Autor: Tomáš Hejzlar

Alza dobyla Maďarsko a teď zelený emzák zaútočí na Německo. Útok povede Tomáš Havryluk

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

Alza je dnes největší internetový obchod Česka. Jedním z lidí, kteří mají na jeho fungování v Česku i za hranicemi největší vliv, je Tomáš Havryluk (38), jenž je z pozice místopředsedy představenstva zodpovědný za všechny strategické projekty. Proč vlastně Alza neprodává vlastní cloud, co by si vzal z Alibaby a jaká věc by v dopravě byla lepší než autonomní vozy?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Alza je dnes největší internetový obchod Česka. Jedním z lidí, kteří mají na jeho fungování v Česku i za hranicemi největší vliv, je Tomáš Havryluk (38), jenž je z pozice místopředsedy představenstva zodpovědný za všechny strategické projekty. Proč vlastně Alza neprodává vlastní cloud, co by si vzal z Alibaby a jaká věc by v dopravě byla lepší než autonomní vozy?

Související článek

Televizi, kávovar a pár solárních panelů k tomu. Alza nabízí solární elektrárny pro rodinné domy

Napřed prodávali počítače, pak fotoaparáty, spotřební elektroniku, hračky – a teď si on-line pořídíte solární elektrárny na klíč pro rodinný dům. Internetový prodejce Alza tak pokračuje v rozvíjení konceptu chytré domácnosti.

Obrat za loňský rok činil rekordních 25 miliard korun, přes deset milionů odbavených objednávek, růst nejen v Česku, ale i na Slovensku a v Maďarsku. Alze se v poslední době nadmíru daří, a proto má i velké ambice. Například chce uspět v Rakousku a Německu. Jeden z nejvyšších šéfů firmy Tomáš Havryluk ale připouští, že opravdu velcí hráči na poli e-commerce jsou jiní.

„Celosvětově nejlepší určitě ještě nejsme. Jsou to jiní – Amazon a Alibaba. Abychom na ně dosáhli, čeká nás ještě spousta práce. Jsou to určitě větší zvířata. Navíc v něčem jiná. Je zajímavé se na ně někdy podívat nejen z pohledu velikosti, ale i z pohledu ziskovosti, což není něco, co se vždy úplně řeší. Dnešní svět byznysu je trošičku zkreslený přemírou peněz. Je zapotřebí rozlišovat dva závody. Organický růst, který je dlouhodobě udržitelný, ale firma musí být zisková, aby ji nekrmil někdo jiný, se často míchá s disciplínou ‚prodáváme anabolická kuřata na valuaci'.

„Celosvětově nejlepší určitě ještě nejsme, jsou to jiní – Amazon a Alibaba," říká Tomáš Havryluk. -

„Od určité velikosti si vedení firmy musí říct, jestli je to kravička na mléko, nebo ji chovají pro maso, protože ji plánují prodat.“

Když se bavím se zástupci startupů, kteří nás oslovují, mluvíme o tom, co by měli dělat, aby získali investora. Vždycky v rozhovoru dojdeme k tomu, že od určité velikosti si vedení takové firmy musí říct, jestli je to kravička na mléko, nebo ji chovají pro maso, protože ji časem plánují prodat. Je důležité si tohle ujasnit, protože v obou takových případech spolupráce postupuje jiným způsobem.“

V poslední době se hodně mluví o krachující značce Zoot specializované na prodej módy. Ta podle vás byla na maso, nebo na mléko?

Oni to podle mě sami nevěděli. Podle mých zpráv se velká ztráta Zootu táhne a nabaluje už roky. Je to jeden z příkladů, kdy investoři, a nejen ti, věří v lepší zítřky. Když se jede na valuaci, firma se navoní, vylepší, napumpuje, funguje ve více zemích, ačkoliv ve skutečnosti není zisková třeba ani na domácí půdě. I tak to ale všechno působí mnohem lépe a lépe se to prodá. To ale není styl, jakým to dělá Alza. Skoro víc to říkám z toho důvodu, abych se proti tomu vyhranil.

Související článek

Obnova katedrály Notre Dame: hledá se počítačový model mrtvého amerického kunsthistorika

Hořící katedrálu Notre Dame v Paříži vyděšeně sledovala v přímém přenosu celá Evropa. Zničené krovy ještě nepřestaly doutnat a už se rozběhly vzrušené debaty o tom, zda a jak se škodu podaří nahradit. V cestě ovšem stojí jeden zásadní problém – nejenže se zatím přesně neví, kolik škody na nosné konstrukci vlastně požár a následné hašení způsobily, ale neexistuje ani žádná přesná stavební dokumentace, podle níž by se rekonstrukce mohla řídit. Nebo ano?

Když vynecháme Amazon a Alibabu, je na poli e-commerce někdo, koho má v Česku smysl sledovat?

Dlouho jsem nestrávil odpoledne koukáním se po trhu, takže tady jste mě trošku nachytal v nedbalkách. Ale napadá mě český Rohlík.cz, i když je maličký a potřebuje se překlopit do černých čísel. Snažím se pochopit fungování společností, jako jsou Facebook, Google, Spotify nebo Asana, které vyvíjejí skvělé softwary. Je také dobré sledovat rumunský eMAG, který je podobný Alze, nebo maďarský Extreme Digital, což je analogie k Czech Computeru. I tam se člověk dokáže inspirovat tím, jak to dělají a proč. Někdy se možná paradoxně koukáme na inspiraci někam jinam, kde se dá najít jiný gen, který naše fungování oživí. Zajímavé je, i jak to dělá Notino, kde si na rozdíl od Alzy řekli, že udrží jeden segment – parfémy – a v něm budou skvělí na všech trzích.

Kdybyste mohl vzít jednu věc z amerického Amazonu a jednu věc z čínské Alibaby, co by to bylo?

Z Alibaby bych si odnesl fakt, že se pohybuje ve světě, který je na tom technologicky mnohem dál, než na co jsme zvyklí my. Jak z pohledu uvnitř firmy, kdy hodnotíme například míru robotizace dané společnosti, tak ve smyslu budování mobilní technologie, sociální sítě a takzvaného skóre občana. Pro někoho je to dystopie, pro někoho utopie, pro někoho budoucnost, na kterou se těší. Myslím, že je to správná cesta. A také to může být naše ohrožení.

A Amazonu jsme vždy trochu záviděli velikost trhu, na kterém působí.

Amazon kromě jiného ve velkém vydělává na tom, že nabízí svůj cloud. Spousta jejich výpočetní kapacity jim naplno funguje jen dva týdny v roce před Vánoci a zbytek roku je nevyužitá, tak ji prodávají takto. Máte podobné plány?

U nás leží volná kapacita nevyužitá. Pár let zpátky jsme si s tou myšlenkou pohrávali a nakonec jsme do toho vzhledem k vývoji cen na trhu nešli. Snažíme se samozřejmě nákupy serverů načasovat do období před sezonou. Před sezonou provádíme i jejich optimalizaci, aby náš výkon sezonu kopíroval.

Související článek

Dan Přibáň: Co jsme viděli v Číně, by vyděsilo každého

Dan Přibáň projel s trabanty Afriku, postsovětské země, Jižní Ameriku, Austrálii i část jihovýchodní Asie. Průjezd Čínou ale považuje za nejhorší dny, jaké kdy zažil. Deptalo ho spojení moderní techniky a režimu, který se lidskými právy a svobodami příliš nezdržuje. V praxi to představovalo obří rentgeny aut na hranicích, všudypřítomné kamery nebo povinně instalovaný sledovací software v mobilu. „Neuměl jsem si představit, že by něco takového mohlo existovat. Tak masivní využití technologií jsem v životě neviděl. Čína využívá moderní techniku dost odpudivým způsobem,“ říká patrně nejznámější český cestovatel současnosti.

Jiné řešení nemáme, ve srovnání s Amazonem jsme maličcí. Abychom ze sebe udělali serverové mraveniště, jako to má Amazon, k tomu jsme ještě nedorostli, byť pravděpodobně máme nejrobustnější e-commerce engine v Česku, ať už se jedná o objem dat, objem funkcí i možností jak na webu, tak i v mobilních aplikací. Asi nikdo nebude z tohoto pohledu větší.

„Jestli chceme být úspěšní napříč Evropou, musíme jít úspěšně zemi za zemí. Teď jsme uspěli v Maďarsku.“

Alza se rozšířila i do Německa. Proč až teď?

Čistě z toho důvodu, že zvládáme věci nějakou rychlostí. A Německo jsme dřív nestihli. Také jsme si řekli, že jestli chceme být úspěšní napříč Evropou, musíme jít zemi za zemí. Teď jsme uspěli v Maďarsku, kde jsme se dostali do první ligy, a nesmíme polevit, dokud nebudeme jednička na trhu. A vedle toho si pohráváme s Německem a Rakouskem.

Jste mladá firma, věkový průměr zaměstnanců máte 28 let. Jak v Alze fungují padesátníci?

Osobně se radši bavím s mladými lidmi, kteří jsou střelení, ale chtějí pracovat a učí se. Zároveň si ale myslím, že stáří je stav mysli, a je super, když se nám podaří najít padesátníka, který je duchem mladý. Který chce, učí se a nejen rezignovaně čeká na důchod. Správné je mládí míchat se senioritou.

„Architektů je teď hodně a berou málo, protože kolik jich reálně potřebujeme? U ajťáků je to naopak,“ říká Havryluk. -

Jak se na českém pracovním trhu hledají lidé do IT?

Těžko. Je jich málo. Když jsem promoval na ČVUT, ze školy vycházelo stejně softwarových inženýrů jako architektů. Architektů je teď hodně a berou málo, protože kolik jich reálně potřebujeme? U ajťáků je to naopak.

Je jich bohužel málo, což znamená, že se mzdy vyšroubovaly vysoko, a holt tady vedeme bitvu o tom, kde je vezmeme. Děláme, co můžeme. V poslední době se nám firmu podařilo nasměrovat tak, že je vidět, že děláme něco zajímavého a lidé k nám začínají chodit sami. Jako zaměstnavatel jsme se stali někým, pro koho lidé chtějí pracovat. V tom vidím v posledních pár letech velice pozitivní trend.

Jestli totiž máme jako Česká republika v něčem šanci, tak je to stát se světovou velmocí ve vývozu myšlenek. Nejsou tu žádné suroviny, které bychom mohli ve velkém těžit, takže není co vyvážet než naše myšlenky. Některé firmy to dokázaly – Avast, Kiwi, Jablotron. Na nich je nejlépe vidět, že český mozek se ve spojení s českýma rukama dá naškálovat a vyvézt. A pokud bychom tohle dokázali uchopit globálně a měli tady mentální proexportní ekonomiku, může to být obrovská příležitost.

Může v personální situaci pomoci stát?

Měl by. Pomohlo by, kdyby stát víc zapracoval na změně myšlení lidí v tom smyslu, že robotizace a digitalizace není nepřítel. Aby si lidé uvědomili, že se díky tomu dá strašně moc získat například ve státní správě, ve školství, v pomoci občanům a tak dále.

„Líbí se mi systémy typu Lime nebo Rekola, které dokazují, že to jde. Já v tom vidím budoucnost.“

V USA nedávno poprvé využili dron k transportu transplantované ledviny. Kdy začnou létat drony, které budou lidem přinášet zásilky? A kdy začnete distribuovat pomocí 3D tisku?

Ještě dřív než principy autonomní mobility by se mohla projevit sdílená ekonomika. Důvod je jednoduchý – když vyjdu na ulici ven, uvidím dvě stě aut, která jen zabírají místo. A to je ten problém. Pokud bychom si kterékoliv z nich mohli vzít, odjet s ním a zase přijet, bylo by to super. Auto je v průměru smysluplně využité jen asi z pěti procent, 95 procent času je to jenom stojící bedna, která zabírá místo. Ulice ve městech by najednou měly o pruh až dva víc a dostupnost by byla mnohem lepší.

Strašně se mi líbí systémy typu Lime nebo Rekola, které dokazují, že to jde. Štve mě, že často někdo píše, že mu tyhle kola pijí krev. Já v tom vidím budoucnost. Proč máme vlastnit auto? To je přeci nesmysl. Je jen zapotřebí vyřešit sdílení informací, kde auto je, čí je, čím ho můžete odemknout, kam s ním můžete jet a jak to zaplatit.

To by ale znamenalo velkou změnu myšlení…

Další věc, která by velice pomohla zlepšení dopravy, je přehled o obvyklých cestách. S bratrem bydlíme vedle sebe a jezdíme spolu do Prahy, na velmi podobné místo. Tohle třeba Google ví. Kdyby tuhle informaci hodil do placu všem ostatním, se kterými společně vycházíme z blízkých domů, nasedáme do aut a společně pak stojíme v kolonách, dalo by se to krásně využít. A to by mohla být další velká věc.

Související článek

Na silnici to klouže! Auta od Volva si to díky cloudu řeknou mezi sebou

Vozy automobilky Volvo se budou v celé Evropě vzájemně upozorňovat na kluzký povrch na silnici nebo na jiné nebezpečí signalizované spuštěním výstražných světel. Komunikovat budou prostřednictvím cloudové sítě.

Bylo by to lepší než samořiditelná auta, protože v něm pořád budu sedět jen já a bratr. Jediné, co samořiditelná auta řeší, je situace, kdy potřebuju něco převézt a nepotřebuju, aby někdo řídil. Převážení věcí ale není to, co ucpává silnice. Ucpává je hlavně každý z nás, kdo veze sebe a čtyři volné sedačky.

A co ti, kdo vozí zboží? Ti přeci musí sedět za volantem úplně zbytečně. My nemusíme.

Ano, kdyby auto jezdilo samo, mohli by řidiči i taxikáři dělat něco jiného. Pokud by se ale prosadilo sdílení aut, taxikáře vlastně nepotřebujete. Byl by to větší boom než samořiditelná auta.

„Jestli totiž máme jako Česká republika v něčem šanci, tak je to stát se světovou velmocí ve vývozu myšlenek," myslí si Tomáš Havryluk. -

„Otázkou je, jestli třeba Apple bude souhlasit, abych si něco prasklého na telefonu od něj opravil tak, že si to sám vytisknu na 3D tiskárně.“

A co 3D tisk?

Je to pár let zpátky, co jsem se po jedné z cest do USA zamiloval do představy, že je na spadnutí doba, kdy vezmeme polovinu naší logistické kapacity, vyházíme regály, naplníme to 3D tiskárnami a budeme produkty tisknout. Bylo by super, že produkt by vznikal přesně na vyžádání, což by ho mělo zlevnit.

Související článek

Král 3D tisku z Holešovic: Češi jsou ohromně tvořiví, je dobré dát jim příležitost

Nemá tak slavné jméno jako Jaromír Jágr nebo Petra Kvitová, ale v tom, co dělá, je možná ještě slavnější. Osmadvacetiletý Josef Průša patří k největším světovým výrobcům 3D tiskáren a na jeho „farmu“ do pražských Holešovic se jezdí dívat lidé z Evropy i ze zámoří. Průša přitom podle svých slov zůstává klukem, co si rád hraje. Je to vidět i na jeho dalších aktivitách.

A proč to už dávno není?

Problém 3D tisku, stejně jako virtuální a rozšířené reality, je v tom, že se pořád čeká na killer aplikaci, která rozhodne o tom, že si danou věc člověk pořídí. Když jsem nastupoval do Alzy, už dávno existovaly virtuální reality. Já je ale dodnes doma nemám, vy to doma také nemáte. Ani porno, které bývá průkopníkem technologií, ještě nezačalo virtuální realitu ve velkém používat. Takže tady opravdu čekáme. Jakmile to bouchne, jsme připraveni. Otázkou ale je, jestli třeba Apple bude souhlasit, abych si něco prasklého na telefonu od něj opravil tak, že si to sám vytisknu na 3D tiskárně.

Druhou příležitost vidím v oblasti, kdy 3D tiskárna umožňuje absolutní personalizaci vybraného produktu. Mohly by se tak vyrábět třeba sluchátka nebo boty. A smysl má určitě ve zdravotnictví, pro které by mohly vznikat například protézy nebo sádry na míru.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama