zdroj: Maker Faire

Maker Faire Online: Když se kutilové přesunou na internet

Věci chytřereportáž 7 a více min čtení

Programovatelný robot v plechovce a náušnice, které blikají podle mobilní aplikace. Raketa z PET láhve, kterou vystřelí do oblak obyčejná pumpička na kolo, a také již známý balón sypající ze stratosféry semínka z 3D tiskárny. Třetí ročník oblíbeného festivalu Maker Faire představil tolik zajímavostí, že člověk občas ani nevnímal, že se to celé odehrává online…

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Programovatelný robot v plechovce a náušnice, které blikají podle mobilní aplikace. Raketa z PET láhve, kterou vystřelí do oblak obyčejná pumpička na kolo, a také již známý balón sypající ze stratosféry semínka z 3D tiskárny. Třetí ročník oblíbeného festivalu Maker Faire představil tolik zajímavostí, že člověk občas ani nevnímal, že se to celé odehrává online…

Související článek

FabLab je ráj brněnských kutilů. Nabízí 3D tisk i řezání laserem

Co si tak vyrobit IoT čidlo, které nelze běžně koupit? Nebo třeba vlastní stolní hru, longboard nebo 3D model čerpadla? Proč ne, jenže je k tomu potřeba dílna s odpovídajícím vybavením. A přesně taková, navíc přístupná komukoliv, je k dispozici v Brně. Jmenuje se FabLab a na víc než sto osmdesáti metrech čtverečních dává možnost plnit si kutilské sny.

Zní to jako divný nápad, přesouvat akci typu Maker Faire na internet. Největší sraz kutilů, hračičků a vůbec majitelů chytrých hlav a šikovných rukou má přece jedinečné kouzlo právě proto, že si člověk může všechny ty báječné hračky osahat, na vlastní oči se přesvědčit, jak fungují, a být přitom, když vznikají. Online se dají dělat přednášky a prezentace, ale kutilský festival? Inu, po 29. a 30. květnu, kdy akce probíhala, lze s čistým svědomím říct, že to jde – chce to dobré nápady a enormní nasazení, ale výsledek byl opravdu přesvědčivý.

Mimo jiné proto, že tím celý festival (či veletrh, chcete-li) rozšířil svůj geografický záběr – když se akce koná v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti jako minulé dva roky, nevejde se do ní nic, co se odehrává kdekoli jinde. Můžete to prezentovat online, jenže na to se skoro nikdo dívat nebude, když jsou návštěvníci přímo u zdroje. Jenže letos to bylo jinak, internet mimopražské akce takříkajíc zrovnoprávnil.

Obří tiskárna a krajina z Mad Maxe

Tím pádem se součástí hlavního streamovaného programu mohla stát například reportáž z Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, kde mají opravdu velké 3D tiskárny. 3D tisk je na Maker Faire trvalkou (aby ne, když k hlavním hybatelům festivalu patří Josef Průša, světová špička v tomhle oboru), ale ostravské stroje jsou úplně jiný kalibr. Jak se diváci mohli přesvědčit na vlastní oči, zvládá tisknout nejen modely letadel či obličejové štíty, jimiž se Průšova firma proslavila za koronavirové krize, ale i regulérní velké koloběžky, na kterých se dá úplně normálně jezdit.

Velkou pozornost si získala i reportáž z „Junktownu“ v Bratronicích u Kladna, ač se v tomhle případě o žádnou špičkovou moderní technologii nejedná – spíš naopak. Bývalou raketovou základnu si před lety oblíbila komunita lidí okouzlených estetikou Mad Maxe, Falloutu a dalších postapokalyptických filmů a počítačových her. Tradičně se tu konají srazy v autentickém oblečení a s patřičně vytuněnými vozidly – a letošní ročník měl díky Maker Faire podstatně více diváků než kdykoli v historii.

Do stratosféry

A na popularitě nepochybně získal také stratocaching – projekt, který probíhá už několikátým rokem po sobě. Balón vynese do stratosféry krabici plnou umělých javorových semínek s GPS trackerem, ty z třicetikilometrové výšky doplachtí na zem a pak je tu zájemci hledají jako běžné „kešky“. „Původně jsme zvažovali dva typy konstrukce semínek – javorová nebo pampelišková,“ vzpomínal programový ředitel Maker Faire Jan Kužník, který u zrodu stratocachingu stál. „Javorová semínka nakonec zvítězila z prozaického důvodu, lépe se totiž vyrábějí na 3D tiskárně.“

Tentokrát se balón vznesl v přímém přenosu v pátek večer z louky poblíž Říčan. „Člověk si uvědomí, v jak tenoučké slupce atmosféry žijeme,“ glosoval to jeden z organizátorů. „Třicet kilometrů nad námi, což je jako z Prahy do Berouna, už je vakuum.“ Díky kameře na balónu mohli diváci sledovat vypuštění semínek, které po nějaké době dopadly do krajiny kolem Slapské přehrady.

Související článek

Poslechněte si hlas egyptského kněze starého 3000 let. Promluvil díky 3D tisku

Britským vědcům se podařilo reprodukovat hlas kněze z prastarých Théb, pro které se dnes používá název Luxor. Použili k tomu 3D tisk. Ve své práci chtějí jít ještě dále a zjistit, jak kněz Nesyamun mluvil.

Stratocachingový balón ovšem nebyl jediným létajícím strojem, který diváci Maker Faire viděli. Odstartovala i raketa LitoSpace, kterou z obyčejné PET láhve vyrobili studenti gymnázia v Litoměřicích. Představil ji šéf projektu Vincent Stuchlý, podle Kužníka „Elon Musk České republiky“. Láhev je opatřená stabilizačními křidélky, kamerou a senzory, které měří výšku a rychlost. Veškerá data se ukládají na SD kartu, takže je po přistání můžete zpracovat ve speciální aplikaci v počítači. Startuje se obyčejnou pumpičkou na kolo, počáteční rychlost činí několik desítek metrů za vteřinu.

Roboti, kam se podíváš

V samotném studiu v Říčanech, kde jsme měli tu čest sledovat vše osobně, se po celé dva dny odehrávaly workshopy, při kterých si diváci mohli připadat vážně jako v předchozích letech na stánku v holešovické hale. Hned několik z nich se zaměřilo na vytváření jednoduchých robotů – třeba modelu Otto, kterého si lze bez problémů vytisknout na 3D tiskárně. Vypadá trochu jako Sponge Bob a umí chodit, tančit nebo pípat na zavolání, díky senzorům reaguje na hlas, světlo nebo pohyb, prostě šikovná výuková pomůcka pro základní školy.

Druhá podobná hračka se jmenuje Robot in a Can, tedy Robot v plechovce. Vytvořili ho studenti rakovnické průmyslovky Emila Kolbena ve spolupráci se Středočeským inovačním centrem a partnery z Kanady, název mluví za vše – všechny díly robotické stavebnice se nacházejí ve středně velké konzervě. Robota tvoří kartonová krabice na kolečkách, v ní mikropočítač Arduino, pár světelných diod a sada senzorů. „Pro osmáky a deváťáky, případně i středoškoláky je to skvělý učební materiál,“ vyprávěl jeden z autorů Filip Zíka. „Na robotovi se výborně vykládají základy fyziky od diod po obvody, ale to hlavní je samozřejmě programování. Studenti mají k dispozici grafické editory, ve kterých stačí přetahovat objekty z místa na místo a hned vidíte, co to dělá. A robot je vybavený i vlastní umělou inteligencí, takže v kombinaci s kamerou na notebooku umí třeba rozpoznávat zvířata.“

Hodinky pro nerdy a svítící náušnice

Chytré hodinky má dnes každý druhý a začínají být všechny navzájem hodně podobné. Milovník elektroniky Václav Mach se proto rozhodl, že na to půjde jinak – a pustil se do výroby přístrojů, jimž sice běžný smrtelník porozumí tak za týden intenzivní praxe, ale zato je s nimi ohromná zábava. Komunikují totiž pomocí blikajících diod, které podle umístění (nebo barvy, aby to nebylo tak jednoduché) skládají do vět jednotlivá slova a číslice, takže šifrovaná zpráva může znít třeba „za pět minut půl jedenácté“. Pravda, některé modely mají i hlasový výstup, ale to zdaleka tak zábavné není.

Související článek

Šéf českého Siemensu: „Díky digitalizaci a 3D tisku se nám otevírá nový fascinující svět“

Deset let v čele firmy v lednu oslaví Eduard Palíšek, šéf skupiny Siemens Česká republika. Řízení této obří společnosti, která v Česku zaměstnává přes 13 tisíc lidí, s sebou v poslední době nese i jeden zásadní aspekt. Je jím masivní podpora a propagace konceptu Průmysl 4.0 a digitalizace českých firem.

A pokud po šifrovacích hodinkách netoužíte, ale blikající barevné diody se vám líbí, můžete (tedy zejména dámy) zkusit další Machův výtvor, tedy svítící náušnice. Jejich výhodou je, že diody blikají v libovolných barvách, takže můžete náušnice přes aplikaci v telefonu sladit s oblečením, makeupem či osvětlením v místnosti. Hodinky i náušnice se dají zakoupit v Machově e-shopu.

Formule na koleně

Mezi nejzábavnější prezentace patří již tradičně vtipné výstupy lektorek z Úžasného divadla fyziky neboli ÚDiF, které se tentokrát zaměřily na optiku. Během pár minut vyrobily krasohled z plastového zrcátka nebo defektoskop ze dvou polarizačních filtrů, tedy zařízení, které se běžně používá v průmyslu při zjišťování pnutí materiálu. Spojení fyziky a divadla je skvělá věc a není divu, že s ním ÚDiF slaví úspěchy i na regulérních divadelních festivalech po celé Evropě.

Související článek

Liberečtí technici vyvíjejí unikátního robota pro 3D tisk velkých budov

Technická univerzita v Liberci vyvíjí robotické rameno pro 3D tisk ve stavebnictví . Zařízení, které umožní výrobu rozsáhlých či vícepodlažních budov přímo na staveništi, se chystá patentovat. 3D tisk se zatím uplatňoval v jiných oblastech a jeho využití ve stavebnictví je zatím ve fázi experimentů. Například v Českých Budějovicích by ale měl do léta vyrůst prototyp 3D tištěného domku Prvok ze speciálního betonu.

A mezinárodně úspěšná je i parta studentů z Fakulty elektrotechniky ČVUT, kteří už několik let pravidelně stoupají na stupně vítězů v závodech elektricky poháněných formulí. Na internetu si jejich vůz mohli diváci prohlédnout v detailu, ještě lepší bylo ale dívat se zblízka, jak ji sestavují – je to v podstatě stavebnice a šikovným konstruktérům vyroste za pár minut doslova pod rukama. Snad se o tom budou moci přesvědčit i další návštěvníci na podzim, kdy by se měl letošní Maker Faire uskutečnit v plné parádě. Ovšem ani jeho online verze rozhodně nebyla marná, jak se ostatně můžete přesvědčit na webu akce – streamy a workshopy tam i nadále budou k dispozici.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama