Foto: iStockphoto

Život vězně s elektronickým náramkem: denně k nabíječce, bez fotbalu a piva

Stát chytřetéma 7 a více min čtení

Půl roku ostrého provozu mají za sebou elektronické náramky pro vězně. Vyzkoušelo si je už 174 odsouzených. Jedna žena se s náramkem nad kotníkem neztotožnila natolik, že jí soud přikázal nastoupit do vězení skutečného. Stát za 280 náramků za šest let zaplatí 93 milionů korun.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Půl roku ostrého provozu mají za sebou elektronické náramky pro vězně. Vyzkoušelo si je už 174 odsouzených. Jedna žena se s náramkem nad kotníkem neztotožnila natolik, že jí soud přikázal nastoupit do vězení skutečného. Stát za 280 náramků za šest let zaplatí 93 milionů korun.

Související článek

Další hrozba z východu. Světu hrozí rozdělení na dva internety. Svobodný a čínský

Číně se podařilo něco nečekaného. Ještě v roce 2011 čínští komunisté panikařili ze schopnosti obyvatel organizovat s pomocí internetu protesty a demonstrace. Po nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga ale přišla změna ve způsobu uvažování vládnoucí strany. Spočívá v myšlence, že než možnosti internetu radikálně omezovat, je lepší ho využít ke kontrole společnosti. Dnes je tak čínský internet regulován a cenzurován nejpřísněji a nejefektivněji na světě. Vládě přitom pomáhají i firmy jako Huawei nebo ZTE, před kterými varuje i náš Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost.

Spuštění systému elektronických náramků pro vězně předcházelo osm let dohadů, vypsání šesti tendrů a vyřízení několika námitek Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. K tomu desítky hodin rozhovorů s možnými dodavateli, kteří ale o státní zakázku vlastně ani neměli zájem. Alespoň ne tak, jak si ji stát představoval. Ještě do září minulého roku to tak byla pro domácí vězně docela napínavá hra. Po „vycházkách“ do práce sice měli jít rovnou domů, ale realita byla často jiná. Odsouzení těžili z toho, že není moc pravděpodobné, že budou v danou chvíli zkontrolováni lidmi z Probační a mediační služby. Navíc pokud kontrola úspěšně proběhla, pravděpodobnost, že se kontrolor ještě ten den vrátí, byla prakticky nulová. Alternativní tresty, které jsou pro soudnictví levnější a pro návrat odsouzeného do společnosti výhodnější, proto v tuzemsku soudci udělovali jen výjimečně. Je ovšem fakt, že s nástupem náramků a jejich testovacího provozu se co do jejich počtu prakticky nic nezměnilo. Aktuálně je nosí 117 lidí, což zhruba odpovídá stavu před jejich zavedením. Celkově si je už vyzkoušelo 174 odsouzených. Dá se ale čekat, že jejich počty budou růst.

Vycházky přesně na míru

Náramek, který má odsouzený na kotníku, váží 170 gramů a jeho nedobrovolný majitel se o něj musí starat – především ho každý den nabíjet, ačkoliv baterie vydrží déle. „Výdrž je dostatečná, aby pokryla běžný životní cyklus monitorované osoby, která má povinnost každou noc se zdržovat doma a má možnost náramek dobít. Limitní technické hodnoty zařízení z bezpečnostních důvodů nesdělujeme,“ vysvětluje Lucie Machálková z tiskového oddělení ministerstva spravedlnosti.

Okruh, kdy a kde se člověk může pohybovat, má každý připravený přesně na míru. Můžou se přitom lišit pracovní i volné dny. V případě jakéhokoliv porušení či nejasností odsouzeného kontroluje středisko Probační a mediační služby (PMS), které funguje 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. V případě podezření na nedodržování rozsudku nejdřív jen zavolá na telefon, teprve pak podniká další kroky. „Systém byl navržen a zaveden do praxe právě proto, že umí velmi přesně monitorovat, respektive kontrolovat, chování odsouzeného či obviněného v rámci pravidel uložených soudem. Náramek působí i preventivním způsobem, odsouzení vědí, že kontrola je non-stop a důkladná, proto mnozí z nich pravidla poctivě dodržují,“ říká Kristina Labohá, mluvčí Probační a mediační služby.

I tak náramky nahlásily jen do konce loňského roku přes 270 porušení podmínek kontroly. Malé odchylky se většinou rychle a bez trestu vysvětlí. Jedna žena, která svůj trest nevydržela, však čeká na svůj soud, který má rozhodnout o případném přesunu do věznice. Nebude ovšem sama. „U sedmi odsouzených osob Probační a mediační služba podala návrh soudu na přeměnu trestu odnětí svobody,“ hodnotí čísla za loňský rok Kristina Labohá. Pro srovnání: v roce 2017, kdy se elektronické náramky ještě netestovaly, se kvůli porušení podmínek domácího vězení muselo z domova do reálného vězení přesunout čtyřicet lidí.

Náramek zakáže fotbal i lahev piva

Elektronické náramky fungují na síti GSM. Využívají radiofrekvenční technologii a umí rozpoznat, když s nimi někdo neoprávněně manipuluje nebo je přímo z těla sundá. Výhodou testovaných náramků je i fakt, že informují, kde přesně se jejich nositel nachází. To každý takový systém neumí, protože základem u běžných elektronických náramků pro domácí vězení je především zjišťování, jestli se dotyčný nevzdálil od základnové stanice, tedy jestli je doma. Náramky používané českými vězni tak lze využít i na tresty zakazující přiblížení k určitému místu, typicky například k fotbalovému stadionu.

Související článek

Už i české pivo začalo být smart. Kvalitu pohlídají speciální senzory

Česká společnost Prozeta představila speciální zařízení na bázi IoT, které lze využít pro monitoring kvality piva při jeho skladování a čepování v hospodách. IoT zařízení s názvem XensorHub dokáže rovněž hlídat servisní intervaly a predikovat poruchy zařízení v gastronomii.

Náramky poslouží i k ohlídání, jestli se odsouzený člověk nesnaží porušit zákaz přiblížení k určité osobě. K tomu však musí spolupracovat i „oběť“, která musí dostat takzvaný komunikátor chráněné osoby, jenž reaguje na přítomnost náramku odsouzeného. Kromě toho k doplňkové výbavě náramku patří i komunikátor, který zvládne změřit hladinu alkoholu z dechu odsouzeného. Aby byl test průkazný, testovanou osobu rovnou i vyfotí.

Náklady na vězně s náramkem: 200 Kč denně

Náklady na jednoho odsouzeného se můžou v průběhu využívání náramků drobně lišit. Třeba i podle toho, kolik lidí zrovna přístroje a úředníci monitorují. Ale vždy se pohybují kolem dvou set korun denně, z toho padesát korun odsouzení přispívají. „Den ve věznici stojí zhruba 1 100 korun,“ doplňuje Labohá. A z toho 45 korun platí samotní vězni. Pokud jsou ovšem schopni si po výkonu trestu najít práci. Stát už mnohokrát během posledních devíti let, kdy lze podle zákona vězně takto monitorovat, možné úspory přepočítával. Původní představy z roku 2011 kalkulovaly s tím, že náramky budou výhodné až ve chvíli, kdy je na nohou bude mít aspoň pět set odsouzených. Dnes už se s takovými přesnými čísly nikdo neohání.

Za pořízení technologie a šestiletý provoz monitorovacího centra zaplatilo ministerstvo spravedlnosti 93 milionů korun. „Smlouva je koncipována tak, aby náramky byly dokupovány podle potřeby,“ říká Lucie Machálková. Úvodní dodávka ale zatím stačí. Zahrnovala 280 monitorovacích sad. Další sady, i přes dávno proběhlá školení soudců i dalších úředníků, zřejmě zatím nebudou potřeba. Servis zajišťuje dodavatel, izraelská firma SuperCom. Firma, která se reálně stala několikanásobným vítězem předlouhého výběrového řízení.

Původní cena? Dvě miliardy

Zmíněných 93 milionů korun je pro český stát velkou výhrou. Úplně první, osm let starý návrh, počítal s cenou ve výši až dvě miliardy korun. Po jejím snížení na zhruba 100 milionů v české politice nastal zmatek.

V roce 2014 ji totiž začala řešit tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková. Snažila se zjistit, kolik vlastně která firma za takové služby konkrétně od Česka požaduje. Později to vysvětlovala tím, že byla podle ní cena přemrštěná, protože třeba ve Spojených státech se pohybuje kolem 1,5 dolaru denně a stejným propočtem by tak podle ní cena za samotné náramky měla dosáhnout 54 tisíc korun ročně, plus další poplatky. Celkem 150 korun na jeden „náramkoden“, jak popsala, nebylo podle tohoto klíče odpovídající. Tendr se proto (opět) dočkal svého zrušení.

Cena takového zařízení se v jednotlivých zemích skutečně významně liší. Ty nejjednodušší GPS náramky ve Spojených státech skutečně stojí jen o něco víc než dolar denně. Nosí je však přes 100 tisíc odsouzených a další desetitisíce imigrantů – jsou totiž hojně využívané i na monitorování jejich pohybu především při aktuální krizi, kdy jsou rodiny častěji rozdělovány, protože rodiče z jiných zemí a jejich děti narozené ve Spojených státech mají odlišná práva k pobytu. Sofistikovanější náramky s alkoholtesterem pak vyjdou na něco mezi 10 a 15 dolary denně (až 345 korun).

Pro porovnání: například v Británii se má modernější verze náramků, tedy ta, která využívá síť GSM, zavádět teprve letos. Den v moderní verzi okovu tak vyjde asi na 270 korun. A tuto cenu navíc snižuje skutečnost, že oproti Česku je takových odsouzených v zemi násobně víc – podle BBC dosud starší elektronické náramky nosí asi 60 tisíc lidí.

Související článek

„Sociální sítě jsou budoucnost lidstva. Ty dnešní ale přinášejí chaos,“ říká Karel Janeček

Když se řekne Karel Janeček, ozvěna vrátí slova umělá inteligence. Jenže tenhle geniální matematik se silně angažuje i společensky, takže s umělou inteligencí se u něj spojuje i politika a společnost.

Hůř je na tom však Slovensko. To projekt elektronických náramků zavedlo rychleji, ale rozhodně ne úspěšněji. Plány na využívání zhruba 2 000 náramků ročně počítaly s náklady zhruba 27 milionů eur plus další stovky tisíc na hardwarové a softwarové licence a dodatečné téměř 3 miliony eur ročně za servisní služby. A to na dobu pěti let, od roku 2016. Po bližším zkoumání pak tamní Nejvyšší kontrolní úřad čísla vyhodnotil jako nesmyslně vysoká: především proto, že monitorovací náramky v roce 2016 nosilo přesně 25 lidí. Z toho osm mělo domácí vězení.

Soudci se na Slovensku k alternativním trestům nepřiklonili o nic víc, než když náramky k dispozici neměli. „Projekt vykazuje vysokou míru neúčinnosti a neefektivnosti. Ohrožené jsou téměř všechny parametry projektu, včetně doby návratnosti zdrojů,” uvedl slovenský Nejvyšší kontrolní úřad, který upozorňoval i na to, že se legislativa upravovala až ve chvíli, kdy projekt běžel. Stejně pozdě probíhalo školení soudců a probačních a mediačních úředníků. Zprávu z roku 2017 však uzavírá pro Slovensko nadějným závěrem, že „komplexní přínos ze zavedení však nebylo možné vzhledem ke krátké době aplikační praxe kvalifikovaně posoudit“. Ke konci loňského roku pak stoupl počet osob hlídaných náramkem na Slovensku na ani ne dvojnásobek.

Související článek

„Sci-fi filmaři se trefili, mýlili se vědci,“ říká nejlepší český vědec, který vyvíjí nanoroboty

Jsou nanotechnologie požehnáním, nebo naopak skrytou hrozbou? Dokážou léčit nemoci, jak to prorokoval Karel Zeman a jak o tom zpívali Tata Bojs, nebo se jich máme bát, jak radil spisovatel Michael Crichton, autor například Jurského parku?

Česká justice věří, že něco takového se jí netýká. Už proto, že školení probíhala vlastně ještě rok předtím, než samotné náramky začaly fungovat. „Nepřísluší nám hodnotit situaci na Slovensku. Nicméně v Česku i podle informací dodavatele, který má zkušenost s implementací systému v zahraničí, narůstá počet elektronicky monitorovaných osob rychle,“ říká Kristina Labohá.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama