Rameno 3D tiskárny se pohybuje sem a tam v přesně daných sekvencích a nanáší materiál. U klasických tiskáren je to například inkoust. U 3D strojů nejčastěji plastová hmota, která se vrstvu po vrstvě přeměňuje v sošku nebo třeba ve váš budoucí kloub. 3D tiskárna jídla je ale jiná. Jaká je její budoucnost, na tom se odborníci nemůžou shodnout. Každopádně vám je už teď schopná připravit oběd. Jestli nemáte tak velké nároky a chcete technologii jen vyzkoušet, máme pár tipů, kde ji v Česku najít.

Související článek

Hodinky, které se dobijí teplotou lidského těla. Co dalšího nabízí veletrh IFA?

Berlínský technologický veletrh spotřební elektroniky IFA, který je jednou z největších akcí svého druhu na světě, už tradičně začíná akcí ShowStoppers. Setkávají se na ní dva světy – novinky tu představují obří světové firmy i začínající startupy z garáže. Každý má pro sebe pár čtverečních metrů, všichni jsou si tudíž rovni, a kdo je opravdu dobrý, má šanci vyniknout…

Představy nadšenců totiž znějí takto: domácnosti vybavené přístroji podobnými mikrovlnkám, na kterých jejich vlastník zmáčkne pár tlačítek – a za pár minut dostane kvalitní, pěkný a nutričně vyvážený pokrm. Standardně je 3D tiskárna skutečně velká asi jako mikrovlnka a občas je podobně vybavena dvířky. Ale dál už je to spíš počítač. Aby něco vytiskla, potřebuje data. Klasicky je vložíte na SD kartě do přístroje, připravíte náplň a vyberete ten správný extrudér, tedy trysku, přes kterou se hmota tlačí ven. Je libo pizzu a na ni špenát? Stačí vsunout náplně.

Jenže – takhle ze všech možných strojů, se kterými se experimentuje zhruba od roku 2005, funguje prakticky jediný. Zaplatíte za něj stovky tisíc, musíte řešit hygienické podmínky těsta i náplní, čekat dlouhé minuty, no a prakticky nic jiného než pizza z tiskárny nevyleze.

Jiné modely se specializují na sladkosti. Umí vytvořit jemný cukrový pohádkový zámek, neomezené množství křehkých krychlí, které jsou jedna jako druhá. Nebo třeba mrkev, která vypadá a chutná – velmi překvapivě – jako mrkev. Ač posledně jmenovaná možnost nezní příliš technologicky ani zajímavě, představuje pro 3D tiskárny nejspíš tu nejbližší budoucnost.

Roboti mají rádi čokoládu

V české moderní gastronomii zatím 3D tiskárny příliš nefungují. Zákazníci, a tím i kuchaři se aktuálně zajímají spíš o původ surovin, případně náhražky masa. Trend velí jasně – jídlo má být hlavně čerstvé, a to se s tiskem zatím dobře neslučuje. „Slyšela jsem o 3D technologii, ale nemám s ní jedinou zkušenost, ani jako konzument. Nevím, jestli je 3D tisk jídla cesta v gastronomii, ale můžu se mýlit,“ říká například Kristína Nemčková, vítězka kulinářské soutěže MasterChef Česko.

Klasicky existuje zhruba pět možností: těsto, cukr, želé, čokoláda a experimenty s masovou směsí. „Pokud se tiskne z těsta, vrstva po vrstvě, tekutina se vždy chová jinak, a až na několik výjimek je výsledek nevzhledný. Takže se hodně experimentuje s pizzou. Jenže každé těsto pak ještě musíte upéct,“ upozorňuje na to, že výtvor vlastně vůbec není finální, Ondřej Štefek, spolumajitel firmy 3dees a vedoucí tamního Centra 3D tisku.

Můžete tisknout z želatinové pasty, vytvářet třeba želatinová zvířátka – tedy vlastně bonbony. Nebo z cukru s „oporou“. „Představte si nádobu, do které se nanášejí vrstvy práškového cukru. Nanese se jedna, na ni najede tisková hlava a v přesných místech nanese vodu. V těch místech se voda smíchá s cukrem a vzniká cukrová pasta. Okolní cukr jí dělá podporu. Když se celý výrobek vytiskne, vytáhnete z vrstvy cukru daný předmět,“ popisuje Štefek.

Nejčastěji se dá ale setkat s tiskem čokolády. Rozehřátou pochutinou je možné vytvářet nápisy, kresby na oplatku nebo – pro opravdové čokoholiky – na další čokolády. „Jenže tady jde o 2D prostor. Druhá vrstva by roztavila tu první. Jen pokročilé verze tiskárny jsou schopné vhánět na tiskovou plochu studený vzduch, který jednotlivé vrstvy vychlazuje, takže je možné stavět na sobě,“ popisuje Štefek.

„2D technika“ z 3D tiskárny je vlastně to nejjednodušší a nejúčinnější, co stroje předvádějí. A můžete si být jistí, že je o co stát – aby celý 3D tisk fungoval, musí být čokoláda kvalitní, s přesně stanoveným poměrem tuků vůči sušině. Pokud by v ní bylo hodně tuků, tuhne pomaleji a nevytvoří žádný tvar.

Související článek

Nastupuje nová síť Li-Fi. Internet díky ní poběží prostřednictvím světla. Stačí jen rozsvítit

Li-Fi. Ano, čtete správně a ne, není to ani překlep, ani neznalost autorky článku. Skutečně se jedná o Li-Fi. Podobnost se všeobecně známým termínem Wi-Fi ale není čistě náhodná. Naopak.

Tištěný Halloween, Valentýn i ty další

Když Norbert Harčařík slyšel o možnostech tisku jídla v roce 2015, neváhal a objednal si po internetu komponenty. Z Itálie přišly první součástky a za pár měsíců byla hotová celá tiskárna. Jeho žena Iveta Harčaříková dlouhodobě realizuje konference, a oba tak spojili zábavu s obchodem. Ukázky z 3D tiskárny na jídlo zařadila na jednu z akcí hned na podzim stejného roku. A vznikl rovnou celý projekt Čokotiskárna.

Od té doby přibyly nové postupy a produkty. Tiskárny a jejich výtvory ukazují na technologických veletrzích v Česku i zahraničí. „Není to velkovýrobna, je to stále rodinný projekt, který děláme proto, že ho máme rádi. Setkává se to ale s obrovským úspěchem,“ popisuje Iveta Harčaříková, která má v Čokotiskárně na starosti mimo jiné obchod.

Mezi vyhotovené výrobky patří obličeje, busty a dýně k Halloweenu, vázy, čajová konvička, srdce na Valentýna, hromada potisků oplatek a čokolád. Jedna z objednávek dosahovala tisícovky potištěných čokoládových pamlsků. K tomu se rýsuje třeba spolupráce s podnikem Selfiecoffee, kde tisknou podobiznu zákazníků rovnou na pěnu kafe. To si vyzkoušejte – v Praze vám na počkání vytisknou vás na pěnu, stačí poslat vlastní fotografii, nebo se nechat vyfotit rovnou v kavárně. V Selfiecoffee zatím využívají tiskárnu ze Singapuru a tisknou kávovým roztokem nebo potravinářským barvivem, vlastní obrázek ale každého příchozího nadchne.

Jenže není to jen o tom, co umí nadchnout nebo co je trendy. Takový tisk může podle jeho zastánců prakticky zachránit planetu: přetvářet proteiny, které mnoho lidí odmítá (například ve formě hmyzu) na vizuálně hezké a chutné jídlo. Nebo mixovat ingredience a vzhled přesně podle představ konkrétního člověka, a tím minimalizovat odpad. Dodávat živiny tak, jak je konkrétní tělo potřebuje. A stejně tak snížit množství jídla, které se vyhodí jen proto, že je „ošklivé“. Třeba jen tím, že se z něj udělá tvar, který jsou lidé ochotni sníst. Z křivého ovoce, zeleniny, ale třeba i ze zbytků ryb.

Související článek

Průmysl, o kterém se nemluví. Česko má ke kosmu mnohem blíž, než si myslíte

O českém kosmickém průmyslu se moc nemluví. To ale rozhodně neznamená, že neexistuje. Nejenže funguje, ale v posledních deseti letech prudce roste. Zapojených je do něj kolem šedesáti firem, které se dělí o zakázky atakující miliardu korun. V Česku tak vzniká například zařízení, bez kterého by se na družících za miliardy korun nerozvinuly životně důležité listy solárních panelů. Velkou roli v účasti Česka na evropského kosmického programu má Karel Dobeš.

Výrobci tiskáren věří, že se znovu naplnitelnými „cartridgemi“ můžou snížit i množství odpadu. Nebo, ač to možná zní trochu paradoxně, že díky jejich systémům je možné jídlo vyrobit čistší a z kvalitnějších surovin. Protože kuchaři můžou vynechat ty, které původně sloužily jen k tomu účelu, aby potravina držela v žádaném tvaru. 3D tiskárna tvar umí vyrobit i bez zahušťovadel.

Zatím však nejspíš vůbec nejzajímavější komerční potenciál je spojený s tím, jak se řeší problémy lidí, kteří běžné jídlo nejsou schopni rozkousat. Takových je řada – lidé po úrazu, s fyzickým postižením a hlavně ti starší. Německá společnost Biozoon už teď dodává pokrmy do tisícovek pečovatelských domovů, které mají zvýšit lidem chuť k jídlu. Vypadají totiž jako… jako to, co jsou. Jenže jejich struktura je gelová.

Takže když máte chuť na mrkev, ale její kousání je pro vás nepředstavitelné, Biozoon ji nejdřív rozmixuje, případně přidá vitamíny, dodá tvrdicí látky, napasuje do silikonových tvořítek ve tvaru mrkve a nakombinuje třeba s podobně zprocesovaným tuňákem a noky. Takový proces má být ovšem jen mezistupeň. Je zbytečně složitý a cílem je veškeré toto jídlo tisknout na 3D tiskárnách.
Tohle je obecně velmi přijímaná budoucnost: Bizoon a další podobné podniky na cestě k ní už podpořila Evropská komise téměř třemi miliony eur.

Vesmírná pizza

Komu nestačí jasně odsouhlasený směr vývoje technologie daný Evropskou unií, možná ho přesvědčí další instituce, které s 3D tiskem jídla už roky koketují. Třeba americká NASA.

Ta chce dostat lidi na Mars. Jenže, co při cestě trvající zhruba pět let mají jíst? Dosavadní menu v raketoplánech se skládá z chuťově a vzhledově omezených vakuovaných balíčků. Plán NASA byl a dosud je jasný: nechat je tisknout to, na co jsou zvyklí, na co právě mají chuť a co bude navíc nutričně vhodné. V roce 2013 proto do jednoho z projektů na 3D tisk jídla, který by mohl fungovat ve vesmíru, vložila přes sto tisíc dolarů. Od té doby se však příliš neposunul. Zato se 3D tisku ukázaly nové možnosti.

Související článek

Digitalizaci? Ne! Miloš Zeman raději propaguje technologie moderní před dvěma stovkami let

Miloš Zeman, neúnavný propagátor teletextu, telefonů Aligátor a dalších strhujících výdobytků moderní techniky, už řadu let sní o velkém infrastrukturním plánu. Kanálu, který propojí Dunaj, Odru a Labe, překlene evropské rozvodí a učiní z České republiky centrum moderní logistiky. Velkorysost plánu nechybí. Náklady ve výši 585 miliard jsou úžasná suma. Jen jeho načasování není ideální. Přichází se zpožděním. Přibližně dvě stě let.

Jeden z účastníků projektu pro NASA nelenil a představil tiskárnu pro veřejnost s názvem BeeHex, která umí vytisknout pizzu. To přitáhlo peníze investorů, zakázky restaurací a obecný zájem. I velmi specializovaný: pro americkou armádu vymýšlí takzvanou rekonvalescenční tyčinku. Jde o jídlo, které je sestaveno přesně podle fyziologických potřeb konkrétního vojáka.

Letos nové stroje BeeHex přibraly vedle tištění pizzy také zdobení dortů a sušenek. Umí samy spočítat, jak vysoké dorty mají dekorovat a jakého tvaru vlastně jsou. Cena takového zařízení, které navyšuje lidskou produktivitu stejného typu o 66 procent, je něco přes jeden a půl milionu korun. Přesto už prý má zákazníky.

Své těstoviny už natiskla třeba z běžných obchodů známá značka Barilla a 3D jídlo lze ochutnat v některých restauracích. Mezi ty nejznámější patří barcelonské La Enoteca nebo pop-up restaurace Food Ink, která se z Londýna dostala třeba i do Nizozemska. A španělská mladá firma NovaMeat, která v 3D tiskárnách umí vytisknout náhradu masa.

Související článek

Hraboš neřekl poslední slovo a pouští se do brambor a vinné révy. Hledají ho satelity

Hraboši ještě neřekli své poslední slovo a pomalu se pouští do brambor a vinné révy. Škody, které způsobili, mohou jít do miliard a ve spojitosti s extrémním suchem se mohou v některých oblastech zásadněji podepsat na trendu klesající úrody, která je pro Česko v posledních letech typická.

Budeme mít tiskárny na jídlo také doma? Prozatím se zdá, že v nejbližších letech to nebude. Technologie je zatím moc drahá, pomalá a málo flexibilní. Tiskárna se dá koupit celá sice už za zhruba 7 500 korun, jenže čekat od ní lze maximálně rozteklou palačinku. Několik desítek až stovek tisíc vám však už může zajistit výtvory, se kterými se můžete chlubit.