ilustrační foto: shutterstock

S digitalizací jsme na krizi mohli reagovat lépe, říká ministr Havlíček

Stát chytřetéma 6 min čtení

Digitalizace nejsou jen elektronické recepty, dálniční známky nebo online výuka. Jde o zásadní změnu celé ekonomiky i vzdělávání. A Česko na tom ve srovnání se zahraničím není úplně špatně.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Digitalizace nejsou jen elektronické recepty, dálniční známky nebo online výuka. Jde o zásadní změnu celé ekonomiky i vzdělávání. A Česko na tom ve srovnání se zahraničím není úplně špatně.

Související článek

Krok k digitalizaci zdravotnictví. Zákon o elektronickém zdravotnictví propojí jednotlivé digitální ostrůvky

Digitalizace zdravotnictví, v Česku dlouhodobě očekávaná, v příštím roce snad zažije větší posun. Do Parlamentu totiž konečně doputoval zákon o elektronickém zdravotnictví. Měl nastavit základní digitální infrastrukturu našeho zdravotnictví. Co si jako klienti zdravotního systému máme pod digitalizací ve zdravotnictví představit a jaké výhody nám to může přinést?

Kdyby nepřišla koronavirová krize, možná by ještě nějakou dobu nebylo zřejmé, jak velkou výhodu mají státy, které mají v digitalizaci náskok. Pandemie ovšem tuhle potřebu odhalila naplno. Shodli se na tom v zásadě všichni účastníci online konference Digitální transformace české ekonomiky s podtitulem Role digitálních dovedností, která se odehrála koncem března.

Datovky měly být povinné

„Kdybychom s digitalizací začali ve velkém dřív a byli lépe připraveni, dokázali bychom na krizi v mnoha ohledech reagovat lépe,“ přiznal hned v úvodu ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček. Podle něj stát naplno nevyužil ani možností, které měl již několik let k dispozici: „Měli jsme třeba už dávno tlačit na to, aby si podnikatelé včetně drobných živnostníků povinně zřídili datové schránky. Mnohem snáze bychom pak v pandemii vyřizovali podporu a kompenzace. Jen ministerstvo průmyslu a obchodu dostává měsíčně desítky tisíc žádostí, ovšem nejméně polovina z nich je na papíře. Jenže pro vyřízení podpory je nutná spolupráce více úřadů. Kdybychom měli vše v datových schránkách, mohli bychom data sdílet online, takhle si je přehazujeme na papíře a vše se neúměrně zdržuje.“

Související článek

Jak vláda plní své digitální prohlášení?

Country for the Future. Digitální Česko. Když se současná vláda v roce 2017 ujímala úřadu, vyhlásila ve svém programu digitalizaci země za prioritu číslo dvě. Jak vypadá situace pár měsíců před koncem vládního funkčního období?

Podle Havlíčka je kromě státní administrativy nutno rychle digitalizovat i průmysl, jinak zemi v příštích letech čekají vážné problémy: „Průmysl 4.0 je dávno realita. V Německu jsou dál než my a to je problém, protože právě do Německa směřuje třetina našeho exportu. Jestli se nepřizpůsobíme, vyřadíme se z dodavatelských řetězců – a to raději nedomýšlet.“ Konkrétně si ministr digitalizaci představuje třeba jako „možnost kupovat online nejen boty a knihy, ale i auta, což znamená jednodušší možnost konfigurace konkrétních modelů už od výrobní linky.“

Digitální dovednosti: inspirace z Evropy

Povinné datové schránky by státu patrně leccos zjednodušily, jenže úspěšná digitalizace se nedá zavést nařízením shora. Potřebujeme k ní výrazné rozšíření digitálních dovedností mezi běžnými lidmi, což je další z oblastí, kde nám vyspělejší evropské země stále více utíkají. A právě různé cesty k digitálním dovednostem byly tématem nejzajímavější části celé konference.

Například vystoupení Megan Schaible z univerzity ve finských Helsinkách, zakladatelky vzdělávacího projektu Reaktor +. Jeho cílem je seznámit běžné Finy s tím, jak funguje umělá inteligence. „Umělá inteligence je jako elektřina, ovlivní životy úplně ve všem, i když to teď nevidíme,“ prohlásila Megan Schaible. „Tím pádem není možné nechat ji v rukou malé skupiny elitních kodérů – aspoň na základní úrovni by jí měli porozumět všichni.“

Související článek

Internet by měl dostat každý, kdo ho chce, a v kapacitě, kterou potřebuje, říká Michal Manhart

Bez vysokorychlostního internetu současná společnost fungovat nemůže. Proč by se při jeho výstavbě ale měli angažovat starostové obcí? A jaké jsou nejčastější obtíže při budování rychlých sítí?

V rámci univerzitního projektu proto vznikl bezplatný online kurz Elements of AI, určený pro širokou veřejnost, který vysvětluje podstatu a schopnosti umělé inteligence od základních pojmů až po dopady v reálném světě. „Na přípravě kurzu se podílela vláda, univerzity i soukromé firmy, byla to skvělá ukázka spolupráce veřejného a soukromého sektoru. A nejspíš se nám to vážně povedlo – v mezinárodních anketách náš projekt hodnotí hodně vysoko, nedávno jsme dostali cenu pro nejlepší program tohoto typu na světě, předstihli jsme Stanfordovu univerzitu nebo MIT,“ prohlašuje spokojeně Schaible. Autoři nabídli kurz i jiným zemím – po Švédsku a několika dalších je nyní dostupný i v Česku.

Na Univerzitě aplikovaných věd v nizozemském Amsterdamu zase vznikl rekvalifikační program Make It Work, určený pro zájemce o práci v IT oboru. „Od roku 2016 jím prošlo 740 studentů, z toho 170 žen,“ představuje ho jeden z autorů Ronald Kleijn. „V oboru dodnes zůstalo 97 procent absolventů, 91 % pracuje pořád u stejných zaměstnavatelů – to jsou skvělá čísla.“

Autoři programu si dali záležet, aby kurz účastníkům skutečně pomohl k novému uplatnění. „Ze všeho nejdřív jsme uchazeče propojili s firmami, které nabíraly nové zaměstnance. Pokud potenciální zaměstnavatelé zhodnotili uchazeče jako perspektivní, začal vlastní program – pět měsíců od rána do večera, na plný úvazek. Účastníci celou dobu věděli, že se stačí naučit náplň kurzu a o budoucí živobytí mají postaráno,“ vysvětluje Kleijn. Velmi podobný program v současnosti probíhá i na Technické univerzitě v Lausanne ve Švýcarsku.

Česko: nejdůležitější jsou komunity budované zdola

Podobné iniciativy u nás vznikají především díky soukromým firmám a neziskovkám. K nejznámějším patří organizace Czechitas. Vznikla před několika lety s cílem „pomáhat ženám, holkám a dětem poznat svět informačních technologií“, ovšem dnes už má širší záběr. Zakladatelka a šéfka projektu Dita Formánková říká: „Dnes je naším hlavním cílem dávat dohromady komunitu od soukromých firem přes neziskovky po univerzitní instituce.“ Od roku 2014 uspořádala organizace 985 akcí pro více než 25 000 absolventů.

Související článek

Jak učit dnešní mládež? Zkuste třeba Minecraft, radí odborníci

Už rok si mnoho rodičů zoufá, co bude se vzděláním jejich dětí a teenagerů. Do školy prakticky nechodí a motivace k vlastnímu vzdělávání je v tomto věku spíš vzácnost. Inovátoři ve vzdělávání radí změnit úhel pohledu a využít to, co děti přirozeně zajímá - skvělý potenciál pro výuku podle nich představují počítačové hry typu Minecraft.

„Děti a mládež pořád patří k našim hlavním cílovkám – pořádáme pro ně velmi populární týdenní kempy, na kterých se středoškolačky a středoškoláci naučí například udělat webové stránky, a některé to třeba inspiruje ke studiu technických oborů. Ale čím dál tím víc se zaměřujeme i na dospělé, pro které jsme spustili digitální akademii s kurzy programování, datové analytiky a kyberbezpečnosti. Někteří díky tomu získají zaměstnání, jiní rozjedou vlastní projekt. Chceme, aby naše aktivity nekončily tím, že dáme lidem diplom – spíš sloužíme jako průvodce pro další uplatnění,“ prohlašuje Formánková. Koronavirová krize Czechitas paradoxně i trochu pomohla: „Díky online akcím jsme se dostali i do regionů, které nejsou úplně ideálním centrem vzdělávání.“

Mezi organizace zaměřené na posilování digitálních dovedností patří i Jihomoravské inovační centrum, které připravilo projekt nazvaný Digimat – Digital Innovation Hub. Na rozdíl od klientely Czechitas je určený hlavně pro malé a střední firmy a zaměřuje se především na provázání teorie a praxe. „Zjistili jsme, že profesionálové z IT oddělení často nemají moc představu o tom, jak funguje skutečný provoz ve výrobě, a lidé z výroby zase neznají možnosti informačních technologií,“ vysvětluje zástupce inovačního centra David Uhlíř. „Tak to dáváme dohromady. Programátoři se v projektu seznamují s provozem výrobních hal, skladů nebo logistiky, mistři zjišťují, jak jim může digitalizace pomoci. Různé firmy jsou na tom přitom úplně jinak – některé potřebují jen drobné změny, jinde pořád používají hlavně tužky a papíry. Musíme tudíž postupovat hodně citlivě – strojní inženýři musejí být dobří psychologové, aby dokázali prosadit změnu ve svých podnicích, aby lidé pochopili, že změna bude výhodná a nepředstavuje ohrožení.“

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama