Zdroj: Redakce

Portál Atlas prodal za stovky milionů. Dnes připravuje firmy na novou éru Průmyslu 4.0

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

Jiří Čáp byl ve správný čas na správném místě. Se svým spolužákem z ČVUT Janem Tomčíkem z kraje 90. let zachytili nástup internetu, což vyvrcholilo založením portálu Atlas, za který investoři v roce 2008 zaplatili přibližně půl miliardy. Čáp se následně našel v projektech spojených s vesmírem. Spolupracoval například na vývoji superpočítače Amálka pro český kosmický program a podílel se na vývoji softwarů pro Evropskou kosmickou agenturu či NASA. Dnes působí jako ředitel společnosti Sprinx, která na příchod nové ekonomické éry v podobě Průmyslu 4.0 připravuje malé i velké firmy.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Jiří Čáp byl ve správný čas na správném místě. Se svým spolužákem z ČVUT Janem Tomčíkem z kraje 90. let zachytili nástup internetu, což vyvrcholilo založením portálu Atlas, za který investoři v roce 2008 zaplatili přibližně půl miliardy. Čáp se následně našel v projektech spojených s vesmírem. Spolupracoval například na vývoji superpočítače Amálka pro český kosmický program a podílel se na vývoji softwarů pro Evropskou kosmickou agenturu či NASA. Dnes působí jako ředitel společnosti Sprinx, která na příchod nové ekonomické éry v podobě Průmyslu 4.0 připravuje malé i velké firmy.

Související článek

Král 3D tisku z Holešovic: Češi jsou ohromně tvořiví, je dobré dát jim příležitost

Nemá tak slavné jméno jako Jaromír Jágr nebo Petra Kvitová, ale v tom, co dělá, je možná ještě slavnější. Osmadvacetiletý Josef Průša patří k největším světovým výrobcům 3D tiskáren a na jeho „farmu“ do pražských Holešovic se jezdí dívat lidé z Evropy i ze zámoří. Průša přitom podle svých slov zůstává klukem, co si rád hraje. Je to vidět i na jeho dalších aktivitách.

Podle Jiřího Čápa celý fenomén Průmyslu 4.0 do značné míry souvisí se vznikem virtuálního, digitálního světa, ve kterém, a to je velká změna oproti minulosti, se odehrává regulérní život. „Dříve byla digitální sféra doménou konkrétních pracovníků, kteří v ní udělali svůj úkol a zase se vrátili do normálního světa. Digitální svět pomáhal tomu fyzickému, jiný úkol neměl. Ale dnes do digitálního prostředí neboli kyberprostoru můžete přesunout veškerou pracovní náplň, můžete se v něm zamilovat, ale také si v něm můžete nechat něco vyrobit či poslat, aniž to projde lokální ekonomikou, a zaplatíte za to ryze digitální měnou. Ten svět je zcela reálný, emancipovaný, na fyzickém prostoru prakticky nezávislý. V tom je hlavní revoluce. Obrovská změna spočívá v tom, že to už není jen záležitost malých obchodů, jako když si někde přes internet objednáte vlastní obrázek na triko a ono vám pak přijde domů. Tímto způsobem se teď dají řídit obří průmyslové kolosy,“ říká Jiří Čáp.

A jaký dopad to má na současnou ekonomiku?

Vzniklo zcela nové odvětví – výroba jako služba. To je trend, který vidíme u Uberu, Airbnb a dalších moderních firem. Stejnou cestou modernizace a větší efektivity se ubírá i regulérní výroba. Výrazně se zkracuje cesta mezi výrobcem a kupujícím, což samozřejmě obrovsky ovlivňuje spoustu oborů. Právě kvůli tomu přijde mnoho lidí o práci a jiná místa zase vzniknou. Jenže teď mluvíme o globálním trendu. Problém je, že my začínáme výrazně zaostávat.

„Do tří až pěti let budou na světě fungovat tři miliony robotů. Z toho dva miliony v Asii.“

Můžete být konkrétnější?

V roce 2017 vyšla studie Institutu robotiky, podle níž do tří až pěti let budou na světě fungovat tři miliony robotů. Z toho dva miliony v Asii. Opravdu hodně razantně do toho šlápla Čína, která je rozhodnutá přesunout se z pozice světové montovny číslo jedna na špici technologického vývoje. Kdežto u nás je to pořád v zásadě okrajové téma. Mluví o něm odboráři, akademici, občas tu vznikají výzkumná a vývojová centra, ale bohužel o tom vůbec nemluví představitelé průmyslu. Podle mě se v tom zatím vůbec neorientují a teprve hledají cestu, jak se k tomu postavit.

Souvisí s tím to, že, jak často slyšíme, Česko pořád ještě do značné míry zůstává onou montovnou, do níž nadnárodní firmy soustředí spíše podřadné práce, zatímco vývoj se odehrává jinde?

Nikoli nutně – robotizace se přece týká i montoven, vlastně z určitého pohledu hlavně jich. Jde o to, v pravý čas naskočit na technologické změny a místo současného automatizovaného řízení začít používat to virtuální. A to se netýká jen samotné výroby, nestačí sedět před počítačem a zadávat do něj nějaké plány. Jde o celý výrobní cyklus od projektování až po expedici a obchod. To vše dnes může probíhat, a v technologicky vyspělých zemích také probíhá, ve virtuálním světě. Takže odpověď zní: je v podstatě jedno, jestli v továrně u pásu stojí živý dělník, nebo nějaký robot vykonávající stejnou mechanickou činnost. Podstatné je, že se do virtuálního světa musí přesunout prakticky veškerá činnost jeho mateřské firmy, pokud má tedy obstát.

A v jakém stadiu jsme v tomhle procesu teď u nás v Česku?                        

Firmy si začínají uvědomovat, že se něco děje, ale jejich interní vybavení tomu neodpovídá. Ze všeho nejdřív si musejí vyměnit své informační systémy, protože ty stávající na to nejsou připravené. To je samo o sobě proces na několik let. Teprve potom se firma může začít připravovat na výzvy, které Průmysl 4.0 přináší. V tom zaostáváme i za jinými evropskými zeměmi – a celá Evropa, bohužel, začíná výrazně zaostávat za Čínou a Asií obecně.

Stojí za tím i skutečnost, že je Čína autoritářský stát, a když si vláda v Pekingu usmyslí, že něčeho dosáhne, může za tím jít bez jakýchkoli ohledů na případný nesouhlas politických stran či občanů?

Přesně tak. Vždy říkám, že nejefektivnějším státním zřízením byl osvícený absolutismus, protože v té době HDP v českých zemích meziročně rostl o 300 procent. Nic to sice neříká o kvalitě života jako takové ani samozřejmě netvrdím, že je to hodné následování, ale tady má Čína prostě výhodu. Bojím se, aby nám úplně neujela. Dost alarmujícím signálem je, že právě Číně prodali původní němečtí majitelé jednu z nejvýznamnějších firem na výrobu robotů, společnost Kuka. Čili, abych se vrátil k předchozí otázce, v současnosti jsme ve fázi postupné adaptace na to, co Průmysl 4.0 přinese. Bohužel mám strach, že jsme to v Česku vzali za špatný konec.

Související článek

Dan Přibáň: Co jsme viděli v Číně, by vyděsilo každého

Dan Přibáň projel s trabanty Afriku, postsovětské země, Jižní Ameriku, Austrálii i část jihovýchodní Asie. Průjezd Čínou ale považuje za nejhorší dny, jaké kdy zažil. Deptalo ho spojení moderní techniky a režimu, který se lidskými právy a svobodami příliš nezdržuje. V praxi to představovalo obří rentgeny aut na hranicích, všudypřítomné kamery nebo povinně instalovaný sledovací software v mobilu. „Neuměl jsem si představit, že by něco takového mohlo existovat. Tak masivní využití technologií jsem v životě neviděl. Čína využívá moderní techniku dost odpudivým způsobem,“ říká patrně nejznámější český cestovatel současnosti.

Ono s tím možná souvisí i to, že se o nadcházejících změnách u nás ve veřejné debatě prakticky nemluví, a když už, tak spíš jako o zdrojích problémů.

Vnímání Průmyslu 4.0 je u nás zatím jednoznačně negativní. Pořád se mluví o tom, kdo přijde o práci, kdo je těmi změnami ohrožený. Klíčovým slovem je hrozba. A protože podobné postoje mají tendenci k sebenaplňování, tak to opravdu hrozba je. Když k tomu budeme přistupovat jako k něčemu zlému a budeme tomu pořád klást nějaké překážky, nebude pro nadnárodní majitele žádný problém přesunout továrnu o pár stovek kilometrů dál za hranice, notabene když už v ní budou pracovat hlavně roboti. A nejde jen o výrobu, ale i o platební styk – státy se sice brání virtuální měně, ale podle mě jim to dlouho nevydrží, protože lidé ji zkrátka chtějí používat.

Dokážete si mimochodem v této souvislosti představit, co by s námi udělalo případné vystoupení z Evropské unie?

Pokud bychom to vážně udělali, pokud bychom vrátili fyzické hranice do světa, v němž se rozplývají i hranice virtuální, a zamezili volnému pohybu zboží, surovin a produktů, vrátilo by nás to zpátky o dvacet let. Minimálně. Podívejte se na skutečné vlastníky firem, které investují do Průmyslu 4.0, a zjistíte, že za sebou většinou mají kapitál z Německa nebo jiné západoevropské země. My máme chytré lidi schopné nové stroje programovat, což je hodně těžké, a tudíž je to naše velká výhoda. Ale pokud by tady najednou nastalo nejisté prostředí, nic majitelům nebrání přesunout továrnu jinam – tím spíš, a už jsme zase u toho, že už v ní nebudou pracovat skoro žádní lidé, a proto se nebude nutné domlouvat s odbory. Jestli něco vnímám jako hrozbu, tak tohle.

„Máme chytré lidi schopné nové stroje programovat, což je hodně těžké, a tudíž je to naše velká výhoda.“

Lidé, kteří nadcházející změny vnímají negativně, se obávají především ztráty práce. Jak to vidíte, kdo přijde vlivem Průmyslu 4.0 o místo?

Obecně řečeno ti, kteří dělají mechanickou práci bez použití hlavy. Ti, jejichž náplň práce tvoří především opakované úkony, které lze vyjádřit formou nějakého algoritmu. A to zdaleka neznamená jen dělníky u pásu. Týká se to třeba velké skupiny manažerů, zejména v takových těch středních patrech. Jejich práce je v podstatě čistě mechanická – nemá žádnou přidanou hodnotu, nedělají nic kreativního, prostě jen přebírají příkazy svých šéfů, předávají je svým podřízeným a kontrolují plnění úkolů. To zvládne každý chytřejší stroj spolehlivěji a mnohem levněji. Však už na to korporace reagují, mění strukturu, vývoj už nemůže být tak konzervativní jako dřív.

Když se tedy lidská inteligence neprojeví dostatečně kreativně, nahradí ji inteligence umělá?            

O umělé inteligenci se v poslední době píše a mluví pořád, pro mnohé lidi je to srozumitelnější náhrada trochu nesrozumitelného pojmu Průmysl 4.0, navíc to zní přitažlivě. Jenže žádná umělá inteligence zatím neexistuje. Máme strojové učení – stroje nám pomáhají nasbírat spoustu dat, katalogizovat je a prohledávat. Ale abychom mohli hovořit o umělé inteligenci, musely by stroje umět přenášet podobenství z jednoho oboru do druhého. A od toho jsme velmi daleko.

Související článek

Kam po základní škole? Gympl, nebo průmyslovka? Jaké vzdělání je pro Průmysl 4.0 nejlepší?

Ještě do konce února se mohou letošní deváťáci rozhodovat, na kterou střední školu si podají přihlášku. O čtyři roky později sice část z nich nastoupí na vysoké školy, všichni by ale měli už dnes přemýšlet, čím se budou po studiu živit. Je lepší studovat odbornou školu, když stále více práce přebírají roboti, nebo se spíš vyplatí obecné vzdělání z gymnázia?

Takže vlastně říkáte, že o umělé inteligenci bude možno mluvit, až stroje zvládnou abstraktní myšlení?

V podstatě ano. A tímto směrem by se mělo posouvat i vzdělání – je zapotřebí opustit specializaci na jeden obor a začít mladé lidi učit kriticky myslet napříč disciplínami. Podobenství z přírodních věd může například výrazně pomoci v metalurgii. To zatím žádná umělá inteligence nezvládne. Zato umíme s pomocí výkonných strojů analyzovat obří objemy dat, což mimo jiné umožní firmám velmi rychle zjistit, který člověk na které pozici je pro ně zbytečný, protože nepřináší žádnou přidanou hodnotu. To se může velmi rychle týkat právě těch středních manažerů, o kterých byla řeč.

Proč se Průmyslu 4.0 budou muset přizpůsobit instalatéři i právníci? Má koncepce Digitální Česko šanci na úspěch? A proč Češi nevidí v Průmyslu 4.0 zajímavou příležitost? I to si budete moct přečíst v 2. dílu rozhovoru s Jiřím Čápem, který vydáme ve středu 13. února.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama