Benedikt Kotmel a Jiří Vycpálek (vpravo). Foto: Operátor ICT

Operátor ICT otevřel svůj kód. Pražská firma chce inspirovat další města (nejen) v Česku

Města chytřerozhovor 7 a více min čtení

Údaje o pohybu vozidel, chodců i cyklistů. Data o hromadné dopravě, spotřebě energie veřejného osvětlení nebo kvalitě vzduchu. Zjistit velmi detailní data o Praze, jejích obyvatelích i návštěvnících už dávno není problém. Metropolitní společnost Operátor ICT, která to má v popisu práce, ovšem donedávna svazoval fakt, že při zpracování dat musela používat externí software. To práci jejích lidí komplikovalo a zdražovalo. Přišlo proto rozhodnutí vyvinout systém vlastní. A maximálně otevřený.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Údaje o pohybu vozidel, chodců i cyklistů. Data o hromadné dopravě, spotřebě energie veřejného osvětlení nebo kvalitě vzduchu. Zjistit velmi detailní data o Praze, jejích obyvatelích i návštěvnících už dávno není problém. Metropolitní společnost Operátor ICT, která to má v popisu práce, ovšem donedávna svazoval fakt, že při zpracování dat musela používat externí software. To práci jejích lidí komplikovalo a zdražovalo. Přišlo proto rozhodnutí vyvinout systém vlastní. A maximálně otevřený.

Související článek

„Auto si na sídlišti dobijete z lampy,“ plánuje pirátský šéf pro chytrou Prahu

Jak se budeme v nejbližších letech přepravovat po Praze? Budeme mít možnost si na sídlišti nabít elektromobil? Jak v Praze sčítat turisty? A vezme pražský magistrát na milost populární koloběžky Lime? Jaromír Beránek, předseda výboru pro IT a Smart City a zastupitel za Piráty, je tím nejpovolanějším, komu jsme mohli tyto otázky položit. Navíc je to nadšený cyklista a milovník městské hromadné dopravy.

Ukázat svoji práci a ještě radit, proč a jak by z ní měl těžit někdo jiný než Praha, zní u firmy spadající pod hlavní město možná divně. Tým Operátora ICT v čele se šéfem Benediktem Kotmelem si tento nápad musel mezi sebou i navenek velmi dobře obhájit.

Přes roztříštěnost města a jeho firem, byrokratické nároky i potřebu najít kvalitní pracovníky, které se nedaří zaplatit tak dobře jako v soukromé sféře, se to ale vyvedlo. Kód celé datové platformy a jejího systému Golemio v hodnotě sedmi milionů korun vývojáři veřejně otevřeli v listopadu. Teď si z něj může kdokoliv libovolnou část okopírovat, upravit a rovnou použít. Třeba i proto, aby na tom vydělával. O novém přístupu na sdílení cenných dat jsme si povídali nejen s Benediktem Kotmelem, ale i s vedoucím vývoje a inovací Jiřím Vycpálkem.

Proč jste se rozhodli systém otevřít tak, že vaši práci může kdokoliv využít pro sebe?

Jiří Vycpálek (JV): Tou myšlenkou jsme se začali zabývat už před dvěma roky. Dává to smysl. Sami open source využíváme a kdokoliv na něj může navázat. Přináší pozitivní dopady. Je udržitelný. A taky se nám díky němu lépe nabírají zaměstnanci. Kdokoliv z veřejnosti se může podívat, jak máme projekt napsaný. Při nabírání zaměstnanců navíc obě strany vědí, o čem se bavíme, může je to zaujmout ještě před pohovorem. Vědí, do čeho jdou, nebo dokonce můžou rovnou začít.
Benedikt Kotmel (BK): Jsme akciová společnost a musíme nějak hospodařit. Z tohoto pohledu je hlavní udržitelnost. Otevřený kód je ekonomicky výhodný, získáváme díky němu zakázky, děláme PR Praze. Jdeme po vzoru normálních, moderních firem.

JV: Lidé zároveň k projektu můžou přispět zcela veřejně.

Související článek

Děti se mění a s nimi i nesmrtelné Lego. Jeho tvůrci vsází na rozšířenou realitu

Lego. Žádná věda – prostě plastové kostky, které se stavějí na sebe. Nebo ne? Co si takhle zahrát na krotitele duchů ve virtuálním městě, které si z těch kostek postavíte? Od letošního roku žádný problém – a podobná lákadla budou přibývat. Digitální technologie pronikají i mezi tradiční stavebnice.

Dělají to?

JV: Zatím ne, je to příliš čerstvé. Ale máme už zpětnou vazbu, že jde o hezký projekt.

BK: Nepočítali jsme s tím, že jednotlivci začnou od začátku přispívat a my to budeme ihned využívat. Tak jednoduché to zas není – jejich práci je nutné stejně zkontrolovat a dál se jí věnovat. Ale někdo může například dřív najít bezpečnostní problém nebo nám dát nějaké doporučení. Zároveň to skutečně pomáhá v nabírání lidí. I dataři mají veřejnou vizitku, můžou ukazovat, co dělají, což nebývá obvyklé.

Vaší jednoduše dostupnou vizitkou je Golemio. Jak se za poslední rok posunulo, co se naučilo?

BK: Ten rok byl klíčový – rozhodli jsme se, že se do vlastního vývoje pustíme (dříve běžel systém na externí platformě Cisco, pozn. red.). Zásadně jsme se technicky posunuli v analýze dat. Máme mnohem víc datových zdrojů, jsme v tom lepší, máme víc klientů. Ještě před rokem jsme měli strašně moc dat a najít jejich reálné využití bylo těžké. Na jejich sbírání jsme se od začátku soustředili, ale otočili jsme a teď spíš řešíme nabízení služeb. Neříkáme: dejte nám data. Přešli jsme na: řekněte, co chcete, my vám to uděláme. Snažíme se být proklientští a mít místo na trhu.

Čeho si ale opravdu všimne obyvatel Prahy?

BK: Například v příměstských částech v datové platformě dopočítáváme přesnější časy a zpoždění autobusů. To uvidí v aplikaci PID Lítačka. Plánujeme ale informační tabule a propojení dat s chytrými zastávkami, na to už je platforma připravená. Doprava bude přesnější, spoje budou optimalizované. Nebo uvidíte, kde jsou zaplněné koše – a díky čidlům a reakci na data z nich ty, co jsou teď plné, ideálně plné nebudou.
JV: Technicky jsme se obrovsky posunuli v know-how a znalosti techniky a programování. Snažíme se dělat na moderních technologiích. Jsme schopni na nich postavit robustní software. Taky víme, jak si jej obhájit.

Máte tedy plán, jak cíleně sdílet systém, jeho část či technologii s městy?

BK: Řešíme to. Sdílení nám přináší výhody. Čím víc uživatelů systém má, tím pravděpodobnější je, že někdo bude vyvíjet něco, co my taky využijeme, a komunita se rozroste. Zrovna teď podepisujeme memorandum s Ústeckým krajem, který chce krajskou datovou platformu vyvíjet stejným způsobem. Bude využívat nějaké části našeho softwaru, ale v první fázi se inspiruje přístupem k řešení. Už tu za námi byli z Libereckého nebo Olomouckého kraje. Každé větší město něco takového potřebuje. Naše výhoda je, že jsme se do toho pustili dřív, tudíž teď máme co sdílet. Uvažujeme také o spolupráci s neziskovým sektorem nebo o síti partnerů, kteří by pomáhali městům s implementací. Na takovou pomoc ve městech už kapacitu nemáme.

Vy teď fungujete jako konzultant pro samosprávu, která o to má zájem?

BK: Chodíme na konference, pořádáme je, děláme setkání, sdílíme know-how, radíme. Konzultujeme v technických i netechnických oblastech. Ale i proto děláme právě open source. Ale zatím nemůžeme pracovat pro jiná města, naším klientem je Praha. Pokud takový projekt implementuje město s logikou a architekturou, jako to děláme my, je to dobře. Podobně to může implementovat i soukromá firma.

Související článek

Brno se střelilo do vlastní nohy. Jeho aplikace potvrdila, že nemá rádo cyklisty

Tři čtvrtiny Brna leží téměř na rovině. Přesto se po nich téměř nedá bezpečně jezdit na kole. Rozvoj cyklodopravy v moravské metropoli stagnuje už řadu let a zlepšení situace není zatím v dohledu. Nejen takové zjištění ukazuje on-line aplikace nazvaná Cyklodoprava v Brně, která vyhrála ocenění v soutěži o aplikacích využívajících otevřená data.

Proč si myslíte, že každé větší město nebo kraj potřebuje datovou platformu?

BK: Nepotřebuje, pokud se nechce rozvíjet. Ale rozmach technologií u IoT a smart city a podobných záležitostí je obrovský. Všichni, kteří nechtějí být v zajetí dodavatelů, si musejí systém začít stavět sami. Externí řešení není flexibilní. Nevíte, co přijde za dva roky, musíte být schopní systém si upravovat. Navíc investice do vlastního projektu se nám už po roce ukazují. Nejhorší není finanční náročnost systémů, ale když nemůžete dělat to, co potřebujete.

JV: Systém už jsme stavěli s tím, že ho budeme moci upravovat a posouvat řešení úplně jinam, a to je cenné pro všechny strany.
Od jaké velikosti města je takový systém podle vás potřeba?

BK: Řekl bych tak od velikosti krajského města – přece jen, je třeba zaplatit skupinu například pěti lidí, což se menším městům nevyplatí. Ale může si na implementaci vypomoct spoluprací se soukromými firmami.

Hodně se mluví o sdílení dat například s Airbnb. Jak je na tom tato spolupráce?
JV: Konkrétně u této firmy magistrát stále vyjednává. Spolupracujeme ale například s aplikací Waze, velké téma je spolupráce s poskytovateli sdílených dopravních služeb. Funguje to s Rekoly, Car4Way, Lime, Freebike, HoppyGo nebo Asociací českého carsharingu.

Kdo řeší, jaký výstup se bude realizovat?

BK: Zajišťujeme jednak služby podle zadání, ale datová platforma má i roli inkubátoru: vymýšlet a ukázat, co se s daty dá dělat. Část projektu je tedy postavená i na zkoumání, i když mnoho cest nikam nevedlo. Ale to je prostě proces. Například hodně řešíme stav dopravy. Máme data z aplikace Waze – ale nemáme konkrétního klienta, který by řekl, ať je zpracujeme.

Spousta lidí netuší, že k takovým datům máme přístup. Ale my můžeme ukázat, co zjistit, navnadit město. Jenže často neznáme jeho rozhodovací procesy, a tak to není jednoduché. Nebo mnohdy vědí o datech, ale směrnice a postupy jim je neumožní použít. První rok jsme vlastně dělali jen tohle – specifikovali si, co přesně se může dělat, jaké máme nabízet služby.

Co se třeba nepovedlo?

BK: Rozhodně analytika parkování, které se řeší v Praze jako ostatně ve všech městech. Sbírali jsme data z parkomatů, parkovišť a mnoha dalších míst. Dělali jsme predikční model, zaplněnost P+R. Ale to nedávalo smysl, ta parkoviště jsou od rána do večera plná. Pak můžete chtít třeba měřit zaplněnost parkovišť v centru, tedy optimalizovat využívání parkovacích míst. Spousta lidí hledá místo, takže pětina jízd v zaplněných zónách se děje jen proto, že lidé jezdí dokola a hledají místo.

Technicky je možné jim říct přesně, kde ten volný prostor je. Jenže to nutně vyústí v situaci, že bude víc aut jezdit v centru. A teď, co optimalizovat? Máme řešit, aby tam auta nebyla, nebo aby jich bylo víc? Komfort řidičů, nebo lidí v oblasti? Každá městská část navíc může chtít něco jiného.

Související článek

Předseda Pirátů Bartoš: „Kauza Huawei nebyla nafouknutý balónek“

V Parlamentu procházejí důležité zákony a vláda tvrdí, že digitalizace jede jako dobře namazaný stroj. Vliv má i to, že na některých věcech se poslanci dokážou shodnout napříč stranami. Příkladem může být takzvaná digitální ústava, díky které obyvatelé Česka mají během pěti let mít možnost komunikovat s úřady a státem elektronicky z pohodlí domova nebo z mobilního telefonu. Jednou z vůdčích postav prosazení tohoto zákona byl Ivan Bartoš, předseda Pirátů.

Datově dokážeme zpracovat cokoliv, ale co s tím? Máme spoustu dat o parkování, ale jediný výsledek je, že je opravdu třeba dostavit městský okruh a postavit víc P+R parkovišť. Na tom našem optimalizace skončily. I když – teď ještě něco máme v plánu.
Nebo data z laviček: za mě to bylo pilotování, které se má dělat. Pořídilo se devět drahých chytrých laviček, byla na nich čidla, která měřila mimo jiné kvalitu ovzduší, vlhkost nebo teplotu. Byl to úplný nesmysl. Data nic neříkala. Dnes vím, jak je to jasné – čidlo u země přece nemůže měřit prašnost. Ta se měří čtyři metry nad zemí. Stejně tak vlhkost. Čidlo ukazovalo 0 nebo 100 procent vlhkosti podle toho, jestli kolem zrovna neprošel nějaký pes.

To byly ty mediálně řešené drahé lavičky?

BK: Stály kolem 120 tisíc korun. Jedna z nich s vertikální zahradou poté zhruba čtvrt milionu. Ale cena nebyl ten problém, to spíš zmíněná upotřebitelnost.

Naše hledání, jak řešit parkování či chytré lavičky i jiná, ale vedla mimo jiné k dnešnímu stavu, že městské firmy i zastupitelé vědí, že máme data a především schopný analytický tým, a když něco chtějí, mají zavolat nám.

Jste tedy něco jako centrální mozek Prahy?

BK: Skoro, rádi bychom do budoucna byli, fungujeme dva roky a jsme čím dál sebevědomější. Ale ve skutečnosti obhospodařujeme promile dat. Praha spolu s městskými částmi může mít celkem stovky až tisíce informačních systémů.

Související článek

Soukromí s aplikacemi v mobilu je iluze. Nejsme anonymní tečky na mapě, ukázal projekt New York Times

Kde bydlíte? Kde pracujete? V kolik a kam vodíte svoje děti do školy, na kroužky? Kde jste byli minulý víkend v restauraci? Jak dlouho? A kdo tam byl s vámi? Otázky pro Velkého Bratra? Ale vůbec ne. Pro téměř libovolnou firmu stojící za vámi používanou aplikací otázky, na které snadno dokáže získat odpověď. Platí to pro vás i Arnolda Schwarzeneggera. Jak je to jednoduché, ukázal investigativní seriál deníku New York Times.

Bavíme se o zpracování dat, ale na ně potřebuje mít město různá čidla. Je z čeho vycházet, jsou tato čidla kvalitní?

BK: Záleží na konkrétním analytickém modelu. Občas stačí minimum. Fakt ale je, že v různých oblastech jich dostatek není. Třeba u monitorování pěší dopravy, když chceme zjistit, v jakých uzlech proudí lidé. Jinde je čidel hodně a jsou až zbytečná. Data ze strategických dopravních detektorů instalovaných před dlouhou dobou by se už dnes řešila jinými technologiemi. Otázka je, zda tady taková čidla musíme mít – jestli je nestačí nahradit daty z mobilních aplikací.

Je systém i v tomto smyslu otevřený, je jednoduché do něj začlenit čidlo či další technologii?

JV: Je to jedna z oblastí, kterou chceme vylepšovat. Ne, že by to nešlo. Software jsme ale vyvíjeli pro potřeby Prahy, tedy pro specifické případy a datové sady. Nevyvíjeli jsme systémy, které by se daly plošně nasadit v každém městě. Během příštího roku bychom z toho rádi vzali jádro a přispěli k univerzálnímu řešení, aby právě navázání na něj bylo jednodušší. Úplně univerzální řešení by ale třeba dva lidé dělali dva měsíce.

Nebojíte se, že vám někdo vytkne právě to, že jako pražská buňka pomáháte úplně jinde?

BK: Okolo toho jsme hodně debatovali a stanovovali si přínos. Ale dospěli jsme k tomu, že naše otevřenost přináší pozitivní výsledky i pro naši práci. Nebojím se toho. I v tomto ohledu se inspirujeme soukromým sektorem. Otevřenost je naše PR. Přináší nám klienty i hospodářský výsledek firmy, která má pomáhat městu. Jezdím prezentovat do zahraničí a tam děláme jméno celému městu. Ze Švýcarska jsme slyšeli i to, že jsme o dva roky napřed.

Cítíte se tak?

BK: Jsem hodně sebevědomý. Viděl jsem to nedávno na Smart City Expo v Barceloně, největší světové konferenci na toto téma. Náš produkt možná není tak hezky zabalený do krabice a obvázaný mašlí, ale děláme ho líp než kdejaká soukromá firma. Investovali jsme do vývoje, rozvíjíme tu způsob, jak v rámci města komunikovat, vytváříme podhoubí pro zpracování dat. I když je Praha kvůli roztříštěnosti odborů, agend a městských firem hodně náročná, jsme napřed. A to se brzy projeví, o tom jsem přesvědčený.

Jak se to vlastně stalo? Málokdy se stát nebo město dá pochválit, že je v IT napřed.

Do projektu investovalo již předchozí vedení města, a to současné pokračuje a rozvíjí další projekty. Začátek byl zásluhou Adriany Krnáčové. Byla tady vize, ale samozřejmě jsme měli štěstí i na lidi.

Související článek

Američanům se nelíbí české zdanění Facebooku a dalších digitálních obrů. Chystají odvetná cla

Vláda premiéra Andreje Babiše v půlce roku chystá zavést sedmiprocentní digitální daň pro velké internetové firmy. Dotknou se může především amerických gigantů typu Google, Facebook, Amazon či Apple. Jenže americké vládě se tento nápad nelíbí. Američané tak zatím neoficiálně upozorňují, že plánovaná daň by mohla spustit zavedení cel na české produkty mířící do USA. Česká vláda k prosazení svého plánu ale potřebuje ještě souhlas Parlamentu a prezidenta.

Nemůže se pak ale projekt po dalších volbách zase rychle utnout?

BK: Projekt datové platformy pokračuje a problém v tom nevidím. I v době, kdy jsme začínali, se Piráti jako opozice k projektu stavěli kladně. Téma je silné, a to pomáhá v odolnosti proti politickým zájmům. Samozřejmě v teorii se to ale stát může.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama