foto: IPPS

Ministr zdravotnictví: Pacienti o digitalizaci stojí, nelze ale jít silou proti lékárníkům

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

V digitalizaci zdravotnictví Česko výrazně zaostává, vláda naráží na silný odpor lékárníků i lékařů. Spustila sice projekt elektronického receptu, ale dál se nedostala. Proti silným profesním sdružením sice nechce ministr zdravotnictví Adam Vojtěch jít silou, ale i tak doufá, že se situace změní. 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

V digitalizaci zdravotnictví Česko výrazně zaostává, vláda naráží na silný odpor lékárníků i lékařů. Spustila sice projekt elektronického receptu, ale dál se nedostala. Proti silným profesním sdružením sice nechce ministr zdravotnictví Adam Vojtěch jít silou, ale i tak doufá, že se situace změní. 

Související článek

České zdravotnictví v praxi: Namísto digitalizace papírová obálka, která zachraňuje životy

V Jihomoravském kraji vymysleli papírovou obálku, která má zachraňovat životy a usnadňovat práci záchranářům. Nápad se rozšířil do dalších krajů a všichni si ho pochvalují. Na jednu stranu úspěch, z pohledu moderních trendů ale trochu paradox.

Podle ministra nepřijímají lékaři digitalizaci snadno. Podobně prý naráží u lékárníků, kteří se brání zavedení širšího prodeje léků na internetu. „Obávají se, že by rozšíření prodeje v e-shopech mohlo mít vliv na kamenné lékárny, že by některé nemusely přežít. Podle mě ta obava není úplně relevantní. Ale zase nemůžeme jít silou proti lékárníkům,“ řekl nám ministr na konferenci Digitální Česko.

Jak digitální bude české zdravotnictví na konci tohoto volebního období?

Doufám, že bude velmi digitální. Rozjeli jsme projekt elektronického receptu, který už normálně funguje, a chystáme se ho dál zdokonalovat. Ve sněmovně leží novela zákona o léčivech, která umožňuje vytvořit takzvaný sdílený lékový záznam, díky němuž ošetřující lékaři uvidí, jaké léky pacient užívá. A v připomínkovém řízení je věcný záměr zákona o elektronizaci zdravotnictví, který od základu vytváří novou architekturu digitalizované zdravotní péče. Zavádí základní registry poskytovatelů péče i pacientů, umožní vznik elektronické dokumentace, stanoví jasné standardy pro sdílení dat. Pokud vše dobře půjde, měl by zákon nabýt účinnosti v roce 2020. Ministerstvo zdravotnictví následně celý systém spustí.

Na jaké potíže při digitalizaci zdravotnictví narážíte?

Většina problémů souvisí s vysvětlováním, o co se vlastně jedná. Změny se týkají celé řady subjektů, především lékařů, a mnozí z nich jsou zaměřeni spíš konzervativně. Tím pádem jim musíme pečlivě objasňovat, jaké výhody z digitalizace plynou. To je nejtěžší. A pak samozřejmě musíme postavit celou tu zmíněnou infrastrukturu, ale to je spíš technická otázka.

„Nemáme informace o tom, že by se proti digitalizaci stavěli samotní pacienti.“

Není překážkou v digitalizaci i odpor ze strany pacientů?

Popravdě, zatím nemáme informace o tom, že by se proti digitalizaci v nějaké podstatné míře stavěli samotní pacienti. Ani není proč – kdo nebude chtít, toho se změny prakticky vůbec nemusejí týkat. Třeba vedle elektronických receptů budou i nadále existovat klasické papírové, pokud se jich někteří pacienti nebudou chtít vzdát. Snažíme se nastavit systém tak, aby nikoho neomezoval.

Konference Digitální Česko -

Digitalizace by ale mohla jít i dále. Když třeba rychlá záchranná služba přijede k někomu v bezvědomí, nemůže si o něm dohledat dokumentaci on-line podle rodného čísla, ačkoli to může být někdy hodně důležité. Místo toho máme papírovou ICE kartu se základními informacemi, což je ovšem mnohem méně funkční – člověk ji nemusí mít vyplněnou, může ji nechat doma, ztratit…

Tohle by právě měl řešit sdílený lékový záznam, o kterém jsem mluvil před chvilkou. Až bude fungovat, uvidí pracovníci záchranky on-line třeba to, jaké léky daný člověk užívá, a podle toho rozhodnout o tom, co mu v urgentní situaci píchnout, a co mu naopak podat v žádném případě nelze.

Ale ono nemusí jít jen o léky. Podle rodného čísla by mohla být profesionálům dostupná celá základní zdravotnická dokumentace.

To je pravda, a podle mě je tohle do budoucna možné řešit pomocí elektronických občanek. Už existují, všechny nově vydávané průkazy už mají čipy, a dovedu si představit, že se na ně za pár let budou zdravotnické informace nahrávat. Zatím se to ale teprve rozbíhá a nějaký čas to ještě asi bude vyžadovat. Naproti tomu sdílený lékový záznam můžeme vytvořit prakticky hned, a ani k němu elektronická občanka není zapotřebí.

Související článek

Další hrozba z východu. Světu hrozí rozdělení na dva internety. Svobodný a čínský

Číně se podařilo něco nečekaného. Ještě v roce 2011 čínští komunisté panikařili ze schopnosti obyvatel organizovat s pomocí internetu protesty a demonstrace. Po nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga ale přišla změna ve způsobu uvažování vládnoucí strany. Spočívá v myšlence, že než možnosti internetu radikálně omezovat, je lepší ho využít ke kontrole společnosti. Dnes je tak čínský internet regulován a cenzurován nejpřísněji a nejefektivněji na světě. Vládě přitom pomáhají i firmy jako Huawei nebo ZTE, před kterými varuje i náš Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost.

Lékárny už běžně fungují formou e-shopů, ovšem zatím se přes internet mohou prodávat jen volně přístupné produkty, nikoli léky na recept. Hodláte to nějak měnit?

Léky na recept mají obecně jiné požadavky, třeba co se týká dodržení chladového řetězce a podobně. Nejsou to úplně housky na krámě.

Ale to platí i pro řadu léků ve volném prodeji…

Ano, to je pravda. Já si myslím, že je proveditelné, aby se léky na recept v e-shopech prodávat mohly. Jenže zatím to naráží mimo jiné na odpor samotných lékárníků – zástupci jejich profesních sdružení se tomu brání. Obávají se, že by rozšíření prodeje v e-shopech mohlo mít vliv na kamenné lékárny, že by některé nemusely přežít. Podle mě ta obava není úplně relevantní, protože třeba zkušenosti z Německa prozrazují, že se problémy týkají jen malého počtu lékáren, řádově jednotek procent. Vedeme o tom debatu v parlamentu, pacientské organizace o rozšíření stojí. Takže se toho možná brzy dočkáme, ale zase nemůžeme jít silou proti lékárníkům.

„Plánujeme i přeshraniční elektronický recept, takže si svůj lék budete moci klidně vyzvednout ve Španělsku na dovolené.“

A vy jako ministr ten krok podporujete?

Principiálně ano, ale jak říkám, je to předmětem debaty. Nicméně bych neměl problém zasadit se o to, aby tato změna prošla.

Konference Digitální Česko -

Třeba v Estonsku i v dalších zemích má pacient možnost on-line zjistit, která lékárna má daný lék na skladě. U nás to nefunguje, a když máte smůlu, musíte jich naslepo objet několik. Bude něco podobného možné i zde?

Mně by se to moc líbilo, ale technicky to nebude úplně jednoduché. Máme u nás dva a půl tisíce lékáren a všechny by musely být vybaveny tak, aby takové on-line sledování zásob umožňovaly. Byla by to pro ně i velká administrativní zátěž. Principiálně určitě souhlasím, ale realizace je asi ještě daleko. Teď je prioritou zavádění protipadělkové směrnice, což znamená, že lékárníci budou muset ověřovat každou konkrétní krabičku, a není možné na lékárny naložit příliš mnoho povinností naráz. Podle mě to není věc následujících let.

Takovou úpravu v plánech na současné volební období tedy vůbec nemáte?

Ne, to ne.

Co jednotné místo pro ukládání zdravotnické dokumentace? S ním by nebylo nutné nosit od specialistů papírové zprávy, ale hlavně by se to hodilo třeba při zahraničních cestách…

S tím počítáme. Jsme součástí mezinárodního projektu financovaného z evropských fondů, který je na toto téma zaměřený. V Česku se zřídilo národní kontaktní místo a počítáme s tím, že tu možnost přeshraničního sdílení zdravotnické dokumentace v rámci EU bude. Jednotlivé členské země se do projektu zapojují postupně a Česko patří mezi ty, které jsou v tomto ohledu nejdále. Plánujeme i přeshraniční elektronický recept, takže si svůj lék budete moci klidně vyzvednout ve Španělsku na dovolené. V této oblasti budou výsledky během několika následujících let velmi viditelné.

Související článek

Pirát Profant: Kdyby Babiš uměl používat aspoň e-mail, možná by pochopil, co je dobré zavést

Česko potřebuje funkční e-government. Slyšíme to ze všech stran. A to i z úst premiéra Andreje Babiše, jeho hnutí i členů nové vlády. Povede se to někdy? Budeme vůbec někdy moct podávat daňové přiznání pohodlně z domova během pár kliknutí? Dočkáme se systému, kdy kterýkoliv lékař koukne do počítače a zjistí o pacientovi vše, čím si zatím prošel a jaké léky užívá? Přestanou někdy státní úřady utrácet miliardy korun za nespolupracující IT systémy? Jaký je vlastně skutečný stav e-governmentu v Česku? Tomuto tématu se se dlouhodobě věnuje poslanec Pirátů Ondřej Profant.

Jak to vypadá s robotizací ve zdravotnictví? V některých krajích třeba se záchrankou nechtějí jezdit ženy, protože neunesou čtyřicetikilová nosítka se stokilovým pacientem. Roboti by to přitom mohli vyřešit podobně jako třeba ve velkých skladech. Má ministerstvo program, který by takové technologie testoval?

Obávám se, že v současnosti nikoli, nebo o tom aspoň nevím. To, že se roboti budou využívat, je jasné, ostatně dnes už máme i roboty na operačních sálech, jenže takového robota samozřejmě ovládá živý chirurg.

„Do deseti let budeme snad jinde.“

Dobře, ale robot-operatér je špičkové technologické zařízení, já se ptám na jednoduché stroje schopné v podstatě hrubé manuální práce…

Zatím mám pocit, že robotizaci do zdravotnictví vnášejí spíše organizace poskytující zdravotně-sociální služby. Setkal jsem se třeba s projektem, v němž roboti dávkují léky ve skladu a připravují na míru balení pro konkrétní pacienty podle údajů na receptu. Takové balíčky se pak rozvážejí po domovech pro seniory nebo po pečovatelských ústavech, a už to normálně funguje. Do budoucna se s tím nejspíš budeme setkávat častěji.

Související článek

Budoucnost medicíny: nádor odstraní miniaturní ponorka

Vědci dnes dokáží vyrobit roboty tak malé, že bez problémů doputují až do tlustého střeva. A doba, kdy tam podle pokynů lékařů odstraní zhoubný nádor s minimálním poškozením zdravé tkáně, není nijak daleko.

Podobně by se roboti jistě chytili ve velkých nemocnicích, kde je zapotřebí spousta nekvalifikované práce například v prádelnách.

Určitě. Podle mě je to jen otázka času, než se u podobných manuálních činností roboti uplatní. Řekněme v řádu let. Na druhou stranu tohle asi nemůže řídit stát – nemáme na to ani kapacitu, ani know-how, ani lidi, kteří by to dokázali dělat. Podle mě to je na soukromém sektoru a stát to může podpořit nějakými pobídkami. Do deseti let budeme snad jinde.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama