Zdroj. Rekola

Pětistovka za jedno svezení. Výdělečné sdílení kol může být jen hipsterským mýtem

Města chytřetéma 7 a více min čtení

Jsou všech a nikoho. Různá kola a koloběžky všemožných barev, která si může kdokoliv půjčit, projet se a zase odložit. Zdá se, že tento trendy model dopravy ve městech nemůže neuspět. Ovšem do chvíle, než někteří začali počítat. Kalkulačka totiž ukázala, že i sdílení běžných i elektrických kol a koloběžek může být jen bublina. V Kladně spočítali, že jedna jízda stojí městskou kasu až 500 korun.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Jsou všech a nikoho. Různá kola a koloběžky všemožných barev, která si může kdokoliv půjčit, projet se a zase odložit. Zdá se, že tento trendy model dopravy ve městech nemůže neuspět. Ovšem do chvíle, než někteří začali počítat. Kalkulačka totiž ukázala, že i sdílení běžných i elektrických kol a koloběžek může být jen bublina. V Kladně spočítali, že jedna jízda stojí městskou kasu až 500 korun.

Obliba sdílení především kol je jasná. V Česku nejznámější společnost Rekola, která v ulicích provozuje růžové bicykly, jen za loňský rok hlásí přes tři čtvrtě milionu uskutečněných jízd. To je čtyřikrát víc než o rok dřív. A protože se od dubna rozšiřuje i do Liberce a Frýdku-Místku, dá se čekat další nárůst. Do služby už se registrovalo 180 tisíc uživatelů a podle týmu stojícího za projektem se jedná o skutečnou komunitu, což je prý také důvod, proč celý systém dobře funguje. Toto sdílení kol prý spojuje lidi. „Ať už lokálními skupinami na sociálních sítích, pořádáním různých workshopů, cyklojízd, setkání, nebo třeba gamifikací. Veřejný prostor je jako hřiště a nás baví si na něm hrát. Naši uživatelé jsou specifičtí tím, že nevnímají kolo pouze jako dopravu z bodu A do bodu B, ale fotí se s Rekoly, sdílí nás na sociálních sítích a posílají nám feedback, i když se něco nepovede,“ říká Magda Zicháčková, koordinátorka pražského provozu Rekol.

Související článek

Rok elektrokoloběžek. Budeme o ně v ulicích zakopávat i dál?

Na konci loňského léta k nám jako uragán vtrhla americká startupová firma Lime, která v Praze začala sdílet stovky elektrokoloběžek. Nešly přehlédnout, takže se o nich začalo velmi rychle mluvit, navíc Pražané i tisíce návštěvníků metropole na nich začali okamžitě ve velkém jezdit. Podobná situace ale byla i ve světě, takže třeba respektovaný magazín Techcrunch minulý rok označil jako Rok elektrokoloběžek.

Cyklistická doprava je zajímavá z mnoha ohledů. Během provozu neprodukuje škodlivé zplodiny, nezabírá tolik místa při jízdě i parkování a pro mnoho měst je jednou z hlavních částí plánu, jak udělat především jejich centra k životu příjemnější. „Použití kola na krátké vzdálenosti ve městě bývá nejrychlejší, nejkratší a nejflexibilnější variantou. Na základě dat o pohybech cyklistů je možné doporučit úpravy infrastruktury, například výstavbu stojanů kol a cyklopruhů. Data pomáhají i při tvorbě rozumných pravidel pro provozovatele bikesharingu,“ vysvětluje Benedikt Kotmel, vedoucí pražské magistrátní datové platformy Golemio.

Zkrátka tento trendy způsob dopravy se na první pohled bezproblémově rozvíjí ve větších i menších městech. Jenže slibná čísla nestačí. Ne všechny plány na tolik vychvalované sdílení to můžou dotáhnout tak daleko, že se z nich stane realita. A pokud ano, musejí si dávat velký pozor, aby fungovaly tak dlouho, než začnou opravdu vydělávat.

Kladno projekt sdílení kol zastavilo

Ukázkovým příkladem je Kladno, které nedávno zrušilo systém sdílených kol Freebike. Projekt, jenž měl umožnit půjčovat kola, která můžou fungovat na elektrický pohon i bez něj, nabízel poměrně slušný uživatelský komfort: ovládání přes mobilní aplikaci, platební bezkontaktní kartu či kartu na autobus. K tomu pak možnost rychlého vrácení na skutečné i virtuální stanice, případně za poplatek i mimo vyhrazená místa. Jenže reálný provoz ukázal, že projekt sdílených kol zdaleka nemá takový přínos pro město a jeho obyvatele, jak se podle plánů čekalo. „Šlo o velmi drahý systém. Celkem se uskutečnilo přibližně 24 000 výpůjček, takže jedna jízda na elektrokole městskou kasu v průměru vyšla přibližně na tři sta korun, některé dny dokonce na pět set korun,“ říká primátor města Dan Jiránek.

Související článek

V Ostravě vytiskli koloběžku. Jako první na světě

Na 3D tiskárnách se už tisknou motocykly, jízdní kola i díly na supersportovní automobily. První koloběžka s rámem z 3D tiskárny vznikla ale v Ostravě. Prototyp z korozivzdorné oceli je plně funkční. Rám je ovšem při váze 3,2 kilogramu zhruba o čtvrtinu lehčí, než kdyby vznikl tradičně.

Celkem šlo totiž na sdílená kola z kladenského rozpočtu sedm milionů korun. Výnosy z provozu pak byly jen 278 tisíc korun. A podle vedení města jsou po necelém roce elektrokola tak opotřebovaná, že bude muset dát další milion na jejich opravu. Navíc za projekt Freebike Kladno dostalo pokutu od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a potýkalo se taky s nedostatečným zabezpečením kol. Zastupitelé, kteří na podzim projekt převzali po bývalém vedení, ho proto raději zastavili.

Zcela opačným směrem se vyvíjí situace v Praze, kde od 1. dubna začne fungovat nový systém sdílených kol Freebike Praha, který do ulic metropole vypustí pět stovek elektrokol.

Neplatíte dodavateli? Kola zamkne na dálku

Další službě se podařilo skončit ještě dřív, než reálně začala. Na podzim roku 2017 se do části Prahy přiřítila čínská bikesharingová služba ofo, která se chlubila sytě žlutými koly i milionovými investicemi. Stála za nimi slibná světová jména startupového byznysu a ta obvykle dokazují, že nápad rozhodně bude vydělávat. Pilotní provoz firma nabídla zdarma a jeho výsledky hodnotila jako výborné. Lidé z Prahy 7, kde kola byla dostupná, za dva měsíce zkusili asi 25 tisíc jízd. A to testovací provoz probíhal během nevlídného podzimu. Ofo pak vyjednávalo o dalším nasazení, a to s každou městskou částí zvlášť.

Příkladem přepálené expanze byl projekt sdílených elektrokol ofo. Namísto spuštění projektu testovací provoz v Praze 7 skončil tím, že se společnost stáhla z české metropole a postupně i z dalších měst ve světě. -

Jenže namísto rozmachu přišel i přes silnou mediální podporu ústup. Žlutá kola ofo pak zmizela i z dalších zemí, například z řady měst USA, kde se s velkou parádou objevila jen několik měsíců předtím. Z jednoduchého důvodu – firma utrácela víc, než kolik dokázala vydělat. Zajímavé také bylo zjištění, že pokud na kole máte chytré komponenty ovládatelné na dálku, musíte se chovat opravdu zodpovědně. Dodavatelé těchto technologií totiž dnes rozhodně nečinně nečekají na proplacení svých faktur. A ofo to poznalo na vlastní kůži, když dodavatel smart zámků firmě pohrozil, že ji jednoduše odstaví tím, že na dálku zamkne několik jejích milionů kol. Ofo tak v současnosti znovu promýšlí efektivnější hospodaření. Zatím poslední zprávy ve spojení s Českem hovoří o tom, že na zahájení provozu u nás se prý ještě musí připravit. Jestli k němu ale nakonec dojde, není vůbec jisté.

Tady to kolo někde je

Právě ofo vyvolalo mnoho nevole u řady uživatelů i široké veřejnosti ve chvíli, kdy se na sociálních sítích řešilo, že o jedno z kol zaparkované, nebo spíš bez jakéhokoliv dodržování pravidel odložené, na ulici zakopl nevidomý. Provozovatelé sdílených kol a koloběžek tak už objevili další nemalé náklady, s nimiž musí v rozpočtech počítat – je to vzdělávání uživatelů. Třeba Lime má podle serveru Lupa tým takzvaných pochůzkářů, kteří řeší, kde koloběžky překážejí, a odstraňují je, rozdává helmy zdarma, natáčí instruktážní videa a ve městech, kde působí, dělá osvětové akce, které apelují na dodržování dopravních předpisů.

Odkládání strojů kdekoliv má i další nevýhody. Přestože jsou na on-line mapách kola či koloběžky viditelné, v ulicích jsou mnohdy schované za zdmi nebo třeba i pohozené v řece. Nejeden uživatel si na sociálních sítích stěžuje, že si jiní kola ukládají třeba i do svých sklepů, aby je tak měli na další den zaručeně k dispozici. Řešení je to pro ně výhodné: sami si platí jen pár minut výpůjčky, ale dopravní prostředek mají k dispozici přesně tam a v tu chvíli, kdy jej potřebují. Možnost uzamknout je do veřejně přístupné stanice tak vlastně není od věci, navíc když můžou sloužit jako zdroj energie pro kola s elektrickým pohonem.

Takový projekt se rozjíždí v Pardubicích pod jménem Keylog. Jeho zavedení navíc počítá s využitím solární energie, takže se má obejít bez velkých zásahů do komunikací. Podle původních představ tvůrce mělo být prvních pár stojanů nasazených za tři měsíce a několik set tisíc až milion korun. Ale právě tady se projekt zásadně zadrhl. „Na nasazení takového projektu je odpovídajících zhruba pět milionů korun. Mám zkušenosti ze svých jiných aktivit a vím, kolik stojí personál, vývoj aplikace a veškeré spojené náklady. Když se na to podívá člověk mimo tyto zkušenosti, může to vypadat hodně. Ale není,“ říká Karel Hron, jenž za projektem Keylog stojí.

„Rekola nejsou nijak dotovaná státem a náklady na provoz se zaplatit musí.“

Když už se firma se svojí nabídkou přehoupne do fáze, kdy je pro investory nebo města zajímavá, a získá tak jejich finanční pomoc, cest k chytré mobilitě může najít hodně. Keylog hodlá nabízet například nabíječky na elektrokola integrované do sloupu i elektrické koloběžky. Už čeká jen na dodávku materiálů, aby mohl začít první stojany montovat v dubnu. Kromě Pardubic spolupracuje také s Třincem nebo sítí hypermarketů, u kterých mají stojany stát. Koloběžky se budou nasazovat během léta. „Máme další zájemce z řad municipalit i komerční sféry,“ hlásí Hron.

Související článek

Podepište, že jezdíte zodpovědně, a od koloběžkového startupu Lime dostanete helmu

Zeleno-bílé koloběžky Lime dobývají evropská města a Praha není výjimkou. Jedni na ně nedají dopustit, jiní by je nejraději zakázali. Jak Lime hodlá reagovat na stížnosti obyvatel měst i úřadů? Jak vidí své místo v celkové koncepci chytrých měst? A budou si lidé moci pořád přivydělávat jako „juiceři“, kteří koloběžky u sebe doma dobíjejí? O tom všem jsme si na barcelonském veletrhu MWC povídali s Palomou Castro Martinez, šéfkou komunikace amerického startupu, jehož hodnota už přesahuje tři miliardy dolarů.

Kde jsou ti uživatelé?

Pořídit a servisovat stojany či dopravní prostředky je drahé. Rekola to na začátku svého působení vyřešila mimo jiné tím, že její kola – jak už název napovídá – byla repasovaná. Dnes už si firma může dovolit víc, a tak to neplatí úplně. Kola si totiž staví. Aby Rekola nedopadla podobně neslavně jako ofo, pro letošek mírně riskují loajalitu zákazníků a půjčovné za kolo zdražují. Inspirací při tvorbě nové ceny je MHD. „Cenová politika jednorázových jízd je stanovena tak, aby byla srovnatelná s cenou za MHD ve stejném časovém limitu. Například v Praze stojí 30 minut výpůjčky 24 korun, což je cena za jízdenku na 30 minut do MHD. Ovlivní to pravděpodobně zlomek lidí, kteří by se s námi nejraději projížděli zadarmo, ovšem Rekola nejsou nijak dotovaná státem a náklady na provoz se zaplatit musí,“ vysvětluje Zicháčková.

Recept na instantní bohatství nevznikl ani tam, kde firmy nepotřebují platit samotné dopravní prostředky. Pouze na aplikaci se loni soustředilo vývojářské studio Qusion. Spustilo aplikaci Fuzee, která dosud funguje v Praze a kombinuje informace o dopravních prostředcích a aktuálně rozmístěných kolech na bikesharing. Díky tomu má doporučit tu nejrychlejší cestu. Ušetřit má tak minuty, které jsou však pro obyvatele velkých měst zajímavé. „Aplikaci se povedlo úspěšně spustit, přilákali jsme do ní něco přes tisícovku uživatelů a získali data k vyhodnocení. Zjištění vycházející z těchto dat ale nesplnilo naše kritéria. Jako studio jsme se tedy rozhodli aplikaci nechat volně dostupnou, nicméně jsme upustili od jejího vývoje,“ říká Ondřej Kopecký, jeden ze zakladatelů Qusion. Vývoj Fuzee ale pokračuje i nadále – v tuto chvíli jej vede Adam Zvada, její vlastník a další z původních zakladatelů Qusion.

Na webu kladenského systému sdílených kol Freebike stojí: Sezona 2018 byla ukončena 30.11. V sezóně 2019 nebude systém v provozu. Kladno jedna sezona vyšla na 7 milionů Kč. -

Platících uživatelů je zkrátka třeba daleko víc, jak dokazuje i příklad zmíněného Kladna. Jeho vedení slibuje, že i přes problémy bude hledat nového dodavatele systému na sdílená kola. Provozovatele hledá i Ostrava a s firmou Rekola jednají o budoucnosti například Teplice. Celkově má firma ve všech městech, kde působí, rozmístit přes dva tisíce kol. Víc kol označených firmou Velonet se má objevit v Brně, kde se lidé zřejmě budou moct prohánět i na kolech Futupilot.

Související článek

Další hrozba z východu. Světu hrozí rozdělení na dva internety. Svobodný a čínský

Číně se podařilo něco nečekaného. Ještě v roce 2011 čínští komunisté panikařili ze schopnosti obyvatel organizovat s pomocí internetu protesty a demonstrace. Po nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga ale přišla změna ve způsobu uvažování vládnoucí strany. Spočívá v myšlence, že než možnosti internetu radikálně omezovat, je lepší ho využít ke kontrole společnosti. Dnes je tak čínský internet regulován a cenzurován nejpřísněji a nejefektivněji na světě. Vládě přitom pomáhají i firmy jako Huawei nebo ZTE, před kterými varuje i náš Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost.

Aby celý systém mohl pro všechny strany příjemně fungovat, je však třeba taky prostor, kde cyklisté můžou jezdit. A to teď města vedle dodavatelů samotných kol řeší. Právě Praha cyklisty pečlivě počítá. Jejich pohyb monitoruje díky pětadvaceti cyklosčítačům, které jsou rozmístěny na páteřní síti cyklostezek. Počítají směrové průjezdy a podle nich se odhaduje, kolik cyklistů celkově ve městě jezdí. Podívat se na ně může každý. Graficky zpracované výsledky si lze prohlížet díky aplikaci Na kole Prahou.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama