemu Seznamu. Ten je totiž v Evropě unikátem. Náš národní přepravce dat zdaní každou korunu, zatímco Google nezdaní skoro nic. Digitální daň by tak kromě dalších příjmů do rozpočtu znamenala i narovnání podmínek našich a zahraničních firem.

Musíme ale hlavně přestat přemýšlet tak, že je daň trestem. Není. Je způsobem, jak dostat peníze od někoho, kdo je má, k někomu, kdo je potřebuje. Jan Švejnar říkal, že při výběru daní není stát v příliš složité situaci. Když mám někomu vzít korunu, tak tomu, komu bude nejméně chybět. A Facebooku a Googlu chybět nebude.

Související článek

Ne každý, kdo rozhazuje peníze za informační technologie, se chová chytře, říká Michal Šmarda

Proč mají občané desetitisícového městečka na Vysočině vlastní kartu občana? Jak se přesvědčuje šéf finančního odboru, aby otevřel městský rozpočet? A co udělají úředníci, když mají volit mezi zakoupením licencí kancelářského softwaru a bazénem? O tom jsme si povídali se starostou Nového Města na Moravě (a místopředsedou ČSSD), Michalem Šmardou.

To jsou úvahy o transformaci ekonomiky. O tom, jestli chceme, aby bylo deset silných korporací ještě silnějších, jestli nám připadají málo silné, nebo aby bylo silnějších těch deset milionů lidí. Diskuse o tom, jestli pět, nebo sedm procent, je možná zajímavá, ale já do ní nechci zabrušovat. Důležité je, že princip digitální daně je podle mne správný.

Zdanění robotické práce

Mluvíme-li o transformaci ekonomiky, nemůžeme se nedotknout jednoho z nejžhavějších témat dneška – robotizace práce. Jsme průmyslovou zemí, téma robotizace výroby je čím dál akutnější a v souvislosti s koronavirovou krizí a snahou podniků ušetřit každou korunu se s tématy robotizace výroby budeme setkávat čím dál častěji. Je proto na místě bavit se i o danění robotické práce.

Související článek

Bez šéfů jsou vývojáři čtyřikrát efektivnější, říká Václav Muchna z Y Softu

Zavedli home office i pro ty, kteří by jinde museli být fyzicky v práci. Zrušili šéfovská místa, a produktivita práce jim vyletěla na čtyřnásobek. Řeč je o české softwarové firmě Y Soft. Jejího majitele Václava Muchny jsme se zeptali, jak zvládli koronavirovou epidemii, v čem jim covid otevřel oči a jestli není čas na větší zdanění IT firem.

Myslím si, že by měla klesat míra zdanění lidské práce a místo toho by se měla hledat cesta, jak zdanit robotickou práci. Lidská práce je u nás dneska zdaněná extrémně – když připustíme, že zdravotní a sociální pojištění je daň, jen se jinak jmenuje. Všechny ty položky dohromady jsou vysoké. Výroba a svět práce se ale proměňuje.

Jak ale najít hranici mezi automatizací, která by se měla zdanit – třeba robotické rameno ve fabrice, a automatizací někde v kanceláři, kde někdo přijde se skvělým softwarem, který ušetří dvě pracovní místa? Přiznám se, že odpověď na tuhle otázku neznám. Úkol pro dnešní dobu je proto tuto hranici najít.

Hrozně trpím, když vidím, jak tuhle krizi – nebo také příležitost – nevyužijeme pro to, abychom odpověď na tyhle otázky hledali. A pokud by to bylo potřeba, peníze do toho nasypali. Místo toho však lijeme peníze pořád dokola jen do uhlí, oceli, betonu a hnojiv, často navíc do neperspektivních oborů, o kterých všichni víme, že brzy skončí.

Co nám přinese technologický pokrok?

V každé době byla na stole otázka, jestli technologický pokrok, ať při zavádění nových strojů nebo při nástupu prvních počítačů, povede pouze ke zvyšování zisku korporací, nebo i k tomu, aby se zlepšila životní úroveň pracujících. Aby měli lepší práci, kratší pracovní dobu.

Související článek

Šéf odborů Středula: Téma zdaňování robotů je zcela jistě k diskusi

Tři sta deset tisíc lidí zastupuje největší odborová organizace v zemi – Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS). V jejím čele od roku 2014 stojí Josef Středula, jenž velmi dobře vnímá nástup Průmyslu 4.0, který je spojený i s tím, že řadu zaměstnanců v různých profesích vystřídají roboti. Roli odborů to ale podle Středuly nesníží, spíše naopak.

Před 150 lety se sváděly obrovské boje o osmihodinovou pracovní dobu. Ta byla možná díky tehdejšímu technologickému pokroku. Tehdy zvítězila myšlenka, že se technologický pokrok má využít k tomu, aby lidé nemuseli být v práce dvanáct hodin, že stačí osm.

Až do teď jako by se žádné další změny neděly. Rozšiřující se robotizace a automatizace práce tak může přinést novou otázku – a to, jestli zase nepřemýšlet o zkrácení pracovní doby. Možná bude osm hodin moc a stačit bude jen šest. Anebo bude moc pět dní a stačit už díky novým technologiím budou jen čtyři. Příjmy ze zdanění robotické práce by nám v tom přemýšlení mohly pomoci.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama