Zdroj: IPPS

„Dynamicky se měnící svět může být příležitostí, a ne hrozbou,“ říká ministr školství Plaga

Stát chytřerozhovor 5 min čtení

Patří do škol především dril jako za Rakouska-Uherska, nebo je klíčem k lepší budoucnosti českého vzdělávání otevřenost po skandinávském vzoru? Jak se nejlépe připravit na příchod nové éry s Průmyslem 4.0, v níž jedna specializace nebude na celý život stačit? A má smysl bránit v lepším vzdělání lidem, kteří na druhém stupni základní školy nezvládnou udělat testy? Na konferenci Digitální Česko jsme se na to zeptali ministra školství Roberta Plagy.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Patří do škol především dril jako za Rakouska-Uherska, nebo je klíčem k lepší budoucnosti českého vzdělávání otevřenost po skandinávském vzoru? Jak se nejlépe připravit na příchod nové éry s Průmyslem 4.0, v níž jedna specializace nebude na celý život stačit? A má smysl bránit v lepším vzdělání lidem, kteří na druhém stupni základní školy nezvládnou udělat testy? Na konferenci Digitální Česko jsme se na to zeptali ministra školství Roberta Plagy.

Související článek

Kde studenty učí programovat auta budoucnosti? A kde se stávají pány robotů? Zeptali jsme se na českých vysokých školách

Na podání přihlášek na vysokou školu zbývá něco přes týden. Jakou školu zvolit, když se technologie mění pod rukama? Kde se roky studia vyplatí? A proč by o matfyzu měli přemýšlet i ti, co je středoškolské počty moc neberou? 

Jak je české školství připraveno na příchod digitálního věku a na Průmysl 4.0?

Podle mě situace není tak kritická, jak se často tvrdí. Existuje řada progresivních škol, které se na výzvy budoucnosti intenzivně připravují, nebo už dokonce připraveny jsou a fungují dobře. Úkolem ministerstva je teď hlavně podpořit školy, které se zatím moc progresivně nechovají. Ze všeho nejvíc musíme posílit kompetence učitelů, aby se digitálnímu vzdělávání jako celku mohli věnovat naplno – na konkrétních učitelích nakonec záleží vždy nejvíc. Učitelé jsou klíčovým prvkem, bez nich vzdělávací soustavu na novou dobu připravit nedokážeme. A přiznejme si, že vzdělávací soustava je tak robustní celek, že při takto překotných změnách vždycky trochu klade odpor.

„Někdy se lidé budou muset začít věnovat oborům, které během jejich studia ještě vůbec neexistovaly.“

Stále víc je slyšet názor, že roste význam celoživotního vzdělávání a jedna profese pro celý život nebude stačit. Jak s touto informací dovede naložit ministerstvo školství?

Proces změn je tak rychlý a dynamický, že z něj vyplývá jedno: vzdělávací soustava se nesmí omezit jen na to, že člověka připraví na start profesní dráhy. Čelíme nové situaci, kterou jsme tu v historii ještě neměli – standardem se stane opakovaná změna povolání několikrát za život. A nikoli ve stejném oboru – naopak, někdy se lidé budou muset začít věnovat oborům, které během jejich studia ještě vůbec neexistovaly. Pro vzdělávací systém z toho vyplývá, že se bude muset neustále přizpůsobovat situaci a klást důraz na celoživotní vzdělávání. V téhle oblasti nebude mít ministerstvo školství direktivní slovo. Musíme spolupracovat s dalšími resorty, tedy s ministerstvem průmyslu a ministerstvem práce a sociálních věcí. Ovšem vůbec nejdůležitější – a to nezaznívá moc často – je zapojení komerční sféry.

Související článek

Kam po základní škole? Gympl, nebo průmyslovka? Jaké vzdělání je pro Průmysl 4.0 nejlepší?

Ještě do konce února se mohou letošní deváťáci rozhodovat, na kterou střední školu si podají přihlášku. O čtyři roky později sice část z nich nastoupí na vysoké školy, všichni by ale měli už dnes přemýšlet, čím se budou po studiu živit. Je lepší studovat odbornou školu, když stále více práce přebírají roboti, nebo se spíš vyplatí obecné vzdělání z gymnázia?

Jakým způsobem ovlivní soukromá sféra vzdělávací koncepci státu?

Když to řeknu hodně natvrdo, nesmí pohrdat žádnou skupinou obyvatel ve společnosti, naopak o všechny musí projevovat zájem. Všude se totiž skrývá obrovský potenciál. Třeba lidé starší pětapadesáti let to měli dosud na trhu práce hodně těžké. Pokud v sobě ovšem dokážou překonat strach z nových technologií, mohou být právě oni v nové době nesmírně cenní. Ovšem to si musí uvědomit samotné firmy, stát jim to nemůže nakázat.

Co si myslíte o iniciativě některých hejtmanů či jiných politiků, kteří prosazují tzv. cut-off skóre? Děti, které by v závěru základní školy nezvládly jednotné testy na určitý počet bodů, by podle těchto představ navždy ztratily možnost dosáhnout maturitního vzdělání.

K tomu se vyjadřuji opakovaně a velmi striktně: tento návrh svědčí o snaze hejtmanů řešit kvalitu středního školství naprosto nešťastným způsobem. Vytvořilo by to bariéru v přístupu ke vzdělání, místo abychom šli po potenciálu každého jednotlivce a směrovali ho tam, kde může být úspěšný. Podle mě toto rozhodně neposouvá Česko směrem ke znalostní ekonomice.

„Cut-off skóre by vytvořilo bariéru v přístupu ke vzdělání.“

Když se podíváme do zahraničí, vidíme dvě protichůdné vzdělávací koncepce – zjednodušeně by se daly nazvat Finsko a Singapur. Na jedné straně velká volnost, inkluze, otevřenost všemu novému. Na druhé pak tvrdý dril, centralismus, systém založený na hierarchii. Obojí ovšem nese kvalitní výsledky. Jakou cestou se vydá Česko?

Jsme součást Evropy a jako Češi máme jisté charakterové vlastnosti, proto si vůbec nedokážu představit, že bychom byli schopni akceptovat singapurský dril v plné síle. To se podle mě určitě zavádět nebude. Jenže v české povaze je bohužel i jiné riziko – finská cesta naprosté volnosti by u nás bohužel pravděpodobně vedla k jisté ztrátě dynamiky, abych to řekl diplomaticky. Takže myslím, že budeme muset najít nějakou rovnováhu mezi oběma póly. Jsou školy, které to už dnes zvládají výborně.

Takhle to zní trochu jako obvyklé fráze o „pravdě uprostřed“… Můžete to rozvést?

Je samozřejmě hezké dát žákům a studentům ve vzdělávání volnost, ale naprostý základ – umět správně přečíst informace a vyhodnotit je, umět si spočítat důležitá čísla – ten jim dát musíme. Jinými slovy, když si výuku rozdělíme do fází, je dobré v rané fázi ponechat trochu více drilu a naopak v dalších letech kráčet výrazně víc k té volnosti. To je podle mě správná cesta vzhledem k naší geografické poloze a nátuře.

Související článek

Když „Anča“ klade odpor, stačí si nasadit headset a pustit virtuální realitu

Anatomie člověka patří k nejtěžším předmětům, které se na našich školách učí. Abyste tohle věděli, nemusíte studovat medicínu, stačí se v televizi podívat na staré dobré Básníky. Moderní technika se to tak studentům snaží ulehčit. Velmi aktivní je v této oblasti slovenská firma Virtual Medicine, která do klasické výuky vnáší prvky virtuální reality. Doma na Slovensku už je slušně zavedená, teď otevřela první pobočku v Česku – konkrétně na střední zdravotnické škole v Mladé Boleslavi.

Jenže pak přijde Václav Klaus mladší s názory, podle nichž by mu málem i v Singapuru připadalo drilu málo, a vynese mu to ve volbách druhé místo v preferenčních hlasech v celé zemi. Čím to, že tyto myšlenky jak z předminulého století pořád takhle silně rezonují?

Podle mě je důvod hlavně v tom, že se svět mění opravdu rychle a dynamicky, což většině lidí připadá nepřehledné a vyvolává to v nich nejistotu. A obecně máme sklon hledat lék na nejistotu v minulosti, kdy přece všechno bylo jednoznačné a jednoduché. Tohle je pro nás velká výzva – vysvětlit lidem, že dynamicky se měnící svět může být příležitostí, a ne hrozbou. Dokud to nezvládneme, bude možné úspěšně oslovovat lidi s představou, že se můžeme vrátit zpátky.

Není to ale jen iluze, vzbuzování falešných nadějí? Nejsou ty změny na nějaké návraty příliš dalekosáhlé?

Co se týče jistého řádu, pak určitě ne. Sám nejsem zastánce absolutní volnosti. Opravdu si myslím, že musíme hledat rovnováhu mezi řádem a otevřeností, a trochu mám pocit, že třeba respekt k učiteli se nám ze společnosti mírně vytratil. Možná i z tohoto důvodu lidé na konzervativní názory slyší. Samozřejmě to ale nesmí znamenat ztrátu volnosti a klíčových vlastností, které jsou v digitální době zapotřebí.

Související článek

Jak se dělá úspěšná průmyslovka, kde by chtěl studovat každý

Smíchovská střední průmyslová škola je fenomén, jehož pověst dávno překročila hranice Prahy. Z kdysi obyčejné střední školy se stala instituce plná moderních a chytrých technologií. Funguje tu vývojářská laboratoř internetu věcí, programátorské centrum virtuální reality či venkovní letová zóna pro drony a aktuálně se staví modelová chytrá domácnost. Zdejší maturanti se dostávají na elitní vysoké školy u nás i v cizině, při studiu řídí firmy v Číně a stánek školy bývá na veletrzích obsypán zájemci o přijetí. Kde se bere tolik nadšení a kvalitní práce v prostředí, které nemá zrovna nejlepší pověst, totiž ve středním odborném školství?

Odborníci se shodují, že mezi takové vlastnosti patří kreativita, flexibilita a schopnost spolupráce, a ty žádným řádem nevytvoříte, vznikají pouze kooperací. Čili znovu zopakuji – hledejme cestu mezi oběma póly. Můžeme tomu říkat třeba česká cesta – tam, kde to dává smysl, vraťme řád, prestiž a respekt vůči učiteli, zároveň dělejme všechno proto, aby výuka byla maximálně užitečná a reflektovala současnou dobu. A tím se vracíme na začátek rozhovoru – všechno záleží na kvalitě konkrétních učitelů. Dobří učitelé tu rovnováhu bez problémů najdou.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama