Foto: iStockphoto.com

V Číně je placení kartou „out“. Vyhrává mobil s aplikací. Výhoda, nebo cesta ke ztrátě soukromí?

Stát chytřetéma 6 min čtení

Čína miluje platbu mobilem. Jen s telefonem tak čínský občan může ve velkých městech prakticky kdekoliv nakoupit téměř všechno, co my v Evropě běžně platíme hotově nebo platební kartou. Číňan může dát mobilem dokonce i almužnu žebrákovi na ulici. Masivní přechod na bezhotovostní společnost má ale také stinné stránky. Jak z pohledu uživatelů, tak i z pozice vládnoucí komunistické strany.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Čína miluje platbu mobilem. Jen s telefonem tak čínský občan může ve velkých městech prakticky kdekoliv nakoupit téměř všechno, co my v Evropě běžně platíme hotově nebo platební kartou. Číňan může dát mobilem dokonce i almužnu žebrákovi na ulici. Masivní přechod na bezhotovostní společnost má ale také stinné stránky. Jak z pohledu uživatelů, tak i z pozice vládnoucí komunistické strany.

Související článek

Dan Přibáň: Co jsme viděli v Číně, by vyděsilo každého

Dan Přibáň projel s trabanty Afriku, postsovětské země, Jižní Ameriku, Austrálii i část jihovýchodní Asie. Průjezd Čínou ale považuje za nejhorší dny, jaké kdy zažil. Deptalo ho spojení moderní techniky a režimu, který se lidskými právy a svobodami příliš nezdržuje. V praxi to představovalo obří rentgeny aut na hranicích, všudypřítomné kamery nebo povinně instalovaný sledovací software v mobilu. „Neuměl jsem si představit, že by něco takového mohlo existovat. Tak masivní využití technologií jsem v životě neviděl. Čína využívá moderní techniku dost odpudivým způsobem,“ říká patrně nejznámější český cestovatel současnosti.

Obrovský náskok Číny v rozvoji mobilních plateb, kdy až dvě třetiny internetových nákupů a třetina nákupů v běžných obchodech probíhají přes mobilní aplikace Alipay a WeChat Pay, vysvětluje několik faktorů. Za prvé je čínská vláda velmi nakloněna jakýmkoliv technologickým inovacím, které považuje za čistě pozitivní, což souvisí i s technologickým optimismem, který u čínských vůdců převládá především v posledních letech.

Druhým bodem jsou tamní technologické firmy, které jsou úzce propojeny Komunistickou stranou Číny a spolupracují s ní na rozvíjení vize technologického pokroku. Firmy a vládnoucí partaj se také vzájemně podporují – profitují z těžby dat, kterou tyto aplikace umožňují. A právě s tím je spojený poslední faktor: čínští uživatelé ochotně vymění soukromí a osobní informace za pohodlí, které platba skrze mobilní aplikace představuje. Ačkoliv i tady se množí případy stížností na porušení ochrany spotřebitelských dat. Nejde ale rozhodně o nic masového.

Firmy získávají data, stát zvyšuje kontrolu

Zatímco některým Evropanům by mohla možnost platit hotově chybět, jelikož alespoň část z nich chce chránit své soukromí před systémem, značná část čínských obyvatel by asi něco takového ani nepochopila. Stát tak získává data nutná pro vytvoření státního zřízení v duchu digitálního leninismu, technologické firmy pak využívají data k vylepšování svých produktů a marketingu.

Související článek

Cestovatel Dan Přibáň měl pravdu: Osobní svědectví z čínských lágrů

Před pár měsíci vzbudil velký rozruch náš rozhovor s cestovatelem Danem Přibáněm. Hovořil v něm mimo jiné o tom, jak čínské úřady zacházejí v provincii Sin-ťiang s tamější ujgurskou menšinou. Na sociálních sítích pak čelil kritice, že situaci v Číně dobře nezná a usuzuje jen z několikadenní zkušenosti. Přinášíme proto svědectví člověka, jemuž neznalost rozhodně vytýkat nelze – internaci v „převýchovném táboře“ totiž prožil na vlastní kůži.

Čína, podobně jako značná část zemí rozvojového světa, přeskočila fázi počítačů a notebooků. Její obyvatelé tedy rovnou přešli na chytré mobilní telefony. A stejné je to i v oblasti šeků a platebních karet. Výsledkem je právě používání mobilních platebních aplikací. Lidé tak pomocí mobilů nakupují, posílají si peníze přes textové zprávy (například i v rámci speciální aplikace na studium myšlenek komunistických lídrů), skenují QR kódy a platí jimi například i almužnu žebrákům. Ačkoliv v případě lidí v nouzi to funguje tak, že běžný občan QR kód pouze naskenuje a peníze posílají malé podniky a startupy, které takto těží data na prodej. To se samozřejmě děje hlavně ve větších městech, kde je tato metoda platby rozšířenější než na venkově. Navíc na některých místech jdou ještě dál – lze narazit i na obchody, kde se dá platit pomocí virtuální peněženky s využitím technologie pro rozpoznávání obličejů.

Kdo zůstává pozadu

Když se vynechají morální a bezpečnostní hlediska, především s ohledem na v Číně běžné úniky osobních informací, zůstává tu čistě praktické hledisko ekonomické a sociální. Badatelé z britské organizace Access to Cash Review (ACR) zabývající se vhodností bezhotovostní společnosti varují, že přechod na ni může způsobit zásadní problémy a poškodit ty nejchudší a nejohroženější občany. I v tak rozvinuté ekonomice, jako je Velká Británie, totiž stále existuje více než milion lidí bez přístupu k bankovním účtům, kteří se tak bez hotovosti neobejdou. Kolik je takových nešťastníků v Číně, nikdo přesně neví, ale řádově půjde přinejmenším o desítky milionů lidí.

Zavedení systému s čistě bezhotovostními transakcemi může u starších lidí vést ke ztrátě nezávislosti, navíc mohou být oni i další snadno podvedeni, jelikož na rozdíl od hotovosti má uživatel platební aplikace mnohem menší kontrolu nad samotnou transakcí. Rychlý přechod také poškozuje malé podniky, hlavně na venkově, kde nárůst nákladů na provoz v podobě nových zařízení a systémů může vést až k ukončení podnikání. Podle ACR se například ve Švédsku ukazuje, že přechod na bezhotovostní společnost, byť ne stoprocentní, zapříčinil, že se část populace náhle ocitla pozadu, a tím byla poškozena odolnost ekonomiky. Státy, které na tento systém chtějí přejít, musí být zkrátka připravené. Zmíněný britský výzkum dokonce přichází s konkrétními modely záruky ochrany ekonomicky slabších.

Podobně jako ze Švédska přicházejí i z Číny negativní informace o stavu ekonomiky v zemědělsky orientovaných oblastech. Úředník místní pobočky centrální Čínské lidové banky v provincii An-chuej dokonce pro čínská média otevřeně uvedl, že odmítání hotovosti může mít velmi negativní dopady na hospodářský růst a je nezákonné. Ten samý úředník hovoří i o neférové hospodářské soutěži a odmítání používat hotovost považuje za diskriminaci. Podle Žuej Čung není Čína na bezhotovostní společnost připravena a rozhodně si to nemůže dovolit v momentě, kdy potřebuje co nejvíce spotřebitelů pro růst HDP. Starší a chudší obyvatelé se neumějí nebo nemohou novému trendu přizpůsobit, a tím se dostávají mimo systém. To podle Žuej nemusí nutně vadit technologickým firmám, ale rozhodně je to problém pro vládu. Dále uvádí, že sice sporné případy mezi byznysem a vládou obvykle vyhrává byrokracie, ale zůstává otázkou, zda bude komunistická stana cítit potřebu omezovat prosperující národní klenoty, jimiž obrovské korporace typu Alibaba rozhodně jsou.

Hotovost či bezhotovost?

Ať už chceme, nebo ne, například čínská zkušenost ukazuje, že přes sebevětší regulace a neochotu se přechodu na „cashless“ nevyhneme. Nesmíme však pro pohodlnost a výhody této inovace, které s sebou pro střední a vyšší třídu přináší, zapomínat na její negativa.

Související článek

Další hrozba z východu. Světu hrozí rozdělení na dva internety. Svobodný a čínský

Číně se podařilo něco nečekaného. Ještě v roce 2011 čínští komunisté panikařili ze schopnosti obyvatel organizovat s pomocí internetu protesty a demonstrace. Po nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga ale přišla změna ve způsobu uvažování vládnoucí strany. Spočívá v myšlence, že než možnosti internetu radikálně omezovat, je lepší ho využít ke kontrole společnosti. Dnes je tak čínský internet regulován a cenzurován nejpřísněji a nejefektivněji na světě. Vládě přitom pomáhají i firmy jako Huawei nebo ZTE, před kterými varuje i náš Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost.

Kromě problémů, jež absence hotovosti v obchodních transakcích přináší pro nižší třídy a starší lidi, jsou tu také obavy o soukromí a ochranu dat, která se díky mobilním aplikacím získávají ještě mnohem snadněji. Státy by tak měly zaručit, že tento proces nepoškodí zájmy těch, kteří se už tak sotva zvládají vypořádat s dopady globalizace, a nedojde k narušení soukromí jednotlivců a firem.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama