Foto: iStockphoto

Česká strategie digitálního vzdělávání je skvělá. Ale s realitou nemá příliš společného

Stát chytřetéma 2 min čtení

Když se člověk podívá, jak by měla vypadat Strategie digitálního vzdělávání 2020 přímo ve školách, naplňuje ho to optimismem. Robotické hračky v mateřských školách i na 1. stupni, Scratch pro děcka od 5. tříd výše, práce s daty na 2. stupni, informatika a programování na středních školách. Jenže – máme vůbec učitele, kteří tohle zvládnou?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Když se člověk podívá, jak by měla vypadat Strategie digitálního vzdělávání 2020 přímo ve školách, naplňuje ho to optimismem. Robotické hračky v mateřských školách i na 1. stupni, Scratch pro děcka od 5. tříd výše, práce s daty na 2. stupni, informatika a programování na středních školách. Jenže – máme vůbec učitele, kteří tohle zvládnou?

Související článek

Revoluční učebnice informatiky nebudou trápit děti programováním

Sadu nových učebnic informatiky vyvinul tým expertů pod vedením docenta Jiřího Vaníčka z Jihočeské univerzity. Děti si odmalička budou hrát s roboty a hned pochopí, k čemu jim nabyté znalosti budou. Na druhém stupni začnou koketovat s programováním, pořádně se ho ale naučí až na střední škole.

Část výukových materiálů, nedávno za asistence ministerstva školství představených a zpřístupněných školám v rámci EU Code Week vypadá vážně dobře. Spolu s Pedagogickou fakultou Jihočeské univerzity se podařilo vytvořit prostředí, v němž mohou učitelé a žáci pracovat s programovacími jazyky ve vizualizované podobě. To si zaslouží potlesk, i když je strategie už několik let hotová a reakční doba ministerstva odpovídá spíše tempu první, nikoliv čtvrté průmyslové revoluce.

Školy tak budou mít k dispozici možnosti pro rozvíjení informatického myšlení, logiky a kauzality. Budou moci ukázat dětem “matrix”, tedy pozadí toho, co fascinuje naši pozornost v digitálním světě. Děti dostanou prostředky k tomu být více svéprávnými obyvateli digitální dimenze, nikoliv pouze spolehlivě paseným stádem, které lze bezmyšlenkovitě podojit o zlatonosná data za trochu virtuálního krmiva. Ale samo o sobě to bohužel nic neznamená.

Školy už mají roky k dispozici spoustu různých technologických pomůcek, od interaktivních tabulí po výukové programy využívající rozšířenou realitu. Jenže jedna věc je mít technologie k dispozici – a druhá je s nimi něco dokázat. Zrovna ve školství je mezi těmito dvěma polohami propastný rozdíl. Relativně mírně nastavená kritéria digitálního vzdělávání, nesplňuje ani čtvrtina z celkového počtu škol, jak ukazuje Česká školní inspekce ve své zprávě.

Související článek

SAP podpořil programovací semináře pro víc než dva tisíce českých dětí

SAP se dlouhodobě snaží ukázat dětem a mladým lidem, že se programování nemusí bát. Zaměstnanci SAPu zorganizovali v rámci dobrovolnických aktivit jedenáct seminářů pro asi tři stovky dětí. Dalších pětapadesát seminářů pro necelé dva tisíce dětí si vzalo na starost osmadvacet různých organizací, jako Czechitas, SAP je jen finančně podpořil.

Nejde vlastně o vybavení či rychlost internetu. Největší překážkou pro to, aby se technologie staly přirozenou součástí školního vzdělávání, je ochota a dovednost učitelů takovou situaci vytvořit. Jinými slovy – ani ty nejlepší technologie samy o sobě nestačí. Musíte připravit lidi, aby s nimi dokázali pracovat. A tam se najednou dostává strategie digitální vzdělávání, jinak skvěle připravená, do slepé uličky.

Obrovský tlak technologií, který se projevuje v běžném životě, školy z velké části obtéká. Připomíná to známý Zenónův paradox o tom, kdy atlet Achilles nikdy nemůže dohonit želvu. Vztah technologií a veřejného vzdělávání tento paradox aktualizoval a obrátil. Želva školství se pohybuje svým vlastním tempem a díky své aerodynamice výborně odolává tomu strhujícími větrnému pytli, jenž za sebou Achilles technologií vytvořil…

Autor je členem vzdělávacího think-tanku EDUin

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama