Pieter Bruegel starší: Stavba babylónské věže, 1563

Nejasná zpráva o českém digitálním státě

Stát chytřekomentář 7 a více min čtení

Zdá se, že uplynulý měsíc byl pro digitalizaci Česka zásadní. Odvolání ministra dopravy a následná personální unie dvou ministerstev, jakkoli mediálně atraktivní, bylo jen pěnou dní. To důležité se odehrávalo mimo ministerské jednačky. Co se vlastně stalo – a hlavně co to bude pro digitalizaci Česka znamenat?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Zdá se, že uplynulý měsíc byl pro digitalizaci Česka zásadní. Odvolání ministra dopravy a následná personální unie dvou ministerstev, jakkoli mediálně atraktivní, bylo jen pěnou dní. To důležité se odehrávalo mimo ministerské jednačky. Co se vlastně stalo – a hlavně co to bude pro digitalizaci Česka znamenat?

Související článek

Jak se rodí zakázka na státní e-shop za 400 milionů? A proč je hackathon zlý pán?

Zakázka pro systém dálničních známek za 401 milionů korun přes týden hýbala mediálním prostředím. Skoro se zdá, že problém rychle a elegantně vyřešil hackathon obsazený partou nadšených specialistů. Jenže to tak není. Proč vlastně?

Možná to překvapí, ale jméno nejvýše postaveného politika, který odpovídá za klíčové digitalizační agendy českého státu zní Jan. Celým jménem je to Jan Hamáček, v tuto chvíli ministr vnitra a předseda ČSSD. Právě na ministerstvu vnitra jsou totiž soustředěny klíčové prvky českého eGovernmentu. Ty zadavatelé zakázky na elektronické dálniční známky suše obešli, v rozporu s usnesením vlády, které takovou kontrolu nařizuje.

Právě ministr vnitra tak měl ideální příležitost vystoupit a říci, že takhle tedy, přátelé, fakt ne. Zaryté mlčení ministra Hamáčka k jakékoli digitální agendě ale z přístupu jeho strany nijak nevybočuje – stačí si připomenout ministryni Maláčovou a její konstatování, že systém na výplatu sociálních dávek sice bude o půl miliardy dražší oproti plánu, ale o půl miliardy lacinější, než by taky mohl být. O zděšení poslankyně za tutéž stranu Aleny Gajdůškové z objevu strategických válečných her na PC nemluvě…

Zato ODS se v kauze dálničních známek angažovala, dokonce hned dvakrát. Jednak svým čerstvým místopředsedou Zbyňkem Stanjurou, místopředsedou dozorčí rady SFDI, tedy orgánu, který měl zadání zakázky na dálniční známky kontrolovat, jednak nelíčeně překvapenou odpovědí Petra Fialy k jeho neúčasti na hackathonu, kde dobrovolníci vytvářeli e-shop na distribuci známek zdarma:

Otázka: Proč jste nebyl o víkendu na hackathonu?

Odpověď: Nevím, co bych tam dělal, nejsem IT specialista.

(originál si můžete prohlédnout zde)

Co se týče digitalizace Česka, je to snad ještě horší zpráva než urputné mlčení Jana Hamáčka. A to nejen proto, že se Petr Fiala rád stylizuje do role vůdce opozice. O dalších politických stranách, přestože experty na digitalizaci mají, nebylo slyšet vůbec. Nebo jste si snad všimli něčeho takového od lidovců, TOP, STAN, SPD nebo komunistů? I když u posledně jmenovaných by možná stálo za to – jejich digitálním expertem je totiž stínový ministr vnitra, poslanec a bývalý člen pohotovostního pluku VB, Zdeněk Ondráček. Na hackathon dorazili zástupci jen dvou stran, které se o digitalizaci státu alespoň nějak zajímají: Pirátů a ANO. Nic nového.

ANO, pane premiére

O Andreji Babišovi si můžete myslet, co chcete, ale faktem zůstává, že bez něj by digitální projekty české vlády s největší pravděpodobností neběžely. Je prvním českým premiérem, který o digitalizaci intenzivně mluví a který ji podporuje. Vláda se k digitálnímu státu zřetelně přihlásila v programovém prohlášení, ustanovila zmocněnce pro digitalizaci a sám premiér se několikrát vyjádřil, že IT projekty jsou pro Česko klíčové. A přestože premiér osobně IT nerozumí, u vrcholového manažera to myslím není zásadní problém – u ministra průmyslu také už neočekáváme, že umí odpíchnout vysokou pec. IT je totiž pouhý nástroj, o něco sofistikovanější šroubovák. Problém je někde trochu jinde.

Související článek

Generální ředitel T-Mobile: 60 % prostředků do optiky jsme loni nemohli investovat kvůli zdlouhavému stavebnímu řízení

Využívají čeští zákazníci více, či méně dat než ve zbytku Evropy? Přijde letos do Česka čtvrtý mobilní operátor? A co je zapotřebí k tomu, aby se z nás stala skutečně digitální společnost? O tom na tiskové konferenci hovořili dva lidé, pro které jsou tyto otázky každodenní realitou – generální ředitel T-Mobile CZ a Slovak Telecom José Perdomo Lorenzo a šéf českého T-Mobile Juraj Bóna.

Jednak v tom, že neporozumění premiéra IT je naprosté, takže někdy je jeho osobní aktivita úsměvná (například loňský tweet o tom, že bude bojovat za Apple Store v ČR), někdy ale velmi kontraproduktivní (třeba letošní usnesení vlády č. 86, které může podle komentátora Tomáše Bezoušky způsobit naprostou paralýzu digitalizace české státní správy). Což sice nijak nevybočuje z premiérova obvyklého stylu, ale přeci jen to do jisté míry jeho kredit v očích lidí, kteří IT rozumí, snižuje.

Větší problém je v tom, že státní aparát není jen vláda, ale především obrovská masa státních úředníků, v některých případech plně závislých na současných dodavatelích. Nemluvím teď o úplatcích, ale o smutném faktu, že v řadě agend vyvedla ministerstva své know-how do externích firem, takže se současným dodavatelem IT se v podstatě nemohou rozejít bez zastavení celé své agendy. Když si k tomu připočtete často fanaticky (někdy se zdá, že až účelově) uplatňovanou zásadu „úředník může dělat jen to, co mu nařizuje zákon“, není divu, že kvalitně vypisovaných a řízených veřejných zakázek v oblasti IT v Česku opravdu není mnoho.

Čímž se dostáváme k pravděpodobně nejdůležitějšímu digitálnímu momentu uplynulých týdnů. K diskusi, která proběhla na konci ledna v pražské Paralelní Polis.

Závod, ve kterém nikdo nechce být první

Všichni diskutující se dobře znají a mají toho spoustu společného. Každý z nich je zkušený projektový manažer, každý z nich se v IT orientuje naprosto skvěle a každý z nich chce, aby státní správa byla digitální co nejdříve, co nejlépe a za rozumné náklady. Přesto tu byla naprosto jasná dělicí linie. Státní úředník vs. soukromý podnikatel.

Hlavním zájmem úředníků je totiž neudělat chybu. A říkají věty jako „když zakázku rozdělíme na menší celky, přijde NKÚ a zeptá se proč. To nikdo nechce. Hrozí také obvinění z účelového rozdělení zakázky. A za to můžeme jít sedět.“ Případný rozvoj, digitální zkratky, chuť využít digitalizaci ke změně zažitých postupů je tak až na druhém místě. Nikdo nechce být první a riskantně ostatním prošlapat cestu.

To by se ale mohlo změnit. Přímo během diskuse totiž Jakub Nešetřil za Česko.Digital oznámil, že bude pomáhat s hledáním způsobů, jak do státní správy přivést kvalitní zaměstnance, a zaměří se i na to, aby státní správa a soukromí dodavatelé našli společné standardy – best practicies. Do Paralení Polis rovnou přinesl i do češtiny přeloženou Příručku řízení státních IT projektů.

Související článek

Jakub Nešetřil vydělal miliardy. Teď s dobrovolníky v Česko.Digital mění život v Česku

Jakub Nešetřil vybudoval vývojářský startup Apiary, který v roce 2017 prodal gigantu Oracle za několik miliard korun. Firmu pod hlavičkou Oracle pak odjel řídit do San Franciska do slavného Silicon Valley. Nakonec se ale vrátil zpátky do Česka a letos na jaře oznámil založení platformy Česko.Digital. Jeho cílem je ve spolupráci s tuzemskou IT komunitou změnit digitální život v Česku k lepšímu.

A Vladimír Drzurilla slíbil, že zkusí ve státní správě najít projekt, na kterém se bude moci Česko.Digital podílet. Zároveň potvrdil informaci o vzniku „digitální URNA“, která by měla metodicky pomáhat jednotlivým ministerstvům. To zní nadějně. Ale...

Jak dlouho vydrží ajťácké nadšení?

Je možné, že Vladimír Dzurilla vymyslí skvělý projekt, Jakub Nešetřil dodá obětavé lidi, kteří ho odpracují a všechno proběhne dobře. Ukáže se, že taková cesta je schůdná a žádoucí a digitalizace se rozjede lépe, než jede dnes.

Je ale také možné, že se projekt nepovede najít včas a nadšení vyprchá. A také je možné, že se projekt najít podaří … a skončí odvoláními k ÚOHS, propouštěním, prostě průšvihem. Co by takový scénář znamenal pro ochotu úředního stavu měnit zažité postupy, si domyslíte sami. Budoucnost digitálního státu v českém podání na příliš mnoha proměnných a je v tuto chvíli nejasná

Související článek

Vladimír Dzurilla chystá jednotku rychlého digitálního nasazení. Bude hasit problémy ministrů

Vladimír Dzurilla je člověk, kterého si premiér Andrej Babiš na Úřad vlády vybral jako zmocněnce pro oblast IT a digitalizace. Má tak především na starosti koncepci Digitální Česko. Jejímu prosazování v prostředí českých úřadů, kde panuje strach z inovací, má pomoci něco jako jednotka rychlého digitálního nasazení. Bude složená z různých specialistů, kteří budou s digitalizací státu pomáhat zrovna tam, kde to bude nejvíc hořet.

Co ale jasné je? Nezpochybnitelné nadšení, které velká část IT komunity projevuje, a deklarovaná ochota pomoci státu. Kuráž pomoci státu řešit to, co neumí. Odvaha naučit stát to, co je v komerčních firmách už běžné. Chuť pracovat i zadarmo, pokud to bude mít smysl.

Moc bych si přál, aby tohle nadšení přežilo srážku s realitou zákona o státních zakázkách, ministerské právníky, pocit ohrožení ze strany úředníků, přirozenou nechuť riskovat, v českém prostředí dotaženou do absurdity. Tohle startovací okno nebude otevřené dlouho – možná do konce tohoto roku, možná jen do letních prázdnin.

Ale jestli se zavře bez výsledku, jestli natlakovaná energie unikne bez užitku, můžeme se snadno vrátit o pár let zpátky. Vždyť ještě v roce 2015 digitalizace jela takovým tempem, že tradiční výroční cenu Zlatý zavináč udělili ze zoufalství její organizátoři akci z roku 2001. V odůvodnění napsali: „Jedním z nejvýraznějších impulzů v posledních dvou dekádách bylo populární roadshow „Internet mění svět“ z roku 2001, které iniciovalo sdružení SPIS a vedle jeho prezidentky Jitky Pavlonové se na něm podíleli politici Ivan Langer, Karel Březina a Vladimír Mlynář.“

Pamatujete?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama