foto: Shutterstock

WeChat: superaplikace pro čínského občana i digitální diktaturu

Věci chytřekomentář 7 a více min čtení

V posledních dvou letech prudce stoupla negativní publicita čínských technologických produktů. Značné pozornosti se přitom dostalo aplikaci WeChat. Je používaná víceméně celou Čínou a prakticky nepostradatelná pro každého občana ČLR, zahraniční studenty nebo podnikatele. Čínskou vládou je ale vnímána jako úhelný kámen digitální diktatury. I proto některé státy WeChat zakázaly nebo se o to snaží.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

V posledních dvou letech prudce stoupla negativní publicita čínských technologických produktů. Značné pozornosti se přitom dostalo aplikaci WeChat. Je používaná víceméně celou Čínou a prakticky nepostradatelná pro každého občana ČLR, zahraniční studenty nebo podnikatele. Čínskou vládou je ale vnímána jako úhelný kámen digitální diktatury. I proto některé státy WeChat zakázaly nebo se o to snaží.

Související článek

Čína tajně instaluje turistům do mobilů špiónskou aplikaci

Turista, který navštívil Čínu, našel po návratu ve svém mobilu podezřelou aplikaci. Bezpečnostní odborníci zjistili, že program stahuje z telefonu kontakty, textové zprávy a přihlašovací údaje a předává je čínské vládě. Aplikaci instaluje turistům čínská pohraniční stráž.

Jestli existuje aplikace, kterou používá v podstatě každý v Čínské lidové republice, je to WeChat (Wej-sin 微信). Původně nástroj podobný WhatsAppu sloužící ke komunikaci se rozrostl mezi více než jednu miliardu uživatelů a značně rozšířil paletu svých funkcí. Software vlastněný čínskou korporací Tencent (mimo jiné také vlastní mezinárodně populární online hru League of Legends a před dvěma lety zainvestovala do Redditu, k nelibosti jeho uživatelů) nyní umožňuje platbu pomocí virtuální peněženky a funguje jako sociální síť, kde publikují i orgány čínské státostrany. WeChat, svého druhu „superaplikace“, mnohým slouží také jako primární zdroj informací. Kombinuje tak v sobě funkce několika pro nás běžných aplikací a platforem, ale také jejich problémů, které umocňuje povaha autoritářské domoviny Tencentu.

Pro pochopení významu WeChatu je důležité připomenout, že v ČLR není velká část na Západě běžných aplikací povolená. Tamější občané tak musí zapomenout na Google, Facebook anebo WhatsApp. Podobně jako jiní giganti čínského technologického trhu (Baidu, Weibo) také WeChat vznikl a rostl téměř bez konkurence, díky čemuž si rychle vytvořil svého druhu monopol. Drtivá většina komunikace v Číně tak probíhá právě skrze tuto platformu a používají ji i občané ČLR a jejich příbuzní v zahraničí. Podobně důležitá je ale i její platební funkce. Obyvatelé Číny si už před několika lety zvykli prakticky výhradně platit pomocí mobilu – buď přes WeChat Pay, nebo konkurenční Alipay. Dá se říct, že čínský trh dokonce vynechal platební karty jako populární způsob placení. Dnes mnohé služby ani nelze jinak než skrze jednu z těchto dvou aplikací pořídit.

WeChat (obdobně Alipay) disponuje v rámci vlastního rozhraní také tzv. miniprogramy, díky nimž uživatel používá služby (jako donášku jídla nebo objednání taxi) jiných aplikací přímo uvnitř této superaplikace a rovnou za jejich používání platí (skrze WeChat Pay). To činí WeChat ještě užitečnějším, pohodlnějším a nepostradatelnějším. Také to ale dává do rukou Tencentu obrovské množství informací, o jejichž bezpečnost je podle mnohých expertů na místě se obávat.

Úhelný kámen digitální diktatury

WeChat, na rozdíl od mnoha na Západě známějších obdobných komunikačních nástrojů, nemá end-to-end (koncové) šifrování. Masivní datové toky tak zůstávají poměrně zranitelné vůči sledování a krádežím informací. Co by mohlo být vnímáno jako bug (nezamýšlená chyba), zdá se být spíš feature (zamýšlený prvek). Tencent musí spolupracovat s čínským bezpečnostním aparátem a také dodržovat přísná nařízení o regulaci obsahu – cenzuře. V takové situaci navíc přestává záležet na tom, zda je Tencent soukromou, nebo státní firmou, riziko zneužití informací úřední mocí je tak mnohem vyšší než v případě Facebooku nebo Twitteru.

Související článek

Další čínský technologický gigant míří na černou listinu USA

Americké ministerstvo zahraničí navrhlo, aby vláda Donalda Trumpa přidala na černou listinu čínskou společnost Ant Group. Ta je finančně technologickou divizí čínského internetového prodejce Alibaba a dominantním provozovatelem mobilních plateb v Číně. Firma se chystá vstoupit na burzu a její primární veřejná nabídka (IPO) akcií by se mohla stát největší na světě.

Známe také případy, kdy byli uživatelé WeChatu zadrženi nebo varováni policií na základě soukromých konverzací. Už před třemi lety na jihu Číny držely úřady muže pět dní ve vazbě údajně za to, že v soukromé skupině napsal vtip o vysokém vládním představiteli. Vloni zatkla policie jiného muže ve východní Číně, protože příteli v USA napsal o monitorování WeChatu čínskou vládou i v zahraničí. Dostal deset měsíců vězení za pomluvy. Nejznámějším letošním případem je Li Wen-liang, doktor z Wu-chanu, který jako jeden z prvních informoval své kolegy v soukromé wechatové skupině o šíření covidu. Policie jej donutila k sepsání sebekritiky a omluvy.

Monitorování obsahu sdíleného na WeChatu ale neslouží vládě jen k získávání informací o uživatelích, důležité je také pro jeho kontrolu a cenzuru. Ta je poměrně sofistikovaná – jednak vláda nutí (stejně jako všechny ostatní mediální platformy v ČLR) Tencent k vlastní cenzuře, jednak si uživatelé cenzury často ani nemusí všimnout. Cenzurní algoritmus umí blokovat obsah během přenosu od odesílatele k příjemci a odesílatel tak může žít v domnění, že jeho zpráva byla bez problému odeslána, zatímco k příjemci nikdy nedojde. Mazání obsahu tak zůstává pro oba uživatele neviditelné. To samozřejmě funguje jen u ustáleně citlivých témat, jako jsou masakr na náměstí Nebeského klidu v roce 1989 nebo situace ve Východním Turkestánu (Sin-ťiangu), případně přímá kritika vlády. Stejně jako na jiných komunikačních sítích může být senzitivita automatické cenzury upravena dle okolností – například 4. června (výročí pekingského masakru) často není možné ani napsat slovo „dnes“. Letos vláda usilovně cenzurovala negativní zmínky o svých krocích během pandemie koronaviru, na začátku (konec prosince, začátek ledna) katastrofy dokonce i vůbec zprávy o existenci problému.

S cenzurou jde ruku v ruce čínská propaganda, která zde naopak dostává naprosto volnou ruku. WeChat je důležitým nástrojem pro kontrolu nad informacemi, které více než miliarda převážně čínských uživatelů denně konzumuje. Výzkum kanadské nevládní organizace Citizen Lab navíc ukazuje, že i zahraniční uživatelé pomáhají svým používáním aplikace vylepšovat fungování čínského cenzurního aparátu.

Související článek

Je čínský high-tech boj s koronavirem jen Potěmkinovou vesnicí?

Řízení společnosti s pomocí moderních nástrojů se v Číně intenzivně rozšiřuje. Digitální experimenty a technologický pokrok země často šokují západní média. Nejinak tomu je i během koronavirové epidemie. Jde ale o skutečný pokrok, nebo jen o povedené PR?

Úspěch WeChatu je možné dokázat i na tom, jak Pekingem pronásledované menšiny, jako jsou Tibeťané nebo Ujguři, aplikaci používají, i když jsou si sledování plně vědomy. WeChat je zkrátka pohodlným, případně jediným kanálem pro komunikaci s rodinou. A to i přesto, že je právě tato aplikace nástrojem, který při komunikaci s „neposlušnými“ občany ČLR používají čínské bezpečnostní složky k jejich vydírání a sledování.

Všechny tyto funkce (sběr dat, cenzura, propaganda, monopol na komunikaci) tak činí WeChat úhelným kamenem čínské digitální diktatury. A díky přesunu (urychleném letošní pandemií) stále většího množství komunikace, finančních transakcí a služeb do virtuální sféry bude jeho důležitost narůstat.

Zakázat?

Právě z bezpečnostních důvodů týkajících se jak samotných států, tak soukromých uživatelů včetně čínské diaspory se některé země rozhodly WeChat a další čínské aplikace zakázat. Nebo se o to alespoň pokoušejí. Narážejí však na odpor trhu, soudů i samotných uživatelů.

Nejdále zašla Indie, která letos v červenci zakázala používání WeChatu a dalších 58 čínských aplikací. Rozhodnutí indické vlády, oficiálně z důvodu národní bezpečnosti, musíme chápat v kontextu vyostřující se situace na čínsko-indické hranici, kde letos v červnu došlo poprvé za 45 let k úmrtí během pohraničních potyček. Mělo dojít k úmrtí několika desítek vojáků, patrně na obou stranách (ČLR okolo svých ztrát mlží). Proti vládnímu kroku sice protestovali například někteří ekonomové, ale neúspěšně. Indické obyvatelstvo samo začalo vyzývat k bojkotu čínských výrobků během letních násilných střetů na hranicích, takže opatření nacionalistické vlády na přílišný odpor nenarazila.

Související článek

Krásný nový čínský internet: „internetová suverenita“ nabízí místo svobody tuhou kontrolu

Financial Times přinesly 27. března obsáhlou analýzu Madhumity Murgii a Anny Gross zabývající se čínským projektem „nového internetu“. Jak vyplývá z dalšího textu Financial Times, na rozvoji tohoto projektu se podílí nejen čínské politické vedení, ale i tamní technologické firmy.

Složitější situaci čelí Trumpova vláda v USA. V září americké ministerstvo obchodu vyhlásilo zákaz šíření WeChatu a TikToku z důvodu ochrany národní bezpečnosti – Spojené státy především zdůrazňují sbírání obrovského množství dat, které může skončit v rukou čínské vlády (což WeChat i TikTok odmítají). Zákaz TikToku nakonec americký prezident odvolal, později pak soud označil zakázání aplikace WeChat za protiústavní (odkázal se na svobodu slova) a zrušil jej pouhých několik dní od zavedení. Ministerstvo se sice odvolalo, ale na konci října soudy zákaz znovu odmítly, vláda prý dostatečně neprokázala, že čínské aplikace představují bezpečnostní hrozbu.

Proti zákazu se také staví Číňané žijící v USA. Už v létě doručili do Bílého domu petici s téměř 63 tisíci podpisy žádající, aby vláda WeChat nezakazovala. Obávají se, že by se zkomplikovala komunikace s příbuznými a kolegy v ČLR. „Skoro pět milionů lidí by bylo silně poškozeno. Pro drtivou většinu z nich jde [WeChat] o jediný efektivní způsob komunikace s rodinou,“ stálo mimo jiné v petici. Podle jiných navíc zablokování WeChatu neřeší problém s čínskou cenzurou a propagandou, čínští uživatelé by si našli jinou, podobně kontrolovanou aplikaci.

Debata, zatím spíše teoretická, se vede i v Austrálii. Tamní vláda se v posledních letech snaží omezit silný vliv, který má KS Číny v tamní společnosti, politice i akademické sféře. Letos v létě australský senát zkoumal, do jaké míry WeChat, TikTok, ale také Facebook a Twitter využívají cizí mocnosti k vlivovým operacím na území Austrálie. Ozývají se hlasy volající po zákazu WeChatu kvůli ochraně početné australské čínské diaspory před čínským vlivem a nátlakem. Někteří její představitelé ale naopak, stejně jako v USA, považují takové řešení za diskriminaci. Australská vláda zatím žádné konkrétní kroky k plošnému zákazu čínských aplikací neprovedla, nicméně obranné složky je používat nesmí už několik let.

Související článek

Máme se bát Číny? Aneb moderní technika může být i nepřítel

Jak se žije v zemi, kde je pod kontrolou každý váš pohyb, každá navštívená webová stránka i sebemenší bankovní transakce? A jak se na tomto stavu podílejí špičkové technologické firmy, jejichž produkty běžně používáme?

Problém čínských aplikací se ale neřeší pouze v zámoří. Věnuje se mu také například eurokomisařka Věra Jourová. Není ale jasné, zda přístup EU – požadavek na větší transparentnost a příslib jednání v souladu s evropskými zákony – povede k reálné minimalizaci rizik. WeChat se používá v celé Evropě, včetně České republiky. V centru Prahy například nejeden obchod nabízí možnost platby přes WeChat Pay. Čínští podnikatelé od svých partnerů často vyžadují používání této aplikace při obchodní komunikaci. Kromě samotné diaspory, jejíž komplikovaná situace byla nastíněna výše, jsou tak riziku datových úniků, sledování a přispívání k lepšímu cenzurnímu aparátu vystavováni i evropští občané nečínského původu. Debata o této problematice, stejně jako chápání důmyslného čínského digitálního ekosystému, díky němuž si WeChat monopolizoval soukromou komunikaci mezi obrovským počtem lidí, ale za zámořím silně zaostává. Přitom by nám taková diskuze mohla prospět i v obecných otázkách ochrany soukromí, obzvláště v době, kdy Evropská unie zvažuje plošně zakázat koncové šifrování.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama