Foto: iStockphoto.com

Pozitivní změny ve školách jsou dílem zapálených jednotlivců a komunit, nikoli systémové podpory

Stát chytřekomentář 5 min čtení

V médiích se nadšeně mluví a píše o rozvoji 3D tisku, robotizaci nebo internetu věcí. Na druhou stranu se vážně řeší plošný zákaz chytrých telefonů ve školách nebo negativních vlivech digitálních technologií na děti. Co jsou ale ty největší problémy současného stavu ve školách a co můžeme v nejbližších letech očekávat?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

V médiích se nadšeně mluví a píše o rozvoji 3D tisku, robotizaci nebo internetu věcí. Na druhou stranu se vážně řeší plošný zákaz chytrých telefonů ve školách nebo negativních vlivech digitálních technologií na děti. Co jsou ale ty největší problémy současného stavu ve školách a co můžeme v nejbližších letech očekávat?

Související článek

Velká zářijová revoluce. Zaplatit na internetu bez chytrého telefonu s aplikací půjde těžko

Už v sobotu 14. září mají přijít velké změny v platbách po internetu. Dotknou se každého, kdo nakupuje v internetových obchodech nebo platí prostřednictvím on-line bankovnictví. Platby sice budou bezpečnější, ale bez chytrého mobilu a do něj stažené aplikace nepůjde zaplatit prakticky nic.

Primárním problémem školství i vzdělávání vůbec je u nás dlouhodobé podfinancování, takže i v aktuálním vládním prohlášení najdeme mezi cíli zvýšení podílu HDP ve výdajích na vzdělávání na pět procent. V posledních letech totiž tento podíl poklesl a osciloval kolem čtyř procent. Dlouhodobé podfinancování je samozřejmě spojeno s vnitřním dluhem, který se projevuje v řadě oblastí, od nezájmu mladých o obor učitelství přes mizivou podporu učitelů v rozvoji digitálních kompetencí po nedostatečné či neodpovídající vybavení škol digitálními technologiemi. Tento vnitřní dluh se podle různých zdrojů udává od 500 miliard po 1,5 bilionu korun, a je proto na první pohled jasné, že nebude nikdy vyrovnán.

Do škol se dostaly předražené a zastaralé produkty

V novém tisíciletí měl neutěšený stav v českých ZŠ a SŠ změnit projekt Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) s rozpočtem zhruba sedm miliard korun. V jeho první etapě se mělo téměř sedm tisíc škol vybavit především počítačovou učebnou a připojením k internetu. Výsledkem byla centralizovaná a unifikovaná dodávka známá pod názvem Internet do škol (INDOŠ), která je dodnes symbolem korupce a předražování. Přes všechnu kritiku měl ale projekt jeden výrazně pozitivní efekt, ve více než 1500 malých venkovských škol s méně než osmdesáti žáky se začaly tyto počítače ve výuce intenzivně využívat, dokonce výrazně více než v jiných typech škol.

Kampaňovost ve školství pokračovala i poté a následovaly tisíce projektů hrazených z Evropského sociálního fondu, lidově nazývané EU peníze do škol, Tablety do škol a další… Na nízkou efektivitu vynaložených prostředků ostatně upozorňuje i aktuálně publikovaná zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Efektivita vynaložených prostředků byla často jen ve výši pár desítek procent a do škol se masově dostaly především předražené a obratem zastaralé interaktivní tabule a někde i tablety. S trochou nadsázky můžeme toto období nazvat potěmkinovská digitalizace škol.

V posledních deseti letech se ale díky penetraci internetu i rozvoji webu 2.0, sociálních sítí a cloudových řešení objevily četné iniciativy učitelů, často podporované velkými světovými hráči, kteří školám poskytují své služby bezplatně. Musím zmínit celosvětově úspěšný koncept Google Educator Groups, který vznikl a byl pilotován u nás (GEG ČR). Ale komunity učitelů podporují i Microsoft, Apple a další výrobci software a hardware.

Související článek

Kádinky místo pastelek. V Ostravě učí děti bádat už v mateřské školce

Ostravské děti se učí dělat vědu od malička. Alespoň tedy ty, které navštěvují Univerzitní mateřskou školu VŠB-TUO. Tamní učitelé věří, že když se v mládí kromě kreslení a zpívání naučí používat například i kádinky, čeká je zářná vědecká budoucnost.

Plán digitálního vzdělávání do roku 2020

Zlé jazyky komentují strategie v Česku slovy: strategie psát umíme, ale žádnou nejsme schopni realizovat. Závěry zmíněné kontrolní zprávy NKÚ, kde se hodnotí i Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 (SDV), jsou neradostné:

1. MŠMT ani po pěti letech od schválení SDV nestanovilo standard digitálních kompetencí žáků, který by určoval požadavky na jejich vzdělávání v oblasti informačních a komunikačních technologií (dále také „ICT“), a nezajistilo odpovídající nabídku dalšího vzdělávání učitelů a digitálních vzdělávacích zdrojů.

2. Současně MŠMT nezavedlo do praxe standard digitálních kompetencí učitelů a nestanovilo technický standard pro vybavení škol ICT.

3. Financování rozvoje digitalizace vzdělávání na základních a středních školách je silně závislé na prostředcích fondů Evropské unie a zřizovatelů škol. Jen v období leden 2011 až červenec 2018 bylo v této oblasti realizováno 6 660 projektů v částce 22 176 mil. Kč podpořených z fondů Evropské unie.

4. Prostředky poskytované školám ze státního rozpočtu v rámci systému financování regionálního školství jen velmi omezeně umožňují financovat pořízení, profesionální správu a pravidelnou obměnu ICT. Existuje reálné riziko, že s ukončením stávajícího programového období nebudou mít školy dostatek peněžních prostředků pro digitalizaci vzdělávání.

Související článek

Jak to vidí průmysl? Práci bude mít ten, kdo se umí přizpůsobit změnám

Školy se snaží nabízet atraktivní obory zaměřené na Průmysl 4.0 a budoucím absolventům slibují zářnou budoucnost. Zástupci firem jsou ale ke schopnostem studentů opouštějících české školy poměrně skeptičtí. Jak to udělat, abyste hned po škole našli práci?

5. Podmínky nutné pro dlouhodobě úspěšný rozvoj digitalizace vzdělávání a zlepšování digitální gramotnosti tak MŠMT dle NKÚ nevytvořilo. MŠMT neučinilo systémové změny ve vzdělávání, které by zajistily žádoucí digitální kompetence žáků i učitelů a prokazatelně zlepšily jejich digitální gramotnost, jak předpokládá SDV a vládní koncepce Digitální Česko v. 2.0, Cesta k digitální ekonomice. Ministerstvem realizovaná opatření a další projekty související s digitalizací vzdělávání tak nepřispívaly efektivním způsobem k naplňování cílů v této oblasti.

MŠMT se proti závěrům NKÚ ostře ohradilo. Podíváme-li se ale na pravidelné hodnocení plnění Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 prováděné Jednotou školských informatiků, musíme dát NKÚ za pravdu. Pozitivní změny ve školách tak jsou dílem nadšených a zapálených jednotlivců či komunit, nikoli systémové podpory, která je již patnáct let jen někde pilotována, ale její plošná realizace se stále odkládá.

Co školy opravdu potřebují

Školy potřebují jednoznačně přímé dostatečné financování a metodickou podporu. Financování škol by mělo umožnit i zaplacení potřebných odborníků na správu školních sítí i kvalifikovaných učitelů informatiky. To bohužel ani připravovaná reforma financování regionálního školství evidentně nepřinese.

Související článek

Turisty Šumavou provází spisovatel Klostermann. Jako chatbot v chytrém mobilu

Kam na výlet v okolí Srní, Modravy či Kvildy? Kde se dá nejlépe ubytovat a co zajímavého neminout po cestě? To prozradí Karel Klostermann – nikoliv slavný šumavský spisovatel, ale chatbot nesoucí jeho jméno. Stačí mít v kapse chytrý telefon s nainstalovaným Facebookem nebo jen aplikací Messenger. 

Místo nekonečných debat o zákazu mobilů ve školách potřebujeme jasná pravidla pro rozvoj informačních technologií ve školách a zavedení změn v kurikulu, které už jsou ostatně připravené a které nové vedení MŠMT nedávno nesmyslně odložilo. Informační technologie totiž ovlivňují všechny oblasti našeho života a bez rozvoje informatického myšlení se dnešní žáci neobejdou.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama