foto: iStockphoto.com

Rychlý internet i v odlehlých oblastech umí Švédi, Italové i Novozélanďané. Proč ne Češi?

Stát chytřetéma 5 min čtení

Dostat rychlý internet i do těch nejodlehlejších koutů země je velký oříšek. Největší překážkou jsou peníze – kdyby mělo mít 99 procent Evropy přístup k nejmodernější internetové infrastruktuře, vyšlo by to až na astronomických 120 miliard eur. Ale jak ukazují zahraniční studie, taková investice by se nejspíš vyplatila…

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Dostat rychlý internet i do těch nejodlehlejších koutů země je velký oříšek. Největší překážkou jsou peníze – kdyby mělo mít 99 procent Evropy přístup k nejmodernější internetové infrastruktuře, vyšlo by to až na astronomických 120 miliard eur. Ale jak ukazují zahraniční studie, taková investice by se nejspíš vyplatila…

Související článek

Pomůže rychlému internetu 13 úředníků víc než 14 miliard?

S otázkou, jak zrychlit (a v některých případech vůbec umožnit) budování rychlého internetu, se český stát vyrovnává dost dlouho a zatím nepříliš úspěšně. Poté, co k cíli nevedlo ani téměř 14 miliard dotací vypsaných právě na budování rychlých sítí, přichází ministerstvo průmyslu a obchodu s jinou strategií. Zřizuje síť regionálních koordinátorů, kteří budou pomáhat místním samosprávám.

V 90. letech Švédsko řešilo takzvanou digitální propast. Moderní technologie, jako například internet, byly dostupné ve velkých městech, ale na vesnicích se jich nedostávalo. Severský národ přitom dobře věděl, že kde jsou technologie, je i bohatství. Přišel proto se strategií nazvanou Vesnické vlákno. Zjednodušeně to znamenalo, že nejrychlejší sítě, optické, se tamní vláda rozhodla směřovat hlavně do velmi odlehlých oblastí.

Švédi sobě!

Švédi postavili do popředí plánování a výstavby optických sítí obce a zapojili místní komunity. „Stavbu obvykle vykonávají místní pracovníci nebo dokonce dobrovolníci. Jednotlivé domácnosti, které se k síti chtějí připojit, musí předem zaplatit poplatek ve výši zhruba 2 000 eur. Švédská vláda zároveň poskytuje na podporu komunitních sítí granty, zejména v oblastech, kde chybí soukromí provozovatelé. Celkově je širokopásmové připojení považováno za součást infrastruktury,“ popisuje analýza Mason a Huawei, která porovnává, jak jednotlivé státy přistupují k budování širokopásmového internetu.

Výsledek této strategie? Země je na špici evropského rozvoje nejmodernějších optických sítí. K loňsku bylo k optice připojeno asi 80 procent všech budov v zemi. A ve Stockholmu, kde se i bez státních zásahů vyplatí rozšiřovat internet velkým i malým hráčům, to bylo dokonce 97 procent. Podle odhadů mohl širokopásmový internet pomoct s růstem 0,12 % HDP každý rok mezi lety 2002 až 2016. To znamená desítky miliard eur.

Proč vlastně mít optiku až do bytu?

Odpověď je jednoduchá. Protože po optickém kabelu je možné přenést mnohem víc dat než bezdrátově. K tomu je ale zapotřebí, aby optická síť vedla až do bytu, nebo přinejhorším do domu. A to je drahé. Páteřní síť, která je základem internetu, obsluhuje velké množství firem i lidí, mezi které operátor rozpustí náklady na její vybudování. Náklady na přivedení optického kabelu až do domu nebo bytu se ale rozpočítávají mezi mnohem menší počet zákazníků. Investice do této části sítě by se tak poskytovatelům internetu nemusela nikdy vrátit. Proto tento díl stavby často dotují státy, případně alespoň nastavují taková pravidla, aby jejich výstavbu co nejvíce usnadnily.

Na Novém Zélandu kopou jen jednou

Velmi podobná situace jako ve Švédsku byla donedávna i na Novém Zélandu. Země s velmi nízkou hustotou osídlení si však určila, že do roku 2025 má mít celkem 99 procent obyvatel přístup k internetu s minimální rychlostí 50 Mbit za vteřinu. Zbylé procento dosáhne alespoň na 10 Mbit za vteřinu, což je rychlost, o které si řada domácností na českém venkově může nechat jen zdát. (Jen pro srovnání: letos v červnu byla průměrná rychlost internetu v nejrychlejším českém okresu, v Ostravě, 38,5 Mbit za vteřinu.)

Související článek

Stát na rychlý internet nevyplatil žádné dotace. Pokrytí rostlo jen díky investicím firem

Mezi lety 2015 a 2019 mělo ministerstvo průmyslu a obchodu v plánu vyplatit 13,8 miliardy korun z evropských dotací na rozšíření vysokorychlostního připojení k internetu v Česku. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu však nevyplatilo ani korunu. Peníze nakonec skončily v jiném dotačním titulu.

Na Novém Zélandu mohou operátoři bez větší byrokratické námahy pokládat optické kabely pod silnice, libovolná veřejná prostranství, ale především až k budovám několika bytů nebo celým komplexům bez toho, aby potřebovali souhlas vlastníků domů či sousedů. To jim pomáhá vyhnout se dlouhým prodlevám nebo rovnou nemožnosti zavést cokoliv tam, kde si postaví hlavu třeba jen jeden ze sousedů. Rozvoj vysokorychlostního internetu tak probíhá poměrně rychle a levně.

Novozélanďané chtějí mít k vysokorychlostnímu optickému internetu do dvou let připojeno 87 procent obyvatel. Daří se jim to ještě rychleji, než plánovali: ke konci loňského roku to už bylo 77 procent. Investice vlády na rozvoj činí už 950 milionů eur a směřují přesně tam, kde nedávají soukromým firmám smysl – tedy do míst, kde se jim to nevyplatí. Nejde ale o klasické rozdávání: země poskytuje bezúročné půjčky a počítá s tím, že se jí peníze nejen vrátí, ale s rozvojem služeb také pocítí stát jako celek lepší životní úroveň svých obyvatel.

K tomu tu funguje zásada „kopni jednou“. Jakmile už je cesta pokládání libovolné infrastruktury otevřená, umísťuje se rovnou i moderní technologie. To zásadně snižuje náklady pro operátory a minimalizuje narušení celého okolí. Infrastruktura se sdílí, takže operátoři si navzájem pronajímají nebo spolufinancují vedení, stožáry i vlákna, což může náklady při nasazení sítě snížit až o 60 procent. A domácnostem to zásadně zrychlí internet.

Itálie: start z nuly

V Itálii není příliš velký problém rozdrobené osídlení, ale mizerné kabely. Země nikdy neměla síť pro kabelovou televizi, na které by mohl rychlý internet fungovat, a jediná pevná infrastruktura byla doslova historická, z dob italského Telecomu. A i Italové se soustředí na rozvoj internetu mimo města. V roce 2015 se stát rozhodl, že minimálně 85 procentům domácností poskytne alespoň rychlost 100 Mbit za vteřinu, přičemž co nejrychlejší internet má jít právě venkovským oblastem.

Související článek

Digitální technické mapy mají snížit náklady na zavádění vysokorychlostního internetu

Jasný přehled o tom, kudy vedou různé komunikace a kde se nachází technická infrastruktura, mají obsahovat digitální technické mapy. Krajům, které tyto mapy doposud nevedou, přispěje na jejich vznik stát. Pomůžou totiž mimo jiné i při zavádění sítí vysokorychlostního internetu.

Země vypsala tendry v hodnotě 4 miliard eur, přinutila Telecom Italia, aby budoval optické sítě a pronajímal část své infrastruktury menším firmám. Ceny pro koncové uživatele klesly. Moderní širokopásmová síťová architektura byla na konci roku 2019 dostupná pro 27 procent obyvatel. Přesto reálně takový internet využívá jen 17 procent lidí. Za šest let, kdy jej používalo asi 14 procent lidí, se tak jejich počet zvýšil jen minimálně. Částečně za to může pomalé rozšiřování sítě, které vychází z poměrně velkých zásahů státu do odvětví, ve kterém spoluvlastní jednoho ze dvou největších hráčů. Ale i taková čísla můžeme Italům jen závidět.

A kdy se takového nárůstu kvalitního připojení dočkáme v Česku?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama