foto: Shutterstock

Český neurolog vede v USA vývoj slibného léku na Alzheimerovu chorobu

Když někoho postihne Alzheimerova choroba, má prostě smůlu – mozek mu bude fungovat stále hůř a nevyhnutelně to skončí těžkou demencí. Tak to platí desítky let. Ale co kdyby se to změnilo? Ve stínu všudypřítomného covidu vzniká v USA lék, o němž se možná zanedlouho bude mluvit po celém světě, a u jeho zrodu stojí jeden dosud málo známý český vědec…

Rani Tolimat
21. prosince 2020

Martin Tolar vystudoval medicínu v osmdesátých letech v Praze a krátce po revoluci odjel do USA, kde od té doby až dosud žije. Učil na několika tamějších univerzitách (mimo jiné na prestižní Yaleově) a v roce 2013 založil v Bostonu společnost Alzheon, která má jediný cíl – vyvinout běžně dostupný lék na Alzheimerovu chorobu. O to se po celém světě snaží spousta špičkových vědeckých týmů, ale patrně žádná z nich není zatím k cíli blíž.

„Největší problém s Alzheimerem spočíval dlouhá léta v tom, že nikdo nevěděl, jak ta nemoc vlastně vzniká,“ vysvětluje Tolar. „Nám se to povedlo zjistit – identifikovali jsme toxin, který vypuknutí choroby způsobuje. A náš lék zabraňuje jeho tvorbě v mozku, respektive ho z něj umí vyplavit tím, že změní jeho tvar. Momentálně jsme v posledním stadiu vývoje a náš projekt je skoro jediný na světě, který má momentálně šanci na úspěšné dokončení. Během několika let se může dostat k pacientům.“

Rozhovor s Martinem Tolarem vznikl v rámci mediálního partnerství akce Startup World Cup & Summit.

Jste ve třetí klinické fázi vývoje. Znamená to, že pokud ji úspěšně dokončíte, můžete lék poslat k registraci a v případě úspěchu ho začít vyrábět?

Přesně tak. V téhle fázi se potvrzuje efekt na velkém vzorku pacientů. Testování léků má přesná a velice přísná pravidla – donedávna to lidé moc neznali, dnes tomu díky široce sledovanému vývoji vakcíny proti covidu rozumí mnohem lépe. Tudíž leckdo chápe, že se do téhle fáze velká většina léků vůbec nedostane. V první klinické fázi se testuje bezpečnost léku, v druhé efekt u pacientů a dávka. Třetí fáze je zaměřuje na efekt u velké skupiny pacientů. My v současnosti máme zpracovaná data více než dvou tisíc pacientů, tudíž účinek léku do značné míry známe a teď už jen čekáme, zda nám ho závěrečná fáze potvrdí.

Alzheimerova choroba je dlouhodobá záležitost a často trvá několik let, než se dostaví její typické zničující projevy. V jaké fázi lze váš lék nasadit?

To je velmi důležitá otázka. Alzheimerovu chorobu způsobuje, zjednodušeně řečeno, neschopnost mozku vyplavit určitý toxin. Nemoc člověka postihne často celých dvacet nebo pětadvacet let předtím, než se dostaví první klinické příznaky. V té chvíli už je mozek vážně poškozený, ale to poškození se akumuluje celé ty roky předtím. Člověk s příznaky většinou do pěti až osmi let umírá. Náš lék má formu jednoduché tablety, jeho podání je tedy neinvazivní a má minimální vedlejší příznaky, takže by se mohl užívat i preventivně, ale ta skupina, na které ho testujeme, už počínající příznaky choroby má. A vše nasvědčuje tomu, že se podaří příznaky zastavit nebo aspoň výrazně zpomalit a oddálit jejich dopad.

Ten preventivní účinek je ovšem možná ještě zajímavější. Jak lze odhalit přítomnost Alzheimerovy choroby ještě dříve, než se projeví první příznaky?

Hlavním rizikovým faktorem pro Alzheimera je věk. To první skryté stadium začíná často už někdy v pětačtyřiceti nebo v padesáti a jak už jsem říkal, trvá dvacet až pětadvacet let, než se nemoc začne projevovat. Čili v ideálním případě a v ideálním světě by měl brát náš lék každý, komu je přes padesát, a prevence by byla úplná. V realitě je zatím nutno myslet hlavně na lidi s rizikovými faktory, u kterých také nemoc propuká o několik let dříve. Ale naším hlavním cílem je, aby Alzheimer fungoval dejme tomu jako kardiovaskulární choroby – v padesáti jdete na prohlídku k doktorovi, ten si prohlédne rodinnou anamnézu, genetickou charakteristiku a biomarkery a podle toho stanoví nějakou léčbu.

Klinicky se to první nebo spíš nulté stadium odhalit nedá?

Dokážeme se podívat do mozku a zjistit, že se v něm ukládá ten osudový toxin, jenže v tu chvíli už je v zásadě pozdě. Jak už jsem říkal, náš lék dokáže postup nemoci výrazně zpomalit nebo snad i úplně zastavit, ale jakékoli poškození, k němuž v takovém případě už nevyhnutelně došlo, je nevratné. Mozkové buňky se nedokážou regenerovat. Proto je nejdůležitější předcházet vypuknutí nemoci na základě rizikových faktorů podobně jako u těch zmíněných srdečních chorob.

Tím pádem by lék měli brát i úplně zdraví lidé. Jaký má dopad na organismus, případně vedlejší účinky? Nebude jeho užívání vykoupené jinými zdravotními problémy?

Vzhledem k tomu, že už jsme ve třetí klinické fázi vývoje, můžu říct, že náš lék má velice dobrý profil bezpečí. Jediným vedlejším účinkem, který jsme místy pozorovali, je lehká žaludeční nevolnost v samém počátku léčby, která rychle pomíjí. Tím pádem není problém s tím, aby lék brali zdraví lidé.

Lze váš lék srovnat s nějakým jiným přípravkem, který nemocní s Alzheimerem v současné době dostávají, nebo se opravdu jedná o naprostý průlom?

Je to opravdový průlom z klinického i vědeckého pohledu – objevili jsme, jak lék funguje, jak se dostává do mozku, jak podporuje přirozený obranný systém. Nikdy v minulosti nebylo možné Alzheimerovu chorobu skutečně léčit, dokázali jsme jen částečně zmírňovat její projevy, možná ji trochu zpomalovat a řešit nejhorší doprovodné jevy, například pomocí antidepresiv. Žádný ze známých přípravků ale neumí změnit průběh nemoci, my máme šanci to dokázat jako první.

Kromě klinických účinků záleží u každého léku i na ceně a dostupnosti. Jak je na tom váš lék v tomhle ohledu? Může se na něj v dohledné době těšit i Evropa?

Je zapotřebí si uvědomit, že Alzheimerova choroba je jednou z nejnákladnějších nemocí na světě vůbec. Pacienti rychle ztrácejí schopnost samostatného života a jsou odkázáni na péči většinou v různých léčebnách pro dlouhodobě nemocné, což je pro společnost dražší než jakýkoli lék. Tudíž lze předpokládat, že ho pojišťovny budou všude tam, kde existuje systém veřejného pojištění, ochotně hradit. Co se dostupnosti týče, třetí klinická fáze výzkumu probíhá souběžně ve Spojených státech i v Evropě a až skončí, přihlásíme lék k registraci na obou kontinentech, takže by měl být k dispozici v Evropě ve stejnou dobu jako v USA.

Když se bavíme o podpoře, do jaké míry váš výzkum podporují americké úřady a instituce?

Právě proto, jak nákladná léčba Alzheimerovy choroby je, schválil Kongres tzv. National Alzheimer’s Plan Act neboli zákon o plánu na léčbu Alzheimera, kterým uvolnil 350 milionů dolarů pro vývoj léků. A my jsme jako jediní splnili podmínky toho zákona, takže jsme získali kompletní částku na podporu třetí fáze našeho výzkumu. Byl to obrovský úspěch, psal o tom Wall Street Journal, na jejich webu to četlo přes třicet milionů lidí. To dokazuje, že jsme dokázali opravdu revoluční věc.