zdroj: Archiv redakce

Internet věcí už dávno není jen pro hračičky, říká Dalibor Lukeš z Iotoru

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

Chytré senzory vám mohou dát spoustu dat. Fígl je v tom, chytře je využít. Jak na to jsme se zeptali ředitele firmy Iotor, která vyvíjí řešení na bázi internetu věcí pro průmysl a facility management.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Chytré senzory vám mohou dát spoustu dat. Fígl je v tom, chytře je využít. Jak na to jsme se zeptali ředitele firmy Iotor, která vyvíjí řešení na bázi internetu věcí pro průmysl a facility management.

Související článek

Internet věcí při přepravě zásilek – půlmetrovou přesnost potřebujete jen při rozvozu pizzy

Když dopravní firma poprvé poptává IoT sledování zásilek, často se stává, že trvá na určení polohy s přesností pomalu na půl metru, navíc někdy i každou minutu. Nakonec ale zjistí, že vlastně úplně stačí, když bude vědět, že je zboží na cestě nebo že dorazilo do překladiště či místa určení. Důkladné promyšlení nároků na IoT čidla přitom může ušetřit velké peníze.

Malá krabička fungující na internetu věcí zařídí, aby po poradě sekretářka otevřela v zasedačce okna, nebo aby se elektrikář přišel podívat na problikávající žárovku. To je ale to nejmenší. IoT dokáže firmám ušetřit i statisíce korun na energiích nebo opravách strojů. Jak? To nám v rozhovoru řekl Dalibor Lukeš, ředitel společnosti Iotor.

O IoT a nejrůznějších čidlech připojených na internet se mluví možná deset let. Proč se tenhle obor rozjíždí až teď?

Myslím, že tomu bránila cena za senzory a připojení. A pak je tu další důvod – IoT se často řešilo jen jako „hračka“. Věnovali se mu nadšenci. Lidé, kteří chtěli vyzkoušet něco nového a jiného. Firmy do IoT investovaly kvůli jiným věcem než ekonomickému přínosu. A velikost téhle skupiny byla samozřejmě omezená.

Jakmile ale začne IoT dávat ekonomicky smysl, rozjede se. Je to stejné jako s chytrou domácností – dokud nebude mít jasný ekonomický přínos, budou si s ní hrát nadšenci, kteří se tím budou chtít pochlubit.

Mluvil jsi o ceně čidel a připojení. Co způsobilo pokles cen? Byla to evoluce, nebo přišlo něco revolučního?

U každého zboží vývoj postupuje vpřed. U IoT čidel je často důležité, aby vydržela dlouhou dobu provozu na baterie. To dřív znamenalo drahý vývoj a komponenty. Ale nastoupily nové čipy a objevily se nové algoritmy, které spotřebu energie snižují, takže i cena těchto senzorů šla dolů.

A na straně sítí?

Objevily se nové sítě. Dříve bylo zapotřebí připojit se buď vlastní radiovou sítí, Wi-Fi, nebo klasickou GSM síť. To bylo komplikované a drahé. Šlo nejen o cenu za data, ale o složitost celého řešení. Ve chvíli, kdy je k dispozici standardní dostupná síť za rozumnou cenu, je to jiná situace.

Takže máme vstupní prerekvizity. Levný hardware a připojení. Ale to pořád ještě neznamená, že vybuduju ziskový podnik. Jak z IoT udělat byznys?

Na to se právě chceme zaměřit. Nebavíme se ale ani o senzorech ani o připojení – to beru jako vstupní materiál. Zajímavé je ale to, jak ta naměřená a uložená data zpracovat. A vybudovat řešení. Data musím nejen ukládat a analyzovat, ale především na ně musím umět reagovat.

Jak například?

V komerční budově pomocí senzoru, který měří úroveň CO2, zjistím, že v konkrétní místnosti bylo více lidí. Nejenže tam můžu pustit ventilaci, aby se úroveň CO2 a teplota snížila, ale také tam můžu poslat úklidovou službu. Podívám se do kalendáře té místnosti a vidím – schůzka skončila ve dvě, další bude ve čtyři, ideální čas pro to dát místnost do pořádku. Jde to i naopak – senzor zjistí, že pravidelná schůzka neproběhla, že ten den v místnosti, třeba nikdo ani nebyl, takže do místnosti pracovníka na úklid nepošle.

Související článek

Chytrá technika mění postiženým život. Bodují kamery a senzory mozkové aktivity

Před dvaceti lety byl vrcholem techniky pro postižené dotykový displej za osmdesát tisíc korun, případně hůlka, kterou si člověk připevnil na čelo a pak s ní ťukal do klávesnice možná jen o něco málo levnějšího počítače. Dnes jsou k dispozici technologie na převod řeči na text, zařízení, které lze ovládat jen očima, nebo aplikace, které neslyšícího člověka během okamžiku spojí s tlumočníkem do znakové řeči. Všechno tohle bude k vidění v Praze.

Jak to udělá? Pošle mu nějakou SMS?

Například naše mateřská společnost OKIN Facility využívá vlastní nástroj pro service desk. V něm se plánuje práce lidí v údržbě a úklidu. My dokážeme IoT napojit do tohoto nástroje a zpřesnit v něm, co se bude, nebo nebude dít.

Ze senzoru například zjistím, že v noci byla někde nadstandardní spotřeba elektřiny. Systém automaticky založí úkol pro údržbu, aby se na dané místo šla podívat a zkontrolovala, jestli je všechno v pořádku, jestli neběží nějaká zařízení, která měla být vypnutá.

Takže si zákazník musí instalovat tenhle systém?

Dokážeme se připojit na více než 2000 systémů, od SAPu, přes SalesForce nebo Service Now, do kterých dokážeme zadat požadavek a pak ho sledovat a zjistit, jestli je vyřízený.

Podle mých zkušeností z výrobních firem je právě přenos informací až ke koncovým zaměstnancům to nejslabší místo podobných systémů. Opravdu to funguje?

Snažíme se v rámci OKIN Facility tyto nástroje využívat a na takový systém práce přecházíme. Samozřejmě tu je určitá křivka náběhu.

Není pro jednoho údržbáře efektivnější systém tužka papír? Od kolika lidí tenhle systém efektivně funguje?

Funguje to v areálech, kde se o údržbu starají více než dva lidi. Ale také tam, kde žádná stálá údržba není a využívají sdílenou službu, která přijede na základě požadavku. Ten může vzniknout tak, že někdo zavolá, že neteče teplá voda, nebo to systém pozná dříve, a údržbář je už na cestě.

Související článek

Zemědělci budou proti nedostatku pracovníků na poli bojovat chytrými technologiemi

Podle českého agrotech startupu Agdata bude kvůli koronaviru letos v létě chybět v českém zemědělství až třetina sezonních pracovníků. Tíživá situace se může dotknout asi tisícovky velkých farem. Řešením je nahrazení lidských sil moderními technologiemi, chytrými senzory a telematikou. Farmáře teď brněnská Agdata zdarma zaškolí prostřednictvím online seminářů.

Takže něco jako tiskárny, které hlásí, že během dvou dnů dojde toner a pak ho servis přiveze automaticky?

Přesně tenhle princip se snažíme převést do údržby budov. Zajímavé je to i v areálech, kde je více nájemců. Tady vstupuje do hry také rozúčtování nákladů. Každý nájemce může průběžně vidět svou spotřebu energií. A to je služba, kterou může majitel areálu nabídnout buď ve formě vyššího komfortu, nebo zpoplatněnou.

Kdo takové služby kupuje?

Zaprvé to jsou právě majitelé a provozovatelé areálů, kde je více nájemců – typicky logistické a skladové parky. V našem areálu jsme to nedávno spustili a využíváme jej jako demo a laboratoř řešení.

Další kategorií jsou firmy, které mají vlastní areál a chtějí snížit náklady, či plánují něco zlepšit. Třeba mají zájem analyzovat, jak se chová topení. Nebo chtějí zlepšit prostředí ve výrobních halách i administrativních budovách.

Někdy to ale jsou i nájemníci, kteří chtějí mít kontrolu nad tím, kdo jim služby poskytuje. Chtějí si udělat audit toho, jaký mají vzduch v místnostech. V takových případech je velkou výhodou neinvazivnost. Nepotřebuju žádné napájení, nepotřebuju dráty, po kterých pošlu data. Stačí jen položit nebo pověsit krabičku.

A tohle je služba, která může IoT posunout rychle dopředu. Dokážeme tak udělat jednoduché, cenově rozumné projekty, které přinesou rychlé reálné výsledky. Na základě dat může energetik nebo odborník na pracovní prostředí udělat analýzu a doporučit nějaké úpravy.

V jakých scénářích má dlouhodobé měření smysl?

Základ je měření teploty a vlhkosti, tedy zajištění optimálního prostředí. Pak CO2, vydýchanost vzduchu. Na tyhle veličiny se dá napasovat zajištění komfortu prostředí, návštěvnost prostředí. I když návštěvnost zjistíme nepřímo a s menší přesností než přes sčítací brány, pro potřebu úklidu to stačí. Do místnosti je také možné přidat tlačítko, kterým zadáte požadavek na úklid místnosti přesně stejně, jako když toto potřebu vyhodnotí čidla.

Není to tlačítko nadbytečné?

Není. Když se rozlije káva, jak rychle najít někoho, kdo to uklidí? Stačí stisknout tlačítko.

To jsme pořád v kancelářském prostředí.

Stejně to funguje i v průmyslu. U jakéhokoli stroje je uvedeno, v jakém rozmezí teploty a vlhkosti funguje. U výrobních strojů to je ještě citlivější. Ale ne všichni tahle omezení dodržují, a to může mít nepříjemné důsledky. Vlhkost vzduchu třeba ovlivňuje hmotnost kartónu u balení. Nebo množství lepidla a dobu jeho tuhnutí. Jsou firmy, které to dobře vědí a svou výrobu podle toho upravují. Ale někdy jde jen o část celého procesu a tolik se na to nedbá. I tohle dokážeme zařídit.

Jak moc jsou data z čidel přesná – a jak přesná musí být? Typicky jde třeba o měření prašnosti. Certifikovaná čidla stojí řádově milion korun, takže se objevují názory, že někdy není důležitá naprosto přesná hodnota, ale celkový trend, a ten dobře zachytí i větší množství levných čidel.

Záleží na situaci. Když si hlídám teplotu ve skladu abych věděl, jestli se neblížím k limitní hodnotě, stačí mi sledovat trend levným čidlem. Když se ale protokolem potřebuji prokázat inspekci, je k tomu nutné kalibrované čidlo.

Související článek

Už i české pivo začalo být smart. Kvalitu pohlídají speciální senzory

Česká společnost Prozeta představila speciální zařízení na bázi IoT, které lze využít pro monitoring kvality piva při jeho skladování a čepování v hospodách. IoT zařízení s názvem XensorHub dokáže rovněž hlídat servisní intervaly a predikovat poruchy zařízení v gastronomii.

Obvykle je ale důležitější trend. Když vezmu CO2, je důležité sledovat, jak se jeho obsah mění, ne jeho aktuální hodnota. Zkalibruji si čidlo podle čerstvého vzduchu a je vlastně jedno, jestli je přesná hodnota 300 nebo 350. Zato vím, že když stoupne na dvojnásobek, jsem u limitu a je zapotřebí nějaká akce.

Vyrábíte čidla sami?

Ne. Vybíráme a zkoušíme senzory různých výrobců a pak našim klientům umíme říct, s jakými čidly máme dobré zkušenosti a kde bychom byli opatrnější. Velké téma je například výdrž provozu na baterie. Existují čidla, která mají deklarovanou výdrž rok a po měsíci jsou vybitá. To může být i špatným signálem sítě, kdy vysílací jednotka jede na maximum výkonu, ale některá čidla nejsou prostě pro některá použití vhodná.

Kdo rozhoduje o tom, že si firma takový systém koupí?

O vybavení kanceláří nerozhoduje většinou přímo facility manager, ale HR nebo vedení společnosti, kteří chtějí zlepšit komfort a výkonnost lidí. V průmyslu, kde se řeší úspory, zase rozhoduje finanční ředitel. V oblasti energetiky jsou jasné prokazatelné scénáře, které uspoří finance, například v oblasti čtvrthodinového maxima. Když ho firma překročí, finančnímu řediteli přijde faktura a distributor mu vysvětlí, že musí upravit sazby. Přitom by ke snížení maximálního odběru někdy stačilo lépe uspořádat pracovní rytmus strojů a aktivně ho řídit.

Někdy se ale maximální odběr energie projeví i v oblasti řízení budov – přibývají technologie a roste maximální spotřeba. Když například zapnu klimatizaci a budovu nachladím před ranní špičkou kdy zaměstnanci zapnou počítače a začnou si vařit raní kávu, mohu křivku spotřeby zploštit a náklady na energie tak snížit.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama