Eduard Palíšek. Foto: Siemens

Šéf českého Siemensu: „Díky digitalizaci a 3D tisku se nám otevírá nový fascinující svět“

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

Deset let v čele firmy v lednu oslaví Eduard Palíšek, šéf skupiny Siemens Česká republika. Řízení této obří společnosti, která v Česku zaměstnává přes 13 tisíc lidí, s sebou v poslední době nese i jeden zásadní aspekt. Je jím masivní podpora a propagace konceptu Průmysl 4.0 a digitalizace českých firem.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Deset let v čele firmy v lednu oslaví Eduard Palíšek, šéf skupiny Siemens Česká republika. Řízení této obří společnosti, která v Česku zaměstnává přes 13 tisíc lidí, s sebou v poslední době nese i jeden zásadní aspekt. Je jím masivní podpora a propagace konceptu Průmysl 4.0 a digitalizace českých firem.

Související článek

Co se nám líbí? Dvanáct digitálních radostí Česka podle redaktorů Světa chytře

Co se nám v redakci Světa chytře líbí chytře digitálního? Co často používáme a pokaždé z toho máme radost? Žádné složité rozbory, čistě subjektivní dojem každého z nás. A tady máte výsledek.

Nástup digitalizace je v Česku i díky Siemensu na vzestupu. Postupně se tak mění řada průmyslových firem, které stále řídí „otcové zakladatelé“. Ti do nich vstoupili při privatizaci v devadesátých letech a investovali obrovskou energii, ovšem se znalostmi ze svých studií v šedesátých až sedmdesátých letech minulého století. Dnes jsou logicky ve věku, kdy nové technologie už nedokážou vstřebat. Přichází tak ideální čas na razantní změny.

„Generační obměna spojená s technologickou změnou a změnou v myšlení je na jednu stranu určité riziko, na druhou stranu ale jde o ohromnou příležitost. Mladí lidé, kteří do vedení průmyslových podniků nastupují, jsou digitální generace, daleko digitálnější, než jsem třeba já. Pro ně bude zavádění pokročilých digitálních řešení přirozenější. Ale aby takových lidí bylo dost, musí se změnit systém vzdělávání,“ říká Eduard Palíšek.

Siemens se hodně angažuje v digitalizaci průmyslu. Projevuje se nějak přechod od hmoty k informaci i interně?

Digitalizace je jedním z našich pilířů a hlavním rozvojovým směrem nejen v Siemensu, ale v celé průmyslové sféře. Prosazujeme ji i interně. Tam, kde je možné použít umělou inteligenci nebo administrativní automatizace, je uplatňujeme. Například v účetnictví používáme softwarové roboty, kteří odstraňují rutinní práci, pro kterou není třeba specifické know-how. Lidé se pak mohou věnovat interpretaci dat, kreativním, analytickým a syntetickým činnostem, na které někdy nezbýval čas. A samozřejmě zavádíme digitální technologie i do závodů Siemens v České republice. Řada z nich již nyní dosahuje relativně vysokého stupně digitalizace v celém hodnotovém řetězci: od návrhu výrobku přes výrobu, veškerou administrativu až po servis..

Takže zmizí pracovní místa?

Hodně slyšíme o tom, že digitalizace, robotizace a automatizace pracovní místa ubere, ale já si myslím, že tento pohled není správný.
Když se podíváme na nástup počítačů jako takových, panovala obrovská obava, že řadu lidí připraví o práci. Opak je pravdou. Zanikly sice například pozice písařek, zmizely velké místnosti s psacími stroji, kde se texty opisovaly, ale vznikla řada nových profesí, které jsme si ani nedokázali představit. A stejný vývoj můžeme očekávat v období systematického zavádění digitálních řešení, robotů a automatizace.

Jsme velmi průmyslová země. To představuje příležitosti i rizika.

Jak se to projeví konkrétně?

Jsme velmi průmyslová země. To představuje příležitosti i rizika. Část našeho průmyslu je součástí vyšších dodavatelských řetězců. Nemám rád termín montovna: myslím, že tento termín je využíván bez znalosti skutečného stavu. Například Siemens má v Česku osm závodů a v sedmi z nich máme vývojové centrum, které vyvíjí vlastní výrobky i procesy a jejich výsledky využívá celý koncern. Samozřejmě jsou v Česku firmy, které využívají především výhodu levné pracovní síly. Ta ale brzy zmizí. Je tu přirozený tlak na zvyšování mezd tak, aby čeští lidé obstáli mezi ostatními Evropany. To je nevyhnutelný ekonomický proces, který proběhne.

Související článek

Hotovo 115 let po smrti autora. Pusťte si skladbu A. Dvořáka, kterou dokončila umělá inteligence

V pátek večer v Praze zazněla závěrečná část třídílné skladby Antonína Dvořáka, kterou český skladatel začal psát před více než sto dvaceti roky. Za svého života ji nestihl dokončit. Povedlo se to až nyní. A to díky softwaru lucemburské firmy AIVA Technologies, který těží z práce umělé inteligence.

Dokáže na to český průmysl zareagovat?

To, že se některé firmy rozhodnou být součástí vyšších dodavatelských řetězců, je jejich vlastní rozhodnutí dané potenciálem firmy a ambicemi managementu či vlastníka. Vedle těchto firem je tady ale celá řada těch, které se zaměřily na činnosti s vyšší přidanou hodnotou – vývoj a výrobu kompletních produktů.

Digitalizace pomůže oběma těmto skupinám firem. Těm, které jsou součástí dodavatelského řetězce, pomůže kompenzovat postupné vymizení komparativní výhody. Dodavatelské firmy jsou většinou navázány na firmy především v západní Evropě, kde digitalizace v průmyslové výrobě postupuje velmi rychle. Odběratelé nebudou spolupracovat s firmami, které se nedokážou napojit na jejich digitální dodavatelský řetězec. To dodavatelské firmy donutí k tomu, aby na digitální vlnu nastoupily, nebo skončí. Je to jednoduché. Opravdu černobílé. Těm firmám, které vyrábějí kompletní produkty, digitalizace pomůže zrychlit proces vývoje a zefektivnit zavádění inovovaných produktů do výroby. Umožní jim rychle a efektivně reagovat na měnící se poptávku.

Jak rychlá to bude změna?

Nebude to ze dne na den. Kdo může, ještě rychle sbírá poslední plody komparativních výhod. Ale ty plody za chvilku dozrají, budou sklizeny a nastoupí krutá pravda, která ukáže, jak je kdo připraven na konkurenceschopnost v reálném světě.

Jako zákazníci přestaneme být spokojeni s tím, že používáme masové produkty určené pro všechny.

A co firmy, které dodávají finální výrobky?

My jako zákazníci přestaneme být spokojeni s tím, že používáme masové produkty určené pro všechny. Budeme chtít takový výrobek, který přesně vyhovuje našim individuálním potřebám a představám. A digitalizovaný průmysl nám dovolí vyrábět přesně na míru.

Například?

Například obuv. Dnes je řetězec v podstatě nesmyslný. Designér v Americe nebo Evropě vymyslí nový design boty. Ta se ve velkých sériích, někdy dokonce za podílu dětské práce a nedodržování principů udržitelnosti, vyrobí v Asii. Množství zboží, které se bude vyrábět, se přitom jen odhaduje na základě statistik, odhadů módních trendů. Boty se zabalí do krabic, naloží do kontejnerů a převezou se do Evropy. Následuje složitá logistika, při které vzniká velké množství oxidu uhličitého, v tomto bodě má Greta Thunberg nesporně pravdu. A na konci sezóny se neprodané zboží zlikviduje nebo prodá pod cenou. To neplatí jen pro boty, ale pro celý módní průmysl a řadu jiných odvětví.

Související článek

František Vrábel: Prezident Zeman je hlásnou troubou dezinformační scény

Dezinformace, fake news, hybridní válka. Pro mnohé námět nekonečných debat na sociálních sítích, pro Františka Vrábela každodenní práce. Jeden z nejúspěšnějších datových analytiků na světě si nebere žádné servítky, co se týče hodnocení zdejší mediální gramotnosti, stavu médií nebo třeba úlohy Facebooku a dalších sociálních sítí…

A teď si představte situaci, kdy přijedete do speciálního centra, kde si naskenujete svoji nohu, takže vznikne její digitální dvojče, a vyberte si některý z mnoha licencovaných designů. Každý máme nohu jinou, design se flexibilně přizpůsobí té vaší, například tomu, že máte kratší palec. V rámci designu si pak vyberete barvy, kombinace parametrů, a nakonec díky individualizované výrobě vznikne bota, která bude přesně splňovat vaše požadavky. A to vše v budoucnu v systému decentralizovaných výrobních kapacit, které budou blíž místu spotřeby. Výrazně se tím uspoří nesmyslný transport zboží z jedné strany zeměkoule na druhou, plýtvání přírodními zdroji a ničení životního prostředí.

Proč to už dávno nefunguje?

Je velká výzva pro průmysl udělat vše tak, aby individualizovaný model dokázal konkurovat masové výrobě. Při pohledu na celkové množství potřebných energií, vloženého úsilí aplikaci fair wear by se to podařit mělo. Jde o potřebné technologie. A právě v tom je silný Průmysl 4.0. Na jeho principech lze hromadně vytvářet a vyrábět individualizované produkty.

Je tedy zapotřebí vyhodit stroje a továrny vybavit znovu?

Rozhodně ne, na to nikdo nemá prostředky. Navíc nejde o klasickou průmyslovou revoluci. Je to průmyslová evoluce, ovšem s revoluční změnou myšlení. Opouštíme masovost, ukazatele typu výroba kusů za sekundu, mnohem víc se díváme na efektivitu užití. To dopadá i na ekologii, protože potřebujete méně zdrojů. Když použijete materiál jen tam, kde je potřeba, obrovsky snížíte materiálovou i energetickou náročnost. Při klasické výrobě lopatky pro turbínu se z polotovaru odfrézuje více než 60 procent materiálu a vzniklý odpad jde rovnou do šrotu, při využití technologií aditivní výroby se použije jenom tolik materiálu, kolik je ho na výrobu lopatky opravdu potřeba.

Co je tedy nezbytné změnit?

Musí se digitalizovat. Nejen produkt jako takový, ale celý výrobní proces, návrh a tvorba produktu a způsobu jeho použití. Je nutné začít digitálním dvojčetem produktu. To obsahuje nejen rozměrové informace, ale nese kompletní informace o tom, z čeho se produkt skládá, jak je sestaven, jak funguje, jak se používá...

S dnešními technologiemi dokážete navrhnout v digitálním prostředí celou továrnu.

Stejně tak může být virtualizována celá výrobní linka, celý výrobní proces. S dnešními technologiemi dokážete navrhnout v digitálním prostředí celou továrnu. Všechny parametry si nastavíte podle svých požadavků a vše odladíte digitálně ve virtuálním prostředí. A co je velmi důležité: s digitálním modelem výrobku i výrobního procesu můžete simulovat řadu situací a vliv nepřeberného množství aspektů, které byste jinak museli testovat v reálném světě. Tím celý cyklus zásadně zrychlíte, snížíte náklady a výrazně zvýšíte pružnost. Jste jen krůček od toho, abyste dokázali vyrábět na základě individuálního požadavku zákazníka.

Jestliže máte výrobek, který dokážete modifikovat obrazně lusknutím prstů, a máte na stejném principu vystavěnou výrobní základnu, můžete rychle rekonfigurovat svou výrobu podle momentálních potřeb. A to je cíl: přinést digitalizaci do výroby v takové míře, aby dokázala reagovat na poptávku okamžitě a bez potřeby velkých změn a investic. Nebude se vyrábět na sklad. U spotřebního zboží bude e-shop přímým vstupem do výrobního procesu.

Související článek

Google, Facebook, Amazon či Apple si v Česku připlatí. Vláda odsouhlasila vyšší zdanění digitálních gigantů

Vláda premiéra Andreje Babiše v pondělí schválila zavedení sedmiprocentní digitální daně pro velké internetové firmy. Vyšší zdanění se tak dotkne především nadnárodních gigantů typu Facebook nebo Google. V praxi by to podle odhadu ministerstva financí mělo v příštím roce do rozpočtu přinést 2,1 miliardy korun, v dalších letech pak pět miliard korun ročně. Pokud zákon schválí Parlament a podepíše ho prezident, mohl by začít v polovině příštího roku.

Co dalšího se musí ve výrobě změnit?

Jedna z cest, která může výrazně zvýšit flexibilitu, je aditivní výroba – lidově se jí říká 3D tisk. Zde pro zahájení výroby nepotřebujete nic jiného než digitální model. Už dnes tak můžete vyrobit struktury, které klasickou cestou vyrobit nelze, nebo jen za velmi vysokých nákladů.

Dříve konstruktéři vycházeli ze základních tvarů. Hranol, válec, plech – ty soustružili, frézovali, svařovali, ohýbali. Design byl podřízený materiálu. Museli dbát na to, jestli jsou materiály spojitelné, na množství odpadu při zpracování a hlavně na technologickou proveditelnost.

Díky digitalizaci a aditivní výrobě se nám otevírá nový fascinující svět s naprosto odlišným přístupem. Postupuje se od definice mechanických, elektromechanických či elektronických funkcí výrobku. Součástku popíšete pomocí jejích vlastností – v případě mechanických vlastností například určíte, kde je potřeba přenášet krouticí moment a jaké jsou jeho hodnoty. Software potom požadované funkce „obalí“ materiálem. Součástky navržené těmito novými metodami vypadají jako přírodní prvky. Vznikají tak velmi komplexní, složité povrchy a struktury, které by byly standardní metodou nevyrobitelné. Říkám tomu organický design.

Proč organický?

Podívejte se například na lidskou lýtkovou kost. Kdyby ji navrhoval klasický konstruktér, byla by to nejspíš trubka s navařenými klouby nahoře a dole. Ale přitom vypadá naprosto jinak: má nepravidelný tvar, v různých místech má různou tloušťku. Materiál je jen tam, kde je z mechanických důvodů zapotřebí. Stejně tak inteligentní software umístí materiál jen tam, kde je nezbytně nutný, aby splnil fyzikálně-mechanické požadavky na výrobek.

Matematika je dril, ať se to dětem a rodičům líbí, nebo ne.

Není ale 3D tisk proti soustruhu pomalý?

Pokud se snažíte vyrobit něco, co efektivně vyrobíte třískovým obráběním, není aditivní výroba konkurenceschopná. Ale pokud vyrábíte něco, co vznikne na principu inteligentního adaptivního designu, je situace úplně jiná. Když se podíváte na mechanické vlastnosti výrobku, na flexibilitu výroby holisticky, nejen pohledem jedné procedury, jednoho procesu, aditivní výroba je jednoznačný vítěz.

To ale znamená, že konstruktér musí začít myslet úplně jinak. Místo toho, aby měl výrobek pod kontrolou, přidával trubky, koule a hranoly, musí říci, co přesně chce, nechat umělou inteligenci udělat svou práci a pak jí věřit. Jsou konstruktéři na takto zásadní změnu připraveni? A jestli ne, jak to udělat, aby na ni připraveni byli?

To je samozřejmě úkol vzdělávacího systému. Často se v této souvislosti hovoří o vysokých školách, myslím si ale, že klíčem pro dosažení skutečné změny celého systému je zásadní změna základního školství.

Jak by měla vypadat?

Nepodléhejme trendům alternativních směrů. Matematika je dril, ať se to dětem a rodičům líbí, nebo ne. Nemůžete celý život počítat na prstech, protože až budete počítat integrály, budete mít prstů málo. Nemůžete každou věc odvozovat. Když chcete mluvit cizí řečí, musíte umět slovíčka, nemůžete je odvozovat. Matematika je řeč vědy, která má svá pravidla, axiomy. Ty se musíte naučit, a musíte se je naučit brzy, dokud je váš mozek schopný absorbovat velké množství znalostí.

Související článek

Čína to nevzdá. Proč Huawei ze sítí českých operátorů jen tak nezmizí?

Podle zpráv z médií to působí, že čínský telekomunikační a technologický gigant Huawei je škodná, kterou je potřeba vyhnat z lesa. Loni před ním a další čínskou firmou ZTE varoval Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), některé státy ho vyřadily z dodávek pro telekomunikační sítě a Američané z Huawei udělali jednu z karet v obchodní válce, kterou s Čínou s různou mírou intenzity vedou. Realita je ale oproti politické hře o poznání jiná, jak ve svém komentáři píše Ondřej Malý.

V rámci vysokého školství podporujete vedle řady dalších aktivit také nedávno vzniklý projekt RICAIP, což je Výzkumné a inovační centrum pro pokročilou průmyslovou výrobu? Jaký konkrétní přínos bude pro Česko mít?

Bude podporovat virtuální továrnu a decentralizovanou výrobu. Tu se do Česka podařilo získat díky obrovskému nasazení profesora Vladimíra Maříka a jeho týmu z CIIRC na ČVUT. Nejenže RICAIP přinese do Česka značné finanční prostředky, ale především umožní to, aby české technické školy, které jsou do projektu zapojeny, konkrétně ČVUT a VUT, byly na stejné úrovni jako instituce, které se touto problematikou zabývají v Německu.

Co si může člověk představit pod termíny virtuální továrna a decentralizovaná výroba?

Trend digitalizace se nezastaví na tom, že si továrnu budete moci kompletně sestavit na základě digitálních dvojčat. V budoucnosti možná vzniknou systémy, ve kterých se jednotlivé výrobní továrny budou specializovat na určité druhy operací. A vzniknou virtuální továrny, které budou využívat zdroje fyzických továren. Nebudou muset neustále reinvestovat kvůli změnám výrobního programu. Pokud budou potřebovat speciální stroj dostupný v jediné konkrétní továrně, prostě ho zakomponují do svého procesu výroby ve virtuální továrně. To může být další zásadní změna výrobního paradigmatu.

Zadat výrobu jinam ale mohu už dnes.

Tady nejde o outsourcing. Na celek se pořád budete dívat jako na vlastní továrnu. Jen budete mít decentralizované zdroje.
V dnešním modelu něco vymyslíte, zpracujete a zadáte do výroby. Někdo nakoupí potřebné technologie, postaví linku, vyrobí a dodá to, co potřebujete, vy to zkontrolujete a dál s výrobkem pracujete. Virtuální továrna bude fungovat tak, že jednotlivé stroje budou virtuálně propojené nezávisle na tom, kde se nacházejí, a konfigurovat se budou podle toho, co bude potřeba vyrábět. Pokud inovace produktu změní potřebu určitých technologií, virtuální továrna se překonfiguruje a uvolněné kapacity technologií, které již nebudete potřebovat, využije jiná virtuální továrna.

Související článek

„Když používáte cloud správně, ušetříte,“ říká Bohumil Vohanka z T-Mobile

Cloud je buzzword. Spousta lidí o něm mluví, ale málokdo ví, co vlastně přesně znamená. Ve firemním prostředí může dobře využitý cloud znamenat velké úspory, ale jeho nasazení není pro každého. Proč by se o cloud měli zajímat spíš majitelé firem než ajťáci, pro jaký typ společností je cloud vhodný a kde se příliš neuplatní? A jaký je vlastně rozdíl mezi cloudem a datovým centrem?

Takže někde budu využívat klasické obrábění, jinde aditivní výrobu, na dalším místě testovací laboratoř, a vše si budu skládat podle toho, co právě potřebuji?

Továrna vám zprostředkuje technickou kapacitu, konfigurovat stroje ale budete vy. Může to být i nový obchodní model – pronájem strojní kapacity. A i tady je klíčová digitalizace. Všichni v tomto řetězci musí být na stejné digitální úrovni, musí být kompatibilní, přenos dat musí být bezpečný. Náš systém MindSphere, jediný otevřený operační systém pro průmyslové cloudové služby, přesně tohle splňuje. Přenos informací mezi cloudem a koncovým zařízením probíhá stejně bezpečně, jako přenos dat v bankovnictví.
Dalším způsobem, jak zvýšit bezpečnost, je takzvaný edge computing, kdy řada výpočtů probíhá přímo v koncových zařízeních. Decentralizujete tak výpočetní kapacitu a minimalizujete přenos strukturovaných dat, které by bylo možné neoprávněně získat a zneužít. Přenášíte jen dílčí informace, případně již zpracovaná data. To má vliv i na zvýšení rychlosti. Když chcete řídit autonomní systémy v reálném čase, musíte mít velmi vysoké přenosové rychlosti.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama