Zdroj: archiv redakce

Stát ve výuce mediální gramotnosti selhává. Napravuje to spolek z brněnské univerzity

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Americká vláda rozprašuje nad Evropou z letadel chemické látky, které lidem ničí mozek a dělají z nich poslušné otroky. Migraci do Evropy řídí ilumináti usilující o nový světový řád a newyorská „dvojčata“ nechala zbořit CIA. Absurdní výmysly? Jistě, ale nemalé procento lidí jim alespoň částečně věří. Vyučující a studenti politologie brněnské univerzity se s fake news rozhodli bojovat.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Americká vláda rozprašuje nad Evropou z letadel chemické látky, které lidem ničí mozek a dělají z nich poslušné otroky. Migraci do Evropy řídí ilumináti usilující o nový světový řád a newyorská „dvojčata“ nechala zbořit CIA. Absurdní výmysly? Jistě, ale nemalé procento lidí jim alespoň částečně věří. Vyučující a studenti politologie brněnské univerzity se s fake news rozhodli bojovat.

Související článek

„Auto si na sídlišti dobijete z lampy,“ plánuje pirátský šéf pro chytrou Prahu

Jak se budeme v nejbližších letech přepravovat po Praze? Budeme mít možnost si na sídlišti nabít elektromobil? Jak v Praze sčítat turisty? A vezme pražský magistrát na milost populární koloběžky Lime? Jaromír Beránek, předseda výboru pro IT a Smart City a zastupitel za Piráty, je tím nejpovolanějším, komu jsme mohli tyto otázky položit. Navíc je to nadšený cyklista a milovník městské hromadné dopravy.

Ve věku sociálních sítí se z fake news, tedy polopravd, dezinformací a vyložených lží, stává nebezpečný nástroj sloužící k ovlivňování veřejného mínění. Facebook a podobná média slouží jen jako ideální zesilovač. Zdánlivé absurdity na sebe nabalují další a další příznivce a nakonec mohou mít podstatný vliv na volební výsledky. Šíření lží proto není dobré podceňovat. Například v Estonsku a dalších informačně vyspělých zemích se z podpory mediální gramotnosti stala součást vládní strategie. U nás to tak není, proto na sebe tenhle důležitý úkol berou nejrůznější občanské iniciativy a neziskové organizace.

Mezi ně patří i spolek Fakescape, který založili pedagogové a studenti politologie na brněnské Masarykově univerzitě. Zaměřili se především na mládež ze základních a středních škol a vymysleli pro ně dvojici únikových her, které problematiku fake news vysvětlují zábavnou a nenásilnou formou. Právě o nich jsme si povídali s garantem spolku Milošem Gregorem, který na brněnské politologii vyučuje. Mladý pedagog, který mimochodem před časem zaujal v TV Seznam v debatě s hradním mluvčím Jiřím Ovčáčkem, se na současnou situaci ve školství dívá bez velkých iluzí.

Jak vypadá v roce 2019 mediální gramotnost v Česku, co se škol týče?

Kdybych měl odpovědět jedním slovem, řekl bych roztříštěně. Někde se tomu věnují, jinde ne. V některých školách praktikují výuku mediální gramotnosti hned v několika předmětech, jinde by o tom učitelé chtěli mluvit, ale nemají materiály a nevědí, kde je hledat. A na dalších školách není mediální gramotnost důležité téma.

Dalo by se říct, na jakých typech škol je situace lepší a na jakých horší, nebo ta roztříštěnost panuje napříč celou školskou soustavou?

Určitě můžeme obecně říct, že třeba na gymnáziích se mediální gramotnosti věnují víc než na středních odborných školách nebo učilištích. Tam se vyučuje spíš řemeslo než společenské vědy nebo soft skills. Zároveň ale rozhodně neplatí, že je situace uspokojivá na všech gymnáziích. A samozřejmě existují i regionální rozdíly – v Praze nebo v Brně je situace obecně lepší než v regionech, kde není tolik vysokých škol a cesta ke vzdělání se tam hledá obtížněji.

Kde je situace nejhorší?

Objektivně to nedokážu říct, nemám statistiky. Ale ze zkušenosti vím, že si nás hodně zvou do Ústeckého nebo Moravskoslezského kraje, kde se tomu učitelé často chtějí věnovat, ale to téma u nich není vůbec dobře pokryté.

Nechtěli jsme, aby měl někdo pocit, že se snažíme nějakého politika zvýhodňovat nebo že straníme některým politickým názorům.

Vy jste se rozhodli oslovit studenty pomocí her. Jak fungují?

Máme dvě hry, jednu pro střední a druhou pro základní školy. Obě se jmenují Fakescape, stejně jako náš spolek. Ta první vznikla už před rokem a její příběh je postavený na prezidentské volbě v roce 2028. Takhle v budoucnu se to odehrává schválně, všichni kandidáti jsou vymyšlení. Tím pádem ani nemusíme řešit žádná aktuální politická témata. Nechtěli jsme, aby měl někdo pocit, že se snažíme nějakého politika zvýhodňovat nebo že straníme některým politickým názorům. Chceme studenty naučit přemýšlet o informacích, které se na ně valí, dávat si je do kontextu a ověřovat si je.

Související článek

„Peďák“ nemají, přesto budou před tabulí. Noví učitelé musí sázet i na moderní technologie

Jak udělat školy takové, aby v nich děti výuka bavila a zároveň z nich vycházely co nejlépe připravené pro život? Základem jsou kvalitní učitelé. A třeba i takoví, kteří nevystudovali pedagogickou fakultu. Zaměřila se na ně organizace Učitel naživo, která na učitelskou profesi připravuje ty, kteří se sice věnují jinému oboru, ale v učitelství vidí svoji budoucnost. Velký prostor při jejich povinném vzdělávání dostávají i digitální technologie.

Jak hra probíhá a čím se jednotlivé verze liší?

Obě dvě verze Fakescape mají podobnou strukturu. Skládají se čtyř až pěti úkolů, v nichž si studenti procvičují důležité dovednosti – porozumění psanému textu, schopnost rozeznat manipulaci na fotkách, ověřování informací na internetu nebo umění vygenerovat si dostatečně silné heslo pro zabezpečení sociálních sítí. Novější verze pro základní školy je trochu zjednodušená a dějová linka se netýká politiky, protože pro školáky je možnost volit přece jen ještě celkem vzdálená. Z toho důvodu jsme zvolili žánr zombie apokalypsy, kdy šílení vědci vymysleli virus, který dělá z lidí nemyslící bytosti, takzvané dezinfombies. Děti se musejí dostat do laboratoře s ukrytou vakcínou, která jediná dokáže šíření viru zastavit.

„Celkem chápu, že v rodinách bez zkušenosti budí podobná iniciativa obavy, že dětem budeme vtloukat do hlavy nějaké názory, s nimiž rodiče třeba nesouhlasí,“ říká Miloš Gregor. -

Měl jsem možnost si zombie verzi Fakescape zahrát. Přijde mi dobře vymyšlená, řešení jsou jednoznačná, ale připadalo mi, že je to pro školní děti vážně docela náročné, co se porozumění psanému textu týče.

Ano, nejobtížnějším úkolem je právě porozumění psanému textu. Dnešní děti jsou totiž zvyklé zpracovávat informace hodně rychle v malém množství, a když dostanou informačně nadupaný stránkový text, bývá to pro ně trochu problém, přinutit se soustředěně číst. Ale právě to je potřebujeme naučit. Samozřejmě jim ale pomůžeme, když jim to nejde. U jiných úkolů to tolik zapotřebí není, třeba manipulaci na fotkách odhalí děti většinou bez problémů.

Inspirovali jste se při vývoji hry nějakými vzory ze zahraničí, nebo jde o původní projekt už od prvních kroků?

Původní. Napadlo to kolegyni Petru Vejvodovou a mě, a od začátku u toho byli i naši studenti. Hned nám bylo jasné, že to musí být škola hrou. Zpočátku jsme nějaké zahraniční inspirace hledali, dokonce docela usilovně, ale nic podobného jsme nenašli. Našli jsme nějaké online hry, to ano, ale kombinaci on-line a off-line úkolů nikoli.

Ministerstvo školství se moc nesnaží připravit děti a studenty na skutečný svět, do něhož vyrůstají.

Nejsme jediná země, která má s šířením fake news problémy. Před časem jsem mluvil s dvěma bývalými premiéry Estonska a oba mi potvrdili, že se jedná o problém tak důležitý, že mediální gramotnost je klíčovou součástí vládní školské politiky. Jak vypadá podpora ze strany státu u nás?

Špatně. Už před rokem jsem v jednom rozhovoru řekl, že se ministerstvo školství moc nesnaží připravit děti a studenty na skutečný svět, do něhož vyrůstají, a místo podpory kritického myšlení se vyučuje sázení kytek na záhonku a řezání prken v dílnách. Jistě, to je taková mediálně vděčná zkratka, jenže ono to má důsledky – pak ve veřejné debatě slyšíme, že vzdělaných lidí je u nás moc, že potřebujeme více řemeslníků, a to je podle mě velice nešťastné rámování.

Rozhodně na řemeslech nevidím nic špatného a nemyslím si, že by se učňovské obory neměly podporovat, ale stavět to takhle do protikladu je podle mě nesmysl.

Související článek

Včely nezabíjí a telefon vám zůstane. Technologie 5G – mýty a realita

Technologie 5G. Převratná novinka, na kterou čeká celý svět, ale také něco jako pověstná paní Columbová – všichni o ní mluví, ale v Česku ji (skoro) nikdo nikdy neviděl. A jak bývá mýtickým bytostem vlastní, víří kolem ní spousta neověřených zpráv a pověr… Podívali jsme se na to, co je a co není pravda.

A to je současný ministr Robert Plaga v odborných kruzích vnímamý docela pozitivně…

To je pravda, mimo jiné proto, že poměrně úspěšně bojuje za zvyšování učitelských platů – to je dlouhodobý velký problém a současné ministerstvo pro pedagogy dělá vážně víc, než bylo obvyklé v minulosti. Takže ve školství zůstává víc kvalitních učitelů – ovšem to s obsahem výuky souvisí jen částečně. Co se týče výuky k mediální gramotnosti, ministerstvo žádnou jasnou koncepci nemá, takže jeho roli pak suplují samotní studenti, neziskovky, spolky jako my nebo média.

V poslední době počet organizací zaměřených na tuto oblast roste. Spolupracujete navzájem, nebo si každá skupina jede po své koleji?

Nevnímáme se konkurenčně, na druhou stranu je každá z těchhle organizací nebo skupin zaměřená trochu jinak. Známe se třeba s lidmi ze serveru Demagog.cz, kteří verifikují výroky politiků, nebo z organizace Manipulátoři.cz – ti velmi dobře vyvracejí nejrůznější hoaxy. Výborný je Člověk v tísni s projektem Jeden svět na školách, ten je na mediální gramotnost zaměřený podobně jako my, ale přece jen každá organizace pokrývá trochu jinou oblast. Podle mě je ta různorodost dobrá věc. Ovšem společný postup zatím nekoordinujeme.

Co rodiče? Na Facebooku se člověk často setká s názory, že podobné záležitosti do škol vůbec nepatří, že škola má učit vzorečky a letopočty a vést k udržování kázně, a vše ostatní je na rodině…

Tohle je velké téma. Ve třídě je občas dobře poznat, kdo s touhle tematikou nemá žádnou zkušenost, na internetu hlavně trollí a snaží se šířit nenávist, a kdo už nějakou mediální gramotnost získal. Celkem chápu, že v rodinách bez zkušenosti budí podobná iniciativa obavy, že dětem budeme vtloukat do hlavy nějaké názory, s nimiž rodiče třeba nesouhlasí. Ale když už si žáci nebo studenti hru zahráli, ani jednou nám nikdo z nich ani z učitelů nevytkl, že bychom jim něco podsouvali. A když to děti pak popíšou doma, tak podle mě i rodiče pochopí, že z naší strany o žádnou ideologickou manipulaci nejde.

Problém spočívá v tom, jak Jiří Ovčáček „kreativně“ nakládá s informacemi a jak útočí na své názorové oponenty.

Nakonec ještě na trochu jiné téma – nedávno jste v televizi Seznam absolvoval ostře sledovanou debatu s prezidentským mluvčím Jiřím Ovčáčkem. Jak k tomu došlo?

Velmi jednoduše – oslovili mě redaktoři Seznamu. Domluvili jsme si témata debaty, mezi něž patřila jak moje práce v pořadu ČT To se ví, tak i role prezidenta a jeho mluvčího na dezinformační scéně v Česku. No a pak jsme se sešli ve studiu a začali debatovat.

Jak byste tu zkušenost popsal?

Rozdělil bych to na dvě roviny. Co se týče obhajoby prezidenta a jeho názorů, byl pan Ovčáček velmi profesionální. Samozřejmě neochvějně hájil stanoviska svého zaměstnavatele, ale to je naprosto pochopitelné – v tomto ohledu není panu Ovčáčkovi co vytknout.

Související článek

Alza vykupuje staré chytré mobily. Nová služba ale zatím nevyhoví všem

Internetový obhchod Alza.cz nově nabízí službu výkupu mobilních telefonů na protiúčet. Zákazníci tak mohou po odevzdání starého přístroje získat výraznou slevu na nákup nového smartphonu z nabídky e-shopu.

Velký problém ovšem spočívá v tom, jak Jiří Ovčáček „kreativně“ nakládá s informacemi a jak útočí na své názorové oponenty. Že v roli tiskového mluvčího vůbec něco jako názorové oponenty má, to vnímám jako dosti pokřivující prvek standardní politické debaty, protože téhle pozici to nepřísluší. Pan Ovčáček často vystupuje sám za sebe, prezentuje své názory na sociálních sítích nebo v televizi a my běžní čtenáři a diváci nemáme možnost rozeznat, kdy mluví za sebe a kdy za pana prezidenta. Zároveň uráží, je vulgární a nálepkuje, zkrátka používá nejhorší manipulativní techniky. A to považuji za mimořádně špatnou věc – najednou tu máme situaci, kdy tiskový mluvčí, tedy státní úředník, uráží ústavní činitele, což rozhodně není standardní.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama