Foto: iStockphoto.com

Naučíme stát, co banky umějí už dávno

Stát chytřekomentář 3 min čtení

Co kdybychom všichni měli v peněžence jedinou kartičku, která by byla zároveň občankou, řidičákem a kartičkou pojišťovny? To by se asi líbilo většině z nás, kteří máme podobných dokladových karet, které musíme nosit prakticky pořád, zbytečně plné peněženky. Zbytečně proto, že v dnešní době už by opravdu stačila maximálně jedna. Ty další nejsou nutné.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Co kdybychom všichni měli v peněžence jedinou kartičku, která by byla zároveň občankou, řidičákem a kartičkou pojišťovny? To by se asi líbilo většině z nás, kteří máme podobných dokladových karet, které musíme nosit prakticky pořád, zbytečně plné peněženky. Zbytečně proto, že v dnešní době už by opravdu stačila maximálně jedna. Ty další nejsou nutné.

Související článek

Rychlý internet? Musíme začít, jinak nám ujede vlak

Spotřeba dat přenesených přes internet v České republice neustále roste. Je nejvyšší čas se tomuto trendu přizpůsobit a udělat, co je třeba – vybudovat optické sítě. Jedině ty dokážou zajistit, že v nejbližší době naše země nezačne zaostávat. Musíme již ale přejít od slov k činům.

Ono by to šlo, ale stát si zjevně neví rady. Před více než deseti lety sice udělal základní kroky – například zavedl datové schránky, které od té doby umožnily nahradit stamiliony papírových dopisů především mezi podniky a úřady elektronickými zprávami. Ale od té doby se ke všeobecně přístupnému a funkčnímu digitálnímu státu blížíme jen pomalu.

Co se ovšem státu daří velmi rychle, je neustálé vydávání nových předpisů. Nerad používám silná slova, ale v tomto případě nemohu jinak – stát vydává zákon na každou volovinu, protože má pocit, že správným řešením jakéhokoli problému jsou nová omezení, zákazy, povinnosti, podmínky, povolení a kontroly. Jenže výsledkem je stále komplikovanější právní řád plný složitých vět, o kterých lidé často nevědí, natož aby jim rozuměli, a proto je ani neplní. Zákonů, nařízení, vyhlášek a směrnic je tolik, že už dávno neslouží svému účelu – vnášet do státu řád a úspornost – ale dělají fakticky pravý opak.

Stát se tak staví do pozice neomylné autority, která jediná má lidské kapacity se ve všech uložených povinnostech vyznat a vymáhat je silou. Vzpomeňme třeba, kolikrát už každý četl o desetitisícových pokutách pro obchodníky za to, že jejich zaměstnanci udělali nějakou drobnou chybu při vydávání účtenky. Jinými slovy, dostali jsme se do stavu, že nabobtnalý český stát není sluhou občanů, kterým by měl být, ale drábem. A setkání s úředníkem občana často staví do pozice podřízeného, který čeká na laskavé svolení vrchnosti a doufá, že se úředník dobře vyspal.

Související článek

Stát vydal už 1,1 milionu eObčanek. Lidé přes ně kontrolují i stav bodového konta řidiče

Ministerstvo vnitra vydalo od loňského července 1,1 milionu občanských průkazů s čipem, takzvaných eObčanek. Z toho třetina dospělých držitelů si aktivovala elektronickou část, která umožňuje i přístup do Portálu občana. Díky tomu si mohou například online ověřit stav bodů v registru řidičů, zjistit údaje z živnostenského rejstříku nebo si online zřídit živnost.

Abychom tohle dokázali změnit, to pociťuji jako podstatnou výzvu pro vážnou změnu fungování státu. Proto vznikl – a naštěstí našel podporu ve všech stranách poslanecké sněmovny – návrh zákona o právu na digitální služby, přezdívá se mu také digitální ústava. Sněmovna jej právě začala projednávat.

Je důležitý proto, že mění přístup státu ke svým občanům. Dává totiž občanovi nikoliv nové povinnosti, ale naopak reálné právo komunikovat se státem digitálně, tedy efektivněji a jednodušeji, doslova z domova. Pokud bude občan chtít! Nezanikne totiž možnost vyhledat přímý kontakt s úředníkem pro ty, kdo si s elektronikou tak úplně nerozumí.

Zákon přiměje stát k tomu, aby si udělal pořádek ve svých agendách – co pro občany dělá a co při tom od nich vyžaduje – a aby byl schopen tyto agendy nabízet kromě běžné papírové také v digitální podobě. Občana to v hierarchii státu posune výš, než jsme dosud zvyklí. Konkrétních dopadů této změny bude celá řada. 

Související článek

Česko jako černý flek Evropy. Může za to infrastruktura na úrovni století páry

Česká republika chce být lídrem inovací, ale stav infrastruktury tomu neodpovídá. Naši zaostalou kotlinu objíždějí už i nákladní vlaky, internet máme pomalý a často zbytečně drahý a elektrická síť rozhodně není připravena na masivní nástup elektromobilů.

Některé jsou těžko popsatelné, ale jiné zcela hmatatelné – počínaje oním jediným průkazem v peněžence, u kterého jsem začal, přes možnost, že nebudeme muset znovu a znovu vyplňovat stejné údaje do papírových žádostí a jiných formulářů, až k tomu, že nebudeme muset běhat zbytečně znovu a znovu po úřadech a domáhat se znovu a znovu stejných výpisů a potvrzení. Tak má fungovat stát v 21. století a je škoda, že už tak nefunguje. Že neumí věci, které například banky dělají už mnoho let, třeba kompletní elektronickou komunikaci s klienty. Digitální ústava je šance, jak ho to naučit.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama