foto: IPPS

Vladimír Dzurilla maká na tom, aby Česko bylo digitální stát. Ministrem být nechce

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Od české vlády dostal obrovský úkol – zařídit, aby Česko bylo digitální zemí, kde moderní technologie ve spojení s úřady budou dělat život Čechů příjemnější. Plány má na několik let dopředu a oproti mnoha jiným věří, že se mu je podaří naplnit. Vladimír Dzurilla.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Od české vlády dostal obrovský úkol – zařídit, aby Česko bylo digitální zemí, kde moderní technologie ve spojení s úřady budou dělat život Čechů příjemnější. Plány má na několik let dopředu a oproti mnoha jiným věří, že se mu je podaří naplnit. Vladimír Dzurilla.

„Mám pocit, že občané i novináři mají někdy pocit, že stát nic nedělá, že v digitalizaci nikdy nic nedodá. To ale není pravda. Proces úspěšné digitalizace státu není práce na jedno volební období. Němci to dělají dvanáct let. My můžeme být daleko rychlejší, protože spoustu práce už máme hotovou,“ řekl nám na konferenci Digitální Česko Vladimír Dzurilla, který je přes rok vládním zmocněncem pro oblast IT.

Související článek

Pirát Profant: Kdyby Babiš uměl používat aspoň e-mail, možná by pochopil, co je dobré zavést

Česko potřebuje funkční e-government. Slyšíme to ze všech stran. A to i z úst premiéra Andreje Babiše, jeho hnutí i členů nové vlády. Povede se to někdy? Budeme vůbec někdy moct podávat daňové přiznání pohodlně z domova během pár kliknutí? Dočkáme se systému, kdy kterýkoliv lékař koukne do počítače a zjistí o pacientovi vše, čím si zatím prošel a jaké léky užívá? Přestanou někdy státní úřady utrácet miliardy korun za nespolupracující IT systémy? Jaký je vlastně skutečný stav e-governmentu v Česku? Tomuto tématu se se dlouhodobě věnuje poslanec Pirátů Ondřej Profant.

Zhruba před rokem jste byl jmenovaný do funkce vládního zmocněnce pro oblast IT. Co se vám za ten rok podařilo?

Konkrétně to je koncepce a řád. Nejen z hlediska eGovernmentu, ale také z hlediska toho, co jako Česko chceme dokázat v digitální Evropě. A rovněž z pohledu průmyslu a digitální společnosti. Máme informační koncepci České republiky, ve které všechny projekty digitalizace státní správy sdružujeme. Nastartovalo se hodně projektů – Národní identita, zahájily se velké projekty typu portálu Moje daně, Digitalizace stavebního řízení, eHealth, eJustice a řada dalších. Momentálně je v běhu zhruba dvě stě projektů. Počet všech záměrů, které máme sesbírány a reagují na koncepci Digitální Česko, je 809.

Tyto projekty jsou ale delší než rok. Nebo jde o výsledek týmu, který vedete?

Neříkám, že to vše je moje zásluha – příkladem je Portál občana, který ministerstvo vnitra dlouho připravovalo a spustilo ho loni. My na již zrealizované navazujeme a posouváme započaté dál. Hodně pomohlo, že se digitalizace dostala do programového prohlášení vlády. Každý cítí tlak. Největší rozdíl je posun z pozice „potřebujeme dodat systém, který něco dělá“ do pozice „občané, firmy a podnikatelé interagují se státem digitálně a systém jim potřebuje doručit službu“. Řešíme online služby, řešíme životní události – když se vám narodí dítě, když zakládáte firmu, když do firmy přijde kontrola. Právě tak zamezíme tomu, že vás někdo otravuje vícekrát v té samé otázce, kdy potřebujeme dodat stejné povolení a vyplňujeme data, které stát o nás má.

Díváme se na to, co občan potřebuje v interakci se státem. Ať není zapotřebí nic, co stát už má.

Něco jako u automobilů, které nepotřebujete vlastnit, ale odněkud někam se dostat?

Není to jen přechod na služby. Díváme se, co občan potřebuje v interakci se státem. Ať není zapotřebí nic, co stát už má. A pokud už něco od občana potřebuje, ať to vyřídí digitálně. Jde o jednoduchý princip sdílení dat a výstupů. Když už něco jako občan odevzdám finanční správě, ať to dostane, pokud data potřebuje, třeba i ministerstvo spravedlnosti. A na druhou stranu, když už jsem jednou zadal data a ta jsou v základních registrech, tak pokud vyplňuji nějaký formulář a jsem přihlášený, ať se jich do formuláře vyplní co nejvíc. To je datová schránka a Portál občana. Všechno samozřejmě s vědomím a svolením občana.

A další navazující služby?

Portál občana je samoobsluha, která je k dispozici neustále. Publikujeme na něm buď konkrétní služby jednotlivých resortů, nebo celé jejich portály. Dnes tam je šedesát služeb, kdy se jediným proklikem dostanete na daňový portál, katastr nemovitostí, správu sociálního zabezpečení nebo na živnostenský portál. Snadno získáte informace o bodovém stavu řidiče a další důležité informace.

Související článek

Počet bodů nebo platnost řidičáku si zkontrolujete už i přes Portál občana

Do Portálu občana, který soustřeďuje elektronické služby státu, se připojil registr řidičů. Majitelé eObčanek si tak nově mohou přes portál zkontrolovat stav bodového konta řidiče, detaily k řidičskému oprávnění nebo dobu platnosti řidičáku. Služba by je měla v budoucnu na tyto údaje upozorňovat prostřednictvím datové zprávy. Na Portál je nově od ledna napojený také živnostenský rejstřík.

Jestli to chápu dobře, je Portál občana nástroj, který vzniká nezávisle na službách jednotlivých resortů a zastřešuje je. Jak se dokážete vypořádat s námitkou, že každý úřad může dělat jen to, co mu povoluje zákon, takže pokud není uvedené, že má poskytovat data prostřednictvím Portálu občana, pak je poskytovat nemůže?

Na základě GDPR má občan právo vědět, co o něm daný subjekt eviduje, takže stání správa ze zákona musí poskytovat údaje občanům informace o tom, co o nich ví. A tyto údaje chceme publikovat přes Portál občana. Chcete vědět, kolik máte jako řidič bodů? Získáte to na Portálu. A připravuje se zákon, který deklaruje, že občan má právo na službu v digitální podobě.

Kdo nechce obsluhovat digitální služby sám, bude mít možnost asistence. Například na Czech POINTu nebo na poště.

Do konce volebního období zbývají ještě tři roky. Co do té doby chcete stihnout?

Chceme připravit katalog všech online služeb, díky kterým bude mít občan možnost vyřídit se státem vše digitálně. To očekáváme do pěti let od přijetí zákona o právu na digitální službu. Do jednoho roku dodáme katalog všech online služeb, následně do čtyř let všechno zrealizujeme. Chceme dodat co nejvíc služeb. Druhá věc je propojený datový fond, čímž získáme předvyplněná data formulářů. Dál bych chtěl, aby digitalizace už nebyla zpochybňována a projekty digitalizace byly stabilní součástí státního rozpočtu na každý další rok. Proto vytváříme portfolio všech projektů a děláme v tom pořádek napříč resorty.

Jsou pilířem i základní registry?

Ano, na těch to stavíme. A dalším bodem je rozvoj kontaktních míst. Kdo nechce obsluhovat digitální služby sám, bude mít možnost asistence. Například na Czech POINTu nebo na poště. Chceme, aby na kontaktních místech byla pomoc. V zahraničí můžete na portál jít s asistencí. Klikáte si sami, ale máte asistenta, který vás provede obsluhou služeb a naučí vás to. Jednou, dvakrát, třikrát … a pak si to už dokážete obsloužit sám. A poslední cíl – aby fungoval cloud, sdílené služby a posunout se v legislativě.

Je toho hodně, vlastně všechno to, co máme napsané. Nezapomínejme na vzdělávání úředníků, abychom byli schopni všechny změny realizovat, pohnout s výstavbou sítí a rozvojem 5G. Bez kvalitní infrastruktury nemůžeme digitalizovat, a hlavně se neposouváme v rozvoji státu. Rozvoj digitální ekonomiky a společnosti je samostatnou kapitolou. V ní usilujeme o centrum excelence pro umělou inteligenci a další velmi zajímavé projekty.

Související článek

Díky digitálnímu státu k nám přišly tisíce zahraničních firem, říká estonský expremiér Rõivas

Příběh Estonska fascinuje celý svět – malá země, přes půl století okupovaná Sověty, se změnila v digitální velmoc, z níž si berou příklad nejvyspělejší země planety. Jak se to vlastně povedlo?

V plánu toho máte opravdu hodně…

Bavíme se o agendě čtrnácti ministerstev. Snažíme se, aby v každém resortu bylo něco, co nás v digitalizaci Česka posune. A to se daří. Na ministerstvu dopravy to je jednotný tarif a digitální dálniční známka, na ministerstvu pro místního rozvoj je to ohromný projekt digitalizace stavebního řízení. Na ministerstvu financí projekt Moje daně. Ministerstvo vnitra, jako hlavní držitel kompetencí v dané oblasti, se angažuje od stanovení standardů po zajišťování sdílených služeb. Ministr zdravotnictví má věci rozmyšlené velmi jasně v oblasti eHealth. A tak bych mohl pokračovat.

Mám například rád Izrael s jeho jednotným ekonomickým softwarem.

Vy přinášíte celkový rámec a energii a pak necháte na jednotlivých resortech, ať si najdou sami své oblasti?

My z týmu Digitální Česko se prostřednictvím Rady vlády pro informační společnost staráme o průřezové projekty. Snažíme se identifikovat projekty ke kterým se nikdo příliš nehlásí, ale víme, že jsou z hlediska digitalizace potřeba. Poté potřebujeme, aby se k projektu přihlásil gestor a následně pomáháme s financemi na daný projekt.

Představte si, že si z libovolného systému eGovernmentu kdekoli na světě můžete vybrat jednu věc. Co by to bylo?  

Těžká otázka. Trochu mě mrzí, že zapomínáme na to, co funguje. Máme skvělé základní registry, datové schránky, Czech POINTy, minutý rok se přidal Portál občana a Národní identita. Další rozvoj může být enormně rychlý.

To, jak má ministr Adam rozmyšlený systém českého eHealth, se Vladimíru Drzurillovi líbí. Tak snad se ho někdy dočkáme i v praxi. -

Kdybych si ale měl vybrat, neřeknu Estonsko. To je s námi naprosto neporovnatelné. Mají legislativu z roku 1994, od začátku byli digitální. Řeknu Dánové. Ti se hodně posunuli, agendy mají online v portálu občana dle životních událostí, kladou velký důraz na občana i podnikatele.

Mají nějakou konkrétní věc k vypíchnutí, nebo jde o celkový přístup?

Nemluvím o konkrétním projektu, je to celkový přístup. Hodně vlád má něco, čím se můžeme inspirovat. Mám například rád Izrael s jeho jednotným ekonomickým softwarem. Jenže když řeknu jednotný ekonomický software, je to na delší debatu. Já tím myslím službu, do které může být zapojeno mnoho dodavatelů, ale bude mít standardní rozhraní. Jestli ji bude dodávat dva nebo deset dodavatelů, je mi v tomto případě jedno. V Portugalsku se mi velmi líbí rozvoj kontaktních míst. A celkový cíl je podle mě nejlepší v Austrálii – tam si řekli, že do roku 2025 budou v první pětce v digitalizaci na světě a dělají všechno pro to, aby se jim to podařilo.

A v čem budeme nejlepší my?

Máme takový cíl v cloudu. Mezi nejlepší patříme v katastru nemovitostí. A hledáme další služby, aby se ostatní chodili učit k nám. Chceme stavět služby, které mají na to být nejlepší na světě.

Související článek

Státní cloud má letos odstartovat. Cíl: ušetřit miliardy. Jenže...

Zhruba za půl roku se má dočkat schválení český státní cloud, oficiálně eGovernment cloud (eGC). Při provozu IT by měl státu – i ostatním veřejným orgánům od krajů po malé obce – ušetřit miliardy korun a zamezit plýtvání, například nákupům počítačů kvůli jednorázovým projektům. Jenže ne všichni to vidí tak optimisticky. Podle Pirátů má ale tento projekt řadu zásadních rizik.

U státního cloudu Piráti namítají, že u něj může hrozit vendor lock (Pozn. red.: situace, kdy je dodavatel majitelem zdrojových kódů, dat nebo know-how, bez kterého mu nemůže odběratel vypovědět smlouvu, a musí tedy jeho služby stále odebírat). Opravdu to hrozí?

Cloud stavíme na datech a jejich kategorizaci, takže vendor lock nehrozí. Každý si může postavit cloud, pokud naplní požadavky kladené na data. Cloud není pro největší, ale pro nejlepší, v rámci cloudu budou jednotlivé služby definovány a ty se budou soutěžit. Ale obavy z vendor locku vnímáme a pracujeme s nimi.

Známý vendor lock je na Ministerstvu financí. Jak zařídit, aby takové situace nenastávaly?

To je složitá otázka. Dnešní principy budování IT systémů přes integrační vrstvu, využití cloudových služeb a otevřeného softwaru jsou nástrojem k tomu, abychom nebudovali vendor lock. Ale ne vše je vendor lock, někdy jde o partnerství. Banky mají svůj core bankingový systém dvacet let. Dokud má zákazník pocit, že to funguje, dostává přidanou hodnotu, má v ruce zdrojové kódy a může zakázku přesoutěžit podle potřeby, není to vendor lock, ale partnerství a taková partnerství chci budovat. Když provozujete ohromné základní systémy, třeba daňový systém, státní pokladnu nebo sociální dávky, musíte fungovat na dlouhodobém partnerství. Nemůžete je měnit každé čtyři roky.

Ve smlouvách je už jasně uvedeno, že musí být dodaná dokumentace a že jejím majitelem je zadavatel. Jde například o zdrojové kódy vyvinuté na zakázku. Nikdo vám nedá kód například SAPu, ale jde o doplňky na zakázku. Myslím si, že to je na dobré cestě.

A co staré smlouvy?

To je složité i pro samotné dodavatele. Dnes už nikdo nepodepíše prodloužení problémové smlouvy a nikdo se tomu nediví. Dodavatel ale garantuje provoz, rozvoj systému… Resorty to mají hodně složité hlavně ve starých smlouvách a dělá se hodně pro to, aby se chyby víc neopakovaly.

Když banky přišly s elektronickým bankovnictvím a chtěly nás dostat z poboček, taky se snažily.

Musí to být zvláštní situace i pro vás osobně. Nedovedu si představit jednání, kde se bavíte s velkým dodavatelem například o cloudu, když víte, že táž firma je součástí vendor locku na klíčovém ministerstvu.

Nemám to tak. Vendor lock vznikl v nějaké situaci před dvaceti lety. Když tuto situaci budeme hodnotit dnešníma očima, bude to běh na krátkou trať. Pojďme řešit, aby se to už nestávalo, a pokud už taková situace je, jak z ní ven. Řeším to, aby v našich budoucích službách, například v cloudu, byli dodavatelé, ať velcí, nebo malí, klidně úzce specializovaní. O tom služby jsou. Nedělají je jenom ti největší, ale ti nejlepší.

Na ministerstvu financí máme projekt nového daňového systému, který předěláváme z monolitického systému na klasickou architekturu: integrační vrstva, portál, služby, infrastruktura. Klasika. Když ho takto rozdělíme, máme daleko větší flexibilitu.

Související článek

Neschopná eNeschopenka. Stát zachraňuje projekt, který se moc nepovedl

V současné vlně kašle, angíny a chřipky zažívá eNeschopenka svůj zátěžový test. Co se vlastně od tohoto roku mění? Co vědí o nemocných zaměstnavatelé? A jak si s nimi rozumí lékaři? Jak rychlý tento přesun do digitálního prostředí doopravdy je?

Před časem vydalo ministerstvo vnitra informaci o tom, že čip v nové eObčance si aktivovala zhruba třetina lidí. Je to podle vás úspěch?

Potřebujeme dál vysvětlovat, o čem vlastně služby eGovernmentu jsou a jaké budou jejich přínosy. Že si občané mohou řadu věcí udělat sami. Pošta by měla vzdělávat, na kontaktních bodech bude pomoc. Když banky přišly s elektronickým bankovnictvím a chtěly nás dostat z poboček, taky se snažily.

Navíc řešíme možnost přístupu přes bankovní identitu. Pak by přístup mělo najednou přes pět milionu lidí s elektronickým bankovnictvím a nebavili bychom se o tom, jestli jsou stovky tisíc úspěch, nebo neúspěch. Nejdůležitější je důvěra ve služby státu, jejich jednoduché používání a přehlednost.

Proč vlastně stát nevede k digitalizaci žádnou informační kampaň?

Na datové schránky teď kampaň běží, na ministerstvu vnitra je připravena zakázka k další kampani. Kampaň určitě bude. O digitalizaci navíc hodně mluví premiér, ministři, ministryně a jednáme o ní na konferencích. Ale potřebujeme to dostat mezi lidi nejen ve zprávách, ale i v komerčním sdělení.

O vlastní ministerstvo nestojím. Nechybí mi.

Když se člověk dívá na vaše ukotvení, stojíte jednou nohou ve Státní pokladně – Centru sdílených služeb (SPCSS), druhou v Národní agentuře pro komunikační a informační technologie (NAKIT). Každá ta firma má jiného zakladatele, jedna ministerstvo financí, druhá ministerstvo vnitra. Je to pro vás komfortní?

Necítím nekomfort. Ty firmy se vhodně doplňují. SPCSS je hodně o provozu kritické infrastruktury, budeme otevírat druhé datové centrum. NAKIT se věnuje kritické komunikaci a sdíleným službám a aplikacím – Portál občana, Národní elektronická identita, systém sdílení dat. Ty jsme dodali s ministerstvem vnitra. Dokážu tak využít velkou řadu odborníků. Aktuálně se hodně soustředíme na koncepce. Zázemí, které mám, je super. Mám k dispozici jak vědomosti, tak i lidi, kteří rozvoj zabezpečují. Kdybych byl voják bez vojska, jen poradce, který sedí na Úřadu vlády, nešlo by tuhle funkci dělat. To už tu bylo.

Takže je to lepší, než kdybyste byl ministr informatiky?

O vlastní ministerstvo nestojím. Nechybí mi.

Nejde o vaše osobní ambice.

Každý resort je dnes odpovědný za své systémy a za to, co poskytuje občanům. Myslím si, že to tak je správně. Ti, kdo drží agendu, jsou odpovědní za to, co dodávají občanům. Služby, které budují, musí být přínosné nejen pro úředníky, ale i pro občany. Rozvoj služeb je na každém ministrovi. My mu můžeme pomoci, například z hlediska priorit, standardů a s globálním vyjednáváním směrem k rozpočtu. Odpovědnost je ale na resortech.

Související článek

Hanno Pevkur: nadchnout lidi pro e-Government není těžké, když máte vizi

Hanno Pevkur je šéf Reformní strany Estonska – země, která patří k hlavním tahounům digitalizace státní správy a e-governmentu, a to ve světovém měřítku. Čtyřicetiletý politik v minulosti zastával funkce ministra sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. O riziku elektronických voleb, o zavádění e-governmentu, i o tom, jestli elektronizace není pro starší lidi nepohodlná, jsme s ním mluvili na konferenci Digitální Česko. A byl to docela zážitek. Působí mladistvě a energicky, práce ho očividně baví a zároveň jí rozumí, evidentně umí lidi strhnout. Až si člověk posteskne, jak by se někdo takový hodil i v naší politice.

A protože neexistuje ministerstvo informatiky, nemohou jednotlivé resorty říci, že to je starost někoho jiného?

Přesně tak.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama