Zdroj: Ivo Kocera

Robot, který lidi chrání před krutým koncem. Uklikáním se k smrti

Firmy chytřetéma 6 min čtení

Tenhle brněnský robot už pár lidí uchránil před strašnou smrtí – uklikáním se na jednom z nejnudnějších počítačových zařízení na světě. Nahrazuje totiž člověka tam, kde by jinak nedělal nic jiného, než klikal a klikal a klikal a klikal a… Dohromady až dvacet dnů v kuse. Tenhle robot totiž testuje ovládání velkých kancelářských tiskáren.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Tenhle brněnský robot už pár lidí uchránil před strašnou smrtí – uklikáním se na jednom z nejnudnějších počítačových zařízení na světě. Nahrazuje totiž člověka tam, kde by jinak nedělal nic jiného, než klikal a klikal a klikal a klikal a… Dohromady až dvacet dnů v kuse. Tenhle robot totiž testuje ovládání velkých kancelářských tiskáren.

Související článek

„Umělá inteligence ve skutečnosti neexistuje, stroje potřebují lidský mozek,“ říká nejznámější český neurolog Vladimír Beneš

Málokdo u nás ví o lidském mozku víc než profesor Vladimír Beneš, přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice Praha a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Z podstaty své práce se zabývá i otázkou umělé inteligence a názor na ni má celkem jednoznačný. „Počítač neumí myslet,“ říká chirurg, jehož pracovna připomíná spíš než nemocniční místnost kabinet ředitele Brumbála z Harryho Pottera.

Nebojte, ta smrt je samozřejmě nadnesená. V době, kdy se velké tiskárny ještě testovaly bez robotů, nikdo během jejich testování nezemřel. Nicméně představa, že dvacet dnů jen klikáte na ovládacím panelu jednoho kancelářského přístroje, byť jste za to placení, sklony k depresi samozřejmě posiluje. Brněnská firma Y Soft tuhle ubíjející rutinu vyřešila tím, že vyvinula robota, který v tomto člověka nahradil. A to víc než úspěšně.

Y Soft může být ve výkladní skříni českých technologických firem. Má pobočky po celém světě a její lidé pracují na vývoji softwaru a jeho skutečného zavádění do provozu na tiskárnách světových výrobců, jako jsou například Minolta nebo Xerox. A s tím je spojené i testování funkčnosti ovládacích prvků, včetně rozhraní s dotykovým displejem a dalších tlačítek. Protože tohle často nejde testovat virtuálně, jelikož výrobci neuvolňují zdrojové kódy a ekosystém tak není přístupný, je nutné všechny nabídky, tiskové úlohy a další funkcionality jednu po druhé fyzicky projít a takzvaně proklikat, aby bylo jisté, že všechno funguje tak, jak má. A to při každé změně verze softwaru nebo jiných parametrů.

Ještě pár let zpátky na tuto nudnou a zdlouhavou činnost používal Y Soft zaměstnance, kterým trvalo kompletně otestovat prostředí jedné tiskárny třeba dvacet dnů, teď to obstarává šikovný robot s počítačovým viděním a umělou inteligencí. A jde mu to opravdu o mnoho rychleji – práci zvládne i za pár hodin. O tom, jak takový systém funguje, jaké má vlastnosti a výhody, jsme si v brněnské kanceláři R&D v Y Softu povídali s manažerem týmu vývojářů Jakubem Pavlákem.

Související článek

Život vězně s elektronickým náramkem: denně k nabíječce, bez fotbalu a piva

Půl roku ostrého provozu mají za sebou elektronické náramky pro vězně. Vyzkoušelo si je už 174 odsouzených. Jedna žena se s náramkem nad kotníkem neztotožnila natolik, že jí soud přikázal nastoupit do vězení skutečného. Stát za 280 náramků za šest let zaplatí 93 milionů korun.

Umělá inteligence potřebuje umělý prst

Robot od firmy Y Soft dokazuje, že automatizace nemá místo typicky jen na výrobních linkách továren, kde vzniká předtím vymyšlený produkt. Význam má i při testování funkčnosti vyvíjeného softwaru i hardwaru. Vývoj technologicky náročného zařízení se tak výrazně urychluje a samozřejmě se šetří peníze za drahou práci lidí. „Na vývoji robota pro testování jsme pracovali asi pět let a v ostré verzi ho naplno využíváme poslední skoro dva roky. Chtěli jsme hlavně nahradit lidskou sílu potřebnou při testování, a získat tak čas a energii na vývoj a další práci. Ve výsledku jsme vyvinuli robota, který pracuje bez lidské asistence,“ říká Jakub Pavlák, manažer z týmu vývojářů Y Soft.

První pohled na výsledek pětiletého vývoje možná zklame. Člověk vidí „pouhé“ ohebné robotické rameno na stativu. Tohle že nahrazuje živého člověka? Toho, kdo lidstvo poslal až na Měsíc? Ten pohled trochu zabolí. Pojďme ale v popisu robota dál. Chytrý robotický systém se skládá z robotické ruky s několika servomotorky (funkce kloubů k ohybu) a pružným koncem imitujícím lidský prst. To vše je spojeno kovovými díly. Až na umělý prst to zatím byla celkem nuda. To hlavní ale přichází – nad rukou je totiž na stativu přichycena průmyslová kamera. Její full HD obrazová data putují do počítače, který díky připojení k síti komunikuje s nástrojem pro počítačové vidění, jenž analyzuje nasnímaný obraz. Další nezbytností je umělá inteligence, databáze, framework pro tvorbu testů a řídicí aplikace.

K robotovi jsou ještě napojeny různé senzory a snímače, viděli jsme třeba emulátor přístupových karet či senzor vytištěného papíru. Jiné senzory mohou snímat třeba teplotu tiskové hlavy (platí u 3D tiskáren), provedení duplexního tisku a tak podobně. Pro účel testování pak sestava stojí před tiskárnou a ladnými pohyby ťuká do tlačítek jak na displeji, tak i mimo něj. A právě spojení možností testování virtuálních tlačítek na displeji a těch klasických je velmi ceněnou vlastností celého systému.

„Náš robot umí provádět testování jakýchkoliv požadovaných scénářů a úkolů různých úloh, a simulovat tak reálné využití, včetně pohybu v menu, rolování nabídkou, nalezení správné položky a její potvrzení. Dokáže reagovat na chybová hlášení, jako jsou varovná okna, umí je zavřít a pokračovat, najde v menu sám správnou položku a hlavně na konci testování vytvoří přehledný report o výsledcích testů,“ vysvětluje Jakub Pavlák.

Bez kamery to nebylo ono

Lidské testery robot předčí nejen v rychlosti a přesnosti, ale dokáže měřit i odezvy od stisku tlačítek, dobu spuštění menu a jiné prodlevy, které by stopkami a lidským zrakem jednoduše nešly změřit na desetiny sekundy. Vděčí za to pokročilému zpracování obrazu z kamery nad robotickou rukou a umělé inteligenci, která přesně zaznamená čas obou událostí, tedy stisku tlačítka a zobrazení cílové obrazovky, což člověk nezvládne.

Zatímco před lety v Y Softu spoléhali jen na robotickou ruku bez kamery, teď už se systém bez obrazu neobejde. Bez kamery by totiž robot nezaznamenal chybové hlášky a pokračoval by ve scénáři pro klikání naslepo dál, jenže to by už další testování nedávalo smysl. Dalším krokem vývoje bylo použití počítačového vidění bez umělé inteligence. To však vyžadovalo ruční kalibraci papírovým rámečkem na displeji tiskárny. Nevýhodou systému byla jeho pomalá rychlost i vznikající problémy související se světelnými podmínkami kolem testované tiskárny.

Nejnovější verze robotické ruky tak už spoléhá na kombinaci počítačového vidění a neuronové sítě umělé inteligence. Odezva robota je výrazně rychlejší a zmizel i problém se světlem. Umělá inteligence se totiž kalibruje automaticky, analyzuje průběžně obraz a rozložení všech prvků, a robot se tak vždy dokonale orientuje.

Robot touží vyrazit do světa

„Předpokládáme, že dalším krokem by mohlo být usazení chytrého robotického systému na pohyblivý podvozek tak, aby mohl robot přejíždět mezi jednotlivými tiskárnami. Díky tomu by se ještě věrněji simuloval provoz tiskáren v kancelářském prostředí, kdy se tiskne spíše nárazově a nikoliv několik hodin v kuse jako při našich testech. Díky umělé inteligenci by robot také jednoduše poznal typ tiskárny a jejího rozhraní, zkalibroval se a začal testovat,“ plánuje Jakub Pavlák.

Související článek

Brdy jsou teď bezpečnější. Zbloudilci si záchranu přivolají jedním stiskem červeného tlačítka

Brdy – nedávno veřejnosti nepřístupná oblast, kde telefonní signál lovíte marně. I tak se ale dá dovolat pomoci. Plzeňský kraj ve spolupráci s operátorem T-Mobile sem totiž umístil tři takzvané aktivní traumabody s červeným nouzovým tlačítkem, po jeho zmáčknutí se rozjede záchranná akce.

Plány firmy Y Soft s vlastním robotem pro interní testování ale nekončí. Zařízení už zvládá testovat rozhraní telefonů, další kroky vedou i do automobilového průmyslu, kde by takoví roboti mohli testovat dotykové displeje ve vozech. Faktem je, že robot z Brna by mohl jednoduše řečeno testovat jakýkoliv systém s dotykovým displejem, ať jde třeba o chytrou lednici, kávovar nebo jinou spotřební elektroniku.

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama