Foto: iStckphoto

Brněnský startup mění práci sedláků z Podřipska i vinařů v Chile. Sází na chytré technologie

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

Málokterý obor je tak konzervativní jako zemědělství. Firma Clever Farm se ho rozhodla rozhýbat prostřednictvím chytrých technologií. Že má šanci uspět, dokazoval zájem jak nadšenců do internetu věcí, tak farmářů a manažerů zemědělských podniků z celého světa, kteří na berlínské konferenci Sigfox Connect obléhali stánek brněnského startupu.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Málokterý obor je tak konzervativní jako zemědělství. Firma Clever Farm se ho rozhodla rozhýbat prostřednictvím chytrých technologií. Že má šanci uspět, dokazoval zájem jak nadšenců do internetu věcí, tak farmářů a manažerů zemědělských podniků z celého světa, kteří na berlínské konferenci Sigfox Connect obléhali stánek brněnského startupu.

Související článek

Chytrý bagr či traktor sám vyplní výkaz práce. A ještě odhalí zloděje

Nízké platy ve stavebnictví nebo zemědělství si řidiči pracovních strojů často navyšují prostřednictvím melouchů. Náklady na spálenou naftu a opotřebení stroje často za miliony korun platí majitel firmy. Ten o podvodu zaměstnance možná tuší, ale nic mu nedokáže, když ho nechytí přímo při činu. Obrana přitom není příliš obtížná.

Clever Farm není obyčejná firma, která prodává senzory a mobilní aplikaci. Její tým pochopil, že aby dokázali zemědělce zaujmout, musí jim nabídnout chytré řešení, které dlouhodobě pomůže zlepšit výsledky náročné práce. Své o tom ví třeba jeden chilský vinař. „Díky nám po mnoha letech pěstování révy překvapeně zjistil, že zdaleka nemusí rostliny tolik zalévat a běžné zásoby vody mu umožní výrazně rozšířit vinice,“ říká ředitel Clever Farm Adam Zlotý.

Který z vašich senzorů vinař používá?

Má náš senzor pro řízení kapénkové závlahy. Ukázal mu, že půdu zavlažuje zbytečně moc, vlhkost se mu tam držela konstantně na třiceti centibarech, což je plná nasycenost. Vinice se přitom v klidu spokojí s polovinou. Zajímavé na tom je, že i zkušený farmář, který zná místní podmínky celý život, zrakem ani hmatem nepozná, že půda není tak suchá, jak se jeví. Pokud se mu díky nám skutečně podaří ušetřit vodu ve větším měřítku, hodlá plochu vinice výrazně rozšířit.

To je Jižní Amerika. My ale máme období, kdy půda odpočívá a úroda je uskladněná. Je vůbec vhodná doba povídat si teď o chytrém farmaření?

Ve skutečnosti je právě teď tohle téma hodně důležité. Jednak proto, že správný farmář bere zimu jako přípravu na novou sezónu, ale je v tom ještě jeden důležitější důvod: jednou z důležitých funkcí chytré farmy je predikce chorob a škůdců. A některé předpovědní modely počítají s hodnotami naměřenými už od prvního ledna. Není to nutné vždy, ale u některých škůdců a chorob jsou i zimní hodnoty velmi podstatné. Chytrá technologie se samozřejmě používá i v silech a skladech, kde se pomocí nejrůznějších senzorů monitoruje kvalita úrody, aby jí neublížili škůdci nebo vysoká vlhkost.

„Z družicových dat se farmáři dozvědí spoustu cenných informací o kvalitě a vlastnostech půdy.“

Dobrá, to zní přesvědčivě. Ale pojďme to vzít od začátku: co nabízíte zemědělcům, kteří chtějí, aby jejich podnikání bylo chytré?

Náš balíček tvoří několik hlavních částí. Úplným základem je software pro agronomickou evidenci činností. V zásadě takový farmářský deník, do kterého si zapisujete, co se u vás děje, jaká hnojiva a ochranné prostředky používáte a podobně. Také si tu vedete skladové hospodářství a plánujete činnost na další rok. Trochu se to podobá Portálu farmáře, což je veřejná služba ministerstva zemědělství, kde každý farmář najde data o svém pozemku. Opravdu chytré jsou ovšem spíš další dva moduly – v jednom nabízíme senzory pro monitoring nejrůznějších údajů na farmách, ve druhém zpracováváme družicová data.

K čemu jsou farmářům družicová data?

Pomáhají v mnoha ohledech. Mimo jiné se z nich farmáři dozvědí spoustu cenných informací o kvalitě a vlastnostech půdy. A kromě toho díky nim můžeme nabídnout takzvaný field scouting neboli monitoring plodin na pozemcích, kdy vezmeme běžně dostupná indexová data a přetvoříme je do biofyzikálních parametrů.

Asi by bylo dobré čtenářům vysvětlit, co jsou to indexová data.

To jsou obecně uznávané nástroje pro analýzu družicových snímků, které se globálně používají už od 70. let. Na základě fotografií z oběžné dráhy se z nich stanoví třeba vlhkost půdy, podíl biomasy, stav dusíku a podobně. Problém je v tom, že se jedná o ryze informativní, relativní hodnoty, které běžným farmářům mnoho neřeknou, význam mají jen pro odborné organizace.

Související článek

IoT pohlídá vagón, kontejner i stavební buňku

Silnice jsou plné kamiónů i proto, že řada firem kvůli bezpečnosti odmítá přepravovat své zboží po železnici. U vlaků zdaleka nemají nad nákladem takovou kontrolu, jakou nabízejí kamiony. Jim i majitelům samotných vlakových souprav s hlídáním ujetých kilometrů i okolního prostředí pomáhají IoT trackery a síť Sigfox. Senzory vydrží fungovat až patnáct let, snesou extrémní teploty a nejsou závislé na signálu pro běžné mobilní telefony.

A co s těmito daty děláte vy?

Když to řeknu jednoduše, dokážeme z nich odvodit skutečné a velmi přesné biofyzikální hodnoty – obsah biomasy, obsah chlorofylu, takzvanou zapojenost porostu a další. A z toho klientovi vytvoříme vlastní mapu, kde má svůj pozemek jako na dlani a vidí, jak na tom je. Při generování této mapy navíc zohledňujeme historii pozemku a dlouhodobé trendy pro dané pěstované plodiny. Z toho se dá velmi zodpovědně stanovit třeba plán hnojení. Většina ostatních firem, které družicová data zpracovávají, přitom tyto dlouhodobé trendy zcela opomíjejí, roli pro ně hraje jen aktuální stav pozemku, což je škoda.

„Od naší meteostanice máte aktuální a přesné informace každou půlhodinu.“

Biofyzikální faktory, o kterých mluvíte, se dají určit jen z družicových snímků? To nepotřebujete měření přímo v terénu?

Potřebovali jsme ho jen jednorázově, kvůli kalibraci družicových dat pro jednotlivé plodiny v našem klimatickém regionu. Než jsme systém připravili, potřebovali jsme poměrně velké množství reálných naměřených dat přímo z vybraných pozemků, takže jsme čekali na jasný den, načež se spousta lidí rozběhla po polích a odebírala vzorky. Reálné naměřené hodnoty jsme porovnali s indexy ze snímků a vytvořili jsme si vlastní koeficienty, podle kterých mapy děláme. Od té doby už terénní měření nepotřebujeme.

Pojďme k druhé části vaší nabídky – k senzorům. Co všechno měří a jak se používají?

Nejjednodušší senzor je takzvaný porostový, jenž měří vzdušnou teplotu a vlhkost. Používá se hlavně k předpovědi výskytu škůdců a chorob, ale podle zjištěných hodnot se také dá dobře naplánovat ošetřování a hnojení plodin. Jednoduše řečeno, když jedete postříkat rostliny nějakým ochranným prostředkem, potřebujete na to vhodné mikroklima přímo v daném porostu, jinak nebude postřik účinný.

Dalším důležitým senzorem je meteostanice, která je schopná velmi slušně předpovídat lokální bouřky, jež běžná předpověď nepostihne. To bylo třeba letos v létě dost důležité. Od naší meteostanice máte aktuální a přesné informace každou půlhodinu. Pak máme půdní senzor, vhodný hlavně k managementu závlah.

Související článek

Christophe Fourtet: Internet věcí se prosazuje hlavně v logistice, chytrá města zaostávají

Doprava a ochrana objektů. To jsou odvětví, která táhnout vzestup internetu věcí. Co naopak zaostává nad očekáváními, je využití chytrých technologií ve prospěch obyvatel měst. Tvrdí to Christophe Fourtet, spoluzakladatel a technický ředitel společnosti Sigfox, jejíž stejnojmenná technologie je jedním ze tří hlavních konkurenčních systémů, které se v IoT používají pro bezpečný a energeticky nenáročný přenos dat.

To máme zatím tři senzory, jaké máte dál?

Pak máme dva další pro skladové hospodářství. Jeden je určený pro sila, ten vyrábíme v konečné podobě na míru podle výšky daného prostoru. Může mít pět, sedm nebo deset segmentů, které měří v různých částech sila teplotu, vlhkost a další faktory. Farmáři ho používají pro provzdušňování uskladněných zásob. Je dobré ho používat v kombinaci s měřičem venkovní vlhkosti. A pak máme tyčový senzor monitorující podmínky v menších prostorách. Vycházíme z toho, že plísně, škůdci a další negativní jevy jsou vždy spojené se zvýšenou teplotou.

Dál nabízíme senzor, který je v podstatě modifikovanou verzí základního porostového. Ten se používá ve stájích hospodářských zvířat nebo v chovech drůbeže. A právě teď rozšiřujeme portfolio o anemometr, což je měřič intenzity větru, který se uplatní třeba při chemickém ošetření. To někdy vyžaduje klidné podmínky, aby postřik neuletěl od trysek bůhvíkam. Poslední senzor měří intenzitu záření a ovlhčení listů, což je důležité pro pěstitele trvalých kultur.

„Sigfox je výborný tím, jak je rychlý a nenáročný.“

Senzorické měření a přenos dat patří do kategorie internetu věcí, kde spolu dnes bojují o uplatnění různé technologie. Vy sázíte na Sigfox. Proč?

Obecně nám zatím pro naše účely připadal dlouhodobě nejvhodnější a jsme na něj zvyklí. Nejsme tím ale vysloveně omezení – firma Solidus Tech, která nám senzory na zakázku vyrábí, je umí vyvíjet pro jakýkoli standard internetu věcí, tedy i pro technologie LoRA nebo NB-IoT. To se nám hodilo třeba v Srbsku, kde signál Sigfoxu nemá dostatečné pokrytí, takže jsme využili LoRA.

Vidíte mezi jednotlivými standardy nějaké důležité rozdíly?

Sigfox je výborný tím, jak je rychlý a nenáročný, ale má technická omezení, která v některých situacích mohou vadit. Nejde ani tak o maximální množství dat, spíš o to, že signál ze senzoru nemůže odejít častěji než jednou za deset minut. To může být při některých aplikacích na škodu.

Související článek

Chytré úlové váhy udělají šťastnější včelaře i jejich včely

Starat se správně o včelí úly a jejich obyvatele vyžaduje množství znalostí i času. Česká zemědělská univerzita se proto se společnostmi T-Mobile, IBM a dalšími technologickými firmami pustila do projektu, který má za cíl péči o včelstva výrazně zjednodušit. Využívá přitom internet věcí a síť Sigfox. Včelaři mohou na dálku sledovat, jak se jejich včelám daří. A to i v případě, že mají úly tam, kde není přístup k elektřině nebo internetu. Stačí čtyři tužkové baterie.

A pak má Sigfox ještě jednu nevýhodu, která se týká monitorování objektů v pohybu. V pásmu, na kterém se signál momentálně v Evropě vysílá, je při určitém rozmezí rychlosti v důsledku Dopplerova efektu neviditelný. Konkrétně k tomu dochází při rychlostech mezi šedesáti a osmdesáti kilometry za hodinu, což je právě běžná rychlost traktorů na kvalitním zpevněném povrchu. Na tohle všechno je dobré při vymýšlení aplikací myslet.

Kromě toho komunikace v Sigfoxu funguje v zásadě jednosměrně – od čidla do cloudu. V běžném provozu to nevadí, ale pokud například potřebujete aktualizovat v čidle firmware, musíte to udělat na místě, protože vzdáleně to nejde. V tom jsou druhé dvě technologie schopnější. Na druhou stranu má Sigfox opravdu podstatné výhody, zejména velmi nízkou spotřebu, díky níž baterie v čidlech vydrží doslova roky. A za vypíchnutí stojí i spolehlivost.

„První zájemce jsme měli na Slovensku, posléze v Anglii a v Srbsku.“

Jak jste se k chytrému farmaření dostal? Pocházíte ze zemědělského prostředí?

Celá firma je společný nápad můj a mého bratra Petra, který se coby solution architekt stará o veškerou problematiku IoT. Oba skutečně do značné míry pocházíme z farmářského prostředí, protože náš otec je agronom. Vyrůstali jsme na chalupě se spoustou zvířat a na slušně velké ploše jsme pěstovali brambory. Já jsem pak dlouhá léta dělal konzultační služby pro ministerstva zemědělství a další instituce nejen v EU, ale i v kandidátských zemích, na Balkáně či na Blízkém východě. A tam jsme zaváděli zemědělské registry, při jejichž implementaci se hodně využívala družicová data. Tehdy mi došlo, že by se s nimi dalo pracovat i na komerční bázi. Fungujeme od roku 2016.

Jaké máte nejčastěji klienty, kdo vaše služby nejvíc využívá?

Firmy všech velikostí. Od malých rodinných farem s dvěma sty hektary po velké, několikatisícové holdingy. Pro každého se hodí něco jiného, tudíž každému připravíme řešení na míru. Naším prvním klientem byla farma Straškov z Podřipska, kde mají na 3 500 hektarech v současnosti asi čtyři desítky senzorů a momentálně se připravují na přechod k takzvanému přesnému zemědělství.

Jak spolupráce vypadá v praxi? Když si u vás někdo objedná balíček služeb, co ho čeká?

Když dá farmář najevo zájem o spolupráci, obrátí se na něj náš obchodní zástupce, který zjistí, o co má farmář zhruba zájem. Potom vezme senzory a jede ho navštívit na farmu, kde mu zprovozní personalizovanou aplikaci Clever Farm. Využije k tomu data ze zmíněného Portálu farmáře, kde je každá farma registrovaná. My odtamtud ta data stáhneme a nalijeme je do naší aplikace, takže farmář uvidí svou farmu na mapě v aplikaci. Pak náš obchodní zástupce na farmě nainstaluje pár zkušebních senzorů, které se na té mapě okamžitě objeví. Než dopijí kávu, už se na mapě zobrazují informace ze senzorů, takže farmář okamžitě vidí, jak vše funguje a jak se údaje měří.

Související článek

Chytré zemědělství: Počítač místo vidlí

Dnešní zemědělci už nejsou chasníci v holínkách od hnoje. Vidle, motyky a další tradiční nářadí pomalu mizí. Čím dál častěji využívají počítače, samořiditelné traktory nebo IoT senzory. Díky nim vypěstují více, sníží spotřebu hnojiv i energie a ještě k tomu ochrání přírodu.

Ještě mě zajímají zmínění zahraniční klienti. Kde všude máte kontakty?

Tady musím pochválit naše kolegy z marketingového oddělení. My jsme s expanzí za hranice původně ani nepočítali, ale oni se do toho obuli natolik, že se na nás farmáři z ciziny začali obracet sami. První zájemce jsme měli na Slovensku, posléze v Anglii a v Srbsku. Pak přišel již zmíněný pilotní projekt v Chile, kde už máme několik dalších potenciálních klientů. A tady v Berlíně jsme začali domlouvat spolupráci v několika dalších zemích – konkrétně s vážnými zájemci v Austrálii, Indonésii a Jihoafrické republice.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama