Zdroj: Homeport

Petra Holečková: Jsme hrdí na to, že naše sdílená e-kola Freebike nedovážíme z Číny

Města chytřerozhovor 7 a více min čtení

Je hezký jarní den, potřebujete se někam přesunout po Praze a nechce se vám do tramvaje. Co s tím? Řešením může být půjčené elektrokolo. Díky motoru se nezapotíte v kopcovitém terénu a v cíli cesty e-kolo odstavíte, kde se vám zlíbí (tedy skoro). Není divu, že služba Freebike sklízí v metropoli úspěch.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Je hezký jarní den, potřebujete se někam přesunout po Praze a nechce se vám do tramvaje. Co s tím? Řešením může být půjčené elektrokolo. Díky motoru se nezapotíte v kopcovitém terénu a v cíli cesty e-kolo odstavíte, kde se vám zlíbí (tedy skoro). Není divu, že služba Freebike sklízí v metropoli úspěch.

Související článek

Češi si zamilovali elektrokola. Jak ale stroj za desítky tisíc ohlídat?

Loni se v Česku prodalo přibližně 50 tisíc elektrokol. Letos to má být ještě víc. Běžná cena elektrokola je přitom třicet až čtyřicet tisíc korun. Výjimkou nejsou kola za víc než 60 tisíc. Nechat ho zamčené před restaurací běžným zámkem už stačit nemusí. Vzniklo tak elektronické zabezpečení, které spoléhá na kombinaci technologií GSM a GPS.

Ačkoli to z názvu není slyšet, sdílená kola Freebike jsou doma v Česku. Stojí za nimi Charles Butler, Angličan žijící čtvrt století v Praze. Víc než jeho projekt se sdílenými elektrokoly Češi znají řetězec Datart se spotřební elektronikou, který u nás spoluzakládal. Po jeho prodeji se soustředil na firmu Homeport, která sdílená kola Freebike lidem nabízí. A po letech snažení se mu daří. Na českých kolech se tak vozí cyklisté ve Finsku, Francii, Polsku nebo na Slovensku. „Na to, že kola nedovážíme z Číny, jsme docela hrdí. Mimo jiné tak máme výrobu pod kontrolou a víme, že jsou to dost robustní stroje, které něco vydrží – to je v městském provozu hodně zapotřebí,“ říká v rozhovoru pro Svět chytře Petra Holečková ze společnosti Homeport.

Proč zrovna název Freebike? Zní to hezky, ale také to evokuje představu, že se člověk projede zdarma…

Ale ono na tom vážně kus pravdy je! Samozřejmě, první asociace spočívá spíš v tom, že se na kole můžete projíždět svobodněji než hromadnou dopravou nebo autem, ale s tím bezplatným provozem jste to do jisté míry trefil. Už při zapůjčení si totiž volíte, zda chcete využít elektromotor, nebo máte chuť si zasportovat a nechystáte se do kopců a budete normálně šlapat. A v takovém případě máte opravdu prvních deset minut zdarma.

„Nechceme, aby se kola někde válela jako třeba koloběžky, protože to lidem vadí nejvíc,“ říká Petra Holečková ze společnosti Homeport. -

A jinak vypadají ceny jak?

I tady se základ odvíjí od toho, zda chcete využít motor, nebo ne. Máme minutový tarif. Při použití elektrokola se platí dvě koruny za minutu a použití bez motoru stojí po prvních deseti bezplatných minutách každou minutu korunu. Nástupní poplatky nevedeme, zato se platí poplatek za parkování mimo virtuální stanice. Tím chceme uživatele motivovat k tomu, aby parkovali tam, kde mají, a nenechávali kola jen tak na chodníku. Snažíme se neobtěžovat a nepřekážet. Dobře víme, že konkurence tohle podcenila a má problémy s veřejným míněním. Tomu se chceme ze všech sil vyhnout.

Co všechno je nutné udělat, aby člověk mohl Freebike využívat?

V první řadě si musíte stáhnout aplikaci a vytvořit si v ní uživatelský účet. Zároveň zaregistrujete platební kartu, která se následně používá k platbám. A tím je veškerá příprava hotová. Pak přijdete ke kolu, v aplikaci naskenujete QR kód pod sedlem a v dalším kroku vyberete, zda chcete použít elektromotor. Pokud ano, zjistíte, jestli vám stačí dojezd baterie, který vidíte v minutách, a můžete vyrazit. Pak kolo odstavíte, ideálně ve virtuální stanici, a z karty se vám automaticky odečte platba. To je celé.

Lidé z radnic většinou vymýšleli, kde kola nebudou lidem vadit. My jsme si v zásadě nechávali poradit.

Už podruhé jste zmínila virtuální stanice. Co to je?

Víc než 250 míst po celé Praze, která jsme si vytipovali jako stanoviště. Jejich síť je podle nás natolik hustá, že ji bez problémů může využívat každý. A hodláme přidávat další místa. Pokud odstavíte kolo jinde, platí se za to 25 korun.

To znamená, že pokud je někdo ochoten připlatit k ceně za jízdu tuhle částku, může kolo odstavit kde chce? To je jedno euro, což většinu turistů nejspíš neodradí.

Ono je to ještě trochu jinak. Ten poplatek je jen jeden ze dvou způsobů, jak parkování regulujeme. Tím druhým jsou červené zóny, což je zhruba polovina Prahy včetně celého centra, parky, oblasti kolem vody a podobně. Tam se kolo mimo virtuální stanici vrátit nedá vůbec, prostě jízdu neukončíte a pořád vám běží čas.

Jak poznám, v jaké zóně jsem a kde jsou virtuální stanice?

Z aplikace v telefonu. Nemůžeme si dovolit označovat stanice přímo fyzicky na ulici – Praha je z velké části památková zóna a takové úpravy nepovoluje nebo by to stálo tolik peněz, že bychom museli výrazně zdražit.

Související článek

Podepište, že jezdíte zodpovědně, a od koloběžkového startupu Lime dostanete helmu

Zeleno-bílé koloběžky Lime dobývají evropská města a Praha není výjimkou. Jedni na ně nedají dopustit, jiní by je nejraději zakázali. Jak Lime hodlá reagovat na stížnosti obyvatel měst i úřadů? Jak vidí své místo v celkové koncepci chytrých měst? A budou si lidé moci pořád přivydělávat jako „juiceři“, kteří koloběžky u sebe doma dobíjejí? O tom všem jsme si na barcelonském veletrhu MWC povídali s Palomou Castro Martinez, šéfkou komunikace amerického startupu, jehož hodnota už přesahuje tři miliardy dolarů.

Takže bez telefonu využít službu dost dobře nelze?

Určitě je lepší telefon mít. Právě proto má každé naše kolo na řídítkách univerzální držák – s ním je použití snadné a bezpečné. Počítáme s tím, že smartphone má už dnes prakticky každý a přístup k datům většinou taky.  A stálí uživatelé, kteří jezdí po nějakých daných trasách třeba do práce, si zanedlouho polohu stanic zapamatují.

"K využití Freebike stačí jen stáhnout aplikaci, vytvořit si v ní uživatelský účet a zaregistrovat platební kartu, pak už se můžete vrhnout do ježdění," vysvětluje Petra Holečková. -

Už jste narazila na problémy, které trápí některé konkurenční provozovatele podobných služeb – podcenili reakce obyvatel a teď se jim obtížně jedná s úřady. Snažíte se nějak na té oficiální úrovni předejít podobnému osudu?

Samozřejmě. Naše mapa virtuálních stanic vznikla v úzké spolupráci s městskými částmi. Přípravná fáze začala loni v září, kdy jsem osobně obcházela odbory dopravy na jednotlivých radnicích a představovala náš projekt. Právě lidé z radnic většinou vymýšleli, kde kola nebudou lidem vadit. My jsme si v zásadě nechávali poradit. Někde je díky tomu síť stanic hustší, jinde řidší. Někde máme cyklostojany, protože to z dohody vyplynulo, jinde využíváme volnějších prostranství, kde kola nepřekážejí. Samozřejmě rádi vyjdeme zákazníkům maximálně vstříc, ale v žádném případě nechceme jít proti přání městských částí. A už vůbec nechceme, aby se kola někde válela jako třeba koloběžky, protože to lidem vadí nejvíc.

Kromě špatného parkování vadí veřejnosti ještě jeden rozšířený jev, k němuž mají uživatelé sdílených koloběžek i kol sklony – jízda po chodníku. Když jsem šel na náš rozhovor, míjely mě mezi Palackého a Jiráskovým mostem na chodníku hned tři party turistů na vašich modelech. Co s tím?

To je bohužel největší kámen úrazu našeho podnikání. Nemáme jinou možnost než spoléhat na slušnost zákazníků. Samozřejmě je můžeme nějakým způsobem vzdělávat, ale na rozdíl od parkování na nepovolených místech technicky nejde jízdě na chodníku zamezit. Během prvních týdnů nám ovšem z městských částí žádné stížnosti na nevhodnou jízdu našich uživatelů nepřišly. Každopádně to ale řešíme, budeme spolupracovat s BESIPem, případně ke kampani využijeme i reklamní panely, které máme na kolech.

Zkušenosti z jiných míst, třeba ze Slovenska nebo z Finska, nám říkají, že lidé nemají tolik tendenci jezdit po chodnících mimo jiné proto, že naše kola jsou opravdu hodně robustní, takže na chodníku působí na rozdíl od koloběžky opravdu nepatřičně. Ale je jasné, že nikdy nedokážeme ohlídat všechno.

V Praze je momentálně pět set kol, zatím máme pocit, že by to mohlo stačit.

Když mluvíme o koloběžkách, jde hlavně o firmu Lime, která má obchodní i funkční model velmi podobný tomu vašemu, ale dost si zkazila pověst právě vinou neohleduplnosti uživatelů. Inspirovali jste se u nich, nebo je berete vzhledem k problematické image spíš jako varovný příklad?

Inspirace tam samozřejmě byla, začali dřív, mají úspěch po světě. Na druhou stranu podle mě v Česku trochu přepálili start. Asi ani nepočítali s takovou popularitou a podcenili osvětu, co se jízdy i parkování týče. Je fakt, že když jsem začala s vyjednáváním na městských částech, dívali se na mě někde hodně ostražitě a mně bylo jasné, že je za tím právě tahle zkušenost. Našim silným argumentem byl systém, který lidem znemožňuje parkovat mimo virtuální stanice.

Kolik kol vlastně máte?

V Praze je momentálně pět set kol, zatím máme pocit, že by to mohlo stačit. Ale do budoucna počítáme s tím, že bychom tenhle počet ještě rozšířili.

Co když si chci během cesty zajít třeba nakoupit? Běží mi čas i v takovém případě?

Právě tady je podle mě další z výhod naší služby. V takovém případě si můžete kolo takzvaně zapauzovat. Rozsvítí se duhovými barvami, čímž dá ostatním uživatelům najevo, že není volné, a na vás v klidu počká. Půjčovné se při pauze snižuje na padesát haléřů za minutu a pauza může trvat až hodinu.

To mi připadá docela velkorysé. Vyplatí se to vůbec?

Vyplatí, ale velkorysé to rozhodně je. To si prosadil majitel Homeportu Charles Butler, který tenhle podnik bere jako službu lidem, aby se ve městě lépe žilo, což místy může působit až naivně, ale on je prostě takový. Dokonce při přípravě Freebike uvažoval, jestli třeba první tři dny nenechat uživatele jezdit zadarmo, ale to mu ekonomové zatrhli, to už by se vážně nevyplatilo.

Související článek

V pražských ulicích jezdí první stovka sdílených hybridních Toyot. Odemknete je přes aplikaci

Italská společnost Anytime carsharing tento týden začala nabízet sdílení aut v Praze. Zatím lze využívat 100 hybridních vozů Toyota Yaris s automatickou převodovkou a parkovací kamerou. Počet nabízených vozů dále poroste až na pět set.

Při pohledu do mapy ve vaší aplikaci je vidět, že Praha není pokrytá úplně celá. Úplně chybí třeba desátý obvod. Proč?

Jsme opravdu v začátcích. Praha 10 není jediným územím, které zatím v nabídce nemáme, je jich víc, většinou periferie. Můžete tam projíždět, ale nikoli parkovat. Důvod je jednoduchý – nemáme zatím dohodu s tamějšími radnicemi, ale pracujeme na tom. Jinak v tuhle chvíli máme pokrytou Prahu 1 až 8 plus Horní Počernice, což zní trochu zvláštně, ale my máme sklad nedaleko a tamější rada měla velký zájem, tak jsme jim vyšli vstříc. Jsme zvědaví, jak se to chytne, je to taková pilotní studie pro okrajové části Prahy.

Dojezd je až 120 kilometrů, což ovšem závisí na mnoha faktorech, mimo jiné na hmotnosti uživatele.

Jak je to s nabíjením?

Nemáme žádná pevná nabíjecí stanoviště, vše zajišťuje mobilní firemní jednotka. Po Praze tak neustále jezdí tým techniků, kteří za prvé sbírají kola odstavená mimo virtuální stanice a za druhé je dobíjejí a kontrolují jejich technický stav. V méně dostupných částech Prahy, hlavně v centru, kromě toho využíváme brigádníky, kteří rozvážejí náhradní baterie a mění je za vybité.

A co dojezd?

V ideálním případě je dojezd až 120 kilometrů, což ovšem závisí na mnoha faktorech, mimo jiné na hmotnosti uživatele. Minimální kapacita, aby bylo kolo k zapůjčení, je patnáct procent baterie, což v praxi znamená nějakých patnáct až dvacet kilometrů. Snažíme se ale takhle hluboko neklesat a měnit baterie dřív.

Může člověk během jízdy opustit území Prahy?

Nemůže, protože kola jsou vybavená GPS, takže neustále sledujeme jejich polohu. A kromě toho používáme geofencing čili systém, který hlídá, aby žádné z kol neopustilo vymezenou zónu. Když se tak stane, objeví se v aplikaci varovná hláška, a pokud se do určité doby nevrátíte do zóny, motor postupně začne místo pohonu brzdit, až se kolo zastaví. Zároveň se nebráníme úpravám – pokud nějaká hezká cyklostezka vede po hranicích Prahy a lidé ji rádi využívají, aniž by ujížděli pryč z města, proč ne. Tyhle věci řešíme každý den, podle mě jsme docela flexibilní.

Související článek

„Smart city? V Řeporyjích to máme arci jináč,“ říká starosta Pavel Novotný. Elektromobil se mu ale líbí

Bývalý bulvární novinář Pavel Novotný je mediálně známá figura, kterou jedni milují, druzí nesnášejí. Fanoušků si ale v rodných Řeporyjích, okrajové pražské čtvrti, našel dost – zvolili ho totiž starostou. Promění osmatřicetiletý enfant terrible pražské ODS Řeporyje v chytrou městskou část i přes to, že má na stole dva papírové kalendáře?

Bikesharing je důležitou součástí obecné koncepce chytrých měst. Chcete v tomhle ohledu nějak spolupracovat s pražským magistrátem?

Byli bychom jenom rádi. Hned při spuštění služby jsme začali jednat s firmou Operátor ICT, která se o chytrou Prahu stará. Záhy jsme naše služby také integrovali do aplikace Moje Praha, která je čím dál populárnější. Vidíte v ní mapu se sdílenými koly – služba Rekola už je tam nějakou dobu, my jsme ji teď doplnili. Když si vyberete kolo, prokliknete se do naší aplikace, případně do App Store pro Apple nebo do Google Play. Časem také naše kola vybavíme čtečkami schopnými přečíst jakoukoli kartu s RFID čipem, třeba Lítačku. Tím pádem ani naši aplikaci nebudete potřebovat v telefonu, stačí si ji nahrát na nějakou z těchto karet.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama