Foto: Tomáš Hejzlar

Chytří králové polí. Dokáží si naplánovat cestu i zavolat o pomoc

Věci chytřereportáž 7 a více min čtení

Jejich majitelé za ně zaplatí klidně tolik, kolik stojí nové Ferrari. A vlastně to Ferrari jsou. Ferrari českých polí. Jen se s nimi nelámou rychlostní rekordy a obvykle neparkují v klimatizovaných garážích. Na druhou stranu v sobě dnešní traktory a kombajny mají tolik chytré techniky, že kdybyste je před pár desítkami let ukázali v NASA, kabinu s technikou by přidělali na raketu a poslali by je dobývat Měsíc.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Jejich majitelé za ně zaplatí klidně tolik, kolik stojí nové Ferrari. A vlastně to Ferrari jsou. Ferrari českých polí. Jen se s nimi nelámou rychlostní rekordy a obvykle neparkují v klimatizovaných garážích. Na druhou stranu v sobě dnešní traktory a kombajny mají tolik chytré techniky, že kdybyste je před pár desítkami let ukázali v NASA, kabinu s technikou by přidělali na raketu a poslali by je dobývat Měsíc.

Související článek

„Auto si na sídlišti dobijete z lampy,“ plánuje pirátský šéf pro chytrou Prahu

Jak se budeme v nejbližších letech přepravovat po Praze? Budeme mít možnost si na sídlišti nabít elektromobil? Jak v Praze sčítat turisty? A vezme pražský magistrát na milost populární koloběžky Lime? Jaromír Beránek, předseda výboru pro IT a Smart City a zastupitel za Piráty, je tím nejpovolanějším, komu jsme mohli tyto otázky položit. Navíc je to nadšený cyklista a milovník městské hromadné dopravy.

Zatímco kombajny už v klidu čekají na další sezonu, traktory jsou na polích ještě v plném zápřahu. Ty nejnovější ale mají jedno společné. Už z jejich kabin nevylézají špinaví a upocení zemědělci. Dnes řidič sedící v pohodlném křesle připomíná pilota, který se na poli spíš než volantu a pedálům věnuje joysticku a hlavně velké ovládací obrazovce, na které se odehrává to hlavní – řízení celého stroje tak, aby fungoval maximálně efektivně. A stejně jako kosmonaut, i „pilot“ moderního zemědělského stroje má možnost se kdykoliv spojit s řídícím střediskem, které mu poradí, jak v případě problémů dál postupovat. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Pojďme se na chvíli vrátit do horkého léta, když jsme se kousek za Prahou byli podívat, jak obilí sklízí obrovský John Deere S780, jehož cena se rovná přibližně osmi novým Škodám Superb s tou nejlepší výbavou.

První, co vnímá člověk, který se vyšplhá do kabiny, je kromě rozhledu po okolí také pohodlí, příjemná teplota a pohoda podpořená poslechem rádia. I proto Petr Přibyl ve svém kombajnu, ačkoliv správně by se mělo říkat sklízecí mlátičce, sedí v ponožkách a před rozjezdem tráví několik minut ťukáním do dotykové obrazovky po pravé ruce, u které má i „pilotní“ joystick. Proč? To se ukáže hned poté, co se majestátní zeleno-žlutý stroj rozjede.

Děje se totiž jedna věc, která překvapí – Petr Přibyl vůbec nesahá na volant, kombajn jede dlouhé stovky metrů sám až do okamžiku, kdy se na konci pole musí kombajn otočit. Během minut strávených na displeji totiž řidič kombajnu nastavoval údaje, které autonomní jízdu v jasně daných liniích dovolují.

Stroj si jede sám, řidič řeší kvalitu práce

Do softwaru stroje, a je jedno, jestli je to například traktor, kombajn nebo třeba řezačka sklízející kukuřici, se totiž dají vložit bezplatné satelitní mapy konkrétních polí, které slouží jako základ pro orientaci. Okamžitou polohu na těchto mapách pak řidič vidí díky tomu, že může využívat americký satelitní systém GPS, ruský Glonass (a po spuštění i evropské Galileo). Přijímač ve voze při určování polohy komunikuje minimálně se čtyřmi satelity a alespoň s jednou družicí, která signál zpřesňuje. John Deere má navíc po světě okolo šedesáti vlastních výpočetních center, která ještě zpřesňují lokalizaci stroje. Díky tomu se přesnost umístění stroje a na poli nastavených dalších míst pohybuje v řádu jednotek centimetrů.

Související článek

Nejste doma? Nevadí. I tak dá kurýr jídlo do lednice. Příště možná přiletí dron

Amazon a Walmart se předhánějí v tom, kdo získá prvenství v rychlosti doručování zboží. A důraz na to kladou obrovský. Nejde totiž o nic menšího, než je podíl na miliardovém on-line trhu. Protože je lidská práce pořád dražší, budou se zákazníci, zatím hlavně v USA, muset smířit s tím, že se svým doručovatelem už pár přátelských slov neprohodí. Nahradí je autonomní roboti a drony. V prvním kroku si zákazníci pouštějí kurýry až přímo do lednice. A to i když nikdo není doma.

„Většina výrobců uvádí přesnost dvacet centimetrů. V praxi to znamená, že když si například na poli určíte nějaké místo, jedete na druhý konec pole a po obrátce chcete, aby se stroj sám vrátil na to samé, trefíte se na něj s přesností právě těch dvacet centimetrů. Software od John Deeru je pak schopný dané místo udržet v paměti s přesností na tři centimetry až po dobu devíti měsíců, bez nutnosti investice do sítě RTK, díky signálu NAVCOM StarFire,“ vysvětluje Jaroslav Pinkas, jenž se zaměřuje na telematiku a zpracování dat ve společnosti STROM Praha, která stroje John Deere importuje do České republiky.

Řidič si na displeji nastaví přímku a podle šířky záběru stroje se automaticky generují rovnoběžky, ke kterým se například kombajn přichytne, sám jede a neuhne. Řidič se pak může soustředit jen fungování samotného stroje, aby byl výsledek sklizně co nejlepší. I to má ale maximálně usnadněné, protože zatímco dřív se kombajn nastavoval manuálně, dnes si to zemědělec nastaví opět na dotykovém displeji, kde může měnit různá nastavení, aby sklizeň probíhala maximálně efektivně. Navíc se šetří i pohonné hmoty, což u kombajnu, který může mít spotřebu i tisíc litrů nafty denně, hraje obrovskou roli.

Pro každou plodinu je k dispozici vlastní základní nastavení. Stačí vybrat obrázek například pšenice a stroj se sám automaticky nastaví. Řidič může nastavení ještě dál upřesňovat. Nejčastěji se hledá kompromis mezi rychlostí sklizně a její výslednou kvalitou. Kromě mnoha různých čidel tomu pomáhají například i kamery v pracovní části kombajnu, které dokáží detekovat zvýšené množství plevelu v takzvaném výmlatu. Systém pak dokáže nastavit mlátičku a efektivněji využít potenciál stroje.

Každý metr pole pod drobnohledem

Řidič má díky čidlům možnost sledovat výnosnost pole doslova online. Čidla v kombajnu zjišťují množství získaného zrna z každého kousku pole a software zjištěné údaje navíc transformuje do mapy s různě barevnými odstíny, které rozdíly ukazují na první pohled. Stejná data se navíc okamžitě odesílají i do cloudu, kde s nimi lze dál pracovat. I tady vývoj obrovsky poskočil.
„Dřív, tedy v době, kdy už se v zemědělské technice začaly objevovat počítače, byly terminály ve strojích vybavené vyjímatelnými datovými kartami, po kterých přišly flashky. Když tak zemědělec skončil s prací na poli, musel data fyzicky přenést do počítače. A tady se samozřejmě stávalo, že se flashka třeba ztratila. Dnes se cenná data přenášejí vzduchem,“ říká Jaroslav Pinkas.

Na poli není volant důležitý. Řidič sleduje hlavně displeje hlídající průběh sklízení dané plodiny. Může používat jak pevný dotykový displej, tak i mobil nebo tablet, kde sleduje data on-line ukládaná do cloudu. -

V praxi se tak může dít to, že zatímco řidič jezdí se strojem po poli, pracuje a zároveň sbírá a odesílá data, jeho kolega stojí na poli s tabletem, na němž vidí, jaký výnos na poli dávají konkrétní místa. „Když vidím, že někde je výnos menší, můžu se tam jít podívat a zjistím, že je tam třeba hodně děr od hlodavců, kteří část letošní úrody sežrali. A hned můžu plánovat nějaké řešení. Stejně tak se ale můžu dívat i v kanceláři vlastně kdekoliv na světě, kde je připojení k internetu,“ dodává Pinkas.

Stejně tak se dá pracovat i s distribucí hnojiva. Zatímco v minulosti zemědělci pracovali s konstantní dávkou hnojiva na celou výměru, nyní se díky detailnímu přehledu o výnosu prakticky z každého metru pole dá hnojivo mnohem lépe dávkovat. Zemědělec díky tomu hnojí jenom tam, kde je to opravdu potřeba, což mu samozřejmě šetří přímé náklady na hnojivo i čas, který on i technika na poli stráví. Překážkou přitom není absence internetu na poli. Data se totiž ukládají do terminálu, a jakmile síť naskočí, automatiky se odešlou.

Související článek

Včely nezabíjí a telefon vám zůstane. Technologie 5G – mýty a realita

Technologie 5G. Převratná novinka, na kterou čeká celý svět, ale také něco jako pověstná paní Columbová – všichni o ní mluví, ale v Česku ji (skoro) nikdo nikdy neviděl. A jak bývá mýtickým bytostem vlastní, víří kolem ní spousta neověřených zpráv a pověr… Podívali jsme se na to, co je a co není pravda.

Technik o chybě ví předtím, než nastane

Moderní zemědělská technika je dnes tak chytrá, že dokáže předvídat možné hrozící závady. Opět za tím stojí množství čidel a odesílání informací přímo výrobci konkrétního stroje. John Deere od zákazníků v České republice sbírá data tímto způsobem od roku 2011, takže jich má k dispozici obrovské množství. A mnoho z nich přestavuje i různá chybová hlášení a informace o následných poruchách.

„Když tohle máte, pak už jde jen o to, že dokážeme spojit informace o tom, co se se strojem dělo před poruchou, jaké hlášení přišlo, a co se následně porouchalo. Čidlo jen zahlásí problém a software dokáže vyhodnotit, že bude pravděpodobně následovat nějaká konkrétní závada,“ popisuje Jaroslav Pinkas, který vysvětluje, proč je právě tato funkce moderní techniky pro zemědělce velmi zásadní: „Zemědělské stroje za miliony korun jsou během sezony vytížené někdy i non-stop. Pokud se stroj porouchá a stojí třeba celý den i dva, než dorazí technik s náhradním dílem, majiteli vzniká škoda v řádu stovek tisíc korun. Jestli se ale ví, že by někde mohla nějaká součástka selhat, technik ji přijede vyměnit preventivně, což lze naplánovat třeba týden dopředu na den, kdy víte, že bude pravděpodobně pršet a stroj by stejně nemohl vyjet.“ Preventivní výměna kromě toho může zamezit fatální poruše, při které by se součástek muselo měnit mnohem víc, bylo by to dražší a trvalo by to déle.

Dohled nad stroji John Deere opět vrací na stůl myšlenky na vesmírné řídicí centrum. Prakticky totiž probíhá tak, že v Praze je kancelář s velkými obrazovkami, kde se zobrazují všechny pracující stroje. Tady se schází všechna chybová hlášení ze všech strojů, které jsou v Česku v danou chvíli v provozu, což během sezony může představovat i stovky kusů. Pokud některý z nich vyšle chybovou hlášku, dohled ve „velíně“ ji okamžitě analyzuje a hledá řešení.

Související článek

Byznys za desítky milionů ještě před třicítkou. Dlouhému vydělává umělá inteligence

Vojtěch Dlouhý ještě neoslavil třicáté narozeniny a jeho pardubická firma Feedyou dělá pro takové giganty, jako jsou Škoda Auto, Lufthansa, KFC nebo Jablotron. Všechny zaujal způsob, jak si Feedyou dokáže pomocí chatbotů poradit se sháněním nových zaměstnanců, zvýšením prodej v e-shopu nebo při elektronické komunikaci se zákazníky.

„Přijde například hlášení, že v některém stroji je nízká hladina hydraulického oleje. Od té chvíle se řeší, aby v místě, kde stroj pracuje, bylo dostatek materiálu pro opravu. Zároveň se kontaktuje řidič nebo provozovatel stroje a upřesňuje se, co se děje. Když vše ukazuje na potřebu servisního zásahu, zákazník o tom ví a musí se rozhodnout, jestli chce konkrétní díl vyměnit, nebo jestli ještě počká,“ říká Jaroslav Pinkas. Výhodou je i to, že technik už na místo jede s jasnou představou, co bude řešit, a má s sebou i potřebný náhradní díl. Tím se dá eliminovat situace, kdy obsluha stroje řekne „nejede mi to“ a víc nic. Oprava se tím samozřejmě i zrychluje a zkracuje se prostoj stroje, který může mít náklady až šest tisíc korun na hodinu.

Chybová hláška nezapadne

Chybová hlášení se kromě centrály samozřejmě zobrazují i přímo na displeji konkrétního stroje, jenže praxe je taková, že řidič má spoustu práce, takže hlášení někdy jen přelétne očima, odklikne ho a jede dál. „My tohle všechno v systému vidíme, a pokud skutečně hrozí nějaký malér, pak voláme. Jedná se často o techniku za miliony korun, takže tím chráníme jak majitele stroje, tak i jeho výrobce v případě, kdy je technika ještě v záruce,“ dodává Pinkas.

Související článek

Další dvě banky nabízí klientům platit prostřednictvím iPhonu a Apple Watch

Raiffeisenbank a Fio banka jsou další z bank, které českým klientům nabízí možnost platit prostřednictvím mobilu. Dovoluje to služba Apple Pay, kterou mohou používat majitelé iPhonů a hodinek Apple Watch.

Že je takové propojení zemědělských strojů jednoznačným trendem, potvrzuje fakt, že John Deere nedávno začal licenci na software umožňující bezdrátový přenos informací dávat majitelům nových strojů na pět let zdarma. Ještě nedávno přitom zemědělci museli platit za každý rok. „Můj odhad je ten, že v horizontu několika let bude takové vybavení nejspíš součástí bezplatného standardu bez nějakých omezení,“ uvažuje Jaroslav Pinkas.

Témata:
Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama