foto: Shutterstock

Dostupná data? V reálu narazíte na spoustu výmluv, říká datová novinářka Nela Krawiecová

Stát chytřerozhovor 5 min čtení

Otevřená data jsou důležitá nejen například pro fungování chytrých měst, ale také pro kvalitní novinařinu. O tom, jak v Česku funguje datová žurnalistika, jsme se bavili s Nelou Krawiecovou z Českého rozhlasu.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Otevřená data jsou důležitá nejen například pro fungování chytrých měst, ale také pro kvalitní novinařinu. O tom, jak v Česku funguje datová žurnalistika, jsme se bavili s Nelou Krawiecovou z Českého rozhlasu.

Související článek

Pokud data neumíte správně interpretovat, jsou vám k ničemu, říká expert na Big data z T-Mobile

V aktuální situaci se o údajích o pohybu lidí v poslední době hovoří daleko častěji než dřív. Poměrně velkou roli hrají i údaje od mobilních operátorů. Jak se sbírají? Jak je využít pro získání maxima správných informací, a přitom neprolomit jejich anonymitu? A proč je při interpretaci velkých dat důležitá etika?

Na fakultě žurnalistiky v Nebrasce byla jedinou studentkou, která nepocházela z USA. Strávila tam dva semestry a jeden z jejích profesorů vyučoval datovou žurnalistiku, za kterou získal Pulitzerovu cenu. „Říkala jsem si, že až se vrátím do Česka, chtěla bych mít tu takzvaně konkurenční výhodu. Že cokoliv, co se k oboru naučím navíc, bude prospěšné,“ říká Nela Krawiecová, novinářka Českého rozhlasu. O datech Krawiecová mluvila na konferenci Primetime for Big Data a pak i s námi.

Trápí vás návrh, podle kterého by úřady nemusely sdělovat informace související s krizovými opatřeními? Případně, že by vláda taky mohla úředníkům prodloužit lhůty pro poskytování informací?

Nás samozřejmě všechny obstrukce obecně trápí. Myslím, že problém je hlavně v tom, že data jsou prezentovaná jako otevřená a dostupná. Ale pak člověk narazí na spoustu kreativních výmluv úřadů. Občas zjistí, že aby se k datům dostal, je to složitější. Tak třeba od února se snažím dostat data od jedné ze služeb v Česku. Teď už je to sedm měsíců. A my jsme u třetího nebo čtvrtého odvolání. Pokud tedy takový návrh znamená, že by to mělo být v budoucnu ještě o něco komplikovanější, není to dobrá zpráva. A to nejen pro novináře, ale pro všechny. I občané na data mají nárok.

Je tohle normální stav?

Je to celkem běžné a moc se na tom nemění. Máme zkušenosti s tím, že se mnoho našich žádostí táhne. Pokud víme, že potřebujeme něco, co úřad nepovažuje za kontroverzní, pošleme žádost – takzvanou stošestku (žádost na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, pozn. red.). Pak nám posílají zpátky tabulku, pdf, to je super. Když ale chceme něco citlivějšího, nechtějí nám data dát. Už předem mnohdy víme, že to, co chceme, může být problém. Takové spory se táhnou roky.

Odborník na to je Jan Cibulka, kolega z Rozhlasu, on má známý spor o data Českého hydrometeorologického ústavu. Chtěl zpracovat data o počasí kvůli životnímu prostředí, ČHMÚ ale protestoval, že na prodeji takových dat je závislý. O data se nakonec soudil. A to jsou případy na dva nebo tři roky. Ve výsledku data vysoudil po rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Zmiňovala jste, že někdy jsou to divoké výmluvy…

Před pár týdny třeba kolega Jan Boček zažádal Magistrát města Brna o data o poloze přechodů ve městě. Chtěl udělat vizualizace, jak přechody mizí. Dočkal se výmluvy, že jsou ve vlastnictví soukromé firmy. Ale tahle soukromá firma byla plně vlastněna magistrátem. Taková výmluva samozřejmě nedává smysl.

Zabere to hodně času, takto s úřady přístupy řešit?

Je to něco, co děláme prakticky každý den. Samozřejmě máme rozpracovaných víc projektů najednou, reagujeme na poptávku denního zpravodajství, ale hlídáme si, kde by další data mohla přijít. Sepsat odvolání žádosti je náročná disciplína. Věnujeme tomu dost času.

Související článek

Piráti spustili web Otevřená sněmovna. Umožní sledování a připomínkování zákonů on-line

Člověk, který má rád salámy a ctí zákony, by neměl být u toho, když obojí vzniká. Tenhle známý bonmot si naše parlamentní strany dlouhá léta braly k srdci – legislativní proces zůstával veřejnosti až na výjimky utajený. Teď se to rozhodli změnit Piráti, kteří představili webovou aplikaci Otevřená sněmovna, kde se na přípravu zákonů krok za krokem může podívat každý. A dokonce se do ní zapojit.

Jak jste se tedy k datové žurnalistice vlastně dostala?

V Brně, kde jsem studovala já, bylo na studiích žurnalistiky dalších třeba 150 lidí. A to byl jen jeden ročník. K tomu mnoho dalších jinde. Po prvním ročníku jsem si nebyla úplně jistá, jestli je to to, co jsem očekávala. Pak jsem dostala možnost vycestovat díky stipendiu pro Čechy a Slováky na dva semestry do Spojených států, kde mě oslovila práce profesora, který datovou žurnalistiku vyučoval. S profesorem jsem měla navíc hodiny datové žurnalistiky, a právě z té jsem se rozhodla udělat svou konkurenční výhodu.

Na co se taková výuka soustředí?

Začínáte s datovou analýzou v Pythonu, je to vlastně takové programování pro novináře. Druhý semestr je datová vizualizace. Je to takové propojení těchto oblastí, hodně se hodí. Dřív mi přišla datová žurnalistika jako něco vzdáleného, nezvládnutelného. Až při studiích jsem pochopila, že je to náročné, ale dá se to naučit.

Ale co pak zpátky v Česku?

Hned po návratu jsem našla kolegy v Českém rozhlasu, to byli (a stále jsou) jediní datoví novináři tady, kteří data zpracovávají úplně od počátku, a ještě je vizualizují. Tedy programují. Jsou to novináři-programátoři. Ne že by jinde novináři zabývající se daty nebyli, ale mají na starosti třeba jen vizualizační část, jiní třeba zas jen analýzu, a do toho jsou ještě novináři jako takoví. Šla jsem k nim na stáž a už jsem tam zůstala. Dnes jsou v této části redakce tři kolegové a já. Oni už fungují roky, všechno si vydřeli, udělali si v médiích jméno, jejich práce je viditelná.

Související článek

Když půjdeme cestou Maďarska, skončíme tady, říká šéf Y Softu Muchna

Václav Muchna šéfuje softwarové společnosti Y Soft, která loni vykázala miliardové tržby. V rozhovoru jsme se ho zeptali, co ho jako zástupce IT komunity vede k angažování v občanské společnosti.

Je rozdílný přístup k datům v žurnalistice mezi Českem a Spojenými státy?

Učili jsme se spíš postupy než konkrétní příklady. Je fakt, že ty země jsou odlišné snad úplně vším. Ale učili nás spíš to, jak o věcech uvažovat, než jak je realizovat na konkrétních případech. Ale samozřejmě žurnalistika je úplně jiná tady i tam. Samozřejmě, já jsem byla jen v univerzitním prostředí, ale i tak jsem odlišnosti viděla.

Je datová žurnalistika výhodou i ve Spojených státech?

Spolužáci taky jistě vnímali to, že jim to přinese výhodu. Cítili, že ji potřebují. I tak jsem byla příjemně překvapená, že dnes, po dvou letech, co jsem se vrátila, mám spolužáky v New York Times, USA Today nebo Washington Post. A to jsme studovali v Nebrasce, s nadsázkou uprostřed ničeho.

Nacházejí lidé v datech to, co se jim snažíte sdělit?

Nepředkládáme čtenářům nějakou jedinou správnou variantu. Snažíme se je navést na to, co v datech hledat. Jestli to tam najdou, nebo ne, to už je na nich. Vyhýbáme se tomu, abychom zahrnovali nějaký náš názor nebo úhel pohledu, přeci jen jsme veřejnoprávní médium.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama