iStockphoto

Ve sporu se SÚKL vyhrávají práva pacientů 1:0, říká Martin Kasa

Stát chytřerozhovor 7 a více min čtení

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:

Martin Kasa se svým bratrem Petrem vydupali ze země známou síť lékáren Pilulka a s nimi spojený e-shop Pilulka.cz. V rozhovoru Martin Kasa popisuje kromě jiného spor se SUKL o to, aby mohly lékárenské e-shopy normálně fungovat, stav velkých dat v lékárenství nebo svůj pohled na e-recept.  

 

Nedávno jste prohlásil, že vás baví elektronizace a digitalizace celých odvětví. Jak podle vás za deset či dvacet let bude vypadat lékárenství a zdravotnictví?

To je hodně vizionářská otázka. Obecně si myslím, že pacienti budou mnohem víc vnímáni jako zákazníci. Dnes všichni samozvaní odborníci v odvětví říkají, jak se má co dělat, různé zájmové skupiny a struktury se snaží zachovat současný stav, který jim vyhovuje. Role pacientů je velmi slabá. A přitom to celé platí právě oni. Nové technologie mohou být jeden ze zásadních faktorů, které jim dají možnost vynutit si pozornost. Druhý pohled je samozřejmě od nás, provozovatelů. Nové technologie nám nabídnou možnosti jak věci dělat víc efektivně. Jasně vidíme, že lidé na novinky, které jim usnadňují život a nám šetří peníze, slyší. Bohužel, i tady jsme v situaci, kdy si často subjekty na trhu vymýšlejí důvody, proč něco nejde a chtějí věci dělat stejně jako před mnoha lety.

Jak bude vypadat lékárna a systém kolem ní za dvacet let?

Myslím, že minimálně pro volně prodejné léky si lidé už do lékáren chodit nebudou. Vše se bude distribuovat až do domu. S tím souvisí, že bude méně lékáren a nebudou se věnovat tolik obchodu. Práce lékárníka bude více odborná. Souběžně se mnohem více zautomatizují procesy, které běžný pacient nevidí – tedy back office, administrativa. Díky tomu lékárníci budou mít víc času na pacienty. My vlastně poslední tři roky v našich kamenných lékárnách neděláme nic jiného, než to, že digitalizací lékárníky zbavujeme papírování, snažíme se ho centralizovat a automatizovat. Když si vezmete, že průměrná lékárna zaměstnává tři až šest zaměstnanců, jeden až tři lidé z toho jsou téměř naplno vytíženi objednáváním zboží, výkazy pro pojišťovny a dalším papírováním. A požadavků státu spíše přibývá než naopak.

Tím se dostáváme k tématu velkých dat v lékárenství a zdravotnictví. Z vnějšku to vypadá, jakoby ani neexistovala. Nemluví se o nich. Konal se třeba někdy nějaký hackathon na tohle téma?

Dat ve zdravotnictví a lékárenství je obrovské množství a jsou celkem otevřená. Moc se s nimi ale nepracuje. Nedávno jsem to mimochodem řešil s Michalem Bláhou. V lékárenství se točí desítky miliard korun, ve zdravotnictví stovky, a já bych čekal, že se na analýzu souvisejících dat budou používat sofistikovanější nástroje. Není tomu tak. Spoustu dat má SÚKL a my je třeba využíváme k našim analýzám – máme nad nimi postavený vlastní analytický systém. Určitě je používá také SÚKL samotný i další subjekty na trhu. Ale je fakt, že na rozdíl od různých veřejných aktivit třeba s daty měst je zdravotnictví mimo hlavní proud zájmu. Mimochodem, u nás ve firmě máme speciální oddělení se čtyřmi analytiky. Ti nedělají nic jiného, než to, že se snaží z obrovské spousty dat vybírat podstatné věci, které pro nás budou prakticky využitelné. Problém je dnes samozřejmě v tom, že dat je obrovský přetlak a najít v nich to, co vám pomůže udělat třeba nějaké obchodní rozhodnutí, není jednoduché.

Před nedávnem v Chomutově zatkli lékárníka, který ve velkém dodával suroviny na výrobu drog. To samé se před delší dobou stalo s lékárnicí ze Žatce. Ta si objednala 25 000 krabiček Nurofenu. Přišlo se na to až za rok a půl. Nejsou velká data nástroj, jak bez problémů sledovat takovéto anomálie?

Určitě, to jsou konkrétní příklady, kde by důsledná práce s daty mohla být užitečná. V ČR máme 2 700 lékáren a třeba pouhé porovnávání výdeje jednotlivých léků, které jsou použitelné na výrobu drog, by šlo skvěle automatizovat a nastavit alerty. Možná to někdo dělá, ale my o tom nevíme. Nepamatuji si ani jsem neslyšel, že by někdy přišla kontrola týkající se podobné problematiky, že nějaká lékárna vydala něčeho více, než je běžné. Namísto toho se kontrolují zcela formální administrativní pochybení – jako před třiceti lety.

Pojďme se přesunout k další oblasti: lékárenství a zdravotnictví versus e-shopy. Vy nyní vedete spor se SÚKLem. Když jsem se díval na podstatu, připadalo mně to, jako kdyby SÚKL vůbec nevěděl, že existuje něco jako e-shopy. Můžete to vysvětlit?

SÚKL tuší, že jsou e-shopy, ale jeho pohled na tuto problematiku je pro mě nepochopitelný. Dneska je přece naprosto běžné, že si na e-shopu koupíte televizi a jdete si ji vyzvednout do prodejny příslušného řetězce podle vašeho výběru. U lékáren to podle SÚKL nejde. SÚKL hledí na každou lékárnu jako na separátní entitu. Bez ohledu, že je shodného IČ jako další lékárny v řetězci nebo smluvní lékárna. Váš čtenář teď bude kroutit nevěřícně hlavou. Je to shodné, jako by ČNB nutila, aby si každá pobočka banky udělala na separátní doméně své bankovnictví. Koupíte si u nás na webu Pilulka.cz zboží, ale nesmíte si jej v kterékoliv z lékáren Pilulka vyzvednout – musí to být pouze v jedné, která je oficiálně provozovatelem e-shopu. Všechny naše lékárny jsou přitom jedna firma s jedním IČ, ale protože podle SÚKL je každá lékárna jiné pracoviště s jiným kódem zařízení, nelze mezi nimi údajně delegovat vydávání zboží. Navíc to nemá ani oporu v zákoně o léčivech, kde se jasně mluví o provozovateli, nikoliv jedné lékárně. V době digitální ekonomiky a na trhu, kde jsou stovky lékáren v řetězcích je to naprosto nesmyslný výklad, který navíc omezuje práva pacientů – spotřebitelů. 

Co s tím budete dělat?

Už jsme udělali. Názor SÚKL, který není podložen zákonem, jsme napadli u soudu. Soudní jednání již i proběhlo a dalo nám ve všech bodech za pravdu. Nyní čekáme jen na další úřední postup. Věříme, že se chování SÚKL po tomto sporu změní, resp. musí ho respektovat. Není to náš boj, je to boj za pacienta, spotřebitele.

Nedávno jsme u nás přinesli rozhovor s Ondřejem Malým. Ten říkal, že by se podobné věci měly řešit jednoduše – stačí jeden den na to, aby se vše dozvěděl ministr, ten „sjede“ náměstka“ a náměstek „vysvětlí“ příslušnému úředníkovi či úřednici, že jsou placeni lidmi aby procesy zjednodušovali a ne komplikovali. Myslíte, že nová vláda bude k digitální ekonomice chápavější?

Pokud odhlédnu od politických preferencí, obecně to vypadá, že by na digitalizaci ekonomiky a elektronizaci státní správy mohla nová administrativa slyšet mnohem lépe a situace se posune. Je fakt, že spousta překážek se dá jednoduše odstranit ze dne na den tím, že úředníci přestanou klást nesmyslné překážky. V našem případě negativní postoj SÚKL vychází z jakéhosi jejich vnitřního rozhodnutí, které jde mimo rámec zákona, došli k němu z nám neznámých a nepochopitelných důvodů a myslíme si, že něco takového si prostě úředník nemůže dovolit.

A neměl by tedy někdo ze státní správy, třeba Národní koordinátor pro digitální agendu, ministr atd. povědět SÚKLu, že jejich přístup je nesmyslný?

Určitě by bylo fajn, kdybychom nemuseli změnu stavu protlačovat přes soud a SÚKL by akceptoval, že jsme v jiné době než v roce 1991, kdy vznikaly první soukromé lékárny. Je tu několik velkých řetězců, propojení kamenných lékáren s e-shopy je naprosto běžná věc. Zakazovat lidem, aby si vybrali lékárnu, ve které si chtějí vyzvednout zboží z e-shopu, je úplně nesmyslné.

V případě ARESu, kde je podobně zabetonovaný stav, Michal Bláha jasně ukázal na jednu paní, která je onou příslovečnou žábou na prameni. Jak je to ve vašem případě?

Já na nikoho ukázat konkrétně neumím. Mluvili jsme s řadou lidí ze SÚKLu, počínaje ředitelem Blahutou (pozn. red: ředitel SUKL, Zdeněk Blahuta, rezignoval 18. 12. 2017 z osobních důvodů), ředitelkou dozoru Jonášovou atd., všichni si nás vyslechli, ale konstruktivní odpovědi jsme se nikdy nedočkali, respektive datovou schránkou nakonec vždy přišlo to samé, mnohokrát omletý úřední blábol. Asi je to systémový problém a vůle vedení ho řešit je nulová. Přitom by nic nebránilo udělat kulatý stůl, pozvat třeba Ondřeje Malého, zástupce APEKu, zástupce komory, zástupce provozovatelů lékáren a celou záležitost probrat. Nejde o zákon, ten je celkem dobře napsaný, jde o jeho ohýbání a zneužití. Přečtete-li si SÚKL pokyn LEK-16 a pak zákon, čtete dva naprosto odlišné dokumenty a nevěřícně kroutíte hlavou.

Asi největší digitalizační projekt ve zdravotnictví a lékárenství je e-recept. Proč je kolem toho tolik křiku?

Já jsem velký zastánce e-receptu. Jasně, že ten projekt má mouchy. Jako každá novinka. Souhlasím třeba s tím, aby se udělala nějaká náběhová křivka. Jen upozorním, že je tu deset let. To není jako EET. A odkládat povinné nasazení další roky, to je hloupost. Však víte, jak dnes probíhá mediální komunikace. Lži, polopravdy a strašení. Zavedení e-receptu znamená pro lékaře maximálně několikatisícikorunový náklad a přináší řadu výhod a to zejména do budoucna. Pochybuji, že by dnes existoval lékař bez počítače, musí se minimálně vést účetnictví a výkaznictví pro pojišťovny. Lékaři jsou podnikatelé a své podnikání si nevedou v papírovém sešitku. Pokud takoví lékaři existují, já jako pacient bych k nim asi chodit nechtěl. Jak se s takovýmto vztahem k moderním technologiím v dnešní době třeba vzdělávají? Jak mezi sebou komunikují, když je zapotřebí poslat nějaké informace o zdravotním stavu? Nechci mít svou dokumentaci v papírových deskách bez možnosti záloh, nahlížení, sdílení. Nechci podporovat lékaře, který žije v pravěku. Jistěže jsou případy, pro které bude z objektivních důvodů e-recept problematický, ale to se dá vyřešit výjimkami. Naprostá většina argumentů proti e-receptu je ale nesmyslná. Navíc za tím vidím i zájem některých lékařů, kde jim vyhovuje současný méně průhledný stav.

Nedávno jste řekl, že by se u nás podnikalo lépe, pokud by byla v lepším stavu digitalizace státní správy. Co konkrétně by se mělo vylepšit?

Hlavní věc je centralizace dat a komunikace s úřadem. Spoustu aktivit musíte dělat duplicitně na řadě míst, dodávat znovu dokumenty, které už státní správa někde má uložené. Třeba když chcete registrovat novou lékárnu, obíháte několik úřadů a na všechny nosíte v podstatě ty samé papíry. Centralizace dat na jednom místě, to je klíč k efektivitě. Na druhou stranu samozřejmě vím, že to není tak jednoduché, bavíme se o bezpečnosti dat, přístupových právech… To, co si můžete dovolit v soukromém sektoru udělat nejjednodušší přímou cestou a neřešit okrajové záležitosti, ve státním sektoru nejde. Zde samozřejmě neplatí řídit stát jako firmu.

Teď trochu odlehčeněji. Součástí vašeho byznysu jsou kromě léků také různé chytré přístroje. Jaký trend tady vidíte? Budete je víc prodávat?

Lékárník je dnes živ z obchodní marže, a pokud bude zájem zákazníků, tak jistě prodeje porostou. Tím, kdo celou věc požene dopředu, by ale systémově měli být hlavně lékaři. Spoustu věcí dnes již lze monitorovat vzdáleně – krevní tlak, stav diabetu, tělesná váha… (Pozn red: více si přečtěte v našem článku.) Není nutné, aby člověk musel kvůli banálním kontrolám chodit do čekárny plné nemocných pacientů. Navíc by měl lékař víc času na ty, kdo přijdou se skutečně závažným problémem. Za každou návštěvu platíte doktorovi několik set korun. To neplatí pojišťovna, to jsou naše peníze. Hodně na pilu budou asi tlačit výrobci těchto zařízení. A jak lidi motivovat, aby podobné přístroje začali používat? Třeba finančně – lidé, kteří si podobné přístroje pořídí a budou si pravidelně měřit tlak nebo odebírat vzorky krve a zjistí tak včas onemocnění, by třeba mohli dostat slevu na zdravotní pojištění. A dovedeno do důsledku, co kdyby byli finančně zvýhodněni ti, kdo se navíc o své zdraví aktivně starají. Proč platí stejné pojištění aktivní sportovec a kouřící a pijící lenoch s významnou nadváhou?

Související článek

Líbí se vám článek? Sdílejte ho:
link odkaz
Reklama