Foto: iStockphoto.com

Štvala je šikana ve škole. Tak vymysleli aplikaci, se kterou prorazili už v patnácti zemích světa

Firmy chytřerozhovor 5 min čtení

Pořádně našlápnuto ke globálnímu úspěchu má aplikace proti šikaně, za kterou stojí trojice brněnských středoškoláků. V Česku funguje pod názvem Nenech to být, v zahraničí ji znají jako FaceUp. Čím zaujala uživatele i investory, kteří do ní vložili už několik milionů korun? Hlavně tím, že děti jejím prostřednictvím mohou rychle, pohodlně a anonymně nahlásit, že jim někdo ubližuje nebo že vidí šikanu u jiných.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Pořádně našlápnuto ke globálnímu úspěchu má aplikace proti šikaně, za kterou stojí trojice brněnských středoškoláků. V Česku funguje pod názvem Nenech to být, v zahraničí ji znají jako FaceUp. Čím zaujala uživatele i investory, kteří do ní vložili už několik milionů korun? Hlavně tím, že děti jejím prostřednictvím mohou rychle, pohodlně a anonymně nahlásit, že jim někdo ubližuje nebo že vidí šikanu u jiných.

Související článek

IoT guru David Týr: Čidla internetu věcí můžete napájet třeba z citrónu. Nebo ze psa

David Týr pro své IoT vize nedávno čerpal inspiraci na veletrhu Sigfox Connect, ale rozhodně se jen na Sigfox neomezuje. Díky internetu věcí umí hlídat příchozí poštu, teplotu v zahradním jezírku nebo třeba sklapnutí pastičky na myši. A hodně se těší na IoT síť pokrývanou družicemi.

Jan Sláma, David Špunar a Pavel Ihm se potkali v lavicích brněnského Gymnázia Vídeňská. Zjistili, že všichni odmala vyvíjejí nejrůznější mobilní aplikace, a rozhodli se společně vytvořit něco, co pomůže zlepšit život spolužákům nejen na jejich škole. „Všichni tři jsme šikanu mnohokrát viděli u jiných. Nikdy jsme ale nevěděli, jak ji efektivně řešit,“ vzpomíná na prvotní motivaci člen vývojářského týmu Jan Sláma.

Řešením se ukázala být aplikace, která se šikanou dokáže účinně bojovat. A moravští mladíci s ní měli úspěch. A to takový, že do jejich aplikace Nenech to být vstoupili investoři, například Jiří Hlavenka spojovaný s vyhledávačem letenek Kiwi.com, díky jejichž podpoře dnes pod názvem FaceUp funguje na všech kontinentech kromě Antarktidy (v Česku zůstal název Nenech to být). Celkem tak pomáhá studentům v patnácti zemích světa. Nejrychleji rostoucím regionem je kromě Střední Evropy možná překvapivě Afrika. Velké naděje tvůrci vkládají například do Zimbabwe, kde s nimi o využití aplikace jedná tamější ministerstvo školství. Zajímavě se ale vyvíjí i jednání v Keni nebo Nigérii.

Od Prahy po Kapské město

Aplikace, která je k mání jak bezplatně, tak i v rozšířené zpoplatněné verzi, vznikla před dvěma a půl lety po důkladné konzultaci s psychology, pedagogy, pracovníky Linky bezpečí a dalšími odborníky na šikanu. „Všechny oslovené nápad nadchnul. Doufali jsme, že když se nám bude hodně dařit, někdy v daleké budoucnosti budeme mít v systému třeba stovku škol,“ vzpomíná Jan Sláma.

Jenže stá škola se zaregistrovala už po pár týdnech provozu, takže mladí gymnazisté rychle pochopili, že se budou muset svému projektu věnovat mnohem intenzivněji, než původně plánovali. Následovalo založení firmy, získání prvních investorů a zahraniční expanze. A také problémy ve škole. Na jednu stranu jim škola vyšla vstříc v tom, že jim aplikaci uznala jako povinnou práci v rámci středoškolské odborné činnosti, na druhou stranu ovšem podnikatelský zápřah donutil jednoho člena týmu k přestupu na méně náročné dálkové studium.

Aktuálně FaceUp funguje v patnácti státech světa, ve kterých je celkově zaregistrováno přes 1 700 škol všech stupňů a typů. „Aktivně podnikáme v Česku, na Slovensku, v Polsku, Jihoafrické republice a ve Spojených státech,“ vyjmenovává Sláma. Ve zbylých zemích stále ještě studenti svůj byznys teprve pozvolna rozjíždějí a navazují první spolupráce. Jak se z Brna dostali do tak exotických zemí? Například zástupkyně Jihoafrické republiky viděla prezentaci aplikace na jedné pražské konferenci věnované vzdělávání a projevila o ni zájem. Do USA ovšem museli autoři vyrazit a svůj výtvor sami představit; snaha prodávat ho na dálku prostřednictvím internetu se ukázala jako nefunkční.

Související článek

Češi chtějí chytré kurníky. Zvládnou například pouštět slepice do výběhu podle intenzity světla

V Česku sílí zájem o vajíčka z udržitelných slepičích chovů. Řada lidí tak před nákupem vajec od slepic uzavřených celý život v malých klecích zakládá vlastní domácí chovy. A protože často nejde o "profesionální" chovatele, přemýšlí nad tím, aby péče o slepice byla co nejsnazší. Na trhu se proto objevují chytré kurníky. A Češi o ně mají zájem.

I když provoz systému, fakturaci a finanční záležitosti lze do značné míry zajistit z Česka, potřebuje FaceUp v každé zemi lokálního partnera, který se především stará o převedení obsahu do místního jazyka. U aplikace určené dětem je to nezbytný krok. Partner se také stará o celkovou propagaci aplikace mezi školami i žáky a prodej placených verzí. K dispozici má proto řadu materiálů o šikaně, zpracované postupy a pravidelnou podporu brněnského týmu.

Cizinci nevěří věcem zadarmo

Provoz aplikace samozřejmě něco stojí. V rámci bezplatné verze škola zaregistruje zodpovědnou osobu, například výchovného poradce, a dostává hlášení zadaná svými studenty. V placené verzi má k dispozici celou řadu podpůrných materiálů a v pracovní době i pomoc odborníků, s nimiž může boj proti šikaně konzultovat.

Pavel Ihm, Jan Sláma a David Špunar (zprava) se potkali v lavicích brněnského Gymnázia Vídeňská. -

Zájem o placenou verzi je ale minimální. „My Češi v sobě máme nějak zakódováno, že dostat něco zdarma je vlastně správné,“ uvažuje Sláma. V cizině je to naopak. „Když jsme pronikli do zahraničí, zjistili jsme, že o verzi zdarma nikdo nestojí. Uvědomují si, kolik stojí za naším systémem práce, a prostě nevěří, že by mohl být kvalitní, kdyby byl zdarma,“ dodává.

Přesný způsob financování se samozřejmě může v jednotlivých zemích lišit. V Česku a na Slovensku vyjednávají autoři s místními ministerstvy školství, která by mohla formou dotací zajistit provoz systému pro všechny školy. Tradiční cestou samozřejmě zůstává prodej ročních paušálů jednotlivým školám. O ten se ale v jednotlivých zemích musí postarat místní partneři, kteří následně dostávají provizi.

Související článek

Stopujícího robota Matyldu si zamilovala celá země. Ustála i průjezd drsným Mostem

Dovedete si představit, že byste při jízdě českou krajinou na kraji silnice potkali robota, který by si vás chtěl stopnout? Přesně to se mohlo před rokem stát. O stopujícího robota se zajímala celostátní média, na internetu jeho cestu po Česku sledovaly tisíce lidí… Jenže putování skončilo a mediální sláva utichla. Co tedy Matylda dělá teď?

Tady ale zatím mladí podnikatelé narazili na nepříjemnou bariéru. „Je velký problém získat dobrého obchodníka,“ stěžuje si Honza Sláma. „Dohlédnout na lokalizaci systému dokáže v podstatě každý, ale když má obvolávat školy a nabízet placenou verzi, nebo tam snad dokonce osobně zajít, už je to problém.“ Jako ideální se tak jeví cesta přes místní úřady, které by chtěly vzít elektronický boj proti šikaně ve školách na sebe.

 

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama