Zdroj: iStockphoto

„Abyste mohl něco regulovat, musíte tomu rozumět“

Firmy chytřerozhovor 7 a více min čtení

Sedm let měl na starosti new business development v T-Mobile Česká republika, kde například rozjížděl mobilní platby, M2M služby a věnoval se dalším produktům a službám vyvíjeným s partnery. Před šesti lety se přesunul do Deutsche Telekom (DT) do Bonnu, kde se stejnými tématy zabýval v rámci celé Evropy. Od loňského podzimu si s sebou vzal internet věcí a big data do Detecon, dceřiné společnosti DT věnující se konzultačním službám (ano, modří již vědí: DEutsche TElekom CONsulting). V rámci toho se stará i o startupy. Ví, co přijde v nejbližší budoucnosti, a přemýšlí o té vzdálenější. Třeba o tom, co všechno je a není nutné regulovat. Zblízka vidí rozjezd chytrého města v Bonnu a říká, proč se ho povedlo rozjet za dva a půl roku. Vít Šoupal.

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Sedm let měl na starosti new business development v T-Mobile Česká republika, kde například rozjížděl mobilní platby, M2M služby a věnoval se dalším produktům a službám vyvíjeným s partnery. Před šesti lety se přesunul do Deutsche Telekom (DT) do Bonnu, kde se stejnými tématy zabýval v rámci celé Evropy. Od loňského podzimu si s sebou vzal internet věcí a big data do Detecon, dceřiné společnosti DT věnující se konzultačním službám (ano, modří již vědí: DEutsche TElekom CONsulting). V rámci toho se stará i o startupy. Ví, co přijde v nejbližší budoucnosti, a přemýšlí o té vzdálenější. Třeba o tom, co všechno je a není nutné regulovat. Zblízka vidí rozjezd chytrého města v Bonnu a říká, proč se ho povedlo rozjet za dva a půl roku. Vít Šoupal.

Hodně se věnujete startupům. Jak to je v Deutsche Telekom nastaveno? Jsou to samostatné společnosti, které vaše společnost podporuje, nebo jsou začleněné do korporace?

Tak i tak. Máme pro rozvoj myšlenek svých zaměstnanců program UQubate. Když máte nápad a svou myšlenku obhájíte, dostanete na její rozjezd peníze a půl roku. Příkladem je třeba český eParkomat (více o něm zjistíte zde). Zároveň se DT snaží vyhledávat zajímavé projekty zvenku. K tomu slouží náš inkubátor hub:raum, což je organizace, která sídlí v Berlíně a Krakově a pobočky má v Tel Avivu a Silicon Valley. hub:raum pořádá různé aktivity, na kterých dává vývojáře dohromady. Vybrané projekty DT následně podporuje třeba i tím, že je spolufinancuje.

Berlín je centrum pro západní Evropu, Krakov pro východní, Silicon Valley pro USA, to chápu. Proč ale Tel Aviv?

Izrael je Evropě kulturně blízký a zároveň má fantastickou startupovou scénu. Je to dáno i podporou vzdělávání a zaměřením na udržení svébytnosti Izraele. Velká část jejich vojáků se v rámci výcviku učí kódovat, což armáda a bezpečnostní složky obecně velmi silně podporují. Izrael je o něco menší než Česko, ale když si srovnáte, kde jsou oni a kde my, je to neuvěřitelné.

Jaká je přibližně úspěšnost uvedení takových projektů do praxe?

Střet klasického korporátního světa s oblastí startupů je prubířský kámen. Korporace obvykle počítá s tím, že vložené peníze by se měly vrátit ve dvou třech letech. Startupy jsou ale do značné míry hra s náhodou. Tak třeba v širokém scoutingu při projektu Challenge Up!, který jsme poslední dva roky pořádali se společnostmi Intel a Cisco, jsme získali zhruba 250 přihlášených projektů pro oblast internetu věcí. Užším výběrem jich pak prošlo dvanáct a pět z nich Deutsche Telekom nakonec zainvestoval. U nich se už dá mluvit o generování zisku. Mají našlápnuto k tomu, stát se firmou.

Podpora ze strany Deutsche Telekom je jen finanční?

Rozhodně ne. Přinášíme technické know-how, konektivitu, jsme silní v cloudových službách, ale i v security. Ale ani to není to hlavní. Technická podpora je pro startupy důležitá, ale to, co z nich udělá firmu, jsou jiné věci. Důraz na prodejní kanály, schopnost prezentace. Pomáháme s produktem a jeho definicí. Tlačíme startupy do obchodní strategie. Často jde o tým technicky velmi nadaných lidí, ale když otevřete otázky jako distribuční strategie, komu prodávat, jestli je „freemium model“ ten správný a tak dále, narazíte. Nápady mají geniální, ale velká část startupů skončí na tom, že nejsou schopni věci prodat. Nedokážou najít správnou zákaznickou skupinu. V rámci Challenge Up! jsme například chtěli, aby startupy mentorovali lidi zevnitř DT, třeba kolegové z marketingové komunikace. Ze začátku se všichni divili, proč právě marketing, ale my jsme zjistili, že polovina projektů vůbec nemá web, a pokud už má, tak vypadá jako z roku 2000.

Co si od té spolupráce slibuje Deutsche Telekom? Finanční přínos?

Nejde jen o peníze, práce se startupy má dopad i na vnitřní kulturu firmy. Myslím, že jakýkoli takovýto rušivý element má pozitivní vliv na to, že se firma posouvá někam dál. Velké korporace potřebují podobné inovační výzvy.

A technologicky a produktově?

DT se snaží podporovat inovativní řešení, ale je jasné, že ne všechny můžeme vyvinout vlastními silami. Zároveň nechceme investovat do věcí, které jsou „cool“, ale zákazníci nevědí, jak s nimi zacházet. Chceme, aby je využívali. Takže spolupracujeme nejen se startupy, ale i s firmami, které už řešení mají a do něj si nasadí naši technologii.

Související článek

Srini Gopalan: Digitalizace pomáhá úplně každému

Srini Gopalan vede evropskou divizi v Deutsche Telekom, tedy v nadnárodním koncernu, který mimo jiné provozuje síť T-Mobile. Na barcelonském veletrhu Mobile World Congress byl v jednom kole – stánek jeho společnosti byl vyhledávaným cílem návštěvníků, kteří si tu prohlíželi nejnovější domácí hračky, systémy pro chytrá města i záznam prvního videochatu z evropského letadla.

Dnes často potřebujete přenášet jen malý objem dat, ale levně a s malou spotřebou energie. Dokážete udělat opravdu velmi malý a levný senzor, někde kolem ceny 10 eur, který data bude vysílat jen párkrát denně. Například pro popelnici, která hlásí, kolik je v ní odpadu. A právě něco podobného aktuálně řešíme v rámci hub:raumu – přenosovou technologii na velké vzdálenosti s malou spotřebou energie. V tuhle chvíli máme ve dvou kolech pětadvacet řešení, která naši technologii využívají. Smart Parking senzor, který vydrží šest let, chytrá popelnice, která řekne, že je zapotřebí ji vyvézt, tracking zařízení například pro sledování židle na zahrádce, jestli ji někdo nekrade. Obslužné služby si nastavíte na pár kliknutí v cloudu. Technologie se posunula strašně daleko a spektrum použití je široké.

Deutsche Telekom tedy podporuje nezávislé vývojáře, nebo chce mít vlastní systém sítě, senzorů a aplikací?

Historicky jsme měli ambice mít všechno. Nicméně už pět let náš nový CEO Timotheus Höttges razí heslo „Pojďme vítězit s partnery“. Primárním cílem není vytvořit celé portfolio jen v rámci DT. Snažíme se, aby to, co dodáváme, tedy nejlepší síť, mělo nějaké využití. Věřím, že technologie firmám pomáhá nejen v úsporách, ale přináší jim také nové příjmy.

Startupy řeší to, co bude v budoucnosti. Co v ní vidíte vy?

Velké téma, které se zatím moc neřeší, je etika technologií. Co třeba robotické občanství? A to souvisí i s nutností nastavení pravidel. Které věci bude zapotřebí do budoucna regulovat a které ne? Abyste ale mohl něco regulovat, musíte tomu rozumět. V tom vidím obrovský nesoulad. Na úrovni Evropské komise nebo Ministerstva průmyslu a obchodu je snaha pojmenovávat některé jevy, přitom jde o velmi složitá témata. Abyste s nimi byl schopný něco udělat, potřebujete mít kvalitní background. Jaké profese budou v horizontu několika desítek let nahraditelné? Jak je na to společnost připravená? Když lidi necháte bez peněz doma, budou naštvaní a povede to k sociálním nepokojům? Jak se postavíme k minimálnímu garantovanému příjmu? To je obrovský politický přesah technologií. Takovou diskuzi postrádám, přitom z pohledu technologií se bavíme o něčem, co máme doslova za dveřmi.

Pojďme se vrátit trochu blíž k současnosti. Čemu se startupy věnují teď? Co do praxe přijde za rok a půl?

Jednou ze zásadních otázek je energie. Na podzim jsem mentoroval evropské finále Smart Energy hackathonu PowerUp!, který pořádalo InnoEnergy. Jeden ze zajímavých projektů, který nakonec skončil na druhém místě, byl z Malty. Šlo o úložiště energie pod větrnými elektrárnami na moři. Když fouká hodně, elektrárna vyrábí tolik energie, že ji síť nedokáže převést dál. Ukládá se tedy do zásobníku stlačeného vzduchu přímo pod elektrárnou. A z něj pak čerpá při menším větru. Pro nás otázky energie znamenají především výdrž baterie.

Další téma je edge computing. Data můžete zpracovat už v senzoru, takže dál nemusíte posílat hrubá data, ale už hotové informace. Bezpochyby je velké téma také blockchain. Je ale otázka, jakou přináší v konkrétních případech reálnou výhodu a přidanou hodnotu oproti nákladům na jeho provozování.

Na závěr mne napadají ještě třeba samoučící systémy a umělá inteligence. Stroje se učí z obrázků, videí, zvuků, umí rozpoznávat nestrukturované texty. Představte si, jak po výrobní lince jezdí výrobky. Systém se naučí, jak má bezvadný výrobek vypadat, a zmetek dokáže sám vyřadit. Umělá inteligence se ale může projevit třeba i jako chatbot.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Z oblasti big dat třeba projekt s firmou ISTA. To je evropská jednička na trhu v oblasti odečtů spotřeby energie. V domě, kde jsou více než dvě domácnosti, musíte rozpočítávat spotřebu tepla. Doteď to dělali pomocí zaplombovaných trubičkových měřáků na radiátorech, které někdo chodil fyzicky kontrolovat a vyměňovat. Jednou za rok vhodili do schránky vzkaz: „Přijdeme odečíst teplo, buďte příští týden půl dne doma.“ Vzal jste si tedy dovolenou a čekal doma. Občas to stihli na čas, občas také ne.  Když přišli, pohybovali se ve vašem soukromém prostoru – ložnici, koupelně… Prostě nic, z čeho byste byl happy. A pak ještě za 14 dní přišla faktura s nedoplatkem, se kterým jste nepočítali. Totálně nepříjemný zážitek.

A teď nové řešení. Data o měření nepotřebujete každou minutu, stačí jednou za den nebo za týden. Proto jsme firmě ISTA pomohli vytvořit měřáky, připojené na síť NB-IOT. Informaci z nich ISTA zpracuje a zpřístupní ji on-line. Firma se snadno dostane k potřebným údajům, zákazník kontinuálně ví, jestli má nedoplatek, nebo přeplatek. Čidla vydrží šest let, takže technik sníží frekvenci návštěv z jednoho roku na šest let. Počet techniků – a náklady na ně – tak můžou snížit dejme tomu na pětinu.

Ale to není všechno. ISTA najednou může svým zákazníkům radit, protože když data, která mají o spotřebě, prolnou s typem domu, absorpční schopností zdí a lokalitou a přidají předpověď počasí, mohou svým zákazníkům do aplikace dostávat upozornění: „Za dva dny přijde studená fronta. Zatopte si raději už dnes, protože váš dům potřebuje na zahřátí dva dny.“ Nebo mohou porovnat spotřebu s jinými domy: „Vaše domácnost spotřebovává o 20 procent víc, než je obvyklé. Nechcete poradit s výměnou oken?“ Z čistě servisní organizace se ISTA stává někým, kdo pomáhá. A přitom získává nový byznys.

Dalším příkladem je chytré auto. Ve chvíli, kdy máte v autě nějaká čidla – a stačí i velmi jednoduché –, uděláte z auta IoT zařízení. To je jedna z mých oblíbených hraček. Podívat se, kde jsem jezdil, jak jsem jezdil, dostat upozornění na slabou baterii nebo problém s motorem. Mimochodem, český T-Mobile byl jedním z prvních v naší skupině, který toto řešení spustil (Chytré auto).  Fantastické je, že se nad tímto řešením dají vytvářet ještě další. Když třeba doručujete pizzu, můžete si dát senzor chytrého auta do svého vozu a zákazníkovi nasdílet svou polohu v aplikaci nebo na webu, takže vidí, jak k němu pizza jede. To má třeba Uber a přesně tato transparentnost se zákazníkům tak líbí.

Proč už to nevyužívají všichni?

Nástup každé nové technologie nějaký čas trvá. V poslední době se ale najednou sešlo více trendů, které nástup urychlují: cloudifikace, miniaturizace senzorů, chytré zařízení v každé kapse. Před deseti lety na chytrá zařízení lidé nebyli zvyklí, k dispozici byl jen iPhone a to ještě krátce.

Mluvil jste o chytrém parkování. V Bonnu ho rozjíždí velký projekt. Proč se to v Bonnu povedlo a v Česku projekty nejsou tak vpředu?

Na Německu je hezké, že ve spoustě oblastí má dlouhodobou vizi. Tady se Česká republika může učit. Projekt v Bonnu začal asi před dvěma a půl lety. Tehdy byl zvolen nový starosta, který nastartoval projekt Chytrý Bonn. Oslovil firmy, které v Bonnu působí – DT je spolu s DHL jedna z těch větších. Ty daly dohromady konsorcium, vymyslely nápady a teď je realizují. V Čechách nám často chybí dlouhodobější vize, a když už ji máme, chybí nám síly na její exekuci.

Související článek

Ale vraťme se k Bonnu, jde zde také o sledování znečištění vzduchu, chytré lampy a samozřejmě i parkování. To je problém v každém městě. Nejde jen o čas, který hledání parkovacího místa zabere. Uvádí se, že při hledání parkování vzniká až 30 procent exhalací.

Řešení parkování je pro města zajímavé. Je to pro ně i záležitost příjmů. T-Systems například v Hamburku zvítězil v tendru na řešení parkování a systém veřejného parkování nyní přebírá. Pro město máme na starost vyvinout celý parkovací systém. Půjde o kombinaci senzorů, veřejných parkovišť, řešení typu eParkomat, big data. V různé fázi dokončenosti má DT víc než deset dalších parkovacích projektů po celé Evropě – ve Španělsku, Itálii, Polsku, Česku i na Slovensku, v Řecku, Rumunsku i Chorvatsku.

Kdybych měl startup a chtěl oslovit T-Mobile, jak to mám udělat?

T-Mobile Česká republika má oddělení inovací, přímo podřízené generálnímu řediteli. Co je ale důležité – úspěšný startup nemůže přemýšlet jen v horizontu České republiky. Byznys by měl být škálovatelný. Česká republika je pěkný trh, ale ambice v digitální ekonomice musí být vyšší, minimálně střední Evropa, ideálně víc. A s tím jsme schopni pomoci v Deutsche Telekomu.

 

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama