Zdroj: Maker Faire

Maker Faire 2019: roboti za hubičku, 3D tisk i chytré zahrádky

Věci chytřetéma 6 min čtení

Deset tisíc lidí. Tolik jich o víkendu na pražské výstaviště v Holešovicích dokázal přilákat druhý ročník mezinárodního festival kutilů, hračiček a kreativců Maker Faire. Ukázal, že postavit si třeba simulátor Boeingu 737 i v domácích podmínkách může každý, kdo prostě jen chce.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Deset tisíc lidí. Tolik jich o víkendu na pražské výstaviště v Holešovicích dokázal přilákat druhý ročník mezinárodního festival kutilů, hračiček a kreativců Maker Faire. Ukázal, že postavit si třeba simulátor Boeingu 737 i v domácích podmínkách může každý, kdo prostě jen chce.

Související článek

Počet demonstrantů na Letné nejlépe prozradí mobily. Podle T-Mobile jich bylo více než 283 tisíc (upřesněno)

O tom, kolik přesně lidí bylo v neděli odpoledne na demonstraci na Letné, se bezpochyby velmi brzy začnou hádat nejen politici. Přitom existuje někdo, kdo počet lidí, a nejen na Letné, dokáže určit přesně a hlavně nezávisle – telefonní operátor. T-Mobile potvrdil, že na demonstraci dorazilo 258 tisíc lidí. (EDIT: v pondělní dopoledne vydal operátor upřesnění, podle na Letné bylo více než 283 tisíc lidí.)

Češi jsou tradičně národem kutilů všeho druhu, takže nepřekvapí, že dvoudenní festival přitáhl nekončící davy návštěvníků – v holešovickém Průmyslovém paláci místy nebylo k hnutí a dlouhé fronty na vstupenky se tvořily ještě pár hodin před koncem akce. Podobně jako loni se festival nesl v demokratickém duchu – žádné obří stánky bohatých firem, všichni účastníci měli víceméně stejný prostor. Vedle úspěšných jmen z velkého byznysu či z akademické sféry (Conrad, Prusa Research, CIIRC apod.) se tak snadno prosadili i drobní kutilové, kteří si vyrobili hračku na koleně pro radost a o tu se chtěli podělit i s ostatními.

Všude samí roboti

V porovnání s loňskem výrazně ubylo přístrojů pro internet věcí – nejrůznější čidla přece jen nejsou pro hračičky tak přitažlivá jako zařízení, která se pohybují, vydávají zvuky a podobně. Letošní Maker Faire proto patřil především všemožným robotům. Ti byli mimo jiné v hlavní roli patrně nejsledovanější akce nedělního programu – turnaje školních robotických týmů v aréně v hlavním sále. Úkolem soutěžících ze druhého stupně základních škol nebo z nižších ročníků víceletých gymnázií bylo sestavit robota, který dokáže z hrací plochy uklidit kostky do domečků, případně je ještě roztřídit podle barev. Mladí adepti robotické vědy si vedli vesměs skvěle.

A nepotřebovali k tomu žádnou drahou nebo těžce dostupnou výbavu. Na dnešních robotech je výtečné, že se i relativně sofistikované modely dají „zbastlit“ za pár korun a vše potřebné pořídíte na každém kroku. Základem bývá jednoduchý levný počítačový modul typu Raspberry Pi nebo Arduino a samotného robota dáte dohromady z dětské stavebnice.

Související článek

Peněženku s penězi i kartou necháváme doma. Je tu éra platby mobilem a chytrými hodinkami

Češi milují platit moderně. Bezkontaktní platební karty jsou u nás rozšířené mnohdy víc než v západních zemích. Jenže i těm nejspíš zvoní umíráček. Miliardy korun už jsme totiž utratili tak, že v obchodě k platebnímu terminálu přiložíme jen chytrý mobil, hodinky nebo náramek. Nic víc. Jak to funguje? A umí to i vaše banka?

Stejně postupoval i programátor a kutil Pavel Rybníček, který si z lega postavil třídičku kostek s umělou inteligencí. Mimochodem – jako pásový dopravník mu posloužilo škrtidlo z lékárničky. Jeho přístroj umí třídit kostky z lega podle barev a velikosti, využívá přitom neuronových sítí a databázi velkého množství fotografií. Spletl se jen průměrně v pětině případů. Podobný přístroj – robotickou ruku z lega, která dokáže nabírat a přemisťovat míčky – si vyrobil další nezávislý kutil Pavel Tomsa.

Možná ne tak inteligentní, ale o to roztomilejší roboty představila firma Totem. Ta využívá vlastní stavebnici, která ze všeho nejvíc připomíná klasický Merkur, jenž je mezi makery ostatně dodnes mimořádně oblíbený. Totem se na veletrhu prezentoval celým hejnem robotických potvůrek a samořídících vozítek. Na ta se ostatně zaměřili i v Institutu robotiky a kybernetiky (CIIRC) na ČVUT a představili speciální autonomní autíčka, která se dovedou učit přímo za jízdy. Když jednou například narazí do překážky, příště už ji objedou.

Do podobné kategorie patří i Polargraph, což je v podstatě robot-malíř. Dokáže překvapivě věrně překreslit v podstatě libovolnou fotografii, kterou mu uložíme do paměti. A nevadí, že je stažená odněkud z internetu v nízkém rozlišení. Výsledky jsou hodně přesvědčivé, třeba portréty zvládá opravdu výborně. Přitom stojí maximálně tisíc korun a podle návodu ho zvládne sestavit i desetileté dítě.

Související článek

Stát vydal už 1,1 milionu eObčanek. Lidé přes ně kontrolují i stav bodového konta řidiče

Ministerstvo vnitra vydalo od loňského července 1,1 milionu občanských průkazů s čipem, takzvaných eObčanek. Z toho třetina dospělých držitelů si aktivovala elektronickou část, která umožňuje i přístup do Portálu občana. Díky tomu si mohou například online ověřit stav bodů v registru řidičů, zjistit údaje z živnostenského rejstříku nebo si online zřídit živnost.

3D tisk aneb národní chlouba

Když makeři nevyužívají stavebnice Lego nebo Merkur, tisknou si své výtvory na 3D tiskárnách. V těch jsme ostatně světová velmoc, a to díky Josefu Průšovi, jehož firma Prusa Research patří v tomto oboru k naprosté světové špičce. A sám Průša je do značné míry symbolem celého Maker Faire – stál u zrodu jeho zdejší podoby, jeho firma je hlavním partnerem akce a on byl neustále přítomen jak fyzicky, tak i v podobě nafukovací figuríny, která se třepetala nad hlavním vchodem.

Prusa Research je z přítomných výrobců 3D tiskáren jednoznačně nejznámější, ale to neznamená, že by ostatní značky nestály za pozornost. Co třeba použít jako spotřební materiál nikoli běžné plastové vlákno, ale čokoládu? Není problém, od toho tu máme Čokotiskárnu, na níž si návštěvníci mohli vytisknout dokonce vlastní motivy. Firma 3lobit zase potěší především dámy s uměleckým cítěním – vyrábí originální a místy opravdu hodně zajímavé šperky.

Z akademické sféry

Spoustu stánků si na Maker Faire postavily školy a další vzdělávací instituce. Například zástupci VŠCHT společně s novináři z Technetu návštěvníkům prezentovali nejrůznější kouzla od umělé mlhy až po výbuch malé sopky. Fakulta elektrotechniky ČVUT se zase prezentovala projektem wITches, v jehož rámci studentky (jde o čistě dámskou záležitost) ve volném čase učí programovat školní děti.

Za návštěvu rozhodně stálo i Úžasné divadlo fyziky neboli ÚDIF, které zájemce zábavnou formou seznamovalo s nejrůznějšími fyzikálními jevy (výtečná byla mimo jiné prezentace s výmluvným názvem Vidět zvuk, slyšet světlo, během níž dvě dámy z ÚDIF názorně předváděly, jak převádět světlo na zvukové vlny, což vyvrcholilo vtipnou a poučnou hudební etudou na fotobuňku).

Inteligentní květináč už nestačí, lepší je rovnou domácí inteligentní zahrádka. Třeba plně automatizovaný hydroponický systém Hydrofa, který nepotřebuje žádnou soustavnou péči, jen dolévat vodu v nádržce. O zavlažování, svícení a další pěstitelské povinnosti se postará automatika. Tímto způsobem lze pěstovat leccos – květiny, bylinky, ovoce i zeleninu. Na veletrhu mohli návštěvníci obdivovat takto vypěstované hlávkové saláty nebo polníček. Chytrá zahrádka je navíc velmi elegantní a na pohled připomíná oblíbený model Click and Grow Smart Garden, který je populární třeba na Alze. Ve srovnání s ním je ale Hydrofa podstatně větší.

Podobně funguje i další chytrá zahrádka Parallel Garden, kterou představila komunita Paralelní Polis (známá mimo jiné díky bitcoinové kavárně kousek od Výstaviště). V souladu s typickým přístupem tvůrců působí o hodně „punkověji“ než Hydrofa, takže je na první pohled vidět, že vznikla doma na koleně. Funguje ale stejně dobře a rostlinám méně uhlazený vzhled očividně vůbec nevadí.

Související článek

Nečekaný paradox: prarodiče umělé inteligenci svěříme, vlastní peníze ale ne

Umělá inteligence, internet věcí a blockchain stále víc zasahují do našich životů. Lidé obecně vítají perspektivu, že nové technologie zlepší zdraví a kvalitu života. Důvěra v ně má ale svoje hranice - nechceme si je pouštět k vlastním penězům.

A ještě jedna ukázka překvapivé domácí tvorby: letecký simulátor Boeingu 737, který je dílem šikovného nadšence Lukáše Vítka. Ten začal simulátor stavět před osmi lety, když mu bylo dvanáct, a dokončil ho teprve nedávno. Výsledkem je zařízení, které se vlastně tolik neliší od drahých průmyslově vyráběných modelů. Lidé si tak na Výstavišti mohli vyzkoušet přistání na letišti v Innsbrucku – a byli vesměs nadšeni. Další důkaz, že když se chce, jde opravdu leccos.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama