Foto: iStockphoto.com

Náhrada plastů má přijít z oceánů. Zastoupí ropu mořské řasy?

Věci chytřerozhovor 6 min čtení

Mikroplasty v oceánech jsou jednou z největších ekologických hrozeb současnosti. Velmi ambiciózní plán, jak tento problém řešit, vznikl na univerzitě v Tel Avivu. Dva tamější vědci pracují na projektu, jehož cílem je výroba biologicky rozložitelných plastů z mořských řas. Umělé hmoty by se tedy po použití vrátily tam, odkud pocházejí, a negativní vliv na životní prostředí by v zásadě odpadl.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Mikroplasty v oceánech jsou jednou z největších ekologických hrozeb současnosti. Velmi ambiciózní plán, jak tento problém řešit, vznikl na univerzitě v Tel Avivu. Dva tamější vědci pracují na projektu, jehož cílem je výroba biologicky rozložitelných plastů z mořských řas. Umělé hmoty by se tedy po použití vrátily tam, odkud pocházejí, a negativní vliv na životní prostředí by v zásadě odpadl.

Související článek

Dvanáct nejzajímavějších rozhovorů Světa chytře v roce 2019

V roce 2019 jsme vám přinesli přes šedesát původních rozhovorů s vědeckými, průmyslovými i politickými špičkami Česka i zahraničí. Věnovali jsme se v nich digitalizaci společnosti, nastupující síti 5G, umělé inteligenci, životu v chytrých městech, projektům spojených s vesmírem, ekologií, robotice nebo 3D tisku. Nechybělo ani téma vznik a šíření fake news. Připomínáme rozhovory, které by byla škoda minout.

„Víte, jaká největší změna se ve světě technologií za poslední roky odehrála?“ zeptal se sugestivně jeden z autorů projektu Alexander Golberg na pražské konferenci Týden inovací. Nikdo nevěděl, tak Golberg pokračoval: „Až donedávna stačilo, když byl nový vynález po technické stránce dostatečně na výši, znamenal potřebnou inovaci, nějakým způsobem posouval svůj obor a nebyl v rozporu se základními etickými hodnotami – a byl automaticky považovaný za přínos,“ vysvětloval izraelský profesor.

„Dnes k etickým hodnotám přibyly hodnoty ekologické. U každé novinky se primárně zkoumá, zda prospěje životnímu prostředí, nebo ne – a pokud ne, je to problém, i kdyby to byl technologický zázrak. Nikdo z toho nemáme radost, ale situace na planetě dospěla do stadia, kdy je tohle uvažování nutné. A právě proto jsme se s kolegou Michaelem Gozinem rozhodli pro projekt, který sice není bůhvíjak prvoplánově atraktivní, jde v něm jen o výrobu umělých hmot, ale po ekologické stránce to může znamenat velký průlom,“ pokračoval Alexander Golberg.

Plasty v oceánech se dnes zabývá celá řada vědců i technologických firem, většinou se zaměřují na jejich odstraňování. Jak vás napadlo, že se budou z moře získávat?

Dalo by se říci, že nás k tomu vedla fundamentální úvaha: žijeme ve světě chytrých technologií, všechno možné se přesouvá do digitální sféry, ale produkce materiálů nijak neklesá. Pokud tedy chceme životnímu prostředí pomoci opravdu od základu, lepší cesta než ekologická výroba základních spotřebních materiálů k tomu nevede. A plasty jsou dnes opravdu všudypřítomné.

Související článek

Když aukce na 5G nezačne v lednu, budeme mít problém ve výši šest miliard, říká předseda ČTÚ Jaromír Novák

Jaromír Novák, šéf Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), ví, že v čele tohoto úřadu skončí příští rok v říjnu. I proto redakci Světa chytře poskytl velmi otevřený rozhovor, který se týká především aukce kmitočtů pro síť rychlého internetu 5G a možného přístupu čtvrtého operátora na český trh.

Je hezké vidět, že dnešní generaci zajímají čisté oceány, že se o jejich čištění hodlají starat i čtrnáctileté děti (narážka na mladou čínskou aktivistku Annu Du, která na pražské konferenci vystoupila rovněž s projektem robotického čištění mořského dna, pozn. red.), ale podle nás je prostě lepší řešit příčinu než následek. Situace je rozhodně kritická – dnes mikroplasty běžně nacházíme v těle mořských živočichů všeho druhu a pomalu se přesouvají do našeho potravního řetězce. Kromě toho podle zpráv OSN každoročně zabíjejí statisíce velkých mořských živočichů, což je opravdu zbytečné.

Jak je vlastně možné, že se výrobě ekologických materiálů nevěnuje taková pozornost jako třeba snižování emisí oxidu uhličitého, což dnes spousta politiků i moderních firem bere jako zákonnou i morální povinnost?

Protože to není tak sexy, není to tolik vidět a je to mnohem složitější a nákladnější. Vývoj materiálů v posledních letech oproti jiným oborům vyloženě stagnuje – kdyby šel dopředu tak rychle jako třeba farmaceutický průmysl, o digitálních technologiích ani nemluvě, byli bychom někde úplně jinde. Jenže vládám ani velkým korporacím se do něj nechce investovat.

Správným řešením jsou tedy biomateriály?

Ano, to je ideální – vzhledem k tomu, že jsou biologicky plně rozložitelné, jejich škodlivost se snižuje na minimum. V principu nejde o nic nového, bioplasty už se vyrábějí a technicky na tom není nic extrémně obtížného, ale v praxi to naráží na zásadní problém – jejich produkce pomocí stávajících technologií také není zrovna ekologická. Vyžaduje mimo jiné spoustu orné půdy a sladké vody k pěstování běžných rostlin. O půdu a vodu je přitom v mnoha zemích docela nouze a náš domovský Izrael je dobrý příklad. Proto jsme se rozhodli využít moře, toho je na celé planetě dost.

Související článek

Číňanky si stále častěji platí virtuální milence. Kolik za nový typ lásky zaplatí?

Mladé Číňanky mají nový způsob, jak vyřešit partnerské vztahy. Platí si virtuální milence. Společníky na vzdálenou komunikaci si pronajímají prostřednictvím populárního serveru WeChat nebo aplikace Taobao.

V čem tedy spočívá váš projekt?

Vymysleli jsme způsob, jak vyrábět polymery, tedy základní stavební jednotky pro umělé hmoty, pomocí jednoduché chemické reakce z mikroorganismů, které se živí mořskými řasami. Tímhle způsobem lze vytvořit polymery zvané polyhydroxylalkanoáty , které jsou biologicky rozložitelné. Přitom se hodí na mnohé z účelů, k nimž se dnešní plasty používají.

Jak by taková výroba v praxi probíhala?

V podstatě na tom není nic složitého – znamenalo by to začít v moři zřizovat farmy, na kterých by se pěstoval speciální typ mořských řas. Jedinou nutnou surovinou pro jejich produkci je mořská voda, jinak se využívá přírodní, takzvaná halofytní fermentace. Řasy slouží jako potrava pro jistý druh jednobuněčných mořských organismů, z nichž lze následně polyhydroxylalkanoáty získat pomocí nepříliš komplikovaného chemického procesu. Pak už by se polymery daly zpracovávat běžným průmyslovým způsobem.

A až doslouží, tak by se prostě kompostovaly?

V zásadě ano. Tuhle fázi momentálně intenzivně testujeme v laboratoři – pokud nedojde k nějakému vyloženému zvratu v dosavadním procesu testování, měli bychom zanedlouho s definitivní platností prokázat, že se naše polyhydroxylalkanoáty rozloží na čistý oxid uhličitý do šesti měsíců.

Související článek

Štvala je šikana ve škole. Tak vymysleli aplikaci, se kterou prorazili už v patnácti zemích světa

Pořádně našlápnuto ke globálnímu úspěchu má aplikace proti šikaně, za kterou stojí trojice brněnských středoškoláků. V Česku funguje pod názvem Nenech to být, v zahraničí ji znají jako FaceUp. Čím zaujala uživatele i investory, kteří do ní vložili už několik milionů korun? Hlavně tím, že děti jejím prostřednictvím mohou rychle, pohodlně a anonymně nahlásit, že jim někdo ubližuje nebo že vidí šikanu u jiných.

Momentálně je tedy projekt ve fázi laboratorního testování?

Ano, ale to už se chýlí ke konci. A jak říkám, pokud se dosavadní výsledky potvrdí, mělo by se prokázat, že jde o realizovatelnou záležitost – že je výroba možná, lze ji škálovat, z technického ani ekonomického hlediska by nemělo jít o velký problém. Jediné, co potřebujeme, jsou investice do farem na mořské řasy.

Jak dlouho už na tom projektu pracujete?

Úplné začátky proběhly už před nějakými pěti lety, v ostré fázi momentálně končíme druhý rok. To už je docela dlouhá doba na to, abychom mohli téměř s jistotou prohlásit, že to funguje. Veškerý základní výzkum už máme za sebou.

A kdy se můžeme těšit na nějaké praktické výsledky?

Jak říkám, záleží na tom, zda se nám podaří sehnat nutné investice. Kdyby firmy, které se větší mírou podílejí na plastovém smogu, investovaly do výroby bioplastů aspoň zlomek svých zisků, dokážeme si představit, že bychom první umělé hmoty z mořských řas mohli používat celkem zanedlouho, dejme tomu do dvou až pěti let.

Související článek

Spasí digitální daň české veřejné finance?

Digitální daň má do státních rozpočtů přinést rychle a bezbolestně finanční prostředky. Cílem zdanění jsou přece nadnárodní giganti, kteří mají peněz, že nevědí, co s nimi… Je to pravda? Skutečně je digitální daň jen neškodný „oslíčku, otřes se“? Nenechte se vysmát.

Ale pozor, nemám na mysli průmyslovou výrobu – vypočítali jsme si, že k ní bychom potřebovali vypěstovat ročně mořské řasy o suché hmotnosti přes tisíc tun, což předpokládá farmu na vodní hladině o ploše 108 čtverečních kilometrů. To už by se bez masivních vládních investic a také legislativních úprav neobešlo. Nicméně z naší strany tu potenciál je.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama