Travin Keith (druhý zprava) na konferenci v Praze. Zdroj: Hackers Congress

Travin Keith: Technologie je na Západě natolik všudypřítomná, že může lidem svobodu brát

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Travin Keith je expert na informační technologie a sociální sítě. Kromě toho je známý jako digitální nomád a uprchlík před jedním z nejhorších a nejbrutálnějších diktátorských režimů na světě, který v současné době vládne na jeho rodných Filipínách. V Praze se zúčastnil konference Hackers Congress, která proběhla v holešovickém centru Paralelní polis s podtitulem Opt-out, čili Jak vystoupit ze systému. Dalo by se říci, že o vystupování ze systému ví málokdo z účastníků více než on.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Travin Keith je expert na informační technologie a sociální sítě. Kromě toho je známý jako digitální nomád a uprchlík před jedním z nejhorších a nejbrutálnějších diktátorských režimů na světě, který v současné době vládne na jeho rodných Filipínách. V Praze se zúčastnil konference Hackers Congress, která proběhla v holešovickém centru Paralelní polis s podtitulem Opt-out, čili Jak vystoupit ze systému. Dalo by se říci, že o vystupování ze systému ví málokdo z účastníků více než on.

Související článek

František Vrábel: Prezident Zeman je hlásnou troubou dezinformační scény

Dezinformace, fake news, hybridní válka. Pro mnohé námět nekonečných debat na sociálních sítích, pro Františka Vrábela každodenní práce. Jeden z nejúspěšnějších datových analytiků na světě si nebere žádné servítky, co se týče hodnocení zdejší mediální gramotnosti, stavu médií nebo třeba úlohy Facebooku a dalších sociálních sítí…

Pocházíte z Filipín, které podle mnoha zpráv patří k nejtvrdším diktaturám v současném světě. Prezident Rodrigo Duterte se to navíc ani nesnaží nijak zakrývat, spíš si na své nekompromisní image zakládá. Jak to na Filipínách ve skutečnosti vypadá – je to opravdu tak zlé, nebo si média situaci přibarvují?

Je to ještě podstatně horší, než jak to působí z médií. Duterte začal v osmdesátých letech jako klasický autoritářský vůdce samosprávy. Byl starostou města Davao a lidem jeho způsoby imponovaly – byl jako šerif z Divokého západu, který zatočí se zločinností. Obdivovali ho mí spolužáci, a dokonce i já, to přiznávám, jsem si v mládí říkal, že by podobné vedení zemi mohlo prospět. Až později nám došlo, že se Duterte naprosto neohlíží na základní lidská práva. A v současnosti je porušuje v míře, kterou podle mě média ani nedokážou postihnout, protože na Filipínách je taková chudoba, že obrovské množství lidí nemá stálou adresu, lidé nemají doklady, nejsou nikde registrovaní.

Takže se nepočítají do statistik?

Přesně tak. V těch obrovských počtech obětí Duterteho režimu, o kterých se dozvídáme z médií, tihle lidé úplně chybí. Doslova a do písmene se s nimi nepočítá. Je to nejhorší úroveň dehumanizace, jakou si člověk dokáže představit. Tihle nešťastníci často nezajímají ani ty, kteří se situací v zemi zabývají a burcují na poplach – oficiálních obětí je ve stomilionové zemi i tak neuvěřitelně mnoho.

Diktátoři se vždy báli moderních informačních technologií – jejich podstatou je mimo jiné to, že rozšiřují svobodný prostor. V současnosti ovšem dochází k velké změně. Autoritářská Čína je zároveň i technologickou velmocí – a neváhá tento status využít k dalšímu potlačování lidských práv. Jak jsou na tom Filipíny? Pošilhává Duterte po čínském vzoru?

Na Filipínách naštěstí vláda nemá takové možnosti jako v Číně, takže se tu technologie šíří spíše zdola a tím pádem k represím moc neslouží. Samotný stát technologii moc nezvládá, tudíž dochází k velkým únikům dat – nedávno například unikly kompletní informace z hraničních kontrol za určité období, tedy osobní údaje nějakých třiceti nebo čtyřiceti milionů lidí.

Související článek

Chytré a zelené Oslo: Když vymyslíte dobrý systém, auta ve městě nejsou zapotřebí

Jak se dělá chytré město? V létě jsme se na to jeli podívat do Vídně, teď se zaměříme na hlavní město Norska. V metropoli nejbohatší evropské země mají k moderním technologiím vřelý vztah, hlavní důraz tu ovšem kladou na provázání inteligentních systémů s ochranou životního prostředí. Oslo je tedy nejen chytré, ale především zelené.

Důležitější ale je, že vláda nezvládá monitorovat a cenzorovat mezilidskou komunikaci, dokonce ani v podmínkách, které by třeba pro zmíněné čínské úřady zněly jako pohádka. Filipíny mají jen dva mobilní operátory a miliony lidí navíc nemají chytré telefony ani pořádné připojení k počítačům, takže se veškerá elektronická komunikace odehrává ve starodávných internetových kavárnách. Efektivní diktatura by takový provoz měla pod kontrolou raz dva, na Filipínách to naštěstí nezvládají. Samozřejmě že by to úřady rády změnily, ten čínský příklad je lákavý. Ale není to v jejich možnostech a asi ještě dlouho nebude.

Znamená to, že ve filipínských podmínkách internet a technologie lidem spíše pomáhají, aby se nadechli aspoň trochu svobody?

Určitě ano, už jen díky mnohem jednodušší komunikaci s cizinou. Ne že by Duterte a další filipínští autoritáři nějak omezovali cestování – to jim bylo vždycky dost jedno. Ale tamější společnost je natolik chudá, že většina lidí stejně nikam vyjet nemohla. Díky internetu se svět aspoň trochu otevřel a přiblížil.

Značnou míru svobody lze získat i při používání uzavřených systémů, jen musíte počítat s tím, že je vyměníte za jiné.

Hovoříme spolu na konferenci, jejímž mottem je Opustit systém. Vám se to s odchodem z Filipín povedlo nejen virtuálně či myšlenkově, ale ryze fyzicky. Na druhou stranu – není trochu paradoxní, když se o vystoupení ze systému baví lidé na blahobytném Západě, který má k diktaturám daleko?

Podle mě není, protože na každém systému je co zlepšovat. A technologie je na Západě natolik všudypřítomná, že na rozdíl od Filipín může lidem naopak svobodu brát. Já jsem na to obzvlášť citlivý možná právě proto, že pocházím z autoritářského režimu, a tudíž projevy autoritářství vnímám dost zostřeně.

Travin Keith -

Na co by tedy měl v první řadě dávat pozor člověk, který chce technologii využívat, ale zároveň se chce popsanému nebezpečí vyhnout?

Hodně důležitým kritériem je například uzavřenost nebo otevřenost systémů. Pokud máte možnost vstupovat do kódu a měnit ho, jednoznačně z toho vyplývá, že vás o svobodu při využívání takového systému nedokáže nikdo připravit. Víte, co používáte, víte, co potřebujete, a můžete to změnit. A máte jistotu, že vaše informace nikdo nezneužije, tedy přinejmenším ne legálně. Jak říkal Linus Torvalds, vynálezce Linuxu: V otevřeném systému jste pány svého osudu.

Dobře, ale ne každý je programátor a umí zasahovat do kódu…

Ale to přece nevadí, Linux může používat i naprostý laik, to se naučíte za den. A koneckonců značnou míru svobody lze získat i při používání uzavřených systémů, jen musíte počítat s tím, že je vyměníte za jiné – že dáte své údaje k dispozici lidem, u nichž si nikdy nemůžete být jisti, co s nimi přesně udělají.

Související článek

„Když používáte cloud správně, ušetříte,“ říká Bohumil Vohanka z T-Mobile

Cloud je buzzword. Spousta lidí o něm mluví, ale málokdo ví, co vlastně přesně znamená. Ve firemním prostředí může dobře využitý cloud znamenat velké úspory, ale jeho nasazení není pro každého. Proč by se o cloud měli zajímat spíš majitelé firem než ajťáci, pro jaký typ společností je cloud vhodný a kde se příliš neuplatní? A jaký je vlastně rozdíl mezi cloudem a datovým centrem?

Co byste tedy radil lidem, kteří jsou pouhými uživateli, a nikoli experty, na svobodě jim záleží, ale přitom se možností současné technologie nechtějí vzdát?

První a nejdůležitější rada: je zapotřebí vědět, co vlastně používáte. Pokud to nevíte, klidně se může stát, že se některých svobod naopak vzdáte, a přitom to vůbec není nutné. Když používaný software dobře znáte, vždycky víte, co je v sázce a co získáváte.

Pak si uděláte jednoduchou kalkulaci, co vás zapojení do daného systému stojí a co vám přinese, a podle toho zjistíte, jestli to pro vás má smysl. To je individuální záležitost – někdo třeba zjistí, že používat Windows nebo produkty Apple pro něj nepředstavuje problém, jiný dospěje k názoru, že raději zůstane u toho Linuxu.

Jak se z tohoto hlediska díváte na používání sociálních sítí? Mnohým lidem přijdou jako největší riziko – posíláme na ně obrovské množství informací od osobních údajů až po fotografie a nic z toho nám nepatří…

Třeba s Facebookem je problém v tom smyslu, že se v něm vytvářejí velké komunity a lidé se v nich následně zabývají problémy, které by se jich jinak vůbec netýkaly. Schválně si uvědomte, kolik času tam trávíte debatami o záležitostech, o nichž byste se před nástupem sociálních sítí v životě nebavili, vůbec by vás to nenapadlo.

Diskutuje se o očkování, politické situaci na jiných kontinentech, o všem možném – jedna věc je, že díky sítím získáváte informace, k nimž byste se jinak nedostali, druhá, že na Facebooku trávíte spoustu času a energie. A je to návyková záležitost – já z Facebooku odešel ve chvíli, kdy jsem na něm byl regulérně závislý. Což je samozřejmě situace, do níž se vás provozovatelé sítí snaží dostat.

Související článek

Nová Škoda Octavia: Virtuální kokpit, head-up displej i neustálé připojení na internet

Čtvrtá generace Škody Octavia má za sebou světovou premiéru. Mladoboleslavská novinka, která se má stát nejprodávanějším vozem automobilky, má emotivnější vzhled, je prostornější, bezpečnější a nabízí ještě více možností konektivity než kdykoliv předtím. Premiéru například slaví head-up displej, který promítá důležité údaje na čelní sklo. Standardem se stává i možnost trvalého připojení na internet.

Protože pak už jim svěříte cokoli?

To také, ale především si neuvědomujete, do čeho jste se nechali vmanévrovat. Na síť jste vstupovali s představou, že využijete nějaký produkt, nota bene zdarma. Jenže ve chvíli, kdy ji používáte každý den několik hodin, jste tím produktem ve skutečnosti vy sami – pro platící uživatele, ke kterým vaše informace proudí. A to je to největší riziko, o němž málokdo přemýšlí.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama