Foto: iStockphoto.com

Spasí digitální daň české veřejné finance?

Stát chytřekomentář 5 min čtení

Digitální daň má do státních rozpočtů přinést rychle a bezbolestně finanční prostředky. Cílem zdanění jsou přece nadnárodní giganti, kteří mají peněz, že nevědí, co s nimi… Je to pravda? Skutečně je digitální daň jen neškodný „oslíčku, otřes se“? Nenechte se vysmát.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Digitální daň má do státních rozpočtů přinést rychle a bezbolestně finanční prostředky. Cílem zdanění jsou přece nadnárodní giganti, kteří mají peněz, že nevědí, co s nimi… Je to pravda? Skutečně je digitální daň jen neškodný „oslíčku, otřes se“? Nenechte se vysmát.

Související článek

Dvanáct nejzajímavějších rozhovorů Světa chytře v roce 2019

V roce 2019 jsme vám přinesli přes šedesát původních rozhovorů s vědeckými, průmyslovými i politickými špičkami Česka i zahraničí. Věnovali jsme se v nich digitalizaci společnosti, nastupující síti 5G, umělé inteligenci, životu v chytrých městech, projektům spojených s vesmírem, ekologií, robotice nebo 3D tisku. Nechybělo ani téma vznik a šíření fake news. Připomínáme rozhovory, které by byla škoda minout.

Sektorové zdanění (do kterého digitální daň nepochybně patří) je v poslední době politicky velmi atraktivní koncept, zejména při aplikaci na rychle rostoucí a rozvíjející se oblasti hospodářství. V nich totiž působí ekonomicky úspěšné, ziskové korporace. Populistická myšlenka „Ať platí silní!“ si rychle získává na atraktivitě, zejména kvůli tomu, že její podporovatelé (záměrně nebo nezáměrně) ignorují poznatky ekonomické teorie o přesunu daňového břemene až na konec dodavatelsko-odběratelského řetězce, tedy na spotřebitele. Sektorové daně však nejsou tou správnou náplastí na výpadky příjmů rozpočtů veřejných financí.

S rozvojem digitální ekonomiky je spotřebitel stále častěji oslovován přeshraničně, prostřednictvím digitální infrastruktury. Stávající legislativa většiny zemí ale neumožňuje zdanění dané firmy bez její fyzické přítomnosti, proto vznikají nové legislativní návrhy odrážející charakteristické rysy digitální ekonomiky. Řeší problém, jakým způsobem zdanit společnost, která v daném státě fyzicky nesídlí, ale zároveň na jeho území poskytuje své služby, za které inkasuje příslušné zisky. Firmy podnikající ve světě nul a jedniček se stávají poměrně snadným a ospravedlnitelným cílem pro zajištění dodatečných příjmů do státních rozpočtů. Po boku Španělska, Francie či Itálie se nyní ve skupině zemí, které jednostranně zavádějí nebo se chystají zavést digitální daň do národní legislativy, ocitá i Čeká republika.

Návrh digitální daně Evropské komise

První „provizorní“ návrh podoby digitální daně Evropské komise spočívá v tříprocentní dani z digitálních služeb. Jejím základem je obrat za tu oblast činnosti dané digitální platformy, kde se na tvorbě hodnoty zásadně podílel samotný koncový uživatel. Dani by podle tohoto návrhu měly podléhat ty firmy digitální ekonomiky, jejichž celosvětový obrat dosáhne alespoň 750 milionů eur ročně a které současně vykazují obrat alespoň 50 milionů eur ze své činnosti v rámci Evropské unie.

Související článek

Když aukce na 5G nezačne v lednu, budeme mít problém ve výši šest miliard, říká předseda ČTÚ Jaromír Novák

Jaromír Novák, šéf Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), ví, že v čele tohoto úřadu skončí příští rok v říjnu. I proto redakci Světa chytře poskytl velmi otevřený rozhovor, který se týká především aukce kmitočtů pro síť rychlého internetu 5G a možného přístupu čtvrtého operátora na český trh.

Tento návrh záhy zpochybnila OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, mezivládní organizace 36 rozvinutých států, pozn. red.), která poukázala na absenci konsenzu ohledně přínosnosti tohoto „provizorního“ řešení a doporučila vyčkat na propracovanější stanovisko k optimální podobě digitální daně, které předloží v průběhu roku 2020.

Španělská tříprocentní digitální daň je – v souladu s návrhem Evropské unie – pojata jako daň nepřímá stejně jako například DPH. Netýkají se jí tak úmluvy, které Španělsko uzavřelo s jinými zeměmi za účelem zamezení dvojího zdanění. To zvyšuje riziko vzniku řady problémů, které nebude možno vyřešit stávající legislativou. Základem španělské digitální daně je navíc obrat, nikoliv zisk společnosti, což zvýhodňuje firmy s vyššími maržemi před těmi, které vykazují marže nižší, nebo dokonce ztrátu.

Česká digitální daň se má vztahovat na vybrané internetové služby, zejména reklamu poskytovanou na území České republiky digitálními společnostmi s globálním obratem přesahujícím 750 milionů eur. Sazba této daně má činit 7 % a má být uvalena na umisťování cílené reklamy na digitálním rozhraní. Stejně jako v případě Španělska je tato daň pojata jako daň nepřímá, nebudou se jí tedy týkat bilaterální úmluvy o dvojím zdanění, které Česká republika uzavřela s jinými zeměmi. Inkaso této daně je odhadováno na pět miliard korun. Realita ale může být diametrálně odlišná, což dokazují zkušenosti z jiných odvětví.

Rizika a dopady sektorových daní

Každá daň zvyšuje náklady výroby, distribuce nebo spotřeby. Při zvyšování daní proto nesporně dochází k růstu dotčených cen zboží a služeb. Záleží pouze na tom, v jaké míře bude daňové břemeno v konečném důsledku rozloženo mezi spotřebitele a výrobce. Podle studie poradenské firmy Deloitte ponesou náklady digitální daně ve Francii z pětapadesát procent spotřebitelé, ze čtyřicet procent společnosti využívající digitální platformy a pouze pět procent ponesou samotné společnosti, na které je digitální daň cílena. Jednostranná implementace daně napříč zeměmi Evropské unie navíc přilévá do ohně současně zjitřené politické atmosféře mezi USA a EU.

Související článek

Číňanky si stále častěji platí virtuální milence. Kolik za nový typ lásky zaplatí?

Mladé Číňanky mají nový způsob, jak vyřešit partnerské vztahy. Platí si virtuální milence. Společníky na vzdálenou komunikaci si pronajímají prostřednictvím populárního serveru WeChat nebo aplikace Taobao.

Se sektorovými daněmi se můžeme setkat i v jiných odvětvích ekonomiky. Typicky se jedná o bankovnictví nebo telekomunikace a další silová odvětví. Zkušenosti z těchto sektorů jsou z velké většiny negativní. Bezprostředním důsledkem sektorové bankovní daně je riziko zvýšení cen finančních produktů, a to zejména pro domácnosti splácející hypoteční úvěry. Snížená ziskovost telekomunikačních společností zatížených sektorovou daní vede mimo jiné ke snížení celkového inkasa DPH nebo daně z příjmu právnických osob. Kýžené fiskální příjmy vlád proto mnohdy zdaleka nedosahují očekávaných výsledků. Sektory dotčené dodatečným daňovým břemenem navíc musí hrát podle přísnějších pravidel, která oslabují jejich konkurenceschopnost vůči ostatním odvětvím.

Inkaso české digitální daně je odhadováno na 5 miliard korun, což odpovídá přibližně 0,388 procenta celkovým příjmům státního rozpočtu. I kdyby se odhad naplnil, nelze předpokládat, že by digitální daň spasila veřejné finance České republiky.

Související článek

Předseda Pirátů Bartoš: „Kauza Huawei nebyla nafouknutý balónek“

V Parlamentu procházejí důležité zákony a vláda tvrdí, že digitalizace jede jako dobře namazaný stroj. Vliv má i to, že na některých věcech se poslanci dokážou shodnout napříč stranami. Příkladem může být takzvaná digitální ústava, díky které obyvatelé Česka mají během pěti let mít možnost komunikovat s úřady a státem elektronicky z pohodlí domova nebo z mobilního telefonu. Jednou z vůdčích postav prosazení tohoto zákona byl Ivan Bartoš, předseda Pirátů.

Má smysl, aby se politická reprezentace zabývala digitální ekonomikou? Určitě ano, ale ne tak, že ji bude zatěžovat dalším zdaněním. Mnohem významněji by veřejným financím pomohla skutečná digitalizace státní správy, která přináší významné úspory času a transakčních nákladů pro celou společnost.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama