foto: archiv Michala Manharta

Internet by měl dostat každý, kdo ho chce, a v kapacitě, kterou potřebuje, říká Michal Manhart

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Bez vysokorychlostního internetu současná společnost fungovat nemůže. Proč by se při jeho výstavbě ale měli angažovat starostové obcí? A jaké jsou nejčastější obtíže při budování rychlých sítí?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Bez vysokorychlostního internetu současná společnost fungovat nemůže. Proč by se při jeho výstavbě ale měli angažovat starostové obcí? A jaké jsou nejčastější obtíže při budování rychlých sítí?

Související článek

Cena za digitalizaci státní správy na evropský průměr? Stovky miliard, tvrdí expert

Stav digitalizace státní správy je v České republice hluboko pod evropským průměrem, podle Indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI) dokonce až na 22. místě. Podle experta ze společnosti Altron představuje největší překážku decentralizace kompetencí jednotlivých úřadů a absence vhodně nastavených procesů. Jejich výraznější konsolidace by trvala pět až deset let a vyžadovala investice desítek, možná až stovek miliard korun.

Jedním z důležitých projektů, který rozšiřování rychlého internetu v tuzemsku pomáhá, se jmenuje Broadband Competence Office ČR (BCO). Hlavním nástrojem, který jeho vedoucí Michal Manhart se svými třinácti spolupracovníky při své práci využívá, je trpělivé vyjednávání a ukazování možností, díky kterým by mohly mít kvalitní připojení i ty nejmenší české obce. Stačí to?

BCO je projektem Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO). Jeho náměstek Petr Očko loni v červnu prohlásil, že „koordinátoři z BCO budou krajům a obcím radit kromě liniových staveb například také s aktualizací územních plánů, při jednáních s investory, orgány a institucemi Evropské unie, s tipy na využívání dotací a jiných finančních nástrojů a mnoha dalšími záležitostmi“. Jak se to daří?

Vznikali jsme v době, kdy bylo jasné, že rozvoj vysokorychlostního internetu je nutný. Věděli jsme, že přispívá k rozvoji společnosti, ale nikdo si v tu chvíli nedovedl představit, jak moc jej budeme potřebovat. Jenže o dva měsíce později přišel covid a velmi nám otevřel oči. Ukázal nám, že bez vysokorychlostního internetu společnost fungovat nemůže. Lidé, kteří nejsou přímo ve výrobě, začali pracovat z domova, řada z nich povinně. Děti se přesunuly ze škol na online výuku a domácnosti začaly využívat internet primárně k práci namísto k zábavě. S covidem se tak pro nás stalo rozšiřování vysokorychlostního internetu ještě větším závazkem. Máme nyní ještě větší snahu pomoci obcím a občanům, hlavně v místech, ve kterých dostupnost internetu není velká. A věřím, že se nám tato pomoc daří.

Jak taková pomoc vypadá?

V rámci projektu BCO máme 13 krajských koordinátorů, jejichž denním chlebem je objíždět všechny města a obce a vysvětlovat potřebu a možnosti vysokorychlostního internetu. Překvapilo nás, že v některých obcích není povědomí o vysokorychlostním internetu příliš velké. Ale když se nad tím zamyslíte, nemůžete se starostům divit. Často to jsou neuvolnění starostové, kteří svou funkci vykonávají po večerech. V obcích s pár sty obyvatel to jinak dělat nemohou. Řeší dennodenní problematiku a nemají kapacitu na studium sítí elektronických komunikací, stavební právo a nové zákony.

Související článek

T-Mobile a CETIN vybudují infrastrukturu pro rychlý optický internet pro statisíce domácností

Zástupci společností T-Mobile Czech Republic a CETIN podepsali smlouvu o společném investičním projektu, jehož cílem je pokrytí stovek tisíc tuzemských domácností a firem nejmodernější optickou sítí během následujících let, a to nad rámec již probíhající rozsáhlé individuální výstavby. Vybudovaná infrastruktura bude k dispozici zákazníkům v pokrytých oblastech, ať už přímo od T-Mobile nebo prostřednictvím velkoobchodních partnerů společnosti CETIN.

My pracujeme i s těmito nejmenšími obcemi, ve kterých se při sběru dat z ČTÚ zjistilo, že v nich rychlý internet chybí. Do prioritní skupiny jsme zařadili také obce, které byly součástí výzvy č. 2 programu podpory „Vysokorychlostní internet“. Do ní se přihlásilo více operátorů, kteří sítě budují pomocí dotací. V takových lokalitách by bez pomoci BCO výstavba vysokorychlostních sítí probíhala velmi problematicky, především kvůli vysokým investičním nákladům. I přes omezené možnosti kvůli covid lockdownu navštívili do konce loňského roku koordinátoři BCO kolem 700 obcí. Nyní už jich je více.

Co tyto návštěvy v obcích a městech znamenají v praxi?

Starosty pomáháme nasměrovat do dané problematiky, poskytujeme jim odbornou radu i mediaci při jednáních s operátory. Právě ty jsou jednou z věcí, které v praxi opravdu pomáhají. Vysokorychlostní sítě totiž budují operátoři zejména na pozemcích obcí. Je zapotřebí dohoda mezi zastupitelstvem obce a operátorem. Operátor pomůže obci při zasíťování, obec zase pomůže operátorovi v tom, aby za akceptovatelných organizačních a finančních podmínek získal přístup do potřebných prostor. Z toho následně profituje občan, který v obci žije, a samozřejmě také organizace či firmy, které zde působí. Fakticky se tím zvyšuje rovněž bonita obce.

Související článek

Pro digitalizaci je klíčové, aby lidé státu věřili, znělo na konferenci Digitální Česko

Tradiční konference, na které každý rok zaznívají od špiček české a evropské politiky vize digitální budoucnosti Česka, se letos jako spousta jiných akcí odehrála pouze v online podobě. Přenášeli jsme z ní kompletní videopřenos, přesto některé momenty stojí za bližší připomenutí.

Máme už pár příkladů obcí, kde se potvrdilo, že pokud starosta zná problematiku internetu, dá se kvalitní vysokorychlostní internet budovat rychle. To mimo jiné významně pomáhá proti stěhování lidí z obce pryč. Co budou dělat občané, kteří nebudou moci pracovat z domova, a neudrží si proto práci? Co budou dělat děti, když se nebudou moci účastnit povinné online výuky? Budou hledat jiné možnosti a například řešit odchod jinam, kde kvalitní internet mají. Pokud jej budou mít k dispozici tam, kde bydlí, zůstanou. Což je pro obec a její další rozvoj podstatné.

U ostatních sítí nikdo neuvažuje o jejich potřebě.

Slýchám o nestálosti výše poplatků za věcná břemena. Operátor předjedná jejich výši, ale při finálním rozhodování se jejich cena zvýší a ekonomicky pak výstavba sítí elektronických komunikací přestane dávat smysl. Jak to řešit?

Zákon říká, že výše ceny věcného břemena musí vycházet ze znaleckého posudku. Od 1. ledna letošního roku vstoupila v účinnost takzvaná oceňovací vyhláška (pozn. red.: vyhláška č. 488/2020 Sb.). Strop výši poplatků za věcná břemena dává zákon a snížení ceny je dáno vzájemnou dohodou o podmínkách užití a potřebami obce.

Související článek

Pandemie ukázala, proč nám pomalý internet už nestačí

Druhá vlna epidemie viru covid-19 uvěznila doma miliony žáků, studentů i zaměstnanců. Ti všichni začali využívat internet ke studiu, práci i zábavě, a na vytíženosti sítí se to projevilo. Kdo neměl kvalitní přípojku, hořce zaplakal.

U ostatních sítí nikdo neuvažuje o jejich potřebě a každý ví, že pokud mám pozemek k těmto sítím připojený, hodnota pozemku roste. Dnes už platí, že hodnotu pozemku zvedá i dostupnost vysokorychlostního internetu. A zvedá se také atraktivita celé obce. Snažíme se prosazovat myšlenku, že vždy je zapotřebí dohoda obou stran. Možná je přitom i dohoda o spolupráci o pokrytí i dalších lokalit či dohoda o spolupráci při sdílení sítě operátora… Je mnoho způsobů, jak si obě strany mohou vyjít vstříc a dosáhnout tak oboustranné spokojenosti.

S BCO nejsme zastánci nulové ceny za věcné břemeno. Nehledě na to, že po volbách přijde další zastupitelstvo a může se ptát, proč bylo odhlasováno nulové věcné břemeno, když obec mohla mít milion nebo dva příjem.

Jak takové dohody dosáhnout?

I obec má své potřeby – potřebuje například propojit jednotlivé části, provozovat kamerový systém. Bude chtít optický kabel v každé ulici, nebo část sítě půjde vzduchem? V některých obcích to půjde, jinde ale může být velký počet bezdrátových operátorů, takže bezdrátové spojení nebude vhodné. To je otázka strategického rozvoje.

Když obec ví, co chce, je mnohem jednodušší si říci, jaká by měla být cesta

Snažíme se obcím vysvětlit, ať si vytvoří strategii rozvoje sítí elektronických komunikací na svém území. Nemusí to být stovky stran, v malé obci stačí i jedna stránka, kde si její vedení utříbí záměry, ve kterých lokalitách jsou sítě potřebné a proč, kam se v oblasti vysokorychlostního přístupu k internetu chce obec posunout. Podpora operátorů, podpora domácností, podpora sdílení sítí elektronických komunikací mezi více operátorů, využívání přípoloží (sdílení výkopů, pozn. red.), například při budování veřejného osvětlení... A když ví, co chce, je mnohem jednodušší si říci, jaká by měla být cesta, v tomto případě i cena služebnosti, za situace, že operátor bude tuto strategii respektovat. Pro budoucí spolupráci doporučujeme, aby se obec a operátor předem domluvili i na klíčové věci – takzvaném institutu vynucené překládky.

Co to je?

Obec například bude chtít postavit zastávku MHD, která bude zasahovat do komunikačních sítí. Pokud je jasné, že zastávka se bude stavět během roku nebo dvou, je zapotřebí, aby se strany dohodly předem. Samozřejmě nelze dělat tyto dohody na nekonečno, ale mohou jednoduše navazovat na přijatou strategii. Pokud se dohodne obec s operátorem na sdílení budované sítě, pak se v obci bude méně často kopat, což občané ocení. A budou vnímat, že jejich obecní úřad či radnice hospodaří dobře.

Nemáte zkušenost s tím, že jsou ekonomicky propojení lokální operátoři a radnice, což vede k tomu, že na území obce je sice internet k dispozici, ale nikdo s optikou se do obce nedostane?

Související článek

Jak zachránit home office? Internetem s garantovaným připojením

Pořídit si xDSL internet na doma nebo do firmy není záležitostí minut či hodin, ale spíše několika dnů. U T-Mobile však zákazníci čekat nemusí. Operátor jako první a jediný v České republice uvádí DSL internet s garancí připojení.

Musím přiznat, že s takovou situací jsme se v několika obcích již setkali. V zastupitelstvu je někdo, kdo se dohodl se spřízněným operátorem, který uspokojil potřebu internetu v obci alespoň částečně. Za této situace se obec k dalšími rozvoji staví jen vlažně. Jako v jiných oborech přitom i zde platí, že konkurence je nutná a táhne rozvoj dopředu, vede ke zrychlení a zkvalitnění služeb, a na druhou stranu i k jejich zlevnění. Je otázkou svědomí každého, zda je výše popsané zvolené řešení v některých obcích správné, pro samotnou obec a ve finále i pro její občany. Bez rychlého internetu můžeme žít, ale pokud se chceme rozvíjet, budeme rychlé sítě potřebovat. Hovořil jsem o tom na začátku.

Znám menší městečko kousek za Prahou, kde v uplynulých letech probíhaly velké rekonstrukce chodníků v délce cca 800 metrů. Chráničky pro sítě ale do chodníku nepoložili, takže případná výstavba optiky bude znamenat další kopání. Nebylo by možné navázat například veřejnou podporu na rekonstrukce tím, že obec chráničky položí?

Při pokládání chrániček je potřeba řešit i to, jak se bude síť elektronických komunikací provozovat. To znamená následnou péči o vybudovanou síť, její ochranu a využití, například pro sdílení mezi více operátory. Stát připravuje digitální technické mapy, které mají zjednodušit proces výstavby a její evidence, a pokud v nich nebudou všechny sítě, nebudou mapy fungovat tak, jak mají. Když chráničku jen položíte a nikde ji nezaevidujete, velmi pravděpodobně ji někdo v budoucnosti poškodí a nejspíš to nikde nenahlásí. A proč? Protože není v evidenci, tak přeci nemá být ani v realitě. Pokud budu tuto chráničku chtít později využít, nemám jistotu, že je v pořádku a že ji pro vysokorychlostní síť budu moci využít. Je nutné si i uvědomit změnu procesu: tradičně se přenosové médium pokládalo první, ale optické kabely se pokládají až při zprovoznění sítě. Dohled nad sítí chrániček a vedení získám tedy až později. Proto je nutné chráničku zabezpečit už po stavbě a starat se o ni, zaevidovat ji, a poskytnout jí tak ochranu. Podobný proces se nyní řeší i jako součást iniciativy MPO, aby se takový proces spustil ve spolupráci s Ministerstvem dopravy při výstavbě a rekonstrukci silniční sítě, při kterých se nabízí připoložení chrániček a jejich následný provoz.

Ministerstvo dopravy má na starosti dálnice a silnice první třídy. Na konzultačním dni k výstavbě rychlého internetu, který loni v prosinci pořádalo MPO, ale zaznívalo, že v některých krajích není dobrá komunikace s krajskou správou silnic, která se stará o silnice druhé a třetí třídy. Fungují krajští operátoři BCO i na úrovni spojky na kraj, nebo se zaměřují jen na obce?

Související článek

Půjdou stovky miliard z EU na digitalizaci, nebo na beton?

Už na začátku pandemie viru Covid-19 začala Evropská unie připravovat mohutný program dotací, grantů a půjček na obnovu národních ekonomik. Česko na základě toho připravilo svůj Národní plán obnovy. Opozice i odborné svazy volají po masivní digitalizaci, vláda chce většinu peněz nalít do kovu a betonu.

Na začátku naší činnosti jsme se zaměřili na obce. Museli jsme počkat, až se na krajích po volbách ustaví koalice a bude s kým jednat. V současnosti už s územními koordinátory jednotlivé kraje navštěvujeme a snažíme se nastavit spolupráci i na této úrovni. Kraj nejlépe pomůže při budování konektivity do obcí, například prostřednictvím přístupu k rekonstruovaným silnicím. Snažíme se krajům vysvětlit, že tím jim práci nepřidáváme, ale naopak ubíráme. Neříkáme, že to není žádná práce – musí se připravit projekt, ohlídat ochranná pásma, zvolit metoda přístupu… ale to stačí udělat jednou.

Konektivita do obcí se v každém případě budovat bude. MPO usilovně pracuje na poskytnutí dotací výzvy v EU zaměřených na podporu pokládání tzv. backhaulů, tedy na dovedení páteřní vysokokapacitní optické sítě do obce. Pokud do obce nedovedeme pomocí backhaulu dostatečnou kapacitu, tak v obci vysokorychlostní internet nevybudujeme, z ničeho kapacitu nevezmete. Zde bude i synergie při budování mobilních sítí a připojování škol, stavebních úřadů, zdravotních středisek atd.

Máte vlastně v ruce nějaké tvrdé nástroje, nebo je to čistě vyjednávání?

Jako BCO žádné tvrdé nástroje v ruce nemáme. Pomáhá nám ale, že problémy, které se opakují, dokážeme přenášet na celostátní řídicí úroveň. BCO je nyní v každém evropském státě, ale v jiných státech řeší problematiku spíše na celostátní úrovni. Česká struktura přímé podpory a komunikace s obcemi se jim líbí. Jsme součástí připomínek například zákona o liniových stavbách a zákona o elektronických komunikacích. Spolupracujeme také s Jednotným informačním místem ČTÚ, které má v ruce i tvrdší nástroje.

Všichni pracujeme na poloviční úvazek. Abychom vše zvládli, zavedli jsme způsob řízení z podnikatelské sféry. Z každého jednání vzniká zápis v takovém formátu, aby se dal statisticky zpracovat. Sledujeme osobní názory starosty a jeho vnímání situace, to rozvoj a přístup obce velmi ovlivňuje. Takže víme, kde jsou s internetem spokojeni, známe i místa, kde ho neřešili a nevědí, co je přesně pro podporu třeba, o co se zajímat. Příkladem je například konektivita místní školy a další případy. Podle našich zkušeností někdy pomůže dobré slovo a rada víc než tvrdý nástroj řízení a restrikce.

Co podle vašich zkušeností chybí obcím nejvíc?

Znalost legislativy. Proto na konec března, případně na počátek dubna, chystáme velkou konferenci pro starosty, kde budeme představovat změny v legislativě, které proběhly k 1. lednu letošního roku. Představíme, jak se změnil způsob výpočtu služebností, ochranná pásma a další témata. Budeme zde mít i kolegy z Jednotného informačního místa ČTÚ. Představíme tedy i možnosti, v čem může obcím ČTÚ pomoci.

Je nutné, aby starosta věděl, že škola a domov seniorů potřebuje připojení k internetu a jaké.

Někdy obcím chybí znalost telekomunikačního prostředí a s tím spojená strategie. Starostové potřebují mít konkrétní znalost místních potřeb nejen energetických sítí, vody a kanalizace, ale i sítí elektronických komunikací. Je nutné, aby věděli, že škola potřebuje konektivitu k internetu a jakou. A že konektivitu potřebuje i domov seniorů. Víme, že internet nikdy nenahradí osobní kontakt, nicméně pro některé seniory v současné době představuje jedinou vazbu s okolím a psychicky jim velmi pomůže vidět děti nebo vnuky alespoň na obrazovce. Nevadí přitom, že někteří z nich práci s internetem příliš neovládají, protože personál jim dokáže účinně pomoci, a přispěje tak ke zpříjemnění dnešního života v izolaci.

A co chybí operátorům?

Související článek

Cveto Gašperut: Digitální transformace je nutná, když chcete být konkurenceschopní

Švédskou firmu Ericsson si pamětníci spojují s prvními generacemi mobilních telefonů, jenže to je dávná minulost – dnes jde o jednu z největších firem v oboru digitální infrastruktury. Právě díky ní se tu dost možná příští rok konečně rozšíří 5G technologie. Už jen to je dobrá příležitost pro rozhovor s jejím oblastním ředitelem, Cveto Gašperutem.

Operátoři si musí uvědomit, že nejde vždy jen o byznys, jakkoli je nutný, ale také o spolupráci s komunitou, kde podnikají. Cítíme, že se situace v tomto ohledu postupně mění k lepšímu. Operátoři pokrývají nejenom největší a nejlukrativnější oblasti, ale jdou i do oblastí, kde výstavba není nejlevnější a návratnost je velmi dlouhá. Za jak dlouho se vrátí investice, když vybudujete internet do obce s 300 obyvateli, připojíte třeba 50 domácností a každý bude za připojení platit 300 až 500 korun? Operátor přitom musí platit svým zaměstnancům výplaty, má závazky k majitelům. Vzrůstá ale počet operátorů, kteří jsou ochotní tato negativa akceptovat a budují internet i v malých sídlech.

Musíme ale hledat win-win řešení. Jde o to, že když bude obec vidět otevřený přístup operátora, pomůže mu například snížit náklady. Zastupitelstvo běžně řeší vodu, elektřinu, odpady, proč tedy neřeší stejně i připojení k internetu? Vždyť konektivita pomůže při zabezpečení nemovitostí, při chytrém řešení osvětlení, parkování, řízení dopravy… Ve finále tak ušetří obci náklady. Na to musíme jejich představitele upozorňovat.

Co pro vás znamená pokrytí obce rychlým internetem?

Evropské statistiky mluví o pokrytí určitého procenta obyvatel. Za mě by mělo být cílem, že internet dostane každý, kdo ho chce, a v kapacitě, kterou potřebuje. Pro někoho plně stačí 30 Mbit/s, kdo ale chce řešit takzvanou chytrou domácnost, tedy televizi, práci z domova, vzdálenou výuku, potřebuje kvalitu vyšší.

Estonsko, vzor v digitalizaci, by se během letoška mělo dostat do stavu, kdy 98 % budov bude do 1,5 km od vývodu optiky. Nastane tohle někdy v Česku?

Související článek

Digitální identita: jak se z pohodlí domova dostat ke službám státu?

Daňová přiznání, výpis z katastru, nahlížení do bodové karty řidiče. To všechno jsou procedury, kvůli kterým lidé donedávna trávili dlouhé hodiny ve frontách na úřadech. Dnes už se to dá s trochou snahy zvládat z domova – a časem by těch funkcí mělo být podstatně víc. Je té nutné snahy opravdu jen trocha? A co obnáší?

Myslím si, že ne. Měřítko není blízkost optiky, ale služby a postupný udržitelný rozvoj.

Proč?

V České republice máme obrovské množství malých obcí, které jsou rozložené na větším území, lidi žijí v rodinných domech – mimochodem podobné problémy jako u nás řeší i v Německu, Rakousku. Ve větších městech už na těchto číslech možná jsme, ale hodnotím-li celou Českou republiku, může být toto ekonomicky náročné. Dívejme se proto na lidi v malých obcích, kteří si rychlé připojení také zaslouží, a realizujme taková řešení, která jim tuto službu přinesou. Rychlý internet není vždy jen o fixní síti, ale trochu pomůže i výstavba 5G sítí. Ta sice neutáhne celou spotřebu velkých oblastí, ale lokální konektivitu ano. Mobilní připojení pro dobrou funkčnost potřebuje také optické sítě. Proto musíme dostat optiku tam, kam je potřeba, k vysílačům a do každé obce, a ne řešit vzdálenost od budov. Když se povede přístup „optika k vysílačům a do každé obce“, budeme mnohem dál než okolní země.

Z čeho máte největší radost?

Když starosta pochopí důležitost vysokorychlostních sítí a řekne mi: „To jsem nevěděl, ale je to dobrý nápad. Na toto si musím dávat pozor.“ Vše ostatní přijde časem, ale při řešení problému máme minimálně ze 70 procent vyhráno.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama