ilustrační foto: iStockphoto

„Stejně jako má každý v bytě vodovod, měl by mít i optický kabel,“ říká Martin Adam z T-Mobile

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

„Čau lidi, mám pro vás dobrou zprávu – naše krásná země se na žebříčku složitosti stavebního řízení propracovala na skvělé 156. místo, což znamená, že jsme předehnali Pásmo Gazy a dotahujeme se na Uruguay. Naše ministryně na tom prostě mákla.“

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

„Čau lidi, mám pro vás dobrou zprávu – naše krásná země se na žebříčku složitosti stavebního řízení propracovala na skvělé 156. místo, což znamená, že jsme předehnali Pásmo Gazy a dotahujeme se na Uruguay. Naše ministryně na tom prostě mákla.“

Související článek

Česko jako černý flek Evropy. Může za to infrastruktura na úrovni století páry

Česká republika chce být lídrem inovací, ale stav infrastruktury tomu neodpovídá. Naši zaostalou kotlinu objíždějí už i nákladní vlaky, internet máme pomalý a často zbytečně drahý a elektrická síť rozhodně není připravena na masivní nástup elektromobilů.

Tak by nejspíš vypadal facebookový post předsedy vlády Andreje Babiše, pokud by se věnoval výsledkům studie Doing Business, z níž údaj o tristní situaci Česka pochází. Ačkoliv ono to ještě vlastně bude o něco horší, protože studie  pracuje se zákonnými lhůtami – a s těmi si tuzemské stavební úřady příliš hlavu nelámou.

Co tuzemské výjimečně složité stavební řízení znamená pro stavbu optické sítě, která by v domácnostech měla být stejně běžná jako připojení na vodu, plyn nebo elektřinu? Podle Martina Adama, senior právníka operátora T-Mobile, stavbu sítí navíc nekomplikují jen extrémně složité zákony. Situaci ještě zhoršují nedomyšlenosti a naschvály, které mají dalekosáhlé důsledky a stavbu sítí výrazně prodražují. Inspirací ke zlepšení může být nejen Německo, ale třeba i Rumunsko.

Jak tedy síťování zrychlit?

Řešením by mohlo být vedení kabelů vzduchem. Esteticky není nijak povznášející, ale dovoluje stavět sítě rychle a levně. V jihovýchodní Asii je takto na optiku připojená téměř každá domácnost. V Česku volíme kabely zakopané pod zem, které sice uspokojí esteticky, ale jejich výstavba je nejnáročnější, nejdražší a nejpomalejší. To vše v situaci, kdy proti světu rozhodně žádný náskok nemáme. Na vedení vzduchem je sice možné získat na výjimku povolení, ale to je jen dočasné, například na deset let, během kterých nemáme jistotu, že stačíme kabel pod zem položit.

Starosta oznámil, že zastupitelstvo změnilo podmínky a věcné břemeno bude dvojnásobně drahé.

Co je na získávání povolení pro stavbu optiky tak složitého?

Jednak to je legislativa sama o sobě. Rekodifikace stavebního práva je nutná, ale bojím se, že do konce volebního období zákon parlamentem neprojde. Souvisí s tím i často nepředvídatelné chování jednotlivých obcí. V desítkách příkladů jsme se s obcí dohodli na věcném břemenu, fakticky poplatku za to, že budeme moci položit kabely na obecní pozemek, třeba pod chodník. Na základě tohoto slibu jsme připravili kompletní projekt. Jenže pak nám starosta oznámil, že zastupitelstvo změnilo podmínky a věcné břemeno bude dvojnásobně drahé.

Věcná břemena jsou příjem pro obec?

Ano. Obec nám jako vlastník chodníků dává souhlas s uložením sítí. Vysoké věcné břemeno ale často způsobí, že obec nezasíťujeme. Takže v jedné obci jsme, ale v sousední už ne. Při dodržování zákonů tvoří věcná břemena 25 procent kompletních nákladů. Jenže když zastupitelstvo rozhodne, že je zvýší nad rámec toho, co je stanoveno zákonem, může to být až 60 procent ceny celého projektu. A to se nám už nevyplatí. Obchodní případ je pro nás celá obec, jako jeden z mála operátorů přitom síťujeme i rodinné domy. Dokážeme tak zastupitelstvu slíbit, že když věcná břemena budou rozumná, zasíťujeme nejen bytovky, ale i rodinné domky. To nikdo jiný nedělá.

Související článek

Rychlý internet? Musíme začít, jinak nám ujede vlak

Spotřeba dat přenesených přes internet v České republice neustále roste. Je nejvyšší čas se tomuto trendu přizpůsobit a udělat, co je třeba – vybudovat optické sítě. Jedině ty dokážou zajistit, že v nejbližší době naše země nezačne zaostávat. Musíme již ale přejít od slov k činům.

Řekl jste v rozporu se zákonem. Je to běžné?

Postup v rozporu se zákonem není výjimečný. Řeknu jiný příklad. Již dnes máme možnost pro účely stavby pozemky vyvlastnit. Neuplatňujeme ho, ale i když to neuplatňujeme, nepotřebujeme díky tomu pro stavební řízení dohody s vlastníky pozemků. Je to postup vyplývající přímo ze zákona, dokonce ho školí ředitelka stavebního odboru na ministerstvu pro místní rozvoj. Ale polovina stavebních úřadů po nás přesto ty dohody chce, protože tento postup není úplně obvyklý a úředníci se bojí například nařknutí z korupce.

Je tohle jediná svízel?

Obce také zvyšují další požadavky. Například požadují kompletně nový povrch chodníku. Nebo uložení kabelů do hloubky osmdesát centimetrů místo normou vyžadovaných čtyřiceti. Pak náklady rychle rostou a optiku není možné do obce zavést. 
Někdy ovšem kladení kabelů selhává i při dobré vůli. Při rekonstrukci chodníku například starosta nechá položit jednu obecní chráničku (pozn. red – velké „husí krky“, kterými se při pokládání sítí protahují jednotlivé kabely), ve které mají vést kabely, jenže při síťování celé obce jsou zapotřebí dvě velké. Nebo, a to je lepší, šest až osm malých.

Často hrají roli i lokální zájmy. Představte si, že někdo z vedení obce je napojený na lokálního poskytovatele internetu. Myslíte si, že nám chtějí vyjít vstříc, i když kvůli tomu v obci optika nebude? Přitom jednají proti zájmům svých občanů. Náš cíl je ale zasíťovat milion bytů, takže pokud se zastupitelstvo chová takto, jdeme jinam.

Mohou se v tom nějak angažovat občané?

Každý rodinný dům by měl mít ze zákona přípojku na telekomunikační sítě. Stavebnímu úřadu ale často stačí smlouva s wifinářem a přípojku kabelem neřeší. Přitom při stavbě stačí vedle energetických kabelů položit malou chráničku, a stavbu tak pro připojení optiky připravit. Náklady jsou v řádu stovek korun, ale málokterý stavebník to dělá. Jenže dodatečné položení kabelu pro jeden rodinný dům vychází v průměru na deset až patnáct tisíc.

Pokud v objektu optika je, měl by ji majitel sdílet s ostatními poskytovateli. Pokud není, mělo by její výstavbu SVJ umožnit.

V bytovkách ale takové potíže nenastávají, ne?

Naopak. Sdružení vlastníků jednotek nebo družstvo často brání optice ve vstupu do domu. Stává se, že v objektu nejsme první, i když jsme první s optikou, a současní provozovatelé poskytují výboru nějakou výhodu. V některých městech existují velcí vlastníci, kterým patří většina bytového fondu, a ti mohou pokládku optiky v obci zastavit. Přitom každý majitel bytu má právo mít poskytovatele, kterého si vybere.

Související článek

Uteč z kempu! Češi vymysleli aplikaci, se kterou se dá legálně kempovat nadivoko

Možnost přespat ve stanu nebo v karavanu na klidném místě v přírodě. To je něco, co táhne. Kempy, hlavně ty v turisticky oblíbených lokalitách, jsou totiž během léta přeplněné a hlučné. Jenže kempovat takzvaně nadivoko bez souhlasu majitele pozemku je problém. Hrozí konflikt, případně i pokuta. Trojice českých podnikatelů proto vymyslela aplikaci Bezkempu.cz, která tuhle obtíž řeší.

To je v zákoně?

Ano, to je v zákoně č. 127/2000 Sb., o elektronických komunikacích, paragraf 104, odstavec 16. Každý uživatel bytu má právo umístit v domě síť jím vybraného operátora.

Proč to tedy nefunguje?

Naším zákazníkem je totiž uživatel bytu, ale pro umístění naší sítě vedoucí do bytu potřebujeme souhlas výboru SVJ nebo představenstva bytového družstva. Přitom pravidla, jež by zjednodušila výstavbu optiky všem firmám, které se jejich budování věnují, nejsou složitá. Pokud v objektu optika je, měl by ji její majitel sdílet s ostatními poskytovateli. Pokud není, mělo by její výstavbu vedení SVJ automaticky umožnit.

Nebylo by to opatření jen ve prospěch velkých operátorů? Kolik firem v republice vůbec optiku pokládá?

Licenci má více než patnáct set subjektů, nejen velcí operátoři. Optiku totiž staví i malí poskytovatelé, kteří začínali na Wi-Fi.

Co by pokládání kabelů mohlo urychlit?

Alternativní způsoby vedení kabelů. Ukládat je ne do chodníků, ale do přilehlých zelených pásů nebo je vést vzduchem. Ministerstvo pro místní rozvoj už ale nechce zasahovat do stávajícího stavebního zákona, a pracuje na novém. Jenže jestli se nový zákon zpozdí, bude jediná možnost změna vyhlášek – a to znamená aktivní přístup ministerstva.

Související článek

Vladimír Dzurilla maká na tom, aby Česko bylo digitální stát. Ministrem být nechce

Od české vlády dostal obrovský úkol – zařídit, aby Česko bylo digitální zemí, kde moderní technologie ve spojení s úřady budou dělat život Čechů příjemnější. Plány má na několik let dopředu a oproti mnoha jiným věří, že se mu je podaří naplnit. Vladimír Dzurilla.

Jak tuhle situaci řeší v zahraničí?

V Německu funguje koncesní model. Stát tam může za jednorázový poplatek prodat operátorovi koncesi s právem uložit telekomunikační sítě do veškerých veřejných cest – tedy i do chodníků – na celém území spolkové země. To výstavbu velmi zjednodušuje a zrychluje, zejména v obcích, kde je velký podíl rodinných domků. Stejný model nyní zavádějí i v Rumunsku, které nás ve výstavbě optiky předbíhá. V tuzemsku si to uvědomuje třeba poslanec a starosta Líbeznice Martin Kupka, který v rámci obcí na sever od Prahy taková pravidla zavádí. Zároveň ale chce, aby operátoři svou síť otevřeli i pro ostatní – takzvaný Open Access. To umíme a jasná pravidla vítáme.

Co otevření sítě vlastně znamená?

Nejsem technik, tak to hodně zjednoduším. Vybudujeme síť a v ní existuje místo, kam se sbíhají všechny kabely. Tam umožníme přístup ostatním operátorům, aby mohli šířit svá data. Do každé domácnosti nebo fabriky totiž vede minimálně jedno optické vlákno.

Existuje ale ještě jedna varianta. Kabelovody vybuduje obec samotná a otevře je pro všechny operátory. Pokud si obec nebo stát předem připraví infrastrukturu, může ji operátorům v budoucnosti pronajímat. To má oporu v málo známém zákonu č. 194/2017 Sb., o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací, který zavádí pojem fyzická infrastruktura, což je všechno, kam můžeme položit optiku. Ale to se v Čechách zatím skoro nevyužívá.

Je pro pokládku optiky možné využít liniové stavby?

Ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo dopravy už začaly projednávat možnost, že se při stavbě nebo rekonstrukci silnice budou podél ní automaticky pokládat i kabelovody, takže při pokládce optického kabelu odpadne nutnost kopat. To by výrazně zlevnilo propojování mezi obcemi. Bohužel už se ale neuvažuje o umisťování chrániček napříč nově budovanými silnicemi, což by usnadnilo přechody přes komunikace. Přitom při výstavbě silnice je položení chráničky zanedbatelný náklad.

Související článek

Digitalizaci? Ne! Miloš Zeman raději propaguje technologie moderní před dvěma stovkami let

Miloš Zeman, neúnavný propagátor teletextu, telefonů Aligátor a dalších strhujících výdobytků moderní techniky, už řadu let sní o velkém infrastrukturním plánu. Kanálu, který propojí Dunaj, Odru a Labe, překlene evropské rozvodí a učiní z České republiky centrum moderní logistiky. Velkorysost plánu nechybí. Náklady ve výši 585 miliard jsou úžasná suma. Jen jeho načasování není ideální. Přichází se zpožděním. Přibližně dvě stě let.

Je vůbec možné nějaké už existující liniové stavby využít?

Ano, jde to. Nejčastěji tak využíváme teplovody, pokud možno už nefunkční. Tady je obrovská synergie. Další možností je využít k síťování kanalizaci. Tak je zasíťovaná Paříž a částečně Vídeň. Existují roboty, které kabely v kanalizaci pokládají. Bohužel Praha má kanalizaci poskládanou z mnoha typů trub, ale alespoň někde bychom mohli využít i tuto cestu. 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama