Zdroj: Redakce

Díky digitálnímu státu k nám přišly tisíce zahraničních firem, říká estonský expremiér Rõivas

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Příběh Estonska fascinuje celý svět – malá země, přes půl století okupovaná Sověty, se změnila v digitální velmoc, z níž si berou příklad nejvyspělejší země planety. Jak se to vlastně povedlo?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Příběh Estonska fascinuje celý svět – malá země, přes půl století okupovaná Sověty, se změnila v digitální velmoc, z níž si berou příklad nejvyspělejší země planety. Jak se to vlastně povedlo?

Související článek

Šéf ICT Unie Zajíček: Do pěti let bude státní správa digitální

Zdeněk Zajíček je jednou z nejvýraznějších postav českého e-Governmentu. Předseda ICT Unie, distingovaný právník, který rozjížděl Czech Point a který vyjednává podporu digitálním vizím i v poslaneckých klubech KSČM a SPD. Zároveň tvrdí, že český digitální stát se může směle měřit s Británií a Dánskem. A nevidí problém třeba v tom, abychom si firmu namísto na úřadu zakládali v bance.

Estonsko, coby země desítky let okupovaná sovětským vojskem, neměla zrovna předpoklady, aby se proměnila v ikonu e-governmentu. Přesto se to podařilo. Země s 1,3 milionu obyvatel na to šla ze správné strany – začala vytvořením digitální identity obyvatel, které spustila počátkem století. „Technické řešení už tehdy bylo bez problémů k dispozici. Jednoznačnou, a přitom zcela bezpečnou digitální identifikaci má koneckonců každá bankovní karta, takže šlo jen o to, ještě zvýšit úroveň bezpečnosti – vytvořit něco jako lepší PIN kód, který se stane jasným identifikačním znakem každého občana. A když jsme to zavedli v praxi, už bylo jednoduché vymýšlet další digitální funkce a služby, které se na elektronickou občanku daly navěsit,“ vysvětluje estonský poslanec a někdejší premiér Taavi Rõivas.

Technické řešení bylo k dispozici, ale digitální identita jedince je přece jen trochu něco jiného než platební karta. Tu v případě problémů zablokujete, vyhodíte a necháte si poslat novou. Opravdu jste měli kde brát, nebo jste si museli potřebnou technologii vyvinout sami?

Málo se to ví, ale technologie pro bezpečnou digitální identitu ve skutečnosti pochází z Finska. Jenže Finové si v té době ještě netroufli ji začít naplno používat, takže jsme to na sebe vzali my. Dnes už je to vážně docela normální záležitost, technika hodně pokročila, ale pořád je zapotřebí neustále vylepšovat zabezpečení pomocí nových způsobů šifrování a dalších bezpečnostních prvků. Navíc jsme vytvořili další systém, který Estonci mohou používat – takzvané mobilní občanství, což je vlastně kombinace SIM karty se speciálními funkcemi a PIN kódu. Je to ještě komfortnější než původní digitální ID pro počítače.

„Kdo se chce na špici udržet, musí se inovacím věnovat neustále.“

Konference Digitální Česko -

Je jednoduché inspirovat se někým, kdo je dál než vy. Jak to ale funguje ve chvíli, kdy vám všichni koukají na záda? Kde bere současné Estonsko inspiraci pro další digitální vývoj?

To je samozřejmě důležité téma – kdo se chce na špici udržet, musí se inovacím věnovat neustále, jinak bude ostatním za chvíli koukat na záda sám. Momentálně se po nápadech ohlížíme hlavně u soukromého sektoru. Třeba při vytváření systému pro elektronické objednávání návštěv u lékaře nás vyloženě inspiroval systém Booking.com. V něm okamžitě vidíte, jaké hotely nebo jiné ubytování je k dispozici ve vybrané oblasti – třeba v Praze. A my chtěli totéž – aby se člověk zaregistroval a měl během pár sekund dokonalý přehled o tom, jací lékaři jsou kolem něj k dispozici. Můžete si je roztřídit podle specializace, podle časové dostupnosti, podle lokality, zkrátka jak chcete. A vyberete si toho, kdo vám vyhovuje nejvíc, prostě jako ten hotel na Booking.

Tento systém už u vás funguje?

Zatím jsme ho ještě nespustili naostro, ale už to nebude dlouho trvat, protože je prakticky hotový. Vývoj trval opravdu dlouho, nebylo úplně jednoduché přesvědčit všechny lékaře a především nemocnice, aby se do systému zapojili. Ale nakonec se to povedlo.

Související článek

Státní cloud má letos odstartovat. Cíl: ušetřit miliardy. Jenže...

Zhruba za půl roku se má dočkat schválení český státní cloud, oficiálně eGovernment cloud (eGC). Při provozu IT by měl státu – i ostatním veřejným orgánům od krajů po malé obce – ušetřit miliardy korun a zamezit plýtvání, například nákupům počítačů kvůli jednorázovým projektům. Jenže ne všichni to vidí tak optimisticky. Podle Pirátů má ale tento projekt řadu zásadních rizik.

Co dalšího chystáte? Plánujete třeba ještě zavedení elektronické měny, tedy Estcoinu?

Estcoin byl nápad, jak urychlit převod peněz. Momentálně se ovšem situace v bankovním světě trochu změnila a současná vláda do toho podle mě už jít nechce. Spíš se rozvíjejí další projekty, které pocházejí ještě z časů mé vlády – především elektronická rezidence, která umožňuje získat estonské digitální občanství i lidem z jiných zemí, třeba z Česka.

To je hodně diskutovaný projekt, který má i své kritiky. Jaké jsou jeho hlavní výhody, a jaká z něj naopak plynou rizika?

Hlavní výhoda je jasná: pokud jste cizinec a chcete podnikat v Estonsku, je elektronická rezidence skvělým nástrojem, jak rychle a bez problémů založit za jediný den firmu, rozjet činnost a pak ji řídit klidně i na dálku z Prahy. Stačí mít připojení k internetu, a pokud máte mezinárodní bankovní účet, vůbec do Estonska nemusíte fyzicky jezdit. Je to ohromně pohodlné a přineslo to Estonsku tisíce nových firem, které platí daně a zaměstnávají lidi. My navíc nedaníme zisk, pokud ho firma využije k reinvestování. Když je úspěšná, může zisk využít ke zvýšení hodnoty společnosti, a přitom se vyhne dani z příjmů.

A co ty méně příjemné důsledky?

Riziko je hlavně v tom, že ačkoli každou žádost o digitální rezidenci kontrolujeme, občas nám sítem pronikne někdo, kdo nemá zrovna čisté úmysly. Když máte několik desítek tisíc uchazečů, je v podstatě statistická jistota, že mezi nimi někdo takový bude. A reputaci celého projektu to samozřejmě může uškodit. Ale my se prostě ve vládě v roce 2014 rozhodli, že klady převažují natolik, že do toho půjdeme.

„Musíme si uvědomit, že se hybridní válka týká celé Evropské unie.“

Jak se těm nevítaným e-rezidentům a jejich aktivitám bráníte?

Prvním krokem jsou samozřejmě předběžné kontroly žadatelů, což má na starosti policie. A když už někdo rezidenci má a dějí se kolem něj problémy nebo nějaké anomálie, vždy je možné mu rezidenční kartu odebrat. Snažíme se riziko snižovat s vědomím, že se nám ho nikdy nepodaří eliminovat úplně – jenže zločince můžete potkat i na ulici, riziko prostě k životu patří. Výhod je ovšem mnohokrát více, takže není co řešit, projekt je prospěšný.

Osvobození od daně z příjmů zní opravdu jako zajímavá investiční pobídka. To jste zavedli v souvislosti s e-rezidencí?

Ne, to je mnohem starší systém z přelomu století. Po padesáti letech sovětské okupace nám zoufale chyběl kapitál, a když chcete přilákat investory, nějaký systém pobídek jednoduše potřebujete. Estonsko neexistuje ve vakuu, soupeříme s ostatními evropskými zeměmi, a nejen s nimi. Ale do naší koncepce otevřeného digitálního státu to skvěle zapadlo.

Jste postsovětská země s velkou ruskou menšinou. Proto se nacházíte v první linii probíhající hybridní války. Jak se bráníte dezinformačním kampaním? Měla by se do dění zapojit vláda přímo, nebo stačí podporovat seriózní média a další angažované aktéry?

V první řadě si musíme uvědomit, že se hybridní válka týká celé Evropské unie, všechny země jsou více či méně v hledáčku těch, kteří tuhle válku rozpoutali. Seriózní média hrají samozřejmě velkou roli a potřebují podporu, ale stát se může angažovat i jinak, například využít své zdroje a s jejich pomocí aktivně identifikovat nástroje hybridní války, případně zjišťovat, odkud pocházejí. Na těchto nástrojích je nejhorší, že často nadělají spoustu škody dřív, než je dokážete rozpoznat. Nejčastějším nástrojem jsou samozřejmě fake news, ale existuje i spousta dalších – vytváření různých vlivových skupin na Facebooku, finanční injekce a podobně. Stát a svobodná seriózní média jsou v tomto ohledu přirození partneři, nebo by aspoň měli být. V pořádku je tedy obojí – jak přímé angažmá vlády, tak i podpora partnerů.

Související článek

Pirát Profant: Kdyby Babiš uměl používat aspoň e-mail, možná by pochopil, co je dobré zavést

Česko potřebuje funkční e-government. Slyšíme to ze všech stran. A to i z úst premiéra Andreje Babiše, jeho hnutí i členů nové vlády. Povede se to někdy? Budeme vůbec někdy moct podávat daňové přiznání pohodlně z domova během pár kliknutí? Dočkáme se systému, kdy kterýkoliv lékař koukne do počítače a zjistí o pacientovi vše, čím si zatím prošel a jaké léky užívá? Přestanou někdy státní úřady utrácet miliardy korun za nespolupracující IT systémy? Jaký je vlastně skutečný stav e-governmentu v Česku? Tomuto tématu se se dlouhodobě věnuje poslanec Pirátů Ondřej Profant.

A znovu opakuji, co je podle mě nejdůležitější: netýká se to jen zemí v první linii, vůbec ne. V současné době je velmi nepravděpodobné, že by Rusko nebo kdokoli jiný zaútočil přímo vojensky na některou ze zemí NATO, ale o to intenzivnější útoky se vedou hybridním způsobem, a to i na největší členské státy včetně USA, Německa, Francie a Velké Británie. Důležité je mít neustále otevřené oči a snažit se každý takový útok odhalit.

V některých západních zemích je problém, že lidé toto riziko podceňují nebo přímo zpochybňují. Ne že by s protivníky v hybridní válce sympatizovali, jen mají pocit, že se zase tolik neděje a média či politici přehánějí. Jak je na tom Estonsko?

Docela dobře, naši lidé mají s ruskou, respektive sovětskou propagandou spoustu nedávných zkušeností z první ruky. Dobře rozumíme tomu, co Rusové dělají, a také proč to dělají. Oklamat národ, který byl sovětskou propagandou denně masírovaný dlouhá desetiletí přímo v sovětském režimu, není nic lehkého. To ale platí i pro Česko, ne?

V posledních letech čím dál víc lidí dává najevo, že má k prozápadní orientaci země výhrady, což dokazuje, že propagandistické metody u nás bohužel zabírají.

To je opravdu nebezpečné. Kreml zcela zjevně vidí šanci posílit tím, že druhou stranu oslabí. A nejjednodušší způsob, jak se mu to může podařit, je rozdělit nás a vnést mezi nás spory. I proto je obrovská devíza, že se podařilo dát dohromady osmadvacet zemí v Evropské unii, které spolupracují, společně řeší problémy a pracují na budoucnosti. Je to velká skupina a je samozřejmé, že jednotlivé země mají na různá témata různé názory, to by v tomto počtu jinak ani nešlo. Takže musíme hledat kompromisy, ale to spojení je nesmírně důležité a my to z té první linie vnímáme hodně citlivě. Každý pokus o jeho narušení je velký problém.

„Pro banky už není hlavní prioritou chránit trezory s hotovostí, ještě důležitější jsou internetové účty.“

Problémy s bezpečím se týkají i digitální infrastruktury, která je v Estonsku logicky významnější než v mnoha jiných zemích. Jak ji chráníte?

Čím digitálnější společnost, tím vyšší investice do ochrany digitálních struktur jsou zapotřebí. A netýká se to jen státu, ale i soukromého sektoru. Pro banky už není hlavní prioritou chránit trezory s hotovostí někde ve sklepě, ještě důležitější jsou internetové účty. Jako vláda při ochraně dat zavádíme nové bezpečnostní mechanismy – momentálně zřizujeme třeba datové ambasády v různých zemích světa. Deset nejdůležitějších datových systémů, které Estonsko v současné době má, se fyzicky zálohuje na celé řadě úložišť v zahraničí. Největší budujeme v Lucembursku. Zase si v tom bereme příklad ze soukromého sektoru a cloudových serverů, i když legislativně je to složitější, protože cloud je v tomto případě nutné provázat s fyzickou lokalitou, která musí spadat pod estonské právo. V serverovně v Lucembursku tak bude určitá vymezená plocha, na níž budou platit estonské zákony.

Dalším horkým tématem je Průmysl 4.0. Je na něj Estonsko jako digitální země připraveno? Je digitalizace státu v tomto případě výhodou?

Ano i ne. Výhoda spočívá v tom, že v Estonsku působí nebo s námi spolupracují mnohé firmy, které jsou na změny spojené s Průmyslem 4.0 připravené výborně, nebo dokonce tyto změny samy iniciují, takže vidíme takříkajíc z první řady, o co v tom procesu jde. Na druhou stranu je zjevné, že do nejvyspělejších evropských zemí v této oblasti nám pořád něco chybí. Na stupních vítězů tentokrát stojí jiné, my v tom nejsme tak dobří jako v digitalizaci.

Související článek

Další hrozba z východu. Světu hrozí rozdělení na dva internety. Svobodný a čínský

Číně se podařilo něco nečekaného. Ještě v roce 2011 čínští komunisté panikařili ze schopnosti obyvatel organizovat s pomocí internetu protesty a demonstrace. Po nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga ale přišla změna ve způsobu uvažování vládnoucí strany. Spočívá v myšlence, že než možnosti internetu radikálně omezovat, je lepší ho využít ke kontrole společnosti. Dnes je tak čínský internet regulován a cenzurován nejpřísněji a nejefektivněji na světě. Vládě přitom pomáhají i firmy jako Huawei nebo ZTE, před kterými varuje i náš Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost.

Kdo jsou ti šampióni?

Zejména země se silným průmyslem a velkými firmami jako Německo. My nemáme žádný Daimler-Benz ani Siemens. Pro malé země je tohle obtížnější.

Vy jste zase jako první země v Evropě zavedli nejrůznější praktické elektronické novoty, například e-neschopenku nebo e-recepty. Jak se tyto novinky prosazovaly ve společnosti?

Jistá neochota určitých skupin lidí, například seniorů, je samozřejmě přirozená a musí se s ní počítat. My jsme na to šli tak, že jsme se snažili, aby ty novinky nebyly v praktickém životě moc vidět – třeba v elektronizaci zdravotnictví občané nemuseli dělat prakticky nic, protože systém byl nastavený tak, že pacienti nemuseli ani zapnout počítač. Třeba digitální recept funguje tím způsobem, že zajdete k doktorovi, nebo mu dokonce můžete jenom zavolat, pokud už lék berete delší dobu a není třeba cokoli měnit. Veškerou digitální práci provede lékař a vy jen následně jdete do lékárny, kde s počítačem pracuje lékárník. Pro pacienta se nezměnilo vůbec nic, kromě toho, že nikam nemusí nosit papírový recept a dělat pošťáka mezi ordinací a lékárnou.

„Když jednou někam na úřadě zadáte adresu, proč to opakovat jindy.“

A totéž platí pro spoustu dalších digitálních nástrojů – lidem to práci nepřidělává, nýbrž naopak zjednodušuje. Typickým příkladem je placení daní a pojištění. Člověk nemusí dokládat opakovaně příjmy různým organizacím. Proč to po lidech chtít, když to stačí zadat jednou a následně si to stát může zjistit z vlastní databáze jednoduše sám? A totéž platí pro nejrůznější jiné formuláře. Když jednou někam na úřadě zadáte adresu, proč to opakovat jindy, když jste se nepřestěhovali a ty údaje jsou státu k dispozici?

Skeptika na druhou stranu může napadnout, že když bude mít každý úřad přístup ke všem osobním datům, funguje státní administrativa jako Velký bratr…

Ano, právě proto je nutno jasně vymezit pravomoce jednotlivých úřadů, co se přístupu k osobním údajům týče – říkáme tomu digitální zdi. Ale nejde o žádný neřešitelný problém, hlavně v tom musíme být otevření a jasně lidem sdělovat, komu jsou jejich údaje přístupné a komu v žádném případě ne.

Jak se digitalizace projevuje ve školách? Kulturně a jazykově nejbližší zemí k Estonsku je Finsko, které v posledních letech proslulo efektivní reformou vzdělávacího systému. Spolupracujete na vládní úrovni?

Musím hrdě a s radostí prohlásit, že v posledních letech podle nejrůznějších mezinárodních ratingů patříme do té světové vzdělávací špičky také, Finsku se vyrovnáváme. A samozřejmě s ním velmi úzce spolupracujeme jak v oblasti vzdělávání, tak i v digitálním vývoji. Třeba v roce 2016 jsme představili společný projekt týkající se digitalizace sociálních služeb. Také elektronický recept vznikal ve spolupráci obou zemí.

Související článek

Ministr zdravotnictví: Pacienti o digitalizaci stojí, nelze ale jít silou proti lékárníkům

V digitalizaci zdravotnictví Česko výrazně zaostává, vláda naráží na silný odpor lékárníků i lékařů. Spustila sice projekt elektronického receptu, ale dál se nedostala. Proti silným profesním sdružením sice nechce ministr zdravotnictví Adam Vojtěch jít silou, ale i tak doufá, že se situace změní. 

Vy osobně máte zkušenosti jak z vládní, tak z komerční sféry. Jak se liší digitalizace státu a firmy?

To srovnání není úplně jednoduché, ale řekl bych, že v komerční sféře je na digitalizaci větší tlak. Pokud si chcete udržet dobré výsledky, nic jiného než digitalizovat firmu vám nezbývá. Každá úspěšná firma musí dnes investovat do nových technologií, což zní jako hezká fráze, ale ve skutečnosti je docela těžké vybrat si, co vám opravdu pomůže. Na vládní úrovni ten tlak není takový, spíš se utkáváte s lidmi, kterým se do ničeho podobného nechce, protože neradi mění zvyky a nevědí, k čemu by to mělo být dobré. Když se do toho chcete pustit ve velkém, potřebujete silnou podporu veřejnosti. Nám se ji povedlo získat, to byl základ.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama