Zdroj: foto Sinopsis

Cestovatel Dan Přibáň měl pravdu: Osobní svědectví z čínských lágrů

Stát chytřerozhovor 5 min čtení

Před pár měsíci vzbudil velký rozruch náš rozhovor s cestovatelem Danem Přibáněm. Hovořil v něm mimo jiné o tom, jak čínské úřady zacházejí v provincii Sin-ťiang s tamější ujgurskou menšinou. Na sociálních sítích pak čelil kritice, že situaci v Číně dobře nezná a usuzuje jen z několikadenní zkušenosti. Přinášíme proto svědectví člověka, jemuž neznalost rozhodně vytýkat nelze – internaci v „převýchovném táboře“ totiž prožil na vlastní kůži.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Před pár měsíci vzbudil velký rozruch náš rozhovor s cestovatelem Danem Přibáněm. Hovořil v něm mimo jiné o tom, jak čínské úřady zacházejí v provincii Sin-ťiang s tamější ujgurskou menšinou. Na sociálních sítích pak čelil kritice, že situaci v Číně dobře nezná a usuzuje jen z několikadenní zkušenosti. Přinášíme proto svědectví člověka, jemuž neznalost rozhodně vytýkat nelze – internaci v „převýchovném táboře“ totiž prožil na vlastní kůži.

Související článek

Dan Přibáň: Co jsme viděli v Číně, by vyděsilo každého

Dan Přibáň projel s trabanty Afriku, postsovětské země, Jižní Ameriku, Austrálii i část jihovýchodní Asie. Průjezd Čínou ale považuje za nejhorší dny, jaké kdy zažil. Deptalo ho spojení moderní techniky a režimu, který se lidskými právy a svobodami příliš nezdržuje. V praxi to představovalo obří rentgeny aut na hranicích, všudypřítomné kamery nebo povinně instalovaný sledovací software v mobilu. „Neuměl jsem si představit, že by něco takového mohlo existovat. Tak masivní využití technologií jsem v životě neviděl. Čína využívá moderní techniku dost odpudivým způsobem,“ říká patrně nejznámější český cestovatel současnosti.

Dvaačtyřicetiletý Omar Bekali je kazašský občan, který pracuje jako manažer cestovní kanceláře. Do Číny přijel pracovně za obchodem, ale uvízl v policejní síti při zátahu na členy muslimské ujgurské menšiny v provincii Sin-ťiang. Bez jakéhokoli soudu skončil ve vězení, odkud putoval do převýchovného tábora. V něm se čínský režim snaží vězně fyzickým i psychickým násilím zbavit takzvaných protičínských návyků. A samozřejmě si v tom pomáhá i moderní technologií. Svědectví Omara Bekaliho je tak dalším důkazem, že se „Říše středu“ změnila z levné montovny ve skutečnou technologickou velmoc, která by mohla budit obdiv. Ovšem za předpokladu, že by svou vyspělost nevyužívala k šikaně vlastních občanů i náhodných cizinců.

Jak jste se ocitl za mřížemi? Vznesly proti vám čínské úřady nějaké formální obvinění?

Formální nikoli, k žádnému procesu nedošlo ani náznakem, ani se podle všeho nepřipravoval. Jen mi oznámili, že jsem obviněn z podpory terorismu, z organizování teroristických aktivit a z narušování bezpečnosti státu. To obvinění bylo křivé a nesmyslné. Přijel jsem do Číny normálně za prací jako spousta jiných. Strávil jsem sedm měsíců a deset dní ve vězení, poté mě převezli do převýchovného tábora.

To vám ani neřekli, co konkrétně podle nich máte na svědomí?

Ne, ani slovem. Tam není nutné být z něčeho konkrétně obviněn, aby vás zavřeli.

Související článek

Josef Šlerka: Čínský skóring jsou komunistické domovnice, které mají k dispozici internet

Tisíce lidí se denně nechávají ovlivnit fake news, na které nejčastěji narazí prostřednictvím sociálních sítí, obvykle Facebooku. Jak je možné, že vymyšlené zprávy mají takový úspěch? Jak vlastně vznikají fake news, které jsou uvěřitelné? Ohrožují nás? A jak má tedy člověk poznat falešnou zprávu v době podvrhů vytvářených mnohdy i umělou inteligencí? O tom jsme si povídali s Josefem Šlerkou. Známe se už řadu let a tykáme si. A platí to i pro tento rozhovor.

Co to vlastně znamená, převýchovný tábor?

Vymývají tam lidem mozek, nutí vás záměrně dělat věci, které odporují vašim zvykům. Muslimy třeba nutí jíst vepřové a pít alkohol. Musíte neustále ostouzet své etnikum. Nemáte tušení, co s vámi bude dál, neplatí tam žádná pravidla. Mě nutili stát bez hnutí u zdi, jindy mě zase trápili hlady.

Jak dlouho taková „převýchova“ trvá?

Žádné časové omezení neexistuje. Mnohé vězně tam drží až do smrti, protože potřebují jejich orgány. Nemají žádnou šanci na propuštění.

Urumči je městská prefektura a hlavní město Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, která se nachází na severozápadě ČLR. Žije v něm více než 3,1 milionu obyvatel -

Jak se tedy odtamtud povedlo dostat vám?

Mám jediné štěstí, že nejsem občan Číny, ale Kazachstánu. Cizinci na propuštění nějakou naději mají. Já se dostal ven díky tlaku kazašských úřadů, jiným pomohly Spojené státy nebo nejrůznější organizace obhajující lidská práva.

Sem se o poměrech v Sin-ťiangu dostávají jen kusé informace, ale podle nich stačí k uvěznění zcela absurdní prohřešky, třeba nošení hodinek na pravé ruce místo na levé… 

Ano, to je jedna z obvyklých záminek. Viděl jsem to na vlastní oči a můžu to zodpovědně potvrdit. Ale ono stačí i to, když máte na hodinkách nastavený místní čas místo pekingského. Vláda totiž rozhodla, že v celé Číně bude platit jen jeden čas, ale ve skutečnosti země spadá do několika časových pásem a rozdíl mezi Pekingem a Sin-ťiangem by měl být dvě hodiny. Nicméně používat místní čas je zakázané.

Čína je plná rozporů – na jednu stranu je technologicky v posledních letech opravdu na výši, na druhou stranu techniku používá ve velké míře k potlačování lidských práv. Setkal jste se s tím i vy?

Mohu uvést nejjednodušší příklad. Pokud chcete přejet z okresu do okresu nebo z města do města, vždy se musíte elektronicky identifikovat pomocí občanského průkazu. Kromě toho musíte projít skenerem obličeje, aby bylo jasné, že vaši občanku nepronáší někdo jiný. Každý kousek země ve městech i na vesnicích je pod neustálým dohledem kamer. V Sin-ťiangu,  Urumči, Kašgaru i v jiných městech je každých pár set metrů kontrolní bod. Zevrubnou bezpečnostní prohlídkou procházíte i při vstupu do jakékoli budovy, ať jde o úřad, sídlo velké firmy nebo krámek s potravinami na rohu.

Související článek

Čínské školy sledují své žáky. Používají k tomu čipy ukryté v uniformách

Čínský dohled nad obyvateli země využívající nejmodernější techniku se stále rozpíná. Pekingská radnice nedávno ohlásila, že pro své obyvatele od roku 2021 zavede bodový systém, který bude vycházet z téměř permanentního sledování. V jižní Číně pro změnu tamější školy pomocí chytrých čipů ve školních uniformách nepřetržitě hlídají své studenty. Třeba jestli nejsou za školou.

To platí pro všechny? Pro Číňany i cizince?

Jistě. Pak jsou tu další omezení a zákazy, a ty už jsou diferencované. Třeba něco, co neplatí pro většinové Chany (pozn. red.: etničtí Číňané), ale pro všechny menšiny ano. Nemůžete si například najednou koupit víc než dvacet litrů benzínu. Nemůžete si koupit víc než kilo cukru za měsíc – ne proto, že by ho bylo málo, prostě to máte zakázané. Pokud byste chtěli víc než kilo, musíte sepsat žádost s odůvodněním. Každá domácnost smí mít jen jeden nůž, který musí být zaregistrovaný.

Takže Chanové tvoří vyšší kastu, které se tato omezení netýkají?

Jinde v Číně to tak je, ale konkrétně v Sin-ťiangu platí tyhle zákazy nejen pro Ujgury nebo Kazachy, ale pro všechny plošně, dokonce i pro Chany.

Je pravda, že si obyvatelé Sin-ťiangu musejí do telefonů instalovat speciální sledovací aplikace?

Přesně tak. Je to povinné, aby úřadům usnadnili kontrolu sebe samotných. Doplňují to zmíněné kamerové záznamy a skeny, takže policie má tak dokonalý přehled o každém jejich kroku.

Související článek

Orwell živě: Peking spustí systém bodování občanů podle „osobní důvěryhodnosti“

O zavádění takzvaného sociálního kreditu v Číně se hovoří už dlouho. V posledních dnech ale v tomto projektu nastal výrazný posun. Pekingská radnice ohlásila, že bodový systém zavede pro obyvatele hlavního města a okolí od roku 2021.

Projevovala se technologická šikana i ve vězeňském táboře?

Všechno bylo pod neustálým dohledem, ve dne v noci. Každý metr čtvereční, každá místnost. Pořád nás měli na očích. Dokonce i při propuštění jsme museli absolvovat bezpečnostní prohlídku. Technika se používá i při mučení. Mezi oblíbené metody patřilo třeba elektronické bzučení na speciální, opravdu hodně nepříjemné frekvenci. Člověku ho pouštěli z reproduktorů čtyřiadvacet hodin v kuse. Ale proslýchaly se i zvěsti o biochemických pokusech na lidech, které v těch lágrech probíhají. Ptali jsme se na to tamních doktorů, a ti to víceméně potvrdili, konkrétní důkazy ale nemám.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama