Foto: iStockphoto.com

František Vrábel: Prezident Zeman je hlásnou troubou dezinformační scény

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Dezinformace, fake news, hybridní válka. Pro mnohé námět nekonečných debat na sociálních sítích, pro Františka Vrábela každodenní práce. Jeden z nejúspěšnějších datových analytiků na světě si nebere žádné servítky, co se týče hodnocení zdejší mediální gramotnosti, stavu médií nebo třeba úlohy Facebooku a dalších sociálních sítí…

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Dezinformace, fake news, hybridní válka. Pro mnohé námět nekonečných debat na sociálních sítích, pro Františka Vrábela každodenní práce. Jeden z nejúspěšnějších datových analytiků na světě si nebere žádné servítky, co se týče hodnocení zdejší mediální gramotnosti, stavu médií nebo třeba úlohy Facebooku a dalších sociálních sítí…

Související článek

Věřit už se nedá ani tomu, co vidíte. Jaká je odvrácená strana umělé inteligence?

Umělá inteligence rozpozná v davu lidí teroristu, ale také odhalí skutečnou identitu studentky, která si před lety přivydělala erotikou. Fake news prověří lépe než tým odborníků, ovšem stejně tak zvládne zavádějící zprávu sama sepsat lépe než kdokoliv z masa a kostí. Je bezpečné podporovat rozvoj technologií, o kterých už víme, že se snadno obrátí proti nám?

František Vrábel šéfuje firmě Semantic Vision, která zpracovává denně milion článků ze 600 tisíc zdrojů – to dělá celých devadesát procent veškerého mediálního obsahu na internetu. „Náš systém musí být chytřejší než vyhledávače typu Google – musí chápat, o čem zpracovávané dokumenty jsou,“ vysvětluje. „Za tímto účelem využíváme sémantickou analýzu, jinými slovy naše stroje pracují s jazykem, významem slov a kontextem. A kromě toho umíme pracovat s více řečmi současně – v současné době zvládáme jedenáct nejčastěji používaných jazyků na světě a kromě nich taky češtinu.“

Analýza bezmála všech článků v internetových médiích zní impozantně. K čemu se ale výsledná data používají?

Primárně k detekci neznámých událostí – to je samozřejmě mnohem složitější proces než obyčejné prohledávání dokumentů. Původně jsme mysleli, že by naše technologie byla využitelná i pro velké vyhledávače typu Google, protože vyhledávání by bylo mnohem přesnější a spolehlivější, ale tyhle giganty živí hlavně reklama a přesnost je pro ně vlastně na škodu – čím přesnější výsledek by uživatel dostal, tím méně času by na stránce vyhledávače strávil a tím méně reklam by se mu zobrazilo.

Nakonec jsme si tedy našli jiné místo na trhu – detekujeme rizika spojená s podnikáním v určitých geografických lokacích. Našimi klienty jsou především velké nadnárodní korporace, vesměs sídlící v zahraničí. My jim, zjednodušeně řečeno, poskytujeme kompletní informace o tom, na jaké hrozby by se měly v rámci své činnosti připravit. A vedlejším produktem téhle činnosti je, že umíme vyhledávat dezinformace.

Různé výzkumy ukazují, že v Česku to s mediální gramotností není zrovna ideální, a tím pádem jsou tu dezinformace a fake news větším rizikem než ve většině Evropy. Co si o tom myslíte vy?

Totéž, mediální gramotnost tu určitě není dostatečná. Má to více příčin a jednou z nejdůležitějších je fakt, že se tahle oblast vůbec nevyučuje ve školách, respektive není to součástí státních osnov.

Ve školách moc neučí moderní historie po roce 1948, což je podle mě zcela skandální.

Ano, tím se lišíme i od některých jiných postkomunistických zemí – třeba v Estonsku je prakticky jedno, jestli je u moci pravice, nebo levice, mediální gramotnost je prioritou napříč politikou.

Přesně tak. Náš problém spočívá v tom, že si politické elity až na výjimky neuvědomují, jak je tenhle problém důležitý a jak velký rozsah má.

Myslíte si, že to prostě nevidí, nebo za tím jsou jiné důvody?

Tipl bych si, že to může být kombinace obojího. Důvodem může být i to, že ministerstvo školství měli často v rukou sociální demokraté, u nichž se lze důvodně domnívat, že nemají na vylepšování školské soustavy žádný velký zájem – s kvalitnějším vzděláním by jim ubývalo voličů. Navíc významnou část ČSSD pořád tvoří lidé, které reprezentují politici jako Jaroslav Foldyna nebo Ivan Hašek inklinující mnohem víc k Rusku, Číně a vůbec východním režimům než k Západu. Ale když jsem kritický k levici, musím měřit stejným metrem i všem ostatním – řeší se tu podružnosti typu EET, zatímco zásadní společenské otázky, k nimž vzdělání rozhodně patří, zůstávají stranou.

Analytik a šéf společnosti Semantic Visions František Vrábel -

Přitom ministr školství Robert Plaga na jedné konferenci mluvil o tom, jak je mediální gramotnost důležitá a měla by se pro státní školství stát prioritou…

To jsou ty líbivé deklarace. Ale já bych nerad házel vinu jen na ministra Plagu – problém nedostatečné mediální gramotnosti je vesele ignorován napříč politickými stranami. V obou komorách parlamentu probíhají různé přednášky a odborné semináře, na které ovšem chodí pořád titíž poslanci a senátoři a je jich jen hrstka. Zbytek to vůbec nezajímá.

Související článek

Čínský systém sociálního kreditu jede. Už má 10 milionů hříšníků. Hůř hledají partnera i práci

V Číně se experimentuje se sociálním kreditem, který vyhodnocuje důvěryhodnost lidí i firem. Často je zjednodušován a přirovnáván k dílům dystopické fikce jako například 1984 nebo seriálu Black Mirror. Je to ale systém, který je komplexní, různorodý a především experimentální. Už funguje v některých městech a oblastech. V celé zemi s více než miliardou obyvatel má být spuštěn příští rok.

Když se o výchovu k mediální gramotnosti nestará stát, ujímají se toho různé jiné organizace od lokálních neziskovek až po velké korporace, které tyto iniciativy podporují v grantových programech. Jak se na to díváte?

Je to skvělé, zaplať pánbůh za občanské iniciativy všeho druhu. Jsem přesvědčen o tom, že by snaha o zlepšení situace neměla být jen na státu, že je to věc nás všech, takže je dobře, že aspoň mimo státní orgány to funguje dobře. Koneckonců bych se chtěl i státu trochu zastat – oni ho netvoří jen ministři a politici, ale také úředníci, a ti většinou o problému vědí a mnozí z nich se jeho řešení aktivně věnují.

Představte si, že byste se stal poradcem vlády pro mediální gramotnost. Co byste jim poradil jako první? S čím by měli začít hned, aby se situace zlepšila?

Ač mám doktorát z pedagogiky, nechci si hrát na experta na vzdělávání – už v tom oboru nedělám. Ale co vím, tak se ve školách moc neučí moderní historie po roce 1948, což je podle mě zcela skandální. Když lidé nevědí, co komunismus napáchal, co to byl Sovětský svaz, co je to Čína, že po těchhle režimech zůstaly desítky milionů mrtvých, pak nemá smysl bojovat za mediální gramotnost – je nutné začít s gramotností historickou.

Miloš Zeman byl několik let premiérem, takže musí vědět, jak tajné služby fungují, že jsou apolitické.

Stal jste se mediálně známým díky ostrým komentářům ohledně zdejší dezinformační scény, za jejíž klíčový prvek jste označil prezidenta Zemana. Máte informace o tom, že by se Hrad na vytváření dezinformací aktivně podílel, nebo slouží jen jako maják, k němuž to milovníky fake news jistého typu táhne?

Nemyslím si, že by dezinformace na Hradě přímo vznikaly. Ale Miloš Zeman a jeho tým mi připadá jako hlásná trouba, jako zesilovač. Ruská dezinformační propaganda používá jako hlavní nástroje takzvané narativy, s jejichž pomocí se pokouší dostat lidem do mozku.

Typický příklad: Krym byl vždycky ruský. To už rovnou můžu říct, že Rusko bylo vždy ukrajinské, s odkazem na Kyjevskou Rus. A když si uděláte analýzu takových narativů, zjistíte, že Hrad a prezident většinu z nich používají a opakují lživou interpretaci událostí, která vyhovuje ruské straně. Někdy je to ještě absurdnější, třeba v případě otrávení Sergeje Skripala a jeho dcery v Salisbury. Tehdy se prezident dostal do zřetelného rozporu dokonce s vládou, která je mu nakloněná, o tajných službách nemluvě. Přitom Miloš Zeman byl několik let premiérem, takže musí vědět, jak tajné služby fungují, že jsou apolitické a rozhodně by vládě v tak důležité věci nelhaly. Tím pádem jsem přesvědčený, že to dělá vědomě, že jedná v cizím zájmu.

Související článek

Když ve školce nedáte souhlas s focením dětí. Aneb kyberšikana začíná u rodičů

V mateřské školce, kam chodí náš čtyřletý syn, jsem na začátku září způsobil velký poprask, když jsem odmítl podepsat souhlas GPDR. Nepovolil jsem, aby mateřská školka mohla dávat fotky dítěte na své webové stránky, do obecního časopisu ani na sociální sítě. Učitelky se na mě sesypaly s otázkou: Proč, když to podepsali všichni? Moje reakce byla jednoduchá: Protože jsem si ten papír přečetl.

Proč to dělá? Z přesvědčení? Nebo jsou za tím zištné zájmy?

Podle mě je dobré rozlišovat hradní politiku, co se Ruska a Číny týče. Ohledně Ruska považuji za nemožné, že by si prezident neuvědomoval skutečný stav věcí – v politice už se pohybuje dlouho, se svými zkušenostmi musí vědět, že jde o nepřátelskou mocnost, a že tedy on sám podporou Ruska České republice škodí. Jenže zkrátka už nedokáže ovládnout své narcistní sklony. Západní politici ho neberou vážně a on se rozhodl je aspoň naštvat, když už nemůže získat jejich přízeň. To ho samozřejmě nezbavuje odpovědnosti za to, že ubližuje vlastní zemi.

Co se týče Číny, situace je jiná – Zeman byl reformní komunista a myslím si, že v jeho chápání se Číně podařilo zreformovat socialismus po ekonomické stránce tak, jak o tom reformní komunisté snili. Takže mu to může zcela upřímně konvenovat.

Co vlastně potřebují šiřitelé dezinformací a fake news k úspěchu? Vymyslet fámu asi nestačí.

Nestačí, potřebujete vlivné spojence a právě Hrad je coby spojenec neuvěřitelně cenný. Prezident se u nás těší obrovské autoritě, což je dáno tím úřadem jako takovým, s osobou Miloše Zemana to nijak nesouvisí. Je to vidět i z jeho popularity – jakmile se stal prezidentem, vystřelila mu oblíbenost v průzkumech nad padesát procent, což předtím jako aktivní politik nikdy neměl. A předchozí prezidenti na tom byli stejně. To je dědictví monarchie. Kromě toho je k šíření dezinformací zapotřebí trpělivá dlouholetá práce, nestačí se soustředit jen na předvolební období. A Rusko trpělivé a pracovité je.

Facebook v tomhle představení sehrává vůbec nejsmutnější roli.

Dokázal byste popsat techniku chování ruských dezinformačních webů?

Se šířením fám začaly na webech, sociální sítě přišly až později. Některé ruské weby jsou oficiální, například Sputnik, kromě toho ale existuje celá řada stránek, jejichž vlastnická struktura je skrytá a my se můžeme s velkou pravděpodobností domnívat, že za nimi stojí ruský stát. Tyhle weby začaly lidem předkládat toxické zprávy založené na zmíněných lživých narativech a ty následně začaly přebírat a šířit sociální sítě. Šíření původně obstarávali lidé, poté se o něj začali starat softwaroví roboti. Robotické sítě čili botnety dokážou tok zpráv výrazně zrychlit a zefektivnit. Rusové na to šíření mají propracovanou vědeckou metodiku a jsou v tom extrémně úspěšní.

Související článek

„Umělá inteligence vyčistí trh, zruší neefektivní práci,“ říká Michal Pěchouček, špička české kybernetiky

Možná si to nepřipouštíme, ale umělá inteligence námi manipuluje prakticky denně. Doporučuje nám, co si koupit, jaké číst zprávy, jak si vytvořit názor, doporučuje nám, koho volit. „Může vámi dobře manipulovat, když toho o vás hodně ví. Když toho moc neví, může s vámi manipulovat asi tak jako billboard u dálnice,“ říká Michal Pěchouček, kybernetik a patrně jeden z nejrespektovanějších odborníků na umělou inteligenci v Česku.

Říkáte „Rusové“. Jsou podle vás všechny dezinformační síly, které podporují Rusko, skutečně řízeny moskevskou vládou?

Právě že ne a podle mě už situace dospěla tak daleko, že s některými z nich nemá Rusko v zásadě nic společného – domácí dezinformátoři už si stačí sami. Někdy se jedná o naprosto bezcharakterní podnikatele ochotné vydělávat na čemkoli – třeba zdarma přebírají obsah z ruských médií typu Sputniku a jsou rádi, že ušetří za novinářské platy. Technicky se dopouštějí krádeže, ale zároveň vědí, že je Sputnik žalovat rozhodně nebude, protože mu dělají užitečné idioty.

Druhou skupinu tvoří čeští vydavatelé nebo přispěvatelé, do nichž už se ruský virus dostal. Jsou přesvědčeni, že ruská média říkají pravdu a oni tím, že je šíří, usilují o dobrou věc. Vážně pevně věří třeba tomu, že Západ usiluje o vyvraždění všech 300 milionů Slovanů.

Nízká mediální gramotnost, dobře připravené a úspěšné dezinformační kampaně – z toho nevycházíme zrovna nejlépe. Jak se v této situaci vlastně bránit?

Je dobré vědět jedno: dezinformace nedopadají na neutrální panenskou půdu, ale do prostředí, které je samo o sobě rozžhavené, takže se v něm fámám a falešným zprávám skvěle daří. A o rozžhavení se nestarají Rusové, ale samotné sociální sítě se svými algoritmy. Mluvím teď hlavně o Facebooku, který v tomhle představení sehrává vůbec nejsmutnější roli. Algoritmy Facebooku mají jediný úkol – maximalizaci zisku. Není do nich vložen žádný etický, společensky udržitelný rozměr.

Související článek

Včely nezabíjí a telefon vám zůstane. Technologie 5G – mýty a realita

Technologie 5G. Převratná novinka, na kterou čeká celý svět, ale také něco jako pověstná paní Columbová – všichni o ní mluví, ale v Česku ji (skoro) nikdo nikdy neviděl. A jak bývá mýtickým bytostem vlastní, víří kolem ní spousta neověřených zpráv a pověr… Podívali jsme se na to, co je a co není pravda.

Facebook společnost vědomě rozděluje do malých segmentů – to jsou ty pověstné bubliny – a toto dělení zabraňuje skutečnému dialogu. Následně dochází k atomizaci společnosti, kdy lidé komunikují jen s těmi, kdo mají podobné postoje a názory. To není žádné lidské rozhodnutí, ale důsledek oněch algoritmických postupů. Jenže ani to nestačí – Facebook potřebuje, aby na něm lidé byli co nejdéle, k čemuž se využívá takzvaný user engagement neboli uživatelská angažovanost. Systém využívá lidské slabosti – všichni jsme rádi obdivováni, a když nám prší lajky, vyplavuje nám to v mozku dopamin, což vyvolává slast a následně závislost. Tím pádem samozřejmě na Facebooku a dalších sítích trávíme stále víc času. A druhá skutečnost: lidi k obrazovce přitahuje čím dál radikálnější obsah. Takže tu máme dva důsledky: atomizaci společnosti, kdy spolu lidé přestávají mluvit, a radikalizaci velkých skupin uživatelů. To je dokonalý bludný kruh.

Jak z něj ven?

Vracíme se na začátek: nejdůležitějším krokem je vylepšení mediální gramotnosti. Je samozřejmě dobré, když máme k dispozici fact-checkingové servery, které za nás informace ověří, ale jejich možnosti jsou limitované – u dezinformací hodně záleží na rychlosti a než se povede přesvědčivě dokázat, že se jedná o fámy, dávno si žijí svým životem. A nutným krokem je i regulace Facebooku, respektive jeho algoritmů, aby se nevytvářelo takové množství argumentačních bublin a nevznikala závislost.

Související článek

Demonstranti v Hongkongu ničí věže na rozpoznávání tváře a snaží se zmást kamery

Protivládní protesty v Hongkongu už trvají několik týdnů. Jejich součástí se stal i boj proti všudypřítomným policejním kamerám s technologií na rozpoznávání tváří, které dokáží zjistit identitu protestujících.

A co se dezinformačních webů týče, dá se také apelovat na společenskou zodpovědnost inzerentů. Řada velkých firem a institucí, dokonce i banky nebo univerzity, na těchto webech bez skrupulí inzeruje, což je pro šiřitele fám nezanedbatelný zdroj financí.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama