foto: iStockphoto.com

Distanční výuku zvládne každá škola. Nevymlouvejte se, říká ředitel

Trendy & tipyrozhovor 7 a více min čtení

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod. Tuhle klasickou poučku by si základní a mateřská škola ve slezských Ludgeřovicích mohla dát do znaku. Co se týče využívání moderních technologií ve výuce, mohly by se od ní učit mnohem větší a důležitější instituce.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod. Tuhle klasickou poučku by si základní a mateřská škola ve slezských Ludgeřovicích mohla dát do znaku. Co se týče využívání moderních technologií ve výuce, mohly by se od ní učit mnohem větší a důležitější instituce.

Související článek

Ani koronavirus revoluci do školství nepřinesl. Dočkáme se někdy?

České školy byly nuceny ze dne na den přejít do online režimu. Příležitosti zbavit se letitých nánosů Rakouska-Uherska nebo normalizačního socialismu ale nevyužily. K transformaci obřích tříd na menší kolektivy nedošlo, proškrtání přemíry učiva v osnovách se děti dočkaly jen výjimečně.

Nejde to. Nemáme vybavení. Je to hrozně drahé. Lidi si na to nezvyknou, nechtějí se učit nic nového. Dětem to nepomůže a stejně to nebude fungovat… Takhle a podobně se na mnoha školách na jaře vysvětlovalo, proč se u nich nedaří distanční výuce. Člověk by z toho nabyl dojmu, že se jedná o nějaký ďábelský výmysl úředníků, jak znepříjemnit dětem i učitelům život.

A pak se člověk podívá do jedné malé základní školy v Ludgeřovicích na Ostravsku a zjistí, že to vůbec není pravda, stačí chtít. A vlastně to ani nijak nesouvisí s koronavirovou pandemií, která z distanční výuky udělala celostátní téma mimořádného významu. Podle ředitele školy Karla Morice se moderní technologie ve vzdělávacím procesu dají využívat už řadu let – co na tom, že to dosud nebylo nutné…

V březnu vláda ze dne na den zavřela školy všech stupňů, což byl pro velkou většinu lidí obrovský šok. Jak jste na to v Ludgeřovicích, kde vedete základní a mateřskou školu, reagovali?

Hned další den po zavření jsme najeli na offline distanční výuku – to znamená, že učitelé učili přes internet, ovšem nešlo o plnohodnotný interaktivní výukový proces, do kterého by se mohly zapojovat i děti jako v normální třídě. Tenhle vyšší typ, tedy skutečnou online výuku v reálném čase, jsme naplno zprovoznili během týdne a fungovala až do konce karantény.

Tím jste překonali naprostou většinu škol v republice, kde se interaktivní distanční formy zaváděly jen stěží a v omezeném rozsahu a většinou se zůstávalo u toho, čemu sám říkáte offline výuka. Jak to neznámá venkovská škola dokáže?

To by samozřejmě ze dne na den nešlo. My už ale moderní technologie používali dlouho, a to nám najednou přišlo ohromně vhod. Od roku 2014 používáme služby Google, už dva roky předtím jsme nakoupili iPady. S hardwarem i softwarem jsme tedy měli spoustu zkušeností. Celé ty roky jsem podporoval učitele, aby se nebáli a ty technologie ve výuce používali – přece je naším úkolem naučit s nimi děti smysluplně pracovat, budou s nimi žít celý život. Musíme děti učit to, co je pro ně relevantní, ne to, co bylo relevantní pro nás někdy v roce 1990.

Související článek

Datová Lhota: Česká televize učí děti to, co školy a rodiče nezvládnou

Jak vypadá počítač zevnitř? Co je to ramka a podle čeho poznáme operační systém? A co se stane s daty, která pošleme na Instagram? My to možná víme, ale menší děti často ne – přestože mezi počítači a chytrými telefony vyrůstají. Když je ale vezmeme do Datové Lhoty, odpovědi na tyto otázky přijdou samy.

V roce 2014 ovšem nikdo netušil, jaký význam budou školní digitální technologie za pár let mít, až nás okolnosti donutí přesunout výuku na internet. Co vás tehdy vlastně přimělo s touhle technikou začít?

Asi jsem v tom byl zkrátka progresivní. V té době jsem byl zástupcem ředitele, technologie mě vždycky zajímaly a hledal jsem nástroje, které by učitelům usnadnily práci, což tehdy byly hlavně elektronické třídní knihy, žákovské a podobně. A taky jsem chtěl využít moderní technologie ve výuce, viděl jsem v tom velký potenciál. Nešlo o to používat iPad celou hodinu, ale nějak smysluplně ho do výuky začlenit. Takže jsme začali hledat cesty, jak vytvářet digitální výukový obsah jako prezentace nebo videa. Pak se o to začali zajímat další kolegové, napřed jsme byli tři, pak přibylo dalších pět a nakonec se to rozšířilo napříč školou. Netvrdím, že i starší kolegové využívají digitální nástroje na sto procent, ale do hodin si iPady nosí i oni.

Když jste se stal ředitelem, začal jste využívání moderních technologií vyžadovat jako povinnost?

Do určité míry ano, třeba na hospitacích jsem to začal docela hlídat. Primárně mi ale nešlo ani tak o využívání konkrétní techniky jako o to, aby se změnila podoba vyučovacích hodin, aby nebyly čistě frontální jako v osmdesátých a devadesátých letech. Chápu, že když někdo nějakým způsobem učí dvacet let, tak se obtížně přeškoluje, ale já tu změnu zkrátka vyžadoval. Jistěže to pro ně znamenalo zprvu práci navíc, ale já věřil tomu, že to nebude dlouho trvat. A že časem ocení, jaké možnosti jim ta interaktivnější podoba výuky dává. A to se mi v zásadě potvrdilo. Někteří kolegové nebyli nadšení, ale přesvědčilo je, když viděli, co nová forma výuky dělá s motivací dětí – to byl najednou úplně jiný pohled, děti začalo chození do školy bavit, a to je pro kantora samozřejmě obrovská odměna.

Po nějaké době přišel zmíněný zlomový okamžik – zavření škol. Jaké technologie z těch, co jste používaly, se vám v ten moment nejlépe osvědčily? Na čem jste konkrétně distanční výuku postavili?

Nic bůhvíjak objevného vám asi nepovím – základem jsou služby Google, které má k dispozici v zásadě každý. Kromě e-mailů pro žáky i učitele nám poskytuje cloudový prostor, v němž můžeme sdílet informace a materiály pro žáky. Pak je tu hlavně k dispozici virtuální učebna Google Classroom, díky níž se učitel nemusí přehrabovat ve stovkách e-mailů, v nichž mu žáci posílají zadanou práci. Když jsme mluvili s kolegy z celé země, zjistili jsme, že právě tohle je pro ně klíčový problém – e-maily se skutečně pro hromadnou distanční výuku moc nehodí, hrozně to zdržuje.

Související článek

Online výuka podle českých škol: Studentům látku učitelé nevysvětlí, posílají jen úkoly

Studentům často chybí při online výuce výklad učiva, nejčastěji od svých vyučujících dostávají jen zadané úkoly. Ukázal to průzkum společnosti Education.cz ve spolupráci s Českou středoškolskou unií a Střední pedagogickou školou Futurum.

Samotná distanční výuka pak probíhá na platformě Google Meet, kterou má k dispozici na jeden klik každý, kdo používá Gmail. Meet umožňuje plnohodnotnou online výuku – účastníci můžou komunikovat v reálném čase, ukazovat si, co dělají, pracovat týmově, prostě jako v normální třídě. A je to jednoduché a intuitivní.

Takže Meet dokázal do určité míry nahradit i sociální kontakt, který při distanční výuce chybí?

Přesně tak. Některé učitelky, zejména v nižších ročnících, tu pokračovaly v takových sociálních rituálech, které si s dětmi předtím zavedli, každé ráno pořádaly třeba různá společná uvítání a podobně, to bylo ze sociálního hlediska hodně cenné. Dětem samozřejmě chyběli kamarádi a tohle je hodně těšilo.

Používali jste i jiné aplikace kromě nástrojů Google?

Ano, skvěle se nám osvědčila třeba aplikace Seesaw. To je vlastně digitální portfolio žáků, kde se sdílí veškeré aktivity z výuky, od slohovek přes pracovní listy po ruční práce, které si každý může jednoduše vyfotit vlastním telefonem nebo školním iPadem. A mají tam přístup i rodiče, takže je to něco mezi nástěnkou a výstavou žákovských prací, nebo spíš tohle všechno v jednom. Seesaw se osvědčila hlavně na prvním stupni, u starších dětí zase úspěšně používáme vědomostní hru Kahoot, z té se stal obrovský hit.

Obvyklý argument škol, které si s moderními technologiemi nerozumí tolik jako vy, zní: není to v našich možnostech, nemáme podporu z úřadů a vyšších míst. Vy jste ji měli?

Máme skvělého zřizovatele, který nás v těchhle tendencích podporuje a poskytuje nám na ně potřebné prostředky, to ano. Ale podle mě by to školy dokázaly, i kdyby takovou podporu neměly. Už před lety se rozjela celá řada iniciativ, do nichž se každá škola mohla zapojit a získat bez jakékoli úřední podpory třeba iPady pro učitele i pro žáky. A software je v mnoha případech k dispozici zdarma. Čili pro mě to není relevantní argument, spíš výmluva ředitelů, když do toho nechtěli jít. Kdo chtěl, mohl.

Dobře, to bylo před lety. Tehdy si opravdu mnozí ředitelé nedokázali představit, že by to bylo takhle zapotřebí…

Mnohé z těch iniciativ fungují dodnes, a teď ministerstvo školství nabízí na každého učitele dvacet tisíc korun, za což se dá nakoupit cenný základ výbavy.

Související článek

Moderní škola v čase koronaviru: Smíchovská průmyslovka plánuje výuku z vlastního televizního studia

Nikdo neví, jak dlouho zůstanou kvůli koronavirové pandemii zavřené školy. Prázdniny ale v žádném případě děti nečekají, v učení totiž musejí pokračovat doma. Ředitelé teď vymýšlejí, jak k výuce na dálku přistoupit. Na Smíchovské střední průmyslové škole se do toho pustili naplno a hodlají inspirovat i ostatní.

Ještě se vrátím k té dejme tomu lidské stránce – dělal jsem rozhovor s jedním velmi progresivním ředitelem známé střední školy, která vyniká úspěchy v technice na mezinárodním poli, ale třeba elektronické třídnice u nich ještě před pár lety nefungovaly. A ředitel s povzdechem odpověděl, že některé věci přes starší kolegy neprotlačí. Jak se to povedlo vám?

Jsou zkrátka věci, za kterými si stojím. A v takových záležitostech zkrátka rozhoduji a za své rozhodnutí nesu odpovědnost. Když jsme v roce 2015 přecházeli na elektronické žákovské, nevěděl jsem, jestli to bude mít úspěch nebo jestli si tím pokazím reputaci, ale to mi bylo celkem jedno, ředitel si za svým rozhodnutím musí stát a musí to po učitelích vyžadovat. Všechno jsem do omrzení vysvětloval, ukazoval jsem, že to vážně pomáhá. A samozřejmě bylo mou povinností dát jim vše, co potřebovali – kvalitní počítače, Wi-Fi a tak. Ale když tohle všechno dostali, nebylo cesty zpět, protesty se nepřijímaly. Demokracie je v tomhle případě limitovaná.

Pomohly třeba příklady z jiných škol?

Samozřejmě, hodně jsme tehdy jezdili ke kolegům dívat se, jak moderní technologie fungují u nich. A ještě jedna chytrá věc fungovala: sami jsme kolegy pracovat s digitálními nástroji často ani neučili, na školení jsme najímali externí profesionály. Připravili jsme jim příjemné prostředí, dali jim dost času – a pro učitele to bylo příjemnější, než kdybychom je školili my.

Koronavirová krize je samozřejmě průšvih, ale přece jen přináší i cenné postřehy – například začíná být jasné, že ne vše se při výuce musí odehrávat prezenčně a některé distanční prvky mohou být cenné i v době, kdy na covid spokojeně zapomeneme. Už víte, co si ze současného vývoje odnesete?

Základní školy, hlavně nižší třídy, jsou specifické v tom, že sociální kontakt je při výuce opravdu zapotřebí. Přesto je jasné, že některé nástroje má smysl zachovat, třeba to digitální portfolio, které jsme si udělali v Seesaw. A u starších dětí se to bude podle mě stupňovat. To ale ukáže čas.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama