Foto: Tomáš Hejzlar

Šéf ICT Unie: Do pěti let bude státní správa digitální

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Zdeněk Zajíček je jednou z nejvýraznějších postav českého e-Governmentu. Předseda ICT Unie, distingovaný právník, který rozjížděl Czech Point a který vyjednává podporu digitálním vizím i v poslaneckých klubech KSČM a SPD. Zároveň tvrdí, že český digitální stát se může směle měřit s Británií a Dánskem. A nevidí problém třeba v tom, abychom si firmu namísto na úřadu zakládali v bance.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Zdeněk Zajíček je jednou z nejvýraznějších postav českého e-Governmentu. Předseda ICT Unie, distingovaný právník, který rozjížděl Czech Point a který vyjednává podporu digitálním vizím i v poslaneckých klubech KSČM a SPD. Zároveň tvrdí, že český digitální stát se může směle měřit s Británií a Dánskem. A nevidí problém třeba v tom, abychom si firmu namísto na úřadu zakládali v bance.

Související článek

Pirát Profant: Kdyby Babiš uměl používat aspoň e-mail, možná by pochopil, co je dobré zavést

Česko potřebuje funkční e-government. Slyšíme to ze všech stran. A to i z úst premiéra Andreje Babiše, jeho hnutí i členů nové vlády. Povede se to někdy? Budeme vůbec někdy moct podávat daňové přiznání pohodlně z domova během pár kliknutí? Dočkáme se systému, kdy kterýkoliv lékař koukne do počítače a zjistí o pacientovi vše, čím si zatím prošel a jaké léky užívá? Přestanou někdy státní úřady utrácet miliardy korun za nespolupracující IT systémy? Jaký je vlastně skutečný stav e-governmentu v Česku? Tomuto tématu se se dlouhodobě věnuje poslanec Pirátů Ondřej Profant.

Podle Zdeňka Zajíčka by každý občan Česka měl být státem obsloužený stejně jednoduše, jako nás prostřednictvím elektronického bankovnictví obsluhují banky, jako nám své produkty on-line prodávají pojišťovny nebo aerolinky. „K tomu je třeba připravit nabídku a také lidem sdělit, že na to mají právo,“ říká Zajíček, podle něhož není z pohledu digitalizace v České republice vše dotažené, ale máme prý slušně našlápnuto.

Kde je tedy naše slabina, a naopak silná stránka?

Skvěle tu funguje systém základních registrů, které umějí sdílet základní data mezi sebou a šetřit základní úkony. Málokdo o něm ví, nepoužívá se totiž všude, kde to bylo možné, protože řada systémů není propojená. Jde o to, aby data, která občan poskytne státu, nemusel poskytovat podruhé, potřetí. Co se týče technologie, jde o předvídatelné a ozkoušené věci. Propojování a sdílení dat ale není možné udělat bez změn legislativy. Pomoc nabízejí všechny poslanecké kluby. Nejpozději do pěti let tak budou zdigitalizovány všechny služby, které dosud nejsou.

To ale překročí mandát poslanecké sněmovny. Jak toho chcete dosáhnout?

Zákonem. Pro nás je viditelný nosič změny zákon o právu na digitální službu. Je to dvacet paragrafů, které na jednom místě určují práva občanů vůči státu. Jaké služby můžete dostat digitálně, a jaké služby ne, protože některé služby zdigitalizovat nejde. Takový přehled chceme zajistit jako nařízení vlády.

Související článek

eObčanka se šíří. Budeme s ní příštího prezidenta volit elektronicky?

„A to je začátek digitalizace v Česku.“ Tento slogan hlásí samotná informační kampaň k Portálu veřejné správy. Po zhruba třech měsících od spuštění možnosti „komunikovat on-line se státem“ v Česku se služby sice mírně hýbou, ale spíš na teoretické úrovni.

Každý člověk tak bude mít přehled, kdo služby poskytuje, bude tam napsáno, které služby jsou dostupné digitálně a které na digitalizaci teprve čekají. Budou tam uvedené i služby, které digitální nikdy nebudou – například měření emisí nebo předání občanky. Vláda by měla jednou ročně zveřejnit, co digitalizovala. Tento veřejný seznam bude znát opozice i vláda a především občané. Exekutiva bude pod veřejnou kontrolou.

„Mám za sebou zavádění Czech Pointů, a ty opravdu fungují.“

Mají takový zákon někde jinde?

Nemají. Mají tuto problematiku třeba ve více zákonech. Ale jeden takový zákon o dvaceti paragrafech neexistuje. Budeme první, třeba budeme inspirací pro ostatní.

V českém e-Governmentu se řadu let nic nedělo. Kdy nastal moment, že se věci začaly měnit?

To, že se delší dobu nic nestalo, pomohlo. A důvodů je víc. Jednak s tou myšlenkou přišel někdo, kdo už něco podobného zrealizoval. Mám za sebou zavádění Czech Pointů, a ty opravdu fungují. Druhá podmínka je celospolečenské klima. Veřejnost vyspěla, dostává takovou službu v jiné oblasti, a klade si otázku, proč by to nešlo vyřídit stejně. A třetí podmínka: našli se politici, kteří si řekli, že to udělají i se všemi riziky. V poslanecké sněmovně se v každém klubu objevila skupina lidí, která říká, že musí něco udělat. Chtějí být u toho a dodat lidem fungující služby. Někde jsou to právníci, někde ajťáci.

Mluvíte o všech poslaneckých klubech. Jsou to opravdu všechny – i SPD a KSČM? Ty si s digitalizací obvykle nespojujeme.

A přitom to jsou jedni z největších příznivců digitalizace. V těchto klubech jsou lidé, kteří se digitalizaci věnují. U komunistů je to předseda kontrolního výboru Koníček, který digitalizaci dlouhodobě podporuje. Byl to klíčový hráč v době, kde se prosazoval Czech Point, datové schránky i základní registry. Přesvědčoval KSČM, ať pro ně hlasují. U SPD je to pan poslanec Jelínek, který je z IT branže a říká, že už se dlouho nic neudělalo, tak pojďme něco udělat.

Související článek

Vít Rakušan: V digitalizaci a zavádění chytrých řešení jsme neuvěřitelně zaspali

Vítu Rakušanovi na podzim skončí druhé volební období, které tráví v čele kolínské radnice. Město, které proslavila snad jen okolní rovinatá krajina a festival dechovek, se mu za osm let podařilo přeměnit na jedno z nejprogresivnějších chytrých měst v Česku. Chytré technologie tady začali zavádět mezi prvními, takže za ně nikdy neutráceli přemrštěné částky. Především je ale přizpůsobují konkrétním potřebám obyvatel města, kteří se je naučili používat.

Na úrovni vlády je pro vás partner Rada vlády pro informační společnost?

RVIS je platforma na výměnu informací a na utvrzování společné vůle a směru. Několik měsíců intenzivně pracovala na materiálu nazvaném Digitální Česko, který vláda projednala a schválila. Neřeší jen e-Government, ale také digitální ekonomiku a konkurenceschopnost. Všechno zastřešuje vládní zmocněnec Vladimír Dzurilla. Pokud ale mluvíme o právu na informační služby, zásadní pokrok mohou zařídit klíčová ministerstva: vnitro, spravedlnost, místní rozvoj, zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí.

„Jde o to, zaplašit pochyby, ukázat, že digitalizací se nic neztratí, že vše bude fungovat, dokonce i lépe a rychleji.“

Jak vůbec probíhá komunikace mezi soukromým a státním sektorem v IT?

V mnoha případech je to hledání konsensu v návrzích řešení. Je to ale také rozptylování obav ze změny zaběhnutých procesů. Jde o to, zaplašit pochyby, ukázat, že digitalizací se nic neztratí, že vše bude fungovat, dokonce i lépe a rychleji, že zbude víc času, protože stroje to zvládnou. Hodně jde o komunikační zdatnost – je zapotřebí získat spojence, otupit nejistotu a strach, které jsou většinou neodůvodněné.

Privátní sektor vidí věci jednoduše, a jednoduše se i rozhoduje. Když se vlastník rozhodne, že vymění IT systém a naprogramuje novou službu, tak to udělá. To, jak služba vypadá a jak ji nabídne klientovi, je jeho rozhodnutí. U státu se změna neobejde bez změny legislativy. Parametry poskytované služby nastavuje zákon, o to je to složitější a náročnější. Je důležité prolnout technologické možnosti, jež nabízí soukromý sektor, s možnostmi, které připravuje stát.

Něco táhne soukromý sektor, něco stát, něco Evropská unie, která nařízeními a směrnicemi stanovuje, jak by měla oblast informačních systémů fungovat, například GDPR. My (pozn. red.: ICT Unie) se v tom musíme zorientovat, být aktivní a nečekat, co na nás spadne. Velkou přidanou hodnotu RVIS vidím v tom, že v ní zasedají lidi, kteří mají zájem něco změnit. To je skvělé.

Související článek

Hanno Pevkur: nadchnout lidi pro e-Government není těžké, když máte vizi

Hanno Pevkur je šéf Reformní strany Estonska – země, která patří k hlavním tahounům digitalizace státní správy a e-governmentu, a to ve světovém měřítku. Čtyřicetiletý politik v minulosti zastával funkce ministra sociálních věcí, spravedlnosti a vnitra. O riziku elektronických voleb, o zavádění e-governmentu, i o tom, jestli elektronizace není pro starší lidi nepohodlná, jsme s ním mluvili na konferenci Digitální Česko. A byl to docela zážitek. Působí mladistvě a energicky, práce ho očividně baví a zároveň jí rozumí, evidentně umí lidi strhnout. Až si člověk posteskne, jak by se někdo takový hodil i v naší politice.

Na co se tedy můžeme při komunikaci se státem těšit?

Úřady musejí něco dělat, ale ve většině případů nikdo z nás neví, na co má právo. Asi se to dá odvodit z toho, že některé ministerstvo má povinnost, takže já bych měl mít právo, aby mi tu službu někdo poskytl. Už nemáme státní správu, které se s čepicí v ruce a s prosíkem ptáme, zda nám někdo pomůže a něco nám povolí. Pojďme to otočit. Díky technologiím máme možnost pozorovat, jak stát funguje. Potřebujeme seznam služeb, na které máme nárok a můžeme je vymáhat. A toho se mnozí uvnitř státu obávají. Je tu názor v duchu: „Ti lidé to budou chtít. Doteď o tom nevěděli, to bylo dobré, a chtěli jen to, co jsme jim řekli.“

„Máme jen dva roky, aby proběhly zásadní změny. Teď je ten správný okamžik.“

Podaří se ten odpor překonat?

U některých je opravdu velký entuziasmus. Především Piráti, ODS, ANO jsou viditelné, a jedou. Nechci snižovat ostatní, i oni chtějí, ale nemají tolik energie. Jestli ta síla bude stačit na rigidní myšlení, kterým je stát jako konzervativní struktura obdařena? Myslím, že ano. Vždyť politici jsou voleni lidmi, aby udělali stát přijatelnější a snesitelnější. To nemají ordinovat úředníci, ti to mají zařídit. Vidím obrovskou naději v tom, že vůle politiků je viditelná a silná. Jsem realista a pohybuji se v této oblasti dlouho, tak vím, že otevřené okno není otevřené věčně. Je rok od voleb, do dalších zbývají jen tři roky. Rok před volbami se už nic neudělá, to probíhá předvolební kampaň, takže máme jen dva roky, aby proběhly zásadní změny. Teď je ten správný okamžik.

Říkal jste, že zatímco základní registry fungují dobře, zbývá udělat uživatelské rozhraní. To by měla být role Portálu občana. Funguje tak doopravdy?

Vystavět uživatelsky příjemné rozhraní, které bude sloužit jako rozcestník, je naprosto správná cesta. Na to se nedá říct nic. Ale schází přibalování dalších služeb. Ministerstvo vnitra teď musí chodit s prosíkem na jiná ministerstva a říkat: „Nechcete připojit vaši službu? Sice to děláte přes váš portál, ale tam než ji lidi najdou…“ A někdo řekne, že se připojit nemohou, protože pro to není opora v zákoně, jiní, že nemají peníze v rozpočtu. Jsou různé důvody, proč rozvoj Portálu občana nemůže být takový, jaký by někdo očekával. V osmdesáti procentech situací ale narazíme na legislativu.

Digitální svět je hodně pestrý. Různé prohlížeče, počítače i mobilní telefony, operační systémy. Komu by měl stát umožnit přístup k Portálu občana?

Nejsme tak bohatí, abychom dokázali obsloužit každého. V tomhle směru jde o ekonomiku. Povinností státu je obsloužit majoritu. Měl by být technologicky neutrální.

Klíčem jsou ale otevřená data. Když bude vznikat katalog digitálních služeb poskytovaných státem, bude jeho součástí i rozpad na jednotlivé úkony. Žádost o výměnu řidičského průkazu znamená dva úkony občana a dva úkony státu. Když z nich vyřadíme ty, které není možné udělat on-line elektronicky, výsledkem bude sada služeb poskytovaná digitálně. To proběhne u každé agendy.

Tyto úkony je zapotřebí poskládat do životních situací. A my říkáme, že to budou otevřená data.

Související článek

Udělá z nás Portál občana digitální národ?

Osmého července se měla zatřást zem. Ministerstvo vnitra spustilo Portál občana – velkolepý projekt, který má zásadním způsobem změnit komunikaci lidí s úřady. Z nevábných chodeb úředních budov a od přepážek s dělícím sklem ji totiž převede do on-line světa. Alespoň tak nějak vypadá ideální představa.

Stát je pomalý, není schopný reagovat na dynamický vývoj společnosti. Když bude mít někdo v privátním sektoru otevřená data, může pro obsluhu klienta použít konkrétní úkony, které vystaví na svém portálu – třeba nezisková organizace. IT architekti dostanou sadu služeb, které stát poskytuje, a z jednotlivých úkonů postaví životní situace pro své konkrétní klienty. Pokud to budeme chtít po státu, bude to hrozně veliké a pomalé. V mnoha případech by stát mohl být otevřený, dát příležitost privátnímu sektoru a spolupracovat s ním.

Ale komerční firmy na tom budou chtít vydělat…

Proč by nemohly? Je to jednoduché. Službu musí někomu prodat, a pokud si někdo věří, že to dokáže, je to jeho podnikatelské riziko. Proč bychom měli v tomto rozhodnutí bránit? Stát se musí rozhodnout, jestli šíření dat, rozhraní a přístupů k nějakým systémům podpoří konkurenceschopnost. Přesně to dělají vyspělé státy, spolupráce s privátním sektorem je tam na vysoké úrovni. Jsou dál, protože tuto obavu překonali. Dokonce v některých případech stát žádnou infrastrukturu nebudoval.

„Debatujeme o spolupráci s bankovním sektorem při využívání elektronické identity.“

Máte nějaký konkrétní příklad?

Debatujeme o spolupráci s bankovním sektorem při využívání elektronické identity. Stát má pocit, že nejlepší způsob je skrze nový občanský elektronický průkaz. Dobře. Ale běžný život je postavený na důvěře k bankám. Banky vydávají nějaké svoje prostředky pro prokazování identity a další subjekty jim věří, počínaje nákupem letenek. Banka garantuje identitu, ve svém vlastním zájmu by nepůjčovala peníze neexistujícímu člověku. A tohle mohou banky nabídnout státu.

České banky mají čtyři miliony klientů. Okamžitě tu můžou být čtyři miliony lidí, které mohou začít konzumovat digitální služby státu. Není potřeba čekat na to, až dostanou elektronickou občanku. Technologicky nic nebrání tomu dohodnout s bankami, aby se jejich identitou mohli občané prokazovat. Stejnými přihlašovacími údaji jako do internetového bankovnictví by se mohli přihlásit a používat služby státu. Jde o právní otázky. Banky ponesou odpovědnost a případně musí nahradit škodu. To chtějí mít zaplaceno od těch, kteří budou ověřenou identitu využívat.

Třeba od státu?

Správa identit je náročná. Banky nechtějí nést náklady na kvalifikovanou službu s tím, že na ní bude vydělávat jiný subjekt, a chtějí mít kryté alespoň náklady. V Česku vznikla pro správu identit státem garantovaná agentura, ale například ve Švédsku to tak není. Tam se stát dohodl s bankami, že převezme jejich infrastrukturu. Modely jsou různé, záleží na tradici, odvaze, důvěře. Banky po státu nic nechtějí, jen to, aby jim dal prostor.

Je potřeba myslet mimo krabice. Dá se jít ještě dál. Co všechno musím mít, když zakládám firmu? Živnostenský list pro volnou živnost vám pošlou hned. Také musíte mít čistý trestní rejstřík, ten dostanete do datovky obratem, potvrzení, že nedlužíte na daních, a pak si musíte založit účet. Nešlo by tedy firmu založit v bance? Opravdu musíte nejdřív na úřad? Nemá logiku, aby banka založila společnost někomu, kdo neexistuje. Je přeci plno věcí, které dělají privátní subjekty, ne stát. Příkladem je třeba STK.

Související článek

Vláda schválila koncepci Digitální Česko. Co přináší?

Vládní kabinet dnes Česko v oblasti digitalizace posunul o několik kroků vpřed. Vláda totiž přijala tři strategické materiály, které dohromady tvoří koncepci Digitální Česko.

Není to privatizace státu?

Vzpomínám si, jak všichni říkali, že budou odstraňovat byrokracii. Vznikla antibyrokratická komise, která měla zevnitř pročistit zákony a proškrtat ty zbytečné. Lidi začali s obrovským entuziasmem, byl jsem jeden z nich. Ale to je obrovská práce, která se nedá udělat zevnitř státu. Impuls musí přijít zvenku. Mně jako občanovi je jedno, jak co chodí na úřadech. Chci to, na co mám nárok. Vystavte mi to. A upravte si vnitřní procesy sami, abyste to dokázali.

A při této revizi se zjistí, že o některé věci není třeba žádat, protože nastávají rovnou ze zákona. Podívejte se, jak funguje žádost o vdovský důchod. Chceme po lidech, kteří přijdou o manžela, aby státu všechno doložili. Opravdu musí? Copak nemá stát všechny informace? Má úmrtní list, ví, koho si bral i jaký měl důchod. Není možné udělat takový servis, aby jim důchod rovnou přistál na účtu? Vždyť na to mají ze zákona nárok.

Jakmile uděláme seznam toho, co stát dělá, uvidíme, že je leccos zbytečně komplikované. Pojďme to rozmotávat od lidí, kterým má stát sloužit. Ten organismus sám od sebe nezhubne.

V další části rozhovoru ze Zdeňkem Zajíčkem se dostaneme k tomu, jak rychle je možné zdigitalizovat stavební řízení a co to bude znamenat v praxi.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama