ilustrační foto: iStockphoto

Obnova katedrály Notre Dame: hledá se počítačový model mrtvého amerického kunsthistorika

Města chytřetéma 6 min čtení

Hořící katedrálu Notre Dame v Paříži vyděšeně sledovala v přímém přenosu celá Evropa. Zničené krovy ještě nepřestaly doutnat a už se rozběhly vzrušené debaty o tom, zda a jak se škodu podaří nahradit. V cestě ovšem stojí jeden zásadní problém – nejenže se zatím přesně neví, kolik škody na nosné konstrukci vlastně požár a následné hašení způsobily, ale neexistuje ani žádná přesná stavební dokumentace, podle níž by se rekonstrukce mohla řídit. Nebo ano?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Hořící katedrálu Notre Dame v Paříži vyděšeně sledovala v přímém přenosu celá Evropa. Zničené krovy ještě nepřestaly doutnat a už se rozběhly vzrušené debaty o tom, zda a jak se škodu podaří nahradit. V cestě ovšem stojí jeden zásadní problém – nejenže se zatím přesně neví, kolik škody na nosné konstrukci vlastně požár a následné hašení způsobily, ale neexistuje ani žádná přesná stavební dokumentace, podle níž by se rekonstrukce mohla řídit. Nebo ano?

Ve skutečnosti nejspíš existuje. Nepochází ovšem z časů vzniku katedrály, ale z nedávných let. Pořídil ji Andrew Tallon, americký kunsthistorik a nadšenec do gotiky i moderní techniky. Pomohly mu k tomu zejména moderní laserové skenery.

Středověk neznal dokumentaci

„O středověkých stavbách se toho napsalo hodně, mě ale nejvíc zajímalo, jak vznikaly ze stavebního hlediska. A o tom mnoho nevíme. Nevíme dokonce ani to, kdo Chrám Matky Boží v Paříži postavil,“ vysvětluje Tallon ve videozáznamu pro časopis National Geographic. „Stavaři té doby po sobě nenechávali žádné záznamy, nikdo nevysvětloval, proč se katedrály staví zrovna tímhle způsobem.“

Je to paradox – dnes je každý stavební projekt, i obyčejný rodinný domek, zdokumentovaný do poslední cihly. Zato úžasné stavby, které obdivuje celý svět, jsou po technické stránce často neprobádané – samozřejmě známe základní principy, podle kterých vznikaly, ale nikoli konstrukční detaily. „Tak jsem se to rozhodl zjistit,“ vysvětluje Tallon. „Laserové skenování mi posloužilo úžasně – poprvé v historii je možné relativně přesně určit, jak ty katedrály rostly.“

Související článek

Stát nestíhá kontrolovat rozpadající se mosty. Jeho roli přebírají soukromé firmy

Spadlá lávka v Troji, na uzavření zralý Libeňský most a k celkové výměně už téměř odsouzený Železniční most. A to je jen Praha. V Česku je přitom dvacet až třicet tisíc mostů, z nichž v podobně neveselém stavu je mnoho dalších. K řadě z nich chybí dokumentace a nedostatečné jsou i jejich kontroly. Stát a obce mosty hlídat a opravovat nestíhají. Pak nastupují soukromé firmy.

Od hudby k laserům

Tallonův životní příběh se čte trochu jako scénář k hollywoodskému filmu. Narodil se v roce 1969 americkým rodičům v belgickém Leuvenu, od patnácti let žil ve Spojených státech. Gotická architektura ho fascinovala od dětství, původně ale vystudoval hudbu. Po promoci oba obory spojil a odjel do Evropy zkoumat akustiku středověkých staveb, pak si v New Yorku otevřel hudební studio a několik měsíců strávil v kalifornském klášteře jako mnich. Od roku 2007 působil jako docent na prestižní Vassar College v Poughkeepsie ve státě New York a zároveň začal s detailním průzkumem evropských a posléze i amerických katedrál. Kromě Notre Dame prozkoumal na čtyři desítky dalších.

Související článek

Šéf ICT Unie: Digitální stavební řízení se dá rozjet za rok

Délka stavebního řízení patří k velkým bolákům Česka. Předseda ICT Unie Zdeněk Zajíček tvrdí, že do roka by proces získání stavebního řízení mohl být zdigitalizovaný. Klíčové ale je, jestli se podaří využít peníze z Evropské unie.

Laserové skenování funguje na jednoduchém principu – paprsek ze skeneru dopadne na bod v interiéru nebo na fasádě budovy a přístroj přesně změří vzdálenost k tomuto bodu. Když se paprsek pohybuje v malých krocích, vzniká hustá síť bodů, pomocí které lze vytvořit přesný obraz daného objektu. Tallona k této technologii přivedla práce dvou amerických kolegů, Petera Allena a Stephena Murraye z Columbijské univerzity. Ti počátkem století použili jednu z prvních generací skenerů ke zkoumání katedrály v Beauvais, ovšem neúspěšně. „Dokázali jsme pomocí skenerů získat data, jenže tehdy neexistoval způsob, jak z nich vytvořit plnohodnotný 3D model a dál s ním pracovat,“ vysvětluje Murray.

Pomohly fotografie

Tallon se k Murrayovi přihlásil na doktorské studium a o pár let později problém svého učitele úspěšně vyřešil. Zkombinoval totiž laserové skenování s další horkou novinkou počátku století, s panoramatickou fotografií. V katedrále Notre Dame a v jejím nejbližším okolí postavil skener postupně na padesát vybraných míst, z nichž získal přes miliardu bodů s odstupem pouhých pět milimetrů. Speciální software z nich složil tzv. bodové mračno, primární výstup laserového skenování – základní hrubou podobu struktury katedrály.

Související článek

Jižní Moravou kočuje dílna, kterou by chtěl každý. Zastavuje u škol

Tak trochu jiné dílny. Hoblík a pilku nahrazuje 3D tiskárna, laserová řezačka nebo kooperativní robot. Jižní Morava jako líheň mládeže zapálené do používání digitálních výrobních technologií? A proč ne, právě takovou myšlenku vyrazila šířit mobilní dílna FabLab. Navíc je pro zájemce zadarmo.

A právě tady si Tallon pomohl skvělým nápadem s fotografováním. Z každého místa, kde stál skener, pořídil sférický panoramatický záběr ve stejném úhlu, v jakém mířil paprsek, a tyto záběry pak namapoval na síť bodů ze skenerů. Díky tomu vznikl mnohem realističtější obraz, ze kterého výkonné počítače následně sestavily dokonale vyrenderovaný 3D model. Celý proces si lze prohlédnout například zde.

zdroj: National Geographics

Okno do historie stavby

Proč je Tallonův projekt právě dnes tak cenný? Vzniklý obraz je natolik přesný, že odhaluje nejen současnou podobu katedrály, ale vrhá tolik potřebné světlo i na stavební postupy a jejich historické fáze. Tallon například zjistil, že se známá Galerie králů, tedy masivní fasáda na jedné straně katedrály, za dobu své existence pohnula o nějakých třicet centimetrů. Už dříve se předpokládalo, že při její stavbě práce zhruba na deset let ustaly, a teď konečně tušíme proč. Stavitelé totiž zjistili, že se budova v měkké písčité půdě pohybuje, a dali zdivu záměrně delší čas na to, aby se usadilo. Teprve o několik let později byla konstrukce tak stabilní, že se dalo v práci pokračovat.

Kromě toho z Tallonovy práce vyplynuly i další překvapivé skutečnosti. Dlouhá desetiletí se například předpokládalo, že opěrné pilíře, bez nichž si dnešní podobu katedrály nelze představit, byly k původní budově přistavěny až dodatečně. Ve skutečnosti skener odhalil, že byly součástí stavby od samého začátku, pravděpodobně proto, aby působily jako protiváha klenutým stropům, které tlačily stěny katedrály směrem ven. Stěny chrámu se za celá staletí od jeho stavby prakticky nepohnuly, což dokazuje, jak kvalitní řešení původní architekti vymysleli. A ještě jedno zajímavé zjištění: zedníci při původní stavbě nebourali zdi a další prvky, které už na místě stály. Místo toho je využili jako součást nové konstrukce.

Kde jsou ta data?

Zdálo by se, že má celý příběh dobrý konec. Přinejmenším celý křesťanský svět dal najevo, že je obnova jedné z nejznámějších světových katedrál velkou prioritou, milionáři i obyčejní lidé se předhánějí v nabídkách peněžních darů, francouzský prezident Macron slíbil rekonstrukci do pěti let. A díky osobní iniciativě jednoho amerického kunsthistorika by měl být vyřešený i zásadní technický problém celé akce, totiž jak vlastně katedrálu rekonstruovat. Jenže to má jeden velký háček.

Související článek

Čína dneška: Kamery vás poznají podle tváře i stylu chůze. Za sedm minut vás mají

Čínský režim se v posledních letech snaží utužovat kontrolu nad svými občany a posilovat jejich bezpečnost. Kromě všudypřítomných policistů k tomu mají stále více sloužit nově dostupné digitální technologie. Nejviditelnější inovací jsou kamery s rozpoznáváním obličejů, které Čína objednává po stovkách milionů kusů.

Andrew Tallon totiž koncem loňského roku zemřel – v pouhých devětačtyřiceti letech podlehl rakovině mozku. A zatím není jasné, kde se soubory s výsledky jeho práce v současné době nacházejí. Podle odborníků zabírají zhruba 1 TB a je nepravděpodobné, že by byly uložené někde na cloudovém serveru, spíše jsou na pevném disku. Někteří Tallonovi známí tvrdí, že by je mohli mít jeho studenti na Vassar College, jiní sázejí spíše na pozůstalost ve vlastnictví vdovy Marie. Každopádně je jasné, že po požáru katedrály půjde o hodně ceněný artikl.

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama