Zdroj: iStockphoto

Jan Klodner: SunBall jsme původně vyrobili pro babičku

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

Rehabilitace po úrazu nebo po nemoci není zrovna zábava, cvičení koncentrace pro děti s poruchami učení už vůbec ne. Jak zařídit, aby se do těchhle nutných činností lidé pouštěli s chutí a ne s pocitem ztraceného času a energie?

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Rehabilitace po úrazu nebo po nemoci není zrovna zábava, cvičení koncentrace pro děti s poruchami učení už vůbec ne. Jak zařídit, aby se do těchhle nutných činností lidé pouštěli s chutí a ne s pocitem ztraceného času a energie?

Právě tuhle otázku si položili David a Jan Klodnerovi, spoluzakladatelé firmy Gradient Labs. A vymysleli SunBall, chytré rehabilitační míčky. Jak se s nimi pracuje, co firma chystá dál a jak jí pomohly podnikatelské inkubátory a soutěže, to vše si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Čím se vaše firma zabývá?

Kdybych to měl říct jednou větou, tak vývojem rehabilitačních pomůcek a technologií na bázi biofeedbacku. Konkrétně to znamená, že používáme doposud běžné rehabilitační produkty a ty pak rozšiřujeme o vlastní řešení vizualizující práci pacienta na počítači. Takže člověk cvičí fyzicky a zároveň si přes vizuální zpětnou vazbu procvičuje kognitivní funkce, tedy mozek. Obojí je pro kvalitní rehabilitaci důležité.

Jak to vypadá v praxi?

V případě SunBallu stlačujete a povolujete míček a tím ovládáte speciální rehabilitační aplikace na počítači. Může to být úplně jednoduchá hra. Třeba jste rybička a plavete v oceánu. Podle toho, jak mačkáte míček, rybička na monitoru stoupá a klesá. Dokážete tak sbírat jídlo, vyhýbáte se nebezpečí, postupně rostete a sbíráte body – a přitom procvičujete jemnou motoriku a koordinaci.

Něco jako klasická plošinovka, jen místo klávesnice nebo joysticku máte v ruce míček?

Ano, vlastně je to taková rehabilitační herní konzole. Veškeré výsledky ze cvičení se ukládají, takže terapeut může dlouhodobě sledovat, jak pacient postupuje, a radit, co zlepšit. Tenhle dlouhodobý monitoring má samozřejmě velký význam i pro pacienta, ten se zase snaží sám sebe motivovat k nejlepším výsledkům ve hře.

Jak to probíhá ryze fyzicky? Jak je ten míček velký – vejde se třeba do dlaně?

Do dlaně ne, SunBall má v průměru 15 centimetrů, ale jednou rukou se uchopit dá. Při různých typech cvičení ho můžete držet třeba mezi koleny, pod loktem, pod chodidly, záleží jen na tom, jaké zdravotní problémy máte a jaký typ cviků vám předepsali. Můžete používat i dva míčky dohromady, to je různé.

Takže když si někdo chce SunBall pořídit, tak dostane v krabici míček a k tomu počítačovou aplikaci? Nebo to funguje někde v cloudu?

Ze všeho nejdřív je dobré říct, že máme dvě verze – jedna je určená pro profesionální použití, druhá pro domácí. V prvním případě slouží v nemocnicích, v rehabilitačních centrech, v domovech pro seniory a centrech pro zdravotně postižené. Domácí verze je prakticky stejná, ale liší se počtem softwarových licencí. V odborných zařízeních jich potřebují víc.

Součástí balíčku jsou míčky, hadičkou napojené na chytrou krabičku – řídící jednotku, která je bezdrátově připojená k aplikaci na počítači. Není potřeba připojení k internetu, vše probíhá lokálně offline. V současné době zařízení funguje pod Windows od verze 7 dál, momentálně ovšem vyvíjíme i aplikaci pro Android, aby se kromě počítače dal použít také tablet.

A kolik ta verze pro domácí použití stojí?

Kompletní balíček nabízíme za 16 940 korun, jde o konečnou částku včetně DPH. Nejsou v tom žádné skryté poplatky za obnovení licencí nebo tak – jakmile si SunBall jednou uživatel koupí, má zařízení i software doživotně k dispozici bez jakéhokoli dalšího placení.

To není zrovna málo, pro spoustu lidí to může být docela velká investice. Prodáváte dost, abyste byli spokojení?

Ono je víc možností, jak SunBall využívat. Hodí se hlavně pro dvě skupiny uživatelů. Tou první jsou pacienti v nemocnicích – po mozkových příhodách nebo na ortopedii. A druhou skupinou jsou rodiče s dětmi s hyperkinetickými poruchami, hlavně s ADHD, s poruchami pozornosti, s poruchami autistického spektra apod. Neurologičtí nebo ortopedičtí pacienti si SunBall můžou půjčit i na kratší období, třeba od odchodu z nemocnice po nástup do rehabilitačního programu, aby se udrželi v kondici. To může trvat třeba měsíc, což kompletně včetně zaslání stojí čtyři tisíce. Stejnou možnost mají i rodiče. Děti s popsanými poruchami často chodí na eeg biofeedback, zjednodušeně aktivity se speciální helmou na hlavě, kdy ovládáte programy myslí. Tyto lekce stojí kolem pěti stovek za sezení a rodiče musí děti vozit ke specialistům, takže se to opravdu prodraží, navíc z nich děti mnohdy odcházejí úplně vyčerpané. SunBall má velmi podobný efekt, můžete jej doma používat v kratších intervalech a častěji, což je dle publikovaných studií efektivní. Pak je částka za pronájem i pořízení SunBallu velmi zajímavou ekonomickou variantou s rychlou návratností.

Povězte nám teď něco o vaší firmě. Jak dlouho existuje, co vás na ten nápad přivedlo a tak?

První produkt jsme s několika kolegy začali tvořit před pár lety – konkrétně šlo o Spoteee, což jsou doprovodná videa do fitness center, před běžecké pásy. Vlastně takové virtuální prohlídky. Ty jsme pak začali dodávat do nemocnic a rehabilitačních center, čímž jsme se dostali do našeho současného sektoru. Mezitím jsme vymýšleli bez komerčního záměru právě SunBall, konkrétně pro naši babičku. Ta se tehdy dostala do léčebny dlouhodobě nemocných a nechtěla rehabilitovat. Dávali jí tam obvyklé půlkilové činky, které měla zvedat, nebo klasické míčky na cvičení, ale jistě si dovedete představit, že pro starého člověka v LDN tohle není zrovna zábavná činnost. Takže nás napadla extrémní myšlenka: že by se babičce spouštěl oblíbený seriál podle toho, co nacvičí. Nakonec nám to ale přišlo až příliš drsné, ale myšlenku jsme rozvíjeli dál, jak by se dala využít v rámci motivace. Během dvou let přes několik prototypů konzultovaných s odborníky vznikl SunBall a následně i firma Gradient Labs, která se těmto rehabilitačním pomůckám věnuje naplno.

Máte kromě SunBallu ještě v nabídce něco dalšího?

Momentálně vyvíjíme ještě jeden produkt, ale bohužel nemůžu zabíhat do podrobností – ne že bych tolik bazíroval na utajení, ale zrovna procházíme patentovým řízením, a kdyby na úřadě zjistili, že se o něm píše v médiích, mohlo by nám to uškodit. Ale určitě můžu říct, že je to záležitost, která by měla vizualizovat dýchání. Stojí to na stejné softwarové platformě jako SunBall, což bude velká výhoda pro terapeuty – ti budou moci jeden program použít dvěma různými způsoby. Míčky k rehabilitacím a monitoring dechu třeba při respiračních onemocněních nebo při léčbě bolestí zad, které jsou s dýcháním úzce propojené.

S Gradient Labs jste úspěšně absolvovali podnikatelskou soutěž Rozjezdy, kterou pořádá T-Mobile. Byla to vaše jediná zkušenost s akcí tohoto typu?

Také jsme prošli i programem JIC Master, což je akcelerační inkubátor pořádaný v rámci Jihomoravského Inovačního Centra. Trvá půl roku a je určen pro firmy, které už mají svůj produkt na trhu, mají svoje zákazníky a potřebují pomoc s rozvojem některých dalších oblastí.

Vraťme se k Rozjezdům. Jak byste tu zkušenost popsal?

Dostali jsme se k nim přes internetovou reklamu, připadalo nám to jako zajímavá příležitost navázat cenné kontakty, podpořit PR a získat zajímavou finanční odměnu – ta nám pomohla zajistit přechod k sériové výrobě. Ten program je poměrně krátký – jeden den přednášky, pak výběrový den. Rozhodně to splnilo naše očekávání. Zpětně bych řekl, že nám Rozjezdy pomohly hlavně v tom druhém jmenovaném bodě, tedy že jsme si díky nim udělali slušnou reklamu. Přece jen o nás vyšlo několik článků, a ty na internetu zůstávají dlouhodobě, takže je můžeme využívat dodneška k budování značky.

A jaké máte plány do blízké budoucnosti?

SunBall jsme certifikovali jako lékařský prostředek, program postupně upravujeme podle připomínek zákazníků. Ten druhý nejmenovaný produkt je ve vývoji, jak už bylo řečeno, a řešíme výrobní postupy. A po obchodní stránce? Hodně nám záleží na českém trhu, už proto, že je odborně velmi vyspělý. A zároveň expandujeme do zahraničí, hlavně do severských zemí, kde spolupracujeme s tamější distribuční firmou. Ta obhospodařuje Finsko, Švédsko, Norsko a Dánsko. S distributory řešíme také Německo, Rakousko, Polsko a Velkou Británii. To jsou teď naše nejbližší plány, a zhruba do dvou let bychom chtěli i za moře, do USA.

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama